Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421919/bmid_eugenie-Gwj-421919.jpg
4
479
154
Podtitul: Příběh české hoteliérky. Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně poškodí hotel a připraví ji o otce a manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejenom novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Životní příběh Eugenie je zajímavější než zpracování - ale některé pasáže měly atmosféru předválečných filmů a vnímání barev mne bavilo.
Obecne mam rada pribehy z valky ci mezivalecneho obdobi, ale na Eugenii mi neco nesedelo. Pribeh nema zadny poradny zvrat, zadna zapletka - coz bych od romanoveho zpracovani ocekavala. Nepochybuji, ze tato zena oplyvala velice silnou osobnosti. Dospivani po prvni valce, kdy smer dalsiho zivota urcovali rodice, si dnes sotva dovedeme predstavit, stejne tak mnoho dalsich veci, kdy velkym spolecenskym meritkem bylo “co na to reknou ostatni” (jasne, to funguje i ted, ale spousta lidi se od tohoto dovede odprostit).
Chápu, co knihou chtěla autorka říci, ale i tak jsem se v ději ztrácela a k pochopení byla cesta dlouhá. Nicméně v tom balastu banální literatury tato kniha vyniká i tak.
Líbí se mi autorčiny popisy a věřím, že s každou další knihou jen poroste.
Knížka se četla poměrně rychle, vezmu-li v potaz, jak nudná byla - v podstatě 3/4 knihy se Eugenie “chce nadechnout”. Požitek nepřidávaly ani chaotické přeskoky v čase, jež přicházely bez varování či bez jakéhokoli oddělení v textu (odstavce, kurzíva, cokoli). Taky by neuškodilo méně popisu, skutečně se až do bombardování města nic nedělo. Postavy jsou ploché, hlavní hrdinka je, žel bohu, maximálně otravná, přímá řeč působí vykonstruovaně, uměle. Věřím, ač jsem nečetla, že Podbrdské ženy dopadly lépe.
Kniha my tu dlouho ležela, pořád jsem ji dokládala. Teď na ni došlo, mohlo být méně popisu jak se cítí proč se tak cítí ...
Eugenie musela být určitě zajímavá osobnost.
Po výborných Podbrdských ženách a Alžbětě a Nině jsem se na Eugenii moc těšila. Mám ráda příběhy z této doby, navíc o skutečné postavě, kterou je Eugenie. Kniha mě ale zklamala. Přišlo mi to trochu jako červená knihovna, víc jsem se začetla až v druhé polovině knihy. Navíc Eugenie mi byla (asi kvůli jejímu vztahu k dětem) strašně nesympatická :-) Škoda...
Eugenie se mi dostala do rukou po Karikově drsném románu Na smrt. Druhá světová válka z úplně jiného pohledu, i když i zde zasáhne citelně do osudu hlavní hrdinky. Eugenie je ale vylíčena jako odtažitá žena, která příliš neprojevuje své city, a tak díky svému chování a některým rozhodnutím moc mých sympatií nezískala. Její teta Vilma je jejím pravým opakem.
Celý román pomalu, ale příjemně postupuje kupředu v charakteristice událostí, díky krátkým kapitolám se velmi dobře čte. Umístění do prostředí skutečného hotelu je zajímavé. Mohu doporučit.
Za mě tedy dost slabá kniha. Četl jsem různé romány, ale tohle je celkem nuda.
Do Eugenie jsem se pustila skoro ihned po dočtení Podbrdský žen. Tentokrát jsem však sáhla po audio verzi namluvené Jitkou Ježkovou. Příběh hoteliérky Eugenie Egertové Janečkové byl rozhodně zajímavý. Oceňuji, že si autorka vybrala k zpracování osudy skutečně žijící ženy. Za mne však děj trošičku rozvleklý - možná bych knihu v některých momentech zkrátila, v závěru více rozepsala.
Každopádně jsem ráda, že Jana Poncarová ukázala, jak si za války žila i "vyšší třída". Moc se mi líbí srovnání s Podbrdskými ženami - dopady historických událostí na hlavní hrdiny - jak moc nás ovlivňuje, kde a komu se narodíme, za koho se provdáme, kde žijeme... Stejný rok, totožná země, ale jiné město a docela odlišné postavení - jak žila Eugénie a jak Emílie - je v tom pěkný rozdíl.
3,5*
Kdyby to nebyl příběh skutečné ženy, zdál by se mi přitažený za vlasy a vyčítala bych navíc autorce, že hrdinku napsala jako, alespoň pro mě, nepříliš sympatickou a emočně plochou osobu. K samotné knize, nečetlo se mi to moc dobře, něco mi vadilo....sama nevím, jak to definovat, jestli to bylo členěním knihy nebo těmi skoky v čase, které mě občas rušily a mátly, ale zkrátka jsem si to neužila.
Eguenie vůbec nebyla špatná kniha, bohužel mi ale přišla těžkopádnější než Podbrdské ženy. Na druhou stranu je také poetičtější, pomalejší, člověk se u ní zastaví a nespěchá...
Kniha je napsaná čtivě což o to, ale za mě příběhu něco chybělo. První půlku mi hlavní hrdinka vadila, pořád jí něco nevonělo, chyběly mi emoce. V druhé půlce jsem si už zvykla. Taky mi celkem vadily časové skoky, které nebyly přesně určené a dost mě mátly.
Ve srovnání s Podbrdskými ženám se mi jevil tento román o něco slabší, trochu mi vadily skoky v ději a změny vypravěče,které mi jinak spíše vyhovují.Tady to bylo trochu zmatené..celkově ale zajímavé téma a pro mne i nové informace o hotelu a jeho historii,což oceňuji.
Dobrá kniha, dobře vystaveny příběh, výborně vykreslene vnitřní vnímání reality z pohledu Eugenie. Melancholie je sama o sobě neuchopitelna a pustit se s ní ještě do vyprávění chtělo odvahu... Knihu jsem si užila. Děkuji za ní autorce.
Velmi oceňuji, že si tento příběh Jana Poncarová vybrala jako svou předlohu pro knihu. Díky těmto autorům, kteří se nebojí zapátrat v historii, se čtenáři dozvídají o osudech, které by jinak zůstaly zapomenuty. Historie plzeňského hotelu Continental a jeho paní hoteliérky Eugenie je moc zajímavá a já jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Eugenie samotná mi bohužel nepřirostla k srdci, byla mi vyloženě nesympatická (těžko říct, nakolik taková opravdu byla a nakolik ji takto plochou vylíčila autorka), a to mi celkový náhled na knihu mírně pokazilo. Jako protiváha naopak působila živelná a milá teta Vilma. Ráda knihu doporučím.
Už při prvních větách mě kniha vtáhla, vychutnávala jsem si každé slovo.
Po 70-tý stránce jsem to vzdala. Vadil mi styl psaní, krátké kapitoly, kdy se hodně popisovalo okolí, ne děj, pak skoky v příběhu... A to jsem se na ní po Podbrdských ženách těšila.
Jana Poncarová si zvolila skvělé téma, četla jsem i Podbrdské ženy a musím říct, že příběh Eugenie mě zaujal mnohem víc. Nechápu, jak někdo může vyčítat autorce, že její postava je chladná, nesympatická atd. v ostatních komentářích mi toto připadá jako výčitka, ale vždyť Jana Poncarová líčí skutečnou osobu, skutečný příběh a člověk v takovém případě musí být velmi opatrný, aby se někoho nedotkl. Líbila se mi část, když přišli do Plzně Američané, miluju příběhy podle skutečné události a její setkání s generálem mi připadalo uvěřitelné, toto se autorce povedlo. Já bych spíše knize vyčetla otázku čtivosti. Někdy se objevují zbytečné popisy, které má člověk tendenci přeskakovat, myslím, že ohromně zajímavý příběh Eugenie se dal zpracovat i čtivěji, zábavněji, jako by si autorka už ťukala na hodinky, že chce mít práci hotovou.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
(SPOILER) Nechci říkat, že je kniha úplně špatná. Téma a historická doba je velice zajímavá a právě na to jsem se těšila. Jenže už od počátku mě prostě šíleně vytacela postava samotné Eugenie. Ona je celou dobu ta ,,chudinka,, ,která se musela vdát a mít děti, ona neměla svobodnou vůli, byla utlacovana, takže nakonec se jako osvobodila až tím, že její muž umřel při náletu? Takže jupí? Přišlo mi, že snad ani neměla moc ráda svoje vlastní děti. Po osvobození si zacne s vojákem, láska jako trám, a za měsíc si vezme uplne někoho jiného? A její teticka Vilma, která mi zpočátku byla sympatická, ji ale ve všem rozumí a podporuje.
Celkově se mi kniha moc dobře nečetla, asi se mi úplně nelíbí styl autorky. Řekla bych, ze mi to přišlo dost náročné čtení svým způsobem a musela jsem se hodně soustředit při popisování pocitů hlavní postavy, jejího okolí a tak obecně. Mam v knihovně ještě Podbrdske ženy, ale jsem momentálně trochu na vazkach, zda se do ni pouštět.
PS: možná jsem si mohla dělat čárky, kdykoli se v knize objevila skutečnost, že káva je hořká, a že Eugenii buší srdce v hrudníku. Asi by to bylo zajímavé číslo.