Golem
Gustav Meyrink (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449011/bmid_golem-xau-449011.jpg
4
661
661
„Strašlivá hrůza, kterou je Golem naplněn, mi nikdy nevymizí z paměti.“ — Jorge Luis Borges Meyrinkův slavný román připomíná bolestnou zpověď člověka, který je přesvědčen, že mu bylo v životě strašlivě, nespravedlivě ublíženo. Hlavní postavu – Athanasia Pernatha, rytce drahokamů žijícího v židovském ghettu – pronásleduje jedna noční můra za druhou. Jako by ho řídily temné bytosti, ovíjela neproniknutelná chapadla úřední moci a pronásledovali zasvěcenci tajných spiknutí. Pod pláštěm tmy působí záhadné a neproniknutelné síly, z tajemných důvodů sledují hrdinu cizí osoby, dochází k matoucím děsivým setkáním. Životní události jsou připravovány a řízeny bytostmi, jež rozum nedokáže analyzovat. Před očima běží expresionistické melodrama, hororová evokace magické Prahy a jejího ghetta, jež navštěvují duchové; snová próza se proplétá po dláždění temných, úzkých uliček. Pernath přitahuje groteskní zážitky jako můry jdoucí za smrtí v plamenu svíčky. Všude kolem je archaický svět alchymistů, mystiků a podivných tvorů, již se dávají bezvládně unášet životem. Pro čtenáře jednadvacátého století pořídil zcela nový český překlad Hanuš Karlach, text provázejí kongeniální ilustrace Hugo Steinera.... celý text
Přidat komentář
Pěkné to bylo. Sice se mi úplně nepodařilo tomu zcela uvěřit, ale to je můj problém:). Ten konec byl super.
Mystická kniha o snech i realitě odehrávající se v pražském židovském ghettu je výzvou k jinému vnímání světa. Příběh podle mě můžeme číst jako blouznivý sen i jako cestu do nitra duše hlavního hrdiny. Golem se zde stává zosobněním nepochopení a strachu lidí před jinakostí. Nejednoznačnost knihy je matoucí i přitažlivá. A když tak o ní přemýšlím, může to být hluboké poselství o hlubinách lidské mysli, stejně jako literární póza, která nás vodí za nos a nabízí náznaky, jež nehodla splnit :-).
Ze začátku mi přišla docela nepochopitelná a ztrácela jsem se mezi sny a skutečností, ale později mě příběh velmi upoutal svou napínavostí a nepředvídatelností. Určitě doporučuju!
Ne vždy mi přišlo, že Meyrink drží formu, styl a zaměření. Jindy jako by chtěl málo slovy říct hodně, jindy zbytečně popisuje, co se dalo vzít krátce. Projevuje se i určitá rozporuplnost ve vztahu k židovské komunitě - na jedné straně skoro až opovržení, co se přízemnosti, špinavosti a lakoty týče, na druhé úcta k historii a ze židovství vycházející mystice, zde prezentované golemem a kabalou včetně popisu některých jejích vrstev. Přesto jde o sugestivní příběh, do něhož sice je problém se zpočátku dostat, ale postupně vtahuje stále víc. Škoda jen, že některé věci nejsou dořešeny (Angelina, totožnost mrtvé u vraždy z vilnosti, a ostatně i samotná postava golema, zde jen naznačená a okrajově podaná) a škoda, že vlastně není ani jisté, jakým stylem má být golem chápán. Jako duch židovského národa, připomínka? Věčný žid? Hlas svědomí, aby se židovský národ vrátil zpět ke kořenům a víře včetně mystiky? Každopádně už tuším, kde bral inspiraci Ajvaz pro své Prázdné ulice, některé popisy jsou skoro stejné. Mimochodem, s rudlofínskou Prahou, jak se praví ve zdejším popisu knihy, to nemá nic společného. Vše je poctivý konec 19. a začátek 20. století. Škoda, že Pavel Juráček nestihl tento román natočit jako film.
Zvláštní, snové, temné... Hrdina se zazděnou myslí, příhody odehrávající se za přepážkou a v podzemí (v podvědomí?), temné a nevědomé síly které se tím probudí... Moje první meyrinkovka u mě vzbudila lásku tomuhle bizardnímu autorovi....
Golem patří neodlučně k Praze a dotváří právě svým mysticismem její genius loci. A atmosféru knihy ocení jistě každý, kdo se někdy procházel v podzimním setmělém podvečeru uličkami Starého města. Podle mne není ani na škodu, že autor ponechává prostor pro čtenáře, že se mu nesnaží natlouct do hlavy kladivem svůj pohled a názor prostřednictvím postav. I když je to v dnešní době plné mediálních masáží asi poněkud neobvyklé a pro současného čtenáře až zavádějící.
Jeden z vrcholů evropského novoromantismu, který vedle kafkovského existencialismu nejvíce proslavil pražskou židovskou tvůrčí scénu a dodnes tvoří kolorit české metropole. V téměř přízračném předasanačním světě (vzpomeňme v této souvislosti na poetiku Švankmajerových vybydlených domů) vystupují různorodé postavy: některé jako z naivní loutkové melodramy (Angelina), další z prastarých legenda. Nehodlám zde upozorňovat na klady této knihy, byly již dostatečně zmíněny uživateli WEIL a jakup, připojím jen možné srovnání se Zeyerovým Janem Marií Plojharem: takřka identický výchozí vztah postav: Angelina - Athanasius - Mirjam x Dragopulos - Plojhar - Catharina. A přesto se vše odehraje jaksi v jiných světech.
Tuhle knihu jsem četl nadvakrát: poprvé jsem ji odložil asi v polovině, poněkud zmaten právě těmi rysy, které zmiňují ostatní... O pár let později jsem jí dal znovu šanci a uchvátila mě - neopakovatelnou atmosférou, jazykem, ale i určitou celkovou nejasností, která nabízí mnoho výkladů a nechává dost prostoru samotnému čtenáři. Od té doby ji řadím mezi svých deset nejoblíbenějších (ačkoli těžko říct, jak bych ji vnímal dnes...).
Osobně to pro mě není moc čtivé, ztrácím se v ději, musel bych jí věnovat asi víc času, než se mi chce.
O této knize jsem se dozvěděl ve škole, učitel nám tehdy řekl, že jde o těžko čitelnou i pochopitelnou knihu. Měl pravdu... Každopádně mystika a neznámo je ve staré Praze jako doma a Meyrink to takřka dokonalým způsobem popsal. Zároveň má román i morální hodnotu, neboť popisuje zkaženost židovského ghetta. Fakt, že celé generace vyrůstají na stejném omšelém místě, má fatální důsledky - dojde k celkové degeneraci. V uličkách židovského města je tento úpadek silně cítit, natolik, že ho vycítí i čtenář. V tom je asi největší síla románu, v těžké, nedýchatelné atmosféře plné záhad a nenávisti, v atmosféře, která je zcela neopakovatelná. Zároveň však román mírně irituje svou nejednoznačností, čtenář si musí spoustu věcí domýšlet sám, i když, pravda, to asi není úplně chyba... No, ale pět hvězdiček tomu prostě nedám, možná jsem zaslepený, ale přišlo mi to v lecčems jaksi odfláklé. Třeba později změním názor.
Výborná je rozhlasová adaptace tohoto románu v podání Jiřího Ornesta(Athanasius Pernath), Ivana Trojana(student Charousek), Josefa Kemra(kupec Wassertrum) a dalších. poslouchat můžete na adrese http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=136&new=2408
Pro mne to byla kniha příliš zabředající do opojení mysticismem. Má to sice pěknou atmosféru, ale jinak je to nepřehledné, poměrně nesrozumitelné a mlhavé (v tom horším slova smyslu).
Štítky knihy
Židé Praha prvotina přelom 19. a 20. století golem židovská ghetta mystika Rabi Löw stará Praha romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Golem |
| 1937 | Anděl západního okna |
| 1998 | Valpuržina noc |
| 1991 | Zelená tvář |
| 1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Moje první Meyrink-ovka. Ze začátku jsem se v knize tězce orientoval, dělalo mi problém poznat "snové od žitého". Po pár stránkách jsem se do toho ale dostal a kniha mne naprosto vtáhla. Pak už jsem četl jedním dechcem. To že tam zůstavají některé věci nevysvětlené .... románu jen přidává na tajemnosti a to se mi na knize asi nejvíc líbí. Meyrink byl dle mého názoru opravdu mystik a téhle knize dávám plný počet hvězdiček. Rozhodně se nejedná o poslední knihu tohoto autora, po které sáhnu. Už teď mám z knihovny půjčené knihy "Valpuržina noc" a "Bílý dominikán".