Gang
Martina Cole
Bratři Baileyovi jsou odhodláni udělat vše pro to, aby si jich svět vážil. Po dobrém, nebo po zlém. Na první pohled jsou jako voda a oheň: Petrovy uhlazené způsoby mistrně skrývají nelítostnou povahu, zatímco o Danielově slabosti pro násilí se vyprávějí legendy. Jeden od druhého se liší – ale společně jsou nepřekonatelní. Od sedmdesátých let vládnou londýnskému East Endu, a když do služeb rodinného gangu vstoupí i synové, zdá se, že Baileyovy nemůže nic ohrozit. Zdání ovšem klame: když jste na vrcholu, vždycky vás někdo chce stáhnout dolů. Vždyť v tomhle byznysu se točí příliš velké peníze... Konkurenční klany však nejsou jediným problémem Baileyových. Další potíž pro ně představuje Danielova jediná dcera Tania. Vyrůstala v blažené nevědomosti o povaze rodinného podnikání, ale pak je náhle konfrontována s drsnou skutečností. A právě v té chvíli učiní rozhodnutí, které ovlivní celý její příští život.... celý text
Přidat komentář
Nalákal mne název knihy, ale brzičko jsem zjistil, že nejde o něco ve stylu Puzzovo Kmotra, ale o vztahový román o problémech mezi bratry, syny, bratranci a manželkami. Dějová linka slouží jenom k tomuto účelu a nemuselo by to být až tak zlé, kdyby zde nebyly ty sáhodlouhé bezobsažné odstavce, cosi stále vysvětlující a opakující. Čtenářky tak určitě potřebují hodně trpělivosti a vlídnosti, aby se protrápily k závěru této skoro 500 stránkové knihy, ale takových, dle mého odhadu, asi moc nebude.
Martinu Cole mám ráda. Nejvíc se mi od ní líbí kniha Maniak. Tahle kniha mně ale fakt nezaujala, přišla mi jako životopis gansterské rodiny. Žádné velké napětí, příběh. Ale za přečtení jsem ráda
Sláva, už nemusím dál přemýšlet, která kniha byla v letošním roce největší ztrátou času - tramtadadá, máme tu vítěze! Nejblbější knihou, kterou jsem v roce 2016 četla, se stává Gang od Martiny Cole. A jelikož nejsem gentleman, dávám 100% odpad a vůbec nevím, odkud mám se svým hodnocením začít. Předně: kniha ke mně doputovala v rámci knižního spolku, už proto a právě jen kvůli tomu jsem se cítila povinována tu věc přečíst celou. Autorka by měla co nejdřív změnit zaměstnání a začít se věnovat něčemu, co odpovídá jejím literárním kvalitám - třeba psaní horoskopů do Ženy a život nebo sestavování návodů na ustřihnutí růžku na krabici s mlíkem. Její redaktor by měl vrátit honorář, protože tuhle věc měl seškrtat na pětinu a pak vrátit ke kompletnímu přepracování. A vydavatelství by mělo vysadit za každý jeden strom, jenž kvůli téhle imitaci literatury padl, dalších deset, jinak hřích vydání něčeho takového nemůžou odčinit. Samotná kniha je... prostě strašná. Ať si vzpomenete na jakoukoliv slabinu, kterou příběh může mít, najdete ji tady a Martina vás pokaždé překvapí ještě nějakým přídavkem. Samotné téma je v pořádku, všechno ostatní je špatně. Děj je tak plochý, že i hrudník dvanáctileté korejské plavkyně proti němu vypadá jako Pyreneje. Absolutní naivita a tupost jednotlivých postav by jim ve skutečném podsvětí zajistila kulku mezi oči do 24 hodin (kdyby z toho byli 23 a půl schovaní ve skříni). Prostředí je nevěrohodné, postavy jsou stereotypní, všichni jsou děsně krásní a bohatí a text je tak odporně repetetivní, že když jsem se po dvacáté dočetla, že má ten a ten modré oči a blond vlasy a ta a ta je krásná a bystrá (a všichni jsou bohatí), chtělo se mi blít. Každá jedna z hromady naprosto nezajímavých postav vám bude totálně putna, protože vlastně nedělají vůbec nic (jen jsou blonďatí, modroocí, krásní, rádoby-bystří a bohatí) a jsou tak nudní, že i Krteček vedle nich vypadá jako Rambo. Jakékoliv klišé, které vás napadne, se v knize objeví. Jazyk je úplně stejně pitomoučký, jako děj samotný. Rozčlenění do milionu kapitolek aspoň pocitově urychluje čtení a kniha díky tomu sice vypadá jako tlustá záležitost, ale naštěstí jí není. Když jsem při čtení někde ve třetině omylem přeskočila čtyřicet stran, aniž bych si toho všimla, bylo mi jasné, že to prostě lepší nebude. Vše završuje v lepším případě průměrný překlad, kdy si překladatelka nebyla jistá, zda chce psát hovorově, spisovně, obecnou češtinou nebo rovnou nějakým gangsta slangem, nejednotnost přechýlených příjmení a ohavný přebal jsou už jen zkaženou třešničkou na pěkně nechutným dortu.
Nejvíc mě ovšem dojímá ona apologetika v duchu "vždyť je to čtení pro ženy". Agresivní sufražetka v mém nitru lační při čtení něčeho takového po krvi - to jako že ženy jsou tupá stvoření, která potřebují číst tupé povídánky, protože jejich slepičí mozečky by skutečný příběh nezvládly zpracovat? Ne, prosím, takhle skutečně ne. Buď pořádně nebo radši vůbec. Chraňte naše lesy!
Tento žánr a tyto knihy běžně nečtu. Kniha se dobře a rychle četla, ale neustálé opakování jednoho a toho samého mě strašně vadilo. Autorka psala jako by si myslela, že čtenář si nic nepamatuje a určitě pasáže psala stále a stále dokola. Příběh jako takový se mi líbil, dokonale popsané postavy i se svými všemi vlastnostmi a emocemi. Proto alespoň tři hvězdy
Za mě teda asi už tahle autorka ne. Chvilkama mě knížka bavila, pak zase ohromně nudila. Nevím..asi nemám moc ráda ty vraždy a násilí, tak se mi to hůř četlo..:-D
Mně se to nelíbilo. Opět velice předvídatelné ale hlavně jakoby vypůjčené z červené knihovny. Postavy byly přesně podle "dětských knížek" jen černé, nebo bílé, vždy v naprosto přesném kontrastu vůči partnerovi. Nemělo to šťávu, švih, spád.... Martina má na mnohem víc.
Gang vůbec neměl šťávu. A vlastně jsem byl rád, že jsem se dostal k poslední kapitole.
Mám pocit, jakoby byla kniha napsaná jen pro účel splnění plánu.
Byla to má první kniha od této autorky - patrně proto, že jsem neměla co číst a zaujala mě obálka. Těšila jsem se, ale je bylo to pro mě jedno velké zklamání. Omývání stejných témat stále dokola a navíc jsem měla pocit, že se ztrácím.
Velké zklamání, knížka nezáživná, zbytečně zdlouhavá a navíc mi připadá, jako by autorka neměla žádné nové nápady, protože se hodně opakuje.
Četla jsem již několik knížek od této autorky a vždy jsem víceméně byla spokojená. Tato kniha je pro mě ale velkým zklamáním, po dlouhé době se mi stalo, že jsem ji v půlce odložila a nepředpokládám, že bych se k ní někdy vrátila. Nudné, ničím nezajímavé vyprávění, ještěže jsem ji měla jen půjčenou z knihovny a mohu ji s klidem vrátit. Dva body dávám pouze se slušnosti.
Martina Cole prostě umí psát, kniha se čte dobře, ale je pravda, že se dost opakuje. Líbí se mi, že se snaží vcítit do každé postavy, takže i ten nejhorší parchant má nějakou kladnou stránku. Po všech jejích knihách mám ovšem pocit, že v Anglii žijí jen samí mafiáni :)
Trošku drsný komentář, ale knihy od této spisovatelky jsou spíš pro ženy, ikdyž jsou o "mafiánech". Jen jsem tedy touto knihou nesmírně zklamaná, koupila jsem si ji, protože mám všechny od Martiny, ale ty poslední tři - to je bída :( Už to není jako za časů Hanebné krásky nebo Královny zločinu. Škoda, moc jsem se na ni těšila, ale opravdu jsem měla co dělat, abych nepřeskakovala stránky....třeba ta příští bude lepší.
A tři * dávám jen proto, že mám tuto spisovatelku ráda.
Jsem tak totálně znechucen, že by si autorka zasloužila mínusové body. Tu jedinou hvězdu jí dávám, protože jsem gentleman. Nuda a šeď. Neustále se opakující fráze a děj. Ta ženská si myslí, že čtenář je debil. Nejčastější slova: milovat, miluješ, Láska, laskavý, nejkrásnější.... Co chcete? Ženská a píše o mafianech? Kdo jste si knihu nekoupili, nekupujte. Ta autorka už nesmí nikdy nic napsat. Tak zalostnou slovní zásobu nemají ani dnešní děti na základní škole. Škoda, že nejde kniha reklamovat.
Tak jak už, z názvů vyplývá Gang je kniha o násilí, drogám, mafii a hlavně o rodině…Martina Cole už napsala více knížek z tímto tématem, takže chvilkami mi přišlo že jsem tu knížku už musela číst protože některé pasáže jsou dost podobné z jiných jejich knih . Ale četlo se to fajn , je to taková nenáročná knížka na čtení,mám ráda styl psaní M. Cole takže jsem spokojená.
Kniha Gang je v
| Přečtených | 108x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 122x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
Martina Cole sice píše o britském undergroundu, ale píše jím způsobem, jako kdyby její cílový čtenáři (mno spíše čtenářky) byli konzumenti magazínů typu Cosmopolitan apod., prostě je to asi tak drsné, jako čeští gangsta rappeři, týpci, co neumí zabít ani čas... Takže nechci generalizovat, ale příště romány o podsvětí asi už jedině od autorů, nikoliv od autorek. Nadruhou stranu se musí Martině nechat, že píše jednak čtivě a jednak přehledně, což je velkej plus vzhledem k tomu, že je tu asi dvěstě hlavních a třitisíce vedlejších postav. Ale zkrátka jsem všechno to fuckování a násilí moc nežral.