Poznaný ďábel...

Začátek docela nuda a pak jo pak už to stálo za sezení u knížky místo mytí nádobí.

Autor áčkových komiksů se nezapře ani v literární podobě. Kombinace démonů, duchů a napínavé noir detektivky je v jeho podání zábavnou jízdou. Už úvodní vystoupení Felixe na narozeninovém večírku rozmazleného fracka se zvrhne tím správným zlomyslným směrem, který mají čtenáři komiksů pro dospělé rádi. Od půlky se příběh začne vyvíjet opravdu zajímavě a finále se mi líbilo natolik, že přemýšlím, že se pokusím pokračování přečíst v originále - pro čtenáře hororových detektivek by byl hřích ignorovat svět a postavy, které autor v jedničce představil.

Po deseti letech znovu přečteno. Felix je sympaťák, ty jeho připomínky mě fakt dostávaly. Lituju jen toho, že pokračování se do Česka nedostalo.. velká škoda.

Nevědět, že čtu knihu od Careyho, napadne mě: Simon R. Green vydal novou knihu?! A taky mě napadne: Green se ve svém psaní hodně zlepšil! Já na duchařiny tohohle typu moc nejsem, ale Poznaný ďábel mě bavil. Jenom doporučuji vydržet táhly začátek, protože potom kniha stojí za to.

Ze začátku jsem se musela hodně přemlouvat, abych tuto knihu neodložila, nakonec jsem ale vytrvala a knihu dočetla. Musím přiznat, že nakonec jsem byla mile překvapena a kniha mě zcela pohltila do děje. Pokud se zajmáte o duchařskou témetiku rozhodně tuto knihu doporučuji k přečtení.

Poznaný ďábel v sobě kloubí prvky drsné školy s noirovou fantastikou, v níž nikdo není bez viny. Hrdina románu přijme zdánlivě jednoduchý případ a ten mu nejenže přeroste přes hlavu, ale málem jej o ni i připraví. Výsledkem je hutný příběh z temných koutů moderní společnosti, o kterých sice víme, ale raději bychom nevěděli.
Nesporný talent Mikea Careye jsme měli možnost poznat už v komiksovém cyklu Lucifer, volně navazujícím na sandmanovské universum Neila Gaimana. Postavou soukromého očka Felixe Castora se však víc přiblížil k pekelně cynické sérii Hellblazer, ve které též nějaký čas působil jako scenárista. Práce s atmosférou je pro něj i zde v mnoha ohledech důležitější, než vycizelovanost postav a zápletky, což mu u mě protentokrát kupodivu i prošlo. A třeba ve srovnání se Simonem R. Greenem drží jeho svět víc pohromadě, oproti Jimu Butcherovi se zas nebojí přitvrdit na zlověstnosti. Lidská krutost a bezohlednost jsou vděčná témata a Carey je umí využít beze zbytku. Navíc s humorem.