Hellbound
Theresa Black
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523271/bmid_hellbound-6511b7178bacc.jpg
4
16
7
Rebeka, teď už Maya, musí začít znova. A to se vším všudy. S novou identitou přichází i nový život na novém místě, s novými lidmi a na okamžik se zdá, že ji už s otcem nebude nikdy nic spojovat. Krutá realita na sebe ovšem nenechává dlouho čekat a připomíná Maye všechny hrůzy, kterými si prošla, v podobě živých nočních můr. Probudit ji z nich se daří pouze psychiatrovi – ten si rychle všímá, že vše není úplně tak, jak mu jeho klientka tvrdí. Právě díky němu Maya zjišťuje, jak se věci opravdu mají: lidé se v dětství bojí příšer pod postelí a přesto si je do nich v dospělosti dobrovolně zvou. Bude ona výjimkou?... celý text
Přidat komentář
Sakra... To byl nářez... Cca od poloviny jsem to na 99% věděla, ale stejně mne to překvapilo. Vykání mi že začátku přišlo taky divné, ale pak mi to už nevadilo. Spíš mi vadí, že není pokračování, ráda bych věděla jestli se s tím holka smíří, nebo ne... Doporučuji k přečtení a jdu si asi koupit další knížku od spisovatelky. Druhá přečtená knížka a další bomba...
Máte rádi thrillery? Školní prostředí? Hrdinku se zajímavou milostí? Tak tohle dílko vás bude bavit. Vlastně už samotný název se ke knize krásně hodil.
Jako první bych chtěla zmínit, že kniha se opravdu hezky četla a odsýpala. Nic mě tam nezadrhávalo a pěkně to plynulo. Prostě a jednoduše jste chtěli vědět víc a víc. Zjistit, jak to celé nakonec dopadne. A to se opravdu dozvíte na posledních pár stránkách a máte chuť autorku zabít. Vlastně do teď nevím, jak se ke konci postavit. Na jednu stranu v něj prostě nevěřím, že to opravdu bylo tak, že jsem přehlédla padesát náznaků, přišlo mi to až našroubované, ale na druhou stranu mi to v jednu chvíli hlavou blesklo, než jsem to kvůli šílenosti a nedostatku náznaků zase vymazala z hlavy. Takže do teď nevím, jak na konec reagovat. Každopádně druhý díl, nebo víc vysvětlení by mi asi pomohlo být o něm na sto procent přesvědčená.
Co se týká postav, tak se mi moc líbilo, jak byly prokreslené. Byly zajímavé a rozhodně ne ploché. Maya s matkou hodně zažily a nebylo divu, že to na nich zanechalo následky. U Jamese se mi líbilo, jak si autorka dala práci s tím, aby sezení byla dobře popsaná a stejně tak samotná profese. Zaujalo mě, jak ji skvěle vedenými otázkami dostával tam, kam potřeboval. Ale i Lily s Jasonem byly zajímavými postavami.
Co mi na knize vadilo a rušilo čtenářský zážitek, bylo střídání vykání a tykání mezi Mayou a Jamesem. Vypadalo to totiž, že si pouze vykají, ale pak se tam objevovaly pasáže s tykáním a nebo se dokonce v jedné větě vyskytovalo tykání a vykání. To bylo ovšem asi jediné.
Chtěla bych tedy říct, že knížka rozhodně stojí za přečtení. Měla jsem ji během jednoho odpoledne přelouskanou. Čte se sama. Stejně jako autorčiny předchozí knihy, které jsem měla možnost číst a mohu také doporučit. Obzvlášť Kávu každé půlnoci, která zpracovává téma anorexie, a to velmi zdařilým způsobem.
Já knihy od této autorky miluji a prostě jsou to srdcovka a byť je tato kniha zařazena do thrilleru či psychologického románu a z mého pohledu se o thriller nejedná, já tu knihu miluji. Je to spíš takové psychologické drama.
Na téměř šest set stranách sledujeme hlavně dějovou linku mezi Mayou, hlavní hrdinkou a psychologem Jamesem. A byť je od začátku téměř jasné, jakým směrem se bude hlavní zápletka vyvíjet je kniha skvělá, čtivá a vůbec nenudí. Autorka jednoznačně totiž umí všechno hezky rozpitvat a napsat tak, aby to vše do sebe zapadlo.
Bohužel mám jednu výtku ke knize, která mi kazila dojem ze čtení a to je to, že si psycholog a Maya jednu chvíli vykají, potom týkají a takto se to pořád střídá, to bych možná ještě i vzala, ale když si v jedné větě zároveň týkají i vykají, tak to mi už opravdu lezlo na nervy. Ale to je čistě můj osobní problém a přemýšlela jsem celou dobu nad tím proč tomu tak je a vlastně do teď to nechápu...
Každopádně závěr knihy mě příliš vlastně nepřekvapil, ale na to, že by měl být stěžejní, tak mi přišel utnutý v tom nejlepším. Nevím jestli to byl záměr, abychom se sami domysleli jak to mohlo pokračovat a nebo si pro nás Terka chystá časem nějaké pokračování? Kdo ví! Každopádně doporučuji a věřím, že nebudete litovat.
(SPOILER)
*V druhé části se najdou spoilery i s vyzrazením jádra pudla*
Holly sweet Jesus! Tohle není první kniha, kterou jsem od autorky četla a rozhodně není poslední.
Začnu zlehka. Postavy byly suprově vykreslené, byly jasné motivy, dobré, špatné vlastnosti, strachy, radosti a já nevím co všechno. Líbilo se mi, že hlavní vedlejší postavy (hlavní křoví, jak jim ráda říkám), nebyly pouze pro okrasu, měly tam nějaký důvod, vcelku dost ovlivnily určité části děje a dovedly i přirůst k srdci čtenáře.
Děj jako takový se mi líbil. Nemám problém s agegapem (který autorka umí fakt dobře napsat), s psychothrillery (naopak je ráda vyhledávám), ani s erotikou. Vše tu bylo napsané dobře, neměla jsem pocit, že by něčeho bylo přes míru. Naopak jsem asi polovinu, možná dvě třetiny knihy, přemýšlela, kdy najedeme na dráhu psychothrilleru, protože do té doby to byl fakt čajový odvar a spíše se to soustředilo na první a poslední žánr. Ale v té druhé části (tak od druhé třetiny) se psychothriller ukázal a já byla více než spokojena. S Mayou jsem fakt soucítila, její nervozita, strach, stres, vše, co prožívala, se na mě přeneslo a já měla dojem, že jsem toho celého součástí.
Jo a detail, kdy každá kapitola začíná jménem hlavní hrdinky (až na jednu výjimku), byl fakt pecka, velmi se mi líbil a taky se mi líbila ta jedna výjimka, která to hezky rozbila a udržovala čtenáře ve střehu.
SPOILERS
Tady už budu konkrétnější. Co fakt cením, bylo to, že autorka si nehrála na schovávavnou s minulostí hrdinky. Vcelku brzo to na nás vysypala a stejně se zachovala i k obsahu nočních můr. Bylo jasné, že tady nebude jádro psychothrilleru a to jsem byla opravdu ráda, protože by to na mě působilo lacině.
Propracovaná psychologie postav byla vydět i na sezení u psychiatra, kde bylo eviděntní, že si o tom autorka něco načetla a později se tento prvek ukazoval i mimo sezení (scéna v Mayině pokoji, když tam byl James poprvé, je jedna z mých neoblíbějších).
Líbilo se mi, jak autorka pracovala s napětím. To malé Jamesovo prořeknutí někdy ze začátku knihy, byla pecka. Dávala to docela jasnou nápovědu, že přeci ví, kdo Maya ve skutečnosti je, ale jak samotný děj, tak i délka knihy (ne že bych si stěžovala) donutí čtenáře na to pozapomenout, nebo minimálně přemýšlet, jestli to opravdu nebylo jen pouhé zakuckání, zakoktání, nebo co já vím. Přestože jsem tohle měla stále namysli, když jsem to četla, tak i tak mě konec odrovnal.
Konec byla jak čistá bomba do tváře. Blížila jsem se mílovými kroky ke konci, zbývalo pár stránek a jako konec příběhu se zdál být v nedohlednu. To, že se konec uzavřel (tedy, jak se to vezme) na posledních, dobře, budu hodná, deseti stránkách, mi nevadilo. Byla jsem napnutá k prasknutí, hltala jsem slova jedno po druhém ve víře, že brzy budu vědět, jak to dopadne. A já to stále nevím!
Co se ksakru stalo s Mayou po tom odhalení? Co s ní měl James v plánu? V čem se James přetvářel a co byla pravda? Byla do toho Lily napočená, nebo její matka, nebo byly využity? Bylo to všechno precizně naplánované, nebo to byla zvětšiny improvizace? Co ten stalker v zeleném? Kdo ho najal, proč (dobře, asi možná chápu proč), ale prostě proč? xD
Připadám si jako Sheldon, ale narozdíl od něj, u mě se žádný "Oh, thats why!" moment nekoná, pokud tedy autorka nemá v plánu vydat bonusovou knížečku, brožůrku, kapitolku o třeba dvaceti stránkách (platím zlatem), o čemž silně pochybuju.
A díky tomu soudím, že kniha splnila svůj ůčel. Jsem ráda, že se tady žádný happyend nečekal, žádný pochytání zločinců, hezky jedna mrtvolka maminky (i když i tam bych našla nějaký otázky), a brutální odhalení v posledním (hergot v posledním!) odstavci, že jsem měla chuť tu knihu zahodit a pak obejmout a pak spálit a pak koupit znovu. Nějaký ty psychothrillery jsem už načetla a díky tomu budování napětí a ne-happyendu se to dostává na první příčky a já tuhle knihu budu doporučovat, kudy budu chodit. A taky jsem i hrdá, že právě takový parádní psychothiller napsala česká autorka.
A poslední co k tomu dodám, protože mi to nedá: Já to kurwa věděla!
P.S. Název knihy pasuje k ději doslova a do písmene.
Jde už o třetí knihu, kterou jsem od autorky četla, takže jsem tušila, do čeho cca jdu. Než řeknu něco o knize, tak bych jen chtěla vyzvdihnout to, jakým způsobem dokáže Terka přecházet mezi žánry - je šikovným spisovatelským chameleonem.
Stejně jako u předchozích titulů, tak i zde jsem měla pasáže, které se mi četly špatně, protože se mi udělalo fyzicky zle. Nevím čím to je, ale autorka dokáže psychické problémy popisovat tak živě, že se vždy začnu cítit divně.
Malinko mě mátlo, že si Pan psycholog a Maya tykají/vykají - já z toho byla vždy zmatená.
Celkově byla kniha čtivá, jakmile došlo na zvraty, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Líbily se mi odkazy na Kávu každé půlnoci.
Konec - nejsem si úplně jistá, ale působil na mě “předčasně utípnutě. Takže nevím, co si o něm myslet.
Já osobně jsem velkou fanynkou Terčiných knížek a její styl psaní naprosto zbožňuji. Obdivuji její schopnost střídat žánry. Její příběhy jsou naprosto jedinečné, jsou jako černá díra, která vás na začátku vtáhne a vyplivne až na konci. A jinak tomu nebylo ani u Hellboundu.
Na začátku příběhu se seznamujeme s Mayou a s tím, co se jí a její mámě stalo. Zároveň s ní však chodíme do školy, na terapie, poznáváme nové kamarády i její pravé já, sbližujeme se s Jamesem. Že to zní spíš jako vlastně docela hezký příběh? Také jsem se nechala nachytat. V jednu chvíli jsem si začínala říkat, že to vlastně ani není thriller. Tenhle příběh vás tak hezky ukolébá, že uvěříte, že se nic špatného stát nemůže. A pak vám zasadí tak brutální podpásovku, že vám to vyrazí dech. Konec je poměrně drsný a minimálně ve mně zanechal hodně otázek.
Značnou část příběhu tvoří milostná linka mezi Mayou a podstatně starším Jamesem, otcem jejího kamaráda a uznávaným psychiatrem, jejichž vztah je pro mnoho lidí zvláštní a nepřijatelný. Asi nikoho z vás nepřekvapí, že jsem jim hned od začátku fandila. James si prostě čtenářky umí omotat kolem prstu. Je ohromně charismatický a tajemný, nejde mu odolat. Maya je podobně tajemná, jako on, ale je velice sympatická. Já jsem se s ní ztotožnila velice snadno a její příběh intenzivně prožívala. Podstatné jsou však i její terapie a snaha vypořádat se s prožitým traumatem, které je zde velice dobře a uvěřitelně zpracované.
Velice jsem ocenila kratičké zmínky věnované postavám z Kávy každé půlnoci, ty mě opravdu potěšily. Také se mi líbily kulturní vsuvky, kterých tu sice nebylo ani zdaleka tolik, jako v Kávě, ale zato byly velmi pečlivě zvolené.
Pokud si tedy chcete přečíst skvěle vystavěný psychothriller, který se vám dostane pod kůži a vyvolá ve vás celou škálu pocitů, pak po knize Hellbound určitě sáhněte, nezklame vás. Přímo na stránkách nakladatelství si ji navíc můžete pořídit i se stylovým merchem. Já mohu jen doufat, že Terka brzy napíše něco dalšího, protože je pro mě jednou z nejlepších českých autorek vůbec.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Letní kraťasy |
| 2023 | Káva každé půlnoci |
| 2022 | Vesmír rozhodl jinak |
| 2023 | Hellbound |
Kniha Hellbound je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 18x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 43x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 5x |
Od Terky jsem snad už četla všechny knihy, takže tahle nebyla výjimkou. Musím říct, že mě příběh bavil, jako vždycky.
Hodně jsem se nasmála. Humor postav miluju i jejich chování. Každý měl svou charakteristiku, která ho dělala výjimečným, takže se skvěle odlišovali osobnostně.
Co se týče příběhu, zabrousíme do nového života Rebeky neboli Mayi, která utíká před svými démony s mamkou. Musí začít od znova na nové škole. Postupně se dozvídáte, co se vlastně stalo. Upřímně? Jsem zvraty v knize nečekala. Koukala jsem na to s otevřenou pusou a se slovy: To snad ne!
Jednou jsem začínala mít podezření, co se stane, ale to mi nezkazilo dojem celé knihy.
Nasmějete se, popláčete, posmutníte a mnoho dalšího. Takhle kniha je jako horská dráha s emocemi.
Konec vás rozseká. Do teď to nemůžu vstřebat a stále doufám, že naděje umírá poslední.
Knize nemám, co vytknout, protože to byla bomba, od které jsem se nemohla odtrhnout a klidně bych si ji přečetla několikrát znovu.
Jak víme, tak autorka má svůj styl psaní a vždy zabrousí za nějakým problémem. Tentokrát ji doporučuji všem. Nehrozí vám tentokrát nic, krom pořádného emocionálního nářezu. V dobrém
(Jedno varování je u knihy Káva každé půlnoci od autorky)