Etudy dětské a nedětské

(SPOILER) Aškenazyho jméno jsem si zapamatoval poprvé a jednou provždy ve spojitosti s povídkou Vajíčko, která figurovala v jakési antologii pro ZŠ (a v tomto výboru se nevyskytuje, jak je mylně uvedeno v předchozím komentáři), i když jsem ho mohl znát ještě z ranějšího dětství jako autora Pitrýskových dobrodružství (Putování za švestkovou vůní). Později mě překvapilo, když jsem se dočetl, že byl zetěm Heinricha Manna. Výbor povídek Etudy dětské a nedětské jsem ale vzal do ruky spíše namátkou, protože ležel v prvním patře mé knihovny před níž jsem se zrovna válel na matraci.

Poetika Aškenazyho díla jde ve stopách Čapkových. Základním stavebním kamenem Dětských etud je dětská duše. Autor se vrací do krajiny dětství za pomoci svého syna (človíčka). Vedle dětských etud jsou psány sub specie infantis i další povídky: Milenci z bedny (o hře na svatbu a svatební cestě, co skončí výpraskem) a Ukradený měsíc (o dvou rošťácích, kteří chytí měsíc při koupeli v rybníce a zavalí do jeskyně). Mně se asi nejvíce líbila povídka o cikánském otci a synovi, kteří s rozdílnými výsledky navštěvují stejnou třídu Gabore, Gabore...Cikánská a dětská duše mají mnoho společného. Pět úvodních povídek má za společné téma zvíře. I do jeho duše se Aškenazy dovede vcítit. Reportáže z New Yorku jsou shrnuty v části pojmenované Osamělý tlící list a Májové hvězdy...jsou to hvězdy na obloze, které se odrážejí na hladině řeky, kde se 9.5.1945 koupe mladá suplentka Hlobilová, nebo jde o hrdiny s rudými hvězdami na uniformách? V každém případě nutno říci, že ač jsou sovětští vojáci líčeni sympaticky, nejsou adorováni ad absurdum, jak bylo v literatuře 50. let zvykem.

12.05.2018

Vedle vynikajících Dětských etud a úsměvných Milenců z bedny či mistrovské povídky Vajíčko obsahuje i méně nosná dílka. Všechny je spojuje jazyk, kterým Aškenazy navazuje na prvorepublikovou tradici K. Čapka a K. Poláčka.

11.01.2017

Trochu mi dělalo problém se vůbec začíst. Tohle totiž je literatura a vyžaduje celého čtenáře. Jeho pozornost, jeho rozum. A opatrně s tímto lékem. Po troškách!

29.05.2014

Krátké i delší, humorné i závažné, dojemné i veselé, pokaždé napsané nádherným osobitým způsobem. Aškenazyho jsem objevila díky (ó, velké díky) profesorce čj na gymnáziu. Přečetla nám totiž povídku Vajíčko. Dojala nás všechny, i Matěje, který přečetl v životě jen Pravidla silničního provozu. Byla tak laskavá, tak filosofická, tak vypointovaná! A přitom tak krátká. Mistr zkratek, ten pan Aškenázy.

06.11.2012

Kniha, která mne potěšila. Tohoto autora jsem objevil díky panu Horníčkovi. A patří mezi mé oblíbené.