Dvě slova jako klíč
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318410/bmid_dve-slova-jako-klic-a5W-318410.png
4
266
266
Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D. Osudy lidí z různých koutů světa magicky se propojující v jednu řeku nekonečně plynoucího přítomného okamžiku a konečného rozhodnutí hlavního hrdiny Teodora D. Příběh o lásce, vině a smíření. Typické autorovo hledání smyslu života se v této knize dostává až k hranici tajemného, kde se realita rozpouští v iluzi.... celý text
Přidat komentář
Zpověď samotného autora. Hledání smyslu života, přístup k smrti, láska, zrada - to vše si autor prožil a s Davidem prožívá i čtenář.
Silný příběh. Pro mě trochu depresivní.
Kniha o hledání smyslu života. Já to mám u této knihy tak napůl. Myšlenka krásná, ale četla se mi špatně. Formánek ale patří rozhodně k těm zajímavějším autorům, který si zaslouží vaši pozornost.
Příběh Davida Zajíce pokračuje. Ani jsem nevěděla, že si při čtení budu vzpomínat na příběhy Prsatého muže a zpětně hodnotit, jak moc se mi líbila Mluviti pravdu (té bych dala 5*,ale četla jsem ji už dávno). Vše orámováno komplikovaným vztahem otce a syna.
"Opravdu stačí jediný voják s nulovou vojenskou kariérou, neúspěšný malíř, který se postaví na stranu zla a změní svět? Ano. Stačí."
Dávám za 4, ale pro ilustrátora, pana Nesnídala určitě hvězdiček 5.
Moje první kniha od autora. Byla mi doporučena, proto jsem měla určitá očekávání. Proč tedy pouhé dvě hvězdy?
Protože jsem až příliš často měla pocit, že jsem to už někde četla. Dopisy od Boha. Promlouvání Boha skrze lidi. Diktování poselství Bohem. Vtělování se člověka do druhých. Zabedněnost "normálních" lidí a zavírání těch "prozřelých" do blázinců. Usmíření a prozření před smrtí. Přítomný okamžik. Atd. Opravdu se s tím setkáváte poprvé? Já ne a to se nemám za bůhví jak znalou. Takže si nemůžu pomoct, ale na mě to působí spíš jako sborník všeho, co kdy autor slyšel a četl, než jako něco, co vychází z něj samého. A ještě to bere na můj vkus dost letem světem. A to mě moc neba.
Navíc moc nedokážu soucítit s někým, kdo se celý život potýká se závislostí. Neodsuzuju to, jenom je mi tohle cizí a tím pádem to se mnou osobně nerezonuje. Spíš mě to unavuje.
Ano, láska, pokora, smíření, ohleduplnost, starost o druhé, toho všeho je třeba, ale v podání pana Formánka mě to nechává podivuhodně klidnou.
Zlomové zklamání přišlo na straně 67, kdy autor v podstatě ukončil dvě dějové linie, které mi jako jediné přišly zajímavé (Mateusz a Anna).
Dílo o hledání nelehké cesty myslí a životem. Příběh o hledání životní rovnováhy. O to opravdovější, že protagonistou je nepřímo sám autor. Dle mého názoru, další kniha po románu Úsměvy smutných mužů, ve kterém se autor snaží vypsat ze svých životních traumat. Jde o jakýsi kompilát z jeho předešlé tvorby a života. Můžeme mu při hledání cesty popřát jenom úspěšný návrat na jeho "Siberut", i literární.
Hodně jsem od knížky odbíhala, takže jsem ji četla fakt dlouho. Ale stále člověk zůstával v obraze, nebylo nutné se vracet v ději. Postavy opět mně sympatickým způsobem zvláštní. Nijak prvoplánové.
Toto byla moje první kniha od autora. Dočetla jsem jí a nakonci plakala. Jak důležíté je nemít vzorce z dětství. Jak důležité je si uvědomit sám sebe, a své hodnoty, alespoň na konci svého života... to vše je důležité, a důležité je nepřehlížet rodinu, a uvědomit si cenu času stráveného s ní... AVŠAK.. místama jsem se ztrácela, a pak zase nalézala. Místama na mě kniha působila, že je vlastně jasné jak se příběhy propletou. Přečetla jsem jí, ale nějak vlastně nevím, zda budu chtít číst jeho další knihy....
Po literárnej stránke chabé. Kostrbatosť dialógov, a textu vôbec, a s ňou aj prvoplánovosť deja bili do očí s prečítanými stránkami čoraz viac a viac. Autor väčšine svojich postáv nedokázal vtisnúť taký charakter, aby som si ich dokázal zapamätať dlhšie ako pár hodín a bez problémov podľa mena rozlíšiť, kto je kto a čo všetko má za sebou.
Niektoré pasáže síce boli zaujímavé, najmä tie zo života a „kómy“ Mateusza, dosť chytľavá bola aj dejová linka s Feng Weiom (v porovnaní s ostatnými asi jediná zaujímavá postava) a Sun, ale na stošesťdesiat strán to skrátka bolo málo. Ostatne, samotné postavy ako aj dej zrejme nie sú dôležité. Dôležitým má byť – ak to teda chápem správne – posolstvo knihy.
Všetko je Jedno alebo „Jedno všechno je“, „Všechno je Bůh“. Boh ako informácia. Buddhizmus, hinduizmus, lámaizmus, šamanizmus, kresťanstvo s ich všeobecnými aj výlučnými pravdami – všetko zliate do akéhosi univerzálneho New Age mišmašu. Vychádza z toho také to „stačí všetko prijímať, ako to je; byť pokorný; na každého sa usmievať; cítiť sa šťastne a pociťovať všeobjímajúcu lásku a mier – stačí byť dobrý a byť spokojný sám so sebou“. Veď áno, on sa z toho Vesmír poserie a vo všetkom nám vyjde v ústrety. Pravdaže. A potom by už predsa stačilo tak málo – pokrok, všeobecné osvietenie, duchovný prerod ľudstva – a juchú, máme Raj na Zemi! Hm, hm… ale samozrejme! No, tak toto ma teda vôbec neoslovuje. Od takýchto, hoc' na prvý pohľad dobre vyzerajúcich a príťažlivých, návodov na Raj, či už pre jednotlivca alebo ľudstvo, je rozumné držať sa čo najďalej. Navyše, stačí tu mentálny krôčik a môže z toho byť aj „Stačilo by tak málo – iba stvoriť nového Človeka (a zlikvidovať toho starého) – a máme Raj na Zemi!“. A to už je stará mantra všetkých sociálnych inžinierov. Brr…
Záver? Kniha ako celok ma nijako nenadchla a ničím neobohatila. Rozhodne by som ju nikomu neodporúčal. Akurát čo som si pri nej pripomenul to staré známe, že „lož je tým nebezpečnejšia, čím bližšie má k pravde“.
A úplne záverom ešte pár citácií ako príklad toho, prečo som napriek toľkej kritike predsa dal aspoť tých 40% (aj to som ale niečo musel vytrhnúť z kontextu, aby som sa s tým mohol ako-tak stotožniť):
„Někteří jeho virtuální přátelé, jinak nejspíš milí, normální lidé, tam plivali nenávist na jiné lidské bytosti, vyjadřovali se o nich jako o opicích a ještě hůř, jako o odpadu, o někom, kdo je míň než zvíře. Tohle psali jedni lidé o druhých lidských bytostech.“
„Nebo naopak ta vždy okamžitě obnažená, nahatá a k smrti se stydící úzkost, že zase něco dělá špatně? To kvůli ní byl kdykoliv ochoten ulevit nozku tím, že přes něj jednoduše přetáhl mokrý hadr opilosti a vystoupil z prostoru a času, ve kterém se počítaly nesplněné povinnosti, prošlé termíny, plané sliby a zahozené šance jako při nějakém branném závodě s bodováním fyzické a psychické zdatnosti. Víra mu tuhle úzkost vzala.“
„Pokora je umění jen a jen přijímat. Názor druhého, práci, do které se ti nechce, snášet dobré a zlé stejně. A hlavně si nemyslet, že jsi něco víc.“
Autor výborně zachytil pocity huliče, alkoholika a psychicky nemocného člověka se všemi jeho extatickými zážitky a cestou k uvědomění si sebe. Děj je zarámován do myšlení locked-in pacienta, pozoruhodné, kam až se dovede autor vcítit. Oceňuji rovněž jeho snahu o výchovu lepšího člověka, který si má uvědomit spřízněnost všech lidí, rostlin, živočichů, kamínků a vůbec všeho v tomto vesmíru, který má, jestli jsem text dobře pochopil, tvořit Boha. No, myslím, že jeho výchova dopadne stejně jako všem před ním. Ti, co by to potřebovali, si to nepřečtou, další to nepochopí, jiní z toho upadnou do extáze a skeptici prohlásí: všechno už tu bylo nejméně tucetkrát.
Nějak těžko, už skoro dva dny, hledám slova, jimiž bych ohodnotila tuto knihu, která si mě v knihkupectví vybrala, pak mě oslovila, zaujala a zasáhla. Je o životě, Lásce, Bohu, hledání, vině a smrti. A je o slovech. Jejich síle a důležitosti. Není to určitě kniha pro každého, ale mě pan Formánek opět přesvědčil.
Po dlouhé době knížka, ze které jsem si ručně opisovala pasáže... to už jsem nedělala roky...
Výborná knížka - o životě, o smrti, o lásce, o závislosti, o pokoře, o smíření... o lidech i o víře, Ne se všemi myšlenkami souhlasím, ale určitě jsou k zamyšlení.
Na srdci více než jen dvě slova. Dojemné, milé, hladivé a těžké téma. A pravda pravdoucí.
Skvělá kniha. Určitě si ji pořídím do své knihovny, abych se k ní mohla vracet.
Štítky knihy
filozofie česká literatura ze života české romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Upřímné vyprávění autora jako Davida, o smyslu lidského života, o odpuštění a smíření. O pokoře… o hledání Boha a smyslu životní cesty. Podtrhávám si důležité myšlenky v textu. Tak tuhle knihu si určitě nechám v knihovně. Příběh mě úplně pohltil a závěr nadchnul. Výborně. Už chápu, proč se autor neměl stát šamanem.. jeho cesta je vyprávění příběhů a sdílení Pravdy. Hned pokračuji v nové knize Kniha o tichu. A k tomu ještě hezké ilustrace.