Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468167/bmid_hajovna-hXF-468167.jpg
4
929
282
Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce. Píše se rok 1985. Linda žije na hájovně, která je součástí vojenského prostoru, v němž jsou umístěni ruští vojáci. Jedné noci změní hloupá legrace nezvaných hostů její osud v tragédii a Linda se ocitne ve vězení. Oporou jí je mimo manžela i kamarádka Hanka. Po propuštění z vězení se vrací na hájovnu ...... celý text
Přidat komentář
Emotivní příběh ze socialistických 80. let a osudu jedné mladé ženy. Vlastně i jejích blízkých osob. Ačkoli jsem po většinu času četby tohohle románu měl stažené hrdlo a necítil se komfortně, díky trpkostem zažívajících hlavní postavou Lindou, autorku musím vyzdvihnout.
Velmi dobře napsaná kniha o lidské síle, ztrátě svobody a dopadu socialismu nejen na hlavní postavu, ale na celou rodinu. Inspirováno skutečnou událostí.
Silný příběh o nezdolné ženě žijící v těžké době. Přečteno jedním dechem.
Ten příběh má vše potřebné. Je to útlá knížka, ale plná emocí. Postoje hlavní hrdinky chápu a souzním s ní.
Tahle kniha mě dostala. Skvěle napsaná, silný leč prostý příběh, dojemná... prostě výborná a netřeba dalších slov.
Knížka měla zajímavé téma, ale asi nic, co bych si přečetla podruhé. Nevím, jsou ve mě rozporuplné pocity.
Ani nevím jak se tahle knížka ke mně dostala. Asi mě zaujala svou obálkou a prostředím. Na začátku jsem měl pocit, že autorka používá takové strohé a nezúčastněné věty. Že hodně popisuje děj a nedává postávám moc prostor se ukázat v jasnějším světle. To se ale změnilo zhruba v půlce knížky. Dostalo to hodně psychologicky nádech a poslední třetina byla plna emocí. Jako trojnásobný táta jsem měl několikrát slzy v očích. Silný příběh, nijak veselý z okupovaného Československa pod totalitní vládou. Autorku jsem neznal a na její styl jsem si zvykl a bavil mě. Doporucuju určitě dočíst až do konce.
Hájovna Karly Kubíkové je knihou, kterou jsem si přečetla v rámci projektu #hromadnastafeta a tuto konkrétní vyslala na cestu @ann.ctenarskyklub :)
Hájovna po celou dobu sklízela nadšené ohlasy a tak jsem se na ni nesmírně těšila. Silné téma mateřství a zároveň uvěznění Lindy za dob minulého režimu slibovalo opravdu silný příběh, nicméně pro mě byla kniha spíše zklamáním. Možná to bylo vysokým očekáváním, které jsem od knihy měla. Rozhodně mi nesedl úsporný styl psaní autorky, který pro mě tím pádem nešel do takové hloubky citů postav, které bych si přála. Všechno tak nějak sklouzlo strašně rychle pryč. Vztah hlavních postav Lindy a Vojtěcha mi od začátku vadil, obzvlášť Vojtěch mi hrozně lezl na nervy svým divným, až ledovým chováním. Linda si s ním ale moc nezadala, když v jednu chvíli se jí dotkl na velmi citlivém místě a o pár řádků dál se baví téměř nejvíc za celý život.
Knihu jsem si přála přečíst před porodem a to se mi bohužel nepovedlo jediná postava, která mi tudíž přirostla k srdci, byla malá Anička, která se už jako malé miminko ocitla bez maminky, která byla zavřená ve vězení. Později se o ni kromě tatínka a babiček starala i Lindina kamarádka Hanka a Anička tak později musela mít v ženách kolem sebe veliký zmatek. Hanku jako postavu nedokážu ani komentovat, protože její chování bylo snad nejvíc nelogické ze všech :D
Takže jako poslední čtenář této knihy předtím, než se vrátí k Annettce, nedávám žádné vysoké hodnocení. Kniha sice má silné téma, nicméně pro mě tam chybí více hloubky v citech a prožívání děje. Celou dobu se mi zdálo, jako kdyby Linda vyprávěla cizí příběh, který se jí ani nedotkl, ne svou vlastní bolavou zkušenost.
Hodnotím tedy 3,5 z 5 a to hlavně kvůli závěru, který jediný mi přišel citově plný.
Tato knížka má přesně to, co mě poslední dobou nejvíc baví. Je spíše smutná a dramatická, věnuje se těžkému tématu odloučení matky od dítěte, část děje se odehrává na venkově, přesněji na samotě v hájovně a popisuje část české historie. Velice dobrá knižní jednohubka (má pouze 200 stran).
Knížku jsem dostala od babičky na poslední Vánoce, než zemřela. Má tedy pro mne speciální význam a čtení sem dlouho odkládala. Četla jsem ji na 2x, před letem jsem ji odložila s tím, že nechci číst nic vážného a teď se k vrátila. Nemohla jsem se však znova úplně začíst. 2 část mě příliš nebavila. Poslední část už byla jinčí kafe. Ocenila bych však, kdyby autorka šla více do hloubky a poslední část více rozepsala.
Po poslechu této audioknihy, mi hlavou běží hned několik myšlenek. Byla to jenom mladická nerozvážná naivita, která zapříčinila toto neštěstí? Byl to jenom jeden smolný okamžik, nebo díky způsobu života a místa bydliště neodvratitelný osud.? Příběh mě velmi zasáhl, protože je sepsán opravdu velice dobře. Měla jsem pocit, že poslouchám životopis a nikoliv pouze vymyšlený román. Tím skládám paní autorce hold a její knihu si řadím na seznam těch, které doporučuji. Kniha je rozdělena na tři části a každá z těchto částí je vlastně jiným příběhem. V první části sledujeme mladou naivní dívku, která si plně neuvědomuje riziko, které podstupuje, když se rozhodne bydlet na samotě ve vojenském pásmu. Druhá část je z vězeňského prostředí. Do této chvíle jsem neměla v ruce knihu, která by tak bezprostředně dokázala toto prostředí popsat. A třetí část je srdcervoucí. Dokonalý propletenec mezilidských vztahů. Tak málo stránek a tak silný příběh. I to přispělo k mé celkové spokojenosti. Žádná stránka zde není navíc. Ani vyprávěné pohádky. Audiokniha je načtena opravdu velice dobře a ještě tak umocnila mé nadšení z tohoto příběhu. A načetla ji paní Lenka Veliká.
Zajímavý námět; nicméně mě trochu rušil styl vyprávění. Nesmírně mě štvaly vykřičníky za každou třetí větou. Pohádky pro hrdinčinu dceru jsem přeskakovala.
„Nenávist ti užírá duši, bere ti klid. Škodíš sama sobě!“
Smutný, bolestný, ale zároveň dojemný příběh. Knížka se čte rychle, nemá moc stran, ale na malém prostoru se toho hodně děje. Některé pasáže knihy mě vzaly za srdce. I když je děj Hájovny datován převážně do osmdesátých let 20. století, myslím, že příběh je dost aktuální i v dnešní době.
Když zdánlivě nevinný žert skončí dlouhým vězením mladé maminky. Jak prožívá uvězněná žena odloučení od své čtyřměsíční dcery? Získá po návratu zpátky lásku dcery i manžela?
Ten román je drsný a pro mnoho z nás nepředstavitelné vše, co se v něco odehrává. Ale právě proto je velmi silný, protože je napsaný velmi dobře a citlivě. Doporučuju všem, kteří si chtějí udělat obrázek o tom, jak tísnivá mohla tehdejší doba být.
Relativně krátký a silný příběh, který chytí za srdce. Postavy nedostaly tolik prostoru, ale i tak se mi to moc líbilo. Bylo to napsané čtivě. Člověka ten příběh rychle vtáhne a pak nechce, aby to skončilo, čeká pořád na nějakou spravedlnost, která ne a ne přijít. Nakonec se ale svým způsobem dočkáme. Mohlo to být delší a více propracované, ale jsem s tím i tak hodně spokojená a určitě se k tomu jednou vrátím.
Knize s tak krásným nostalgickým obalem nešlo odolat. Jsem ráda, že příběh byl rovněž výborný, byť velmi bolestný. Hájovna na samotě otevřela dveře do samoty mnohem tíživější.
Kniha mě oslovila svou lehkostí a úsporností mnohem více než Spálená křídla či Rafanda.
Hájovna mě dokázala opravdu zaujmout, i když nejde příliš do hloubky. Ono se to koneckonců ani na rozsahu 200 stran moc nedá.
Kniha vás ale přesto naprosto vtáhne, dost vás pomačká, a pak vás zase vyplivne a vy se s tím, co ve vás zanechá, budete muset poprat sami.
Pro nějakou detailní psychologii postav tady zkrátka není prostor. V tomto případě to však ani příliš nevadilo.
Silných témat je tu hned několik, ve mě nejvíc rezonovalo mateřství a odloučení od vlastního dítěte.
Nechci nic moc prozrazovat, podle mě je lepší toho moc nevědět. Určitě ale knihu doporučuju a myslím, že si zaslouží více pozornosti.
Štítky knihy
vězení, věznice 80. léta 20. století rodinné vztahy socialismus ze života mateřství české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 |  Samoživitelka |
| 2024 |  Dům na konci ulice |
Kniha Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 280x |
| Čtenářské výzvě | 429x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 262x |
| Chystám se číst | 644x |
| Chci si koupit | 141x |
| dalších seznamech | 5x |
Smutný příběh o tom jak pracovali komunistické soudy. Je pravdou že jsme nenáviděli Rusáky a mysleli jsme že jsou tu dočasně na věčné časy. Když přijeli Vojska Varšavská smlouvy na pomoc proti potlačení kontrarevoluce která tu nebyla, ležel jsem jako dvouměsíční mimino v nemocnici se zápalem středního ucha. Mamka myslela že bude válka, tak mě v vzala domů na revers. V devadesátých létech jsme byly s první dcerou na propichnutí uši kvůli naušnicim. Byla tam s náma i babička a sestřička s mamkou vzpomínali na první den okupace a chaoz v nemocnici i státě.Po revoluci jme očekávali většina že budeme neutrální stát a pomohli jsme rozkladu vojsk Varšavské smlouvy.
Dnes se nám po našich ulicích prohánějí opět cizí vojska, doufám že tu nebude vojenská základna. NATO se roztáhlo až k Ruským hranicím což není mírové jednáni. Uvidíme jak dlouho to Rusko vydrží,doufám že naše země se nestane bojiště těch kteří nepoznali válku a utrpení.