Francouzova milenka

S velkým politováním po 210 stranách oznamuji, že knihu musím odložit a zůstane nedočtena. Do čtení se musím nutit a nestojí to za to. Příběh neplynul, vypravěč se věnoval všemu jen ne dějové lince a proto volám - ne-e!
P.S. Až se někdy někdo bude učit o vypravěčských perspektivách, doporučím tuto knihu. Vypravěč je vládce, který laskavého čtenáře zkouší tak dlouho (úmornými pasážemi např. o zemědělství 19. století a jinými), až to prostě onen čtenář vzdá a knihu zahodí.

30.05.2015

Přiznám se, že mě kniha moc neoslovila.. Ale možná jen potřebuje nějaký čas nechat "uležet" a zkusím to znovu..

To jsem zase jednou četla něco, kde jsem chtěla postavám hromadně zakroutit krkem...!

03.08.2014

Fowles dokáže podat historii způsobem velmi vzdáleným od čistého dějepisu, tedy způsobem příjemným, poutavým a zapamatováníhodným. Tyto esejistické prvky hodnotím na knize jako nejpřitažlivější. Knihu musím ale dále hodnotit ze dvou hledisek. Jako čtenář fascinovaný literární teorií a jako čtenář fascinovaný příběhem. I když podle Fowlese tyto dvě věci jedno jsou, a já s ním musím souhlasit, v tomto případě jsem si při vnímání knihy nemohla pomoct. Líbí se mi autorovo postmoderní zasahování do děje - ve většině případů zde působí nenásilně a trefně, takový příběh za příběhem. Ať už jde o roztroušené krátké vsuvky nebo o delší úvahy. Musím však přiznat, že postupem čtení tyto stupňující se praktiky přecházely z mého pohledu spíše v přehnané a překombinované, bránící upadnutí do příjemného transu z příběhu (což je dle mého hlavní důvod, proč má vůbec smysl číst). Závěr mi absolutně nesedl a místo ocenění autorovy originality ve mně převládl spíš jen vztek a zklamání. Z hlediska literární teorie jsem však byla nadšená od začátku (téměř) do konce. Každopádně na svou dobu je Francouzova milenka takřka revoluční dílo a věřím, že i v nynější době má rozhodně čtenáři co poskytnout.

04.04.2014

Francouzova milenka má několik superlativ. Slibuje poodhalení, podkrytí viktoriánské doby a to také splní a to takovým způsobem, že mám dojem jako by autor vlastnil stroj času, protože vložit do knihy tolik esencí - nevím jak jinak to nazvat - a udržet to stále v rovině historického románu, který v je v první půlce tak silný a v druhé půlce zapomenet že kniha by mohla někdy končit, to se jen tak nezadaří. Protože proč by John nemohl takhle vyprávět pořád. Jazyk ani hodnotit nebudu protože tím kniha stvrzuje další co slibuje.
Přesto všechno je to román zvláštní což je další superlativum, zvláštní vším tím co do sebe nasál a co vydává a jakým způsobem,tj.jednodušeji řečeno. Autorovi se povedlo nakráčet do té doby a přivábit silné emoce, které spouští jako babí léto do řádků.

27.08.2013

V téhle knize není nic tak, jak by se mohlo zdát...jak příjemně osvěžující to je!

19.03.2013

Je to můj první historický román. Ze začátku jsem se nemohla dostat do děje, ale potom mě kniha pohltila. Na posledních 30 stránek jsem se těšila jako malá holka, ale nějak jsem se v tom ztratila. Konec byl pro mě překvapením, což je dobře, ale nějak jsem nepochopila některé myšlenky autora. Přesto knihu vřele doporučuji a jsem ráda, že jsem její majitelkou :-)

18.10.2012

Trošku náročnější čtení milostné romance se odehrává v roce 1867 a zobrazuje typický příběh lásky anglického gentlemana a ženy se špatnou pověstí, místy zbytečně obsáhlejší pasáže, ale určitě stojí za přečtení.

mám přečteno asi 15 stránek a už teď mě to nebaví, tohle fakt není můj šálek čaje, ta doba mě vůbec nebaví, ale musím uznat, že číst se to dá

07.12.2011

Líbil se mi způsob komentování společnost z 19.století autorem žijícím v 70.letech. Přesto mi přišla kniha místy příliš obsáhlá a některé popisné pasáže jsem přeskakovala. Kniha nic nevysvětluje, jen naznačuje, takže počítá s inteligencí a námahou čtenářova mozku, takže se se opravdu nejedná o příliš snadné čtení. Ale za tu námahu to stojí...

29.07.2011

"Francouzova milenka" je jedním z vrcholů tvorby Johna Fowlese, přičemž celá jeho tvorba je hodnocena jako vrchol britské literatury 20. století. Pokud tomu rozumíte tak, že chci říct, že "Francouzova milenka" je úžasný román, rozumíte tomu správně. Fowles dokázal vykreslit viktoriánskou dobu tak realiasticky, jak to nedokázalo mnoho spisovatelů žijících přímo v oné době. V čem se ale od typického viktoriánského románu liší - a v čem nabírá rysy postmoderny - je za prvé dvojí vyprávění, z perspektivy a zároveň retrospektivy. Tím mám na mysli, že Fowles nezůstavá pouze v oné době roku 1867, ale často srovnává tehdejší modus vivendi se současnou dobou, hodnotí, a tím prosté vyprávění často spklouzává z esejovitosti. To může čtenáře, kterého zajímá pouze onen milostný trojuhelník a čeká zvraty a dějový spád, odradit. Mě osobně Británie konce 19. stol., doba Darwina, Dickense, zbožnosti, konvencí a pokrytectví zajímá sama o sobě, proto mi tyto 'odbočky' nevadily. Druhá věc, která dělá z románu zástupce postmoderny, je intervence samotného autora do příběhu. Fowles občas nechává zaznít své myšlenky tak silně, že je nepokrytě označuje za své, občas uvažuje o své úloze stvořitele příběhu, dokonce se i objeví na scéně (chvilku). To může čtenář chápat jako známku toho, že příběh je jen příběhem, fabulací člověka, který vám to nepokrytě připomíná, a tudíž vás nenechá se do příběhu ponořit a uvěřit mu. Ale opět, mě osobně toto nijak nevadilo. Proto doporučuju, moc moc, je to literatura psaná tím nejlepším možným jazykem.

10.07.2011

Francouzova milenka mě mile překvapila:) První půlka knihy byla taková uplakaná, to mi docela vadilo a několikrát jsem chtěla knihu odložit, ale ve druhé půlce už jsem se začetla víc a konečný rozuzlení bylo pro mě opravdu nečekaný. Taky se mi moc líbilo začlenění samotného autora do příběhu. Když jsem k tomu došla, musela jsem si tu kapitolu přečíst znovu od začátku. Taková vtipná vsuvka