Hrdý Budžes
Irena Dousková
Helenka Součková série
1. díl >
Chcete se zasmát, zastydět a zavzpomínat? Prvními roky husákovské normalizace, tak jak se v řadě komických i méně veselých příhod a situací promítala do života dětí i dospělých z jednoho okresního města, nás v této knize provází bystrá, leč přiměřeně naivní žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně Helenka Součková. Po mimořádném ohlasu vychází kniha v novém vydání a zároveň byla úspěšně uvedena jako divadelní hra.... celý text
Přidat komentář
Je to takové pohlazení, stačí pár odstavců čtení a člověk má hned zase dobrou náladu.
Z Budžese už máme, sestra, dcera a já, takové ty hlášky, na které se vždycky těšíme a vždycky, při dalším poslechu najdeme nějakou, která nám trochu utekla. A my ty hlášky používáme často a rády, třeba na dotazy našich mužů a dětí.
Když se zeptají, jak bylo, tak se dá použít v jakémkoliv ročním období a po jakémkoliv návratu věta: "Byla tam tma a bylo moc krásné počasí, hustě sněžilo a foukal vítr, tak jsme šly pomalu, abychom si to pěkně užily".
"Jiskřičky nejsou vůbec žádný zasraný, a že to bude príma." Je výborná věta a říkáme ji pokaždé, když jim není něco po chuti, jen jiskřičky měníme za to něco, co jim není zrovna po chuti.
Univerzální věta: "Ten můžu, ten není vůbec žádnej sladkej." se hodí pro každé jídlo, kde není moc cukru.
"Rrruku líbám, komteso Heleno." Tak tak zdravíme naši devadesátidevítiletouletou babičku, jmenuje se totiž Helena a už jsme jí Budžese taky pustili, aby věděla o čem je řeč. Byla nadšena.
Na otázku, proč děláš to či ono, pohotově odpovídáme: "Abych byla hezká, milá, svěží, hebká, žádoucí, veselá jako Olga Jeřábková."
Zcela vyčerpávající odpověď na dotaz - A proč to něco chceš je: "A taky, protože prostě tu sisinku (něco) chci."
Proč jsi to neudělala, proč jsi tam nešla, proč to nejíš atd. je zcela bezkonkurenční říct: "Nechám si to na až budu velká."
A když se něco fakt povede a jsme opravdu velmi spokojeny, tak vždy zazní: "A jsem teda fakt hodně spokojená."
Je to takové "troškovské" a infantilní a dost to předznamenalo to, co se bude dít v naší literatuře dnes. Infantilnosti, jednoduchost až urážející a neliterárnost.
Ta obálka mě až odpuzuje (a nejsem asi jediná), takže jsem raději četla e-knihu. Ale obsah knihy to vyvažuje a je super. Helenka je vtipná, milá, inspirativní, naivní a mnoho dalšího. Přišlo mi skvělé sledovat děj z pohledu malé holčičky. Dalo mi to zase lepší vhled do tehdejší doby a vzpomněla jsem si, jak děti vidí svět jinak...
To bylo strašně super!
Je to pár let co jsem Hrdého Budžese četl, ale je to strašně vtipná oddechovka, která vám spraví náladu za každého počasí. Stejně jako mě, když jsem si tohle dílo vytáhl u maturity.:)
(SPOILER)
3,5 HVĚZDIČEK. Líbilo se mi to, ale zase nemůžu říct, že by to pro mě byla nějaká top knížka, ke které bych se často vracela. Bylo tam několik vtipných momentů a celkově ocenuju zase jiný způsob vyprávění, tentokrát z pohledu jedné zamindrákované dívky z druhé třídy, ale ted přijde to ale......Ale asi jsem přeci jen doufala v nějaké zapamatovatelnější čtení s větším důrazem na dějiny a dobu, kdy se příběh odehrává. Vše je to tam jen tak okrajově naznačeno, což sice samozřejmě koresponduje s tím, že je to z pohledu dítěte, ale pokud od této knížky očekáváte, že tam doba koomoušů bude nějak víc rozmazávána nebo vás to informačně obohatí, tak to asi ne. Jsou tam použity motivy, které jsme z podobných filmů nebo knih slyšely už mockrát, a jak říkám jsou tam opravdu jen okrajově, takže sice víte o co jde, ale nijak víc se vás to nedotýká, jelikož se tomu v knize nevěnuje příliš velká pozornost. Je to opravdu hlavně o malé dívce, která sice žije ve velmi neutěšené době, ale jí samotné se nijak zvlášt tahle doba nedotýká, nebo na mě to tak působilo, spíš řešila hlavně ty typické věci co člověk řeší v dospívání nebo b dysfunkční rodině. Tudíž se hodnocení knížky odvíjí hlavně podle toho co od ní čekáte nebo chcete dočka. Hodně lidí by řeklo, že je to převážně o době Normalizace, ve které žije jedna malá asi 7 letá holka. Já bych řekla, že je to spíš takový normální příběh o dívce, která zrovinka žije v době normalizace, ale řeší převážně normální věci. .. a ta normalizace je tam spíš jenom jako kulisa, než že by to bez ní nešlo.
Jo a jinak mi asi uniká pointa proč se to jmenuje zrovna po Hrdém Budžesovi. Jako chápu, že má představovat pro hrdinku jakýsi mravní vzor hodný následování, ale i tak mi nepřijde, že by měl v příběhu tak zásadní úlohu, aby po něm byla pojmenovaná kniha. Ale možná mi jen něco ušlo a já nechápu nějakou vyšší skrytou pointu. Každopádně se mi líbilo hrdinčino zaujetí pro historické postavy a Prahu, cením.
Už je to dlouho, co jsem viděla divadelní představení s Bárou Hrzánovou.. a nedávno jsem dočetla knihu. Helenu Součkovovou si nedovedu představit jinak než jako Báru s punčocháči na hlavě.
Hezky se to čte...
Natříkrát byla odložená dramatizace této knihy, na kterou jsem měl vstupenky, až bylo představení úplně zrušeno. Bohužel. Poslouchal jsem jako audioknihu a zřejmě mě doběhl nesoulad mezi vysokým očekáváním a tím, co jsem hlasem Hrzánové dostal naservírované. Ano, bylo to vtipné, někdy to nebylo vtipné vůbec a naopak to bylo dost tragické, a někdy to bylo také dost drsné. Bavilo mě to, jenže jsem prostě po všech stránkách čekal víc. Nevadí mi, že spousta věcí byla nevyslovených, protože vypravěčem bylo dítě, mám naopak rád, když autor od čtenáře chce "něco navíc", ale... nevím, zkrátka jsem se nemohl ubránit určitému zklamání. Pověst tuhle knihu (a hlavně její dramatizaci) zkrátka hodně předchází, u mě až moc.
Taková krásná vzpomínková záležitost, která vykouzlí úsměv na tváři. Ani si nedovedu představit, že by audioknihu namluvil někdo jiný, než Bára Hrzánová.
V podání neuvěřitelné Báry Hrzánové získává kniha ještě extra pět hvězdiček navíc!
Tohle beru už jako klasiku.
Asi není nikdo, kdo by viděl Helenu Součkovou jinak než jako Hrzánovou s zářivou žlutou aktovkou.
Skvělá a zábavná kniha, výborná divadelní hra a neskutečná audiokniha.
Tak to mi sedlo. Úsměvné vzpomínání Helenky na roky Husákovy vlády mě přeneslo do let dětství a byl to balzám na moji duši.
Žila jsem v té době a jak to napsat. Prostě jsem si užívala dětství , neřešila problémy dospěláků a ani dnes na tu dobu nevzpomínám se zlobou ze zmařeného života.
Kdo se chce zasmát, ať se do knihy pustí.
Smála jsem se, přestože je to literatura ve stylu filmů Zdeňka Trošky. Ale smála jsem se, když jsem to četla ve třinácti. Teď, když jsem to vzala znovu do ruky, už mi to tak zábavné nepřišlo.
Četla jsem to pouze v rámci povinné četby, znovu už bych si to dobrovolně asi nepřečetla.
Hluboce smekám před autorkou, která dokázala něžně, poeticky a přitom tak vtipně, popsat tu nemravnou dobu bolševika. Mám ráda jak divadelní představení, tak audioknihu nebo samotnou knihu. A u každé formy tohoto díla zažívám smutné i veselé pocity v jeden okamžik.
Helenka mi připomíná dobu ve které jsem vyrůstala, i mne samotnou v té době - přemoudřelá holčička, která rodičům občas připravila krušné chvíle (moji rodiče museli řediteli ZŠ vysvětlovat, že “vycpaný Lenin” nebyl myšlen hanlivě, ale že jsem v první třídě jako jediná věděla, co je to mauzoleum …a samozřejmě jsem měla i jiné hluboké znalosti, které jsem měla potřebu ventilovat a pak se mi obvykle tak jako Helence stávala “taková nemilá věc").
Je to kniha, ke které se vracím, když je mi smutno - kniha zahřeje na duši a já vím, že není tak zle, že by mohlo být hůř. Navíc Bára Hrzánová je prostě epochální.
Knihu i audioknihu všem srdečně DOPORUČUJI!
Kedysi veľmi dávno som raz úplne náhodou uvidela na ČT2 záznam divadelného predstavenia Hrdý Budžes. A bola to láska na prvý pohľad - ani netušiac, že toto neskutočne vtipné dielo má svoju knižnú predlohu :). Zaumienila som si, že excelentný výkon Báry Hrzánovej musím vidieť naživo - a aj som v nasledujúcich rokoch videla asi 4x. Audioknihu načítanú samozrejme tiež Bárou sme s deckami v aute počúvali takisto opakovane a hlášky z nej sa nám preniesli do bežného užívania. Papierová knižka mi prišla do rúk až posledná a čítala som ju už s nostalgiou, akú pociťujeme k starým známym. Helenku Součkovú asi nie je možné nezamilovať si. Človek sa s ňou nasmeje, spolu s ňou smúti ... a spomína na vlastné detstvo v len o málo neskoršej dobe (v mojom prípade). Miluška Voborníková mojou hviezdou už nebola :)).
Helenku Součkovou mám ráda jak v knižní podobě tak v podání skvělé Báry Hrzánové na divadle. Irena Dousková dokázala podat svět očima malé holčičky v době normalizace naprosto přesvědčivě a úžasně vtipně. Helenčina bezprostřednost a naivita, ale i její dobrota a odhodlání vytrvat jako Hrdý Budžes mě dokážou vždycky spolehlivě pobavit a rozesmát. A taková nemilá věc se mi čas od času taky stane. :D
Velmi vtipná, zábavná místy smutná, ale skvělá oddechovka. Skoro stejně dobrá jako divadelní představení.
Štítky knihy
satira humor zfilmováno dětství komunismus normalizace (1969-1989) herci dětský hrdina rozhlasové zpracování zločiny komunismu
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Půjdu trošku mimo většinu - mě Budžes nebavil.
Byl za mě takový ani, ani, ani... Ani zábavný, ani dějově napínavý, ani s překvapivě silným vyústěním... Knížka neuráží, přečíst se dá, ale nezanechala ve mě žádný dojem a vím, že se k ní v budoucnu určitě nevrátím.