Druhá šance
Adam Pýcha
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468004/bmid_druha-sance-34G-468004.png
4
419
137
Sci-fi českého autora o nekonečném putování za nadějí a jedním velkým tajemstvím. Všichni chtěli začít znovu, až nezůstal vůbec nikdo. Muž se svou malou dcerou hledají odpovědi a doufají, že jednoho dne konečně zapadne slunce. Ze své minulosti si pamatují málo, ale pomalu nacházejí další díly skládačky. Vydejte se s nimi na cestu za hranice své fantazie, protože čas a prostor změnily svůj význam. Román Druhá šance vás zavede jak do naší minulosti, tak vzdálené budoucnosti. Je příběhem o nezkrotné touze po lepším životě i jiskřičce naděje, kterou má v sobě každý z nás Nekonečné putování za nadějí a jedním velkým tajemstvím.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé české postapo scifi o tom, jaké to může být, když si lidstvo chce pomoci tím, že bude brát zdroje mimo náš svět. Je zajímavé sledovat osudy hlavního hrdiny, Pětky. Kniha jako taková se mi nečetla úplně dobře, nejsem cílovka pro scifi, často jsem byla zmatená z mnoha postav i časových rovin. Přesto ale koupě ani přečtení nelituji. Zkuste sami a uvidíte.
Tak dočteno,️
Druhou šanci jsem si koupila a musím říct, že nelituji. Nalákalo mě scifi od domácího autora. I když teda nějak jsem netušila, že je to postapokalyptický/apokalyptický žánr, který mě nikdy nijak nelákal. I přesto se mi kniha líbila.
I když musím uznat, že určitě mnoho lidí musí mít rozporuplně pocity, kde jsem se to ocitl, kde mě další kapitola zas zavedla a jak to proboha dopasovat do dosavadního děje. Nicméně oceňuji propracovanost dějových linek (i když má notorická a odvěká špatná paměť na jména v knížkách je sakra špatný handicap pro tento příběh) – tedy myslím, že mnoho lidí po přečtení o té knížce musí uvažovat – co to vlastně přečetl, jak a kde jsou jednotlivé příběhy propojené. A to je asi na takové knize velmi dobré, že se pouze nezaklapne, ale nutí člověka k přemýšlení.
A nejenom jestli je příběh o Xavierovi katarzí poodkrývání vývoje postupu druhé šance, která vlastně žádnou šancí není, anebo je to celé úplně jinak. Ale i jak a kam do jakých světů přeskakovali Pětka a Jenny, když se má mezi světy pohybovat jen Ella a jak to že v tolika podobách potkali/utkali se s Danielem. A jak budou v pomyslném dalším pokračování na konci knihy bránit zbývající cestovatelé nezasažených pět světů. A vlastně čeho jsou lidé v rámci zblahobytnění života schopní a kam to vede.
Pětka a Jenny se pohybují po cestě světy, kde děs střídá hrůzu, ale to je ta apokalytptika a snaží se složit střípky paměti jako střípky naděje na konci knihy. Doporučuji, i když se vám z příběhu zamotá hlava - a to na tuty. A jedna je jistota, že nejlepší recenzi mna knihu má Zuzana Lašťovková, i to, že nejdojemnější je unavený lední medvěd. Dávám 8 hvězdiček z deseti a velkou pochvalu za obal knihy pod přebalem.
(SPOILER)
Tak co napsat. Byly momenty, kdy mě kniha neskutečně vcucla, ale byly i chvíle, kdy jsem si říkala x zda dočtu. Hlavně jsem se pořád ztrácela co je co a kdo je kdo. Pak to opět bylo velmi čtivé a říkala jsem si teď, teď je ta chvíle kdy to celé zaklapne do sebe a já pochopím...
Podstatu jsem asi pochopila, že nějaký vědci a lidé jdou přes mrtvoly, dokáží svou ideí nalákat celou masu lidí, nalákat je na lepší svět, druhou šanci a tím zničit dosavadní svět.
Kniha se četla místy opravdu dobře, jen můj mozek asi není na sci-fi, kam se například poděl Xavier? Ale musím říct, že asi z těch 4 knih, které jsou sci-fi a já je četla, jsem měla tuhle nejradši.
Adame, já smekám! Český sci-fi román, který by ale klidně mohl být zahraničním.
Druhá šance je zajímavá kniha, která nám ukazuje jak "odporný" živočišný druh jsme a že nám nestačí "zmrvit" jeden svět ale potřebujeme další... Bohužel je to tak a při čtení této knihy to dojde většině z nás...
Pokud jste zvyklí číst Kinga tak se tady neztratíte. Ne, že by se jednalo o horor, to vůbec ne, ale vzhledem k většímu počtu postav a přeskakování mezi dobami a časem vám to ušetří zpětné otáčení stránek a spoustu nervů.
Je pravda, že zpočátku jsem se příliš nechytala ale jak jsem četla dál tak vše zapadlo naprosto dokonale a já se jen vezla.
V knize je všeho dost, přesně akorát vyváženo aby i ten, kdo obvykle nečte sci-fi si přišel na své. Nejednou jsem při čtení uronila slzu, třeba ve scéně s medvědem, která byla opravdu dojemná.
Hodnotím 4,5*, naprosto doporučuji protože tohle si musíte přečíst! :-)
Z počátku jsem měla problém se začíst, což částečně způsobilo i to, že jsem se neorientovala v příběhu. Ovšem tajemství byla postupně odkrývána a já díky tomu měla čím dál tím větší problém knihu odložit. Kniha je velmi dobře napsaná a má silný příběh, což možná dokazuje i to, že jsem v průběhu uronila nejednu slzu. Vřele ji doporučuji.
Jakmile mi došlo, že jen nepůjdou celou dobu pouští, zajásala jsem, k jak skvělému nápadu to spěje. Ale bylo toho tolik, skoro až moc, a doteď nevím, jestli jsem to pojala všecko.
Kromě toho, že jsme opravdu zhovadilý živočišný druh...
(A tím se nechci povyšovat, že by se mě to netýkalo: Jen přede mnou zkuste zamávat tou pilulkou :D )
Tak odkud začít...
Třeba od obálky, to je beztak první věc, které se dotkne naše ruka i oko.
Přebal je sice fajn, k ději se hodí, ale ta pravá pecka se skrývá pod ním: pevné desky potažené plátnem a na nich hra světel, tříštění světů... a kolem temnota...
To sedí ke knize ještě víc, než barevný motiv na přebalu.
Pak tu máme děj... příběh...
Narovinu: nedá se to vyprávět... to se MUSÍ přečíst.
A ne: jen tak... přečíst...
Doporučuji od počátku vnímat detaily, jména... a ukládat si vše do paměti. Je to nejlepší způsob, jek udržet bez problémů krok s textem - přesně tedy s časovými i prostorovými "skoky".
Než se pustím dál, zmíním na konci knihy uvedený playlist (kdo četl či bude číst, bude vědět, o co jde) - na mne "šitý" nebyl, ale na někoho jiného zase bude doslova jako ulitý - takže: super nápad, protože i když nevyužijete ten z knihy, nakopne vás to udělat si svůj... Já si do sluchátek potichu pouštěla svoje oblíbené hity v podobě Manowar, Metallica, Lordi... V některých pasážích to sedělo jako "pr*el na hrnec"
Pokračuji dále:
Zmínka o tom, že by kniha mohla být to pravé pro fanoušky S. Kinga, se ukázala jako oprávněná v momentě, kdy mi došlo, že díky mnohaleté četbě Kingových děl mi opravdu nedělalo problém udržet se v rozdělení děje i v orientaci se v tom všem, včetně osob...
Navíc od počátku máte dost indicií (záchytných bodů) k tomu, abyste nemuseli stále obracet listy zpět, a přesto jste chápali návaznost a spojitost. Zdá se to chvílemi nemožné, ale když už "zpanikaříte", že jste se ztratili - naskočí ujištění, že vás nit příběhu vede správně.
Kniha je opravdu moc pěkně propracovaná, jsem vlastně ráda, že jsem na ni narazila až po největší vlně její propagace a nejsem tak ovlivněná všemi těmi recenzemi "alá: novinka".
Ale hodlám si je po vložení mojí recenze projít - ráda bych viděla, s kolika lidmi se shodnu a kdo jak Druhou šanci pochopil (či: uchopil? ).
S postavami jsem problém neměla, ale paradoxně nejvíce mě dostal "medvěd"...
Za prvé proto... no, kdo mě zná, ten chápe. A kdo nezná - nechť tápe Toto není důležité info pro recenzi.
Důležité je: ta pasáž s "medvědem" je podle mne asi nejdojemnější z celé knihy. Opravdu vás zasáhne hloubkou myšlenky i okamžiku.
Tato kniha je jedna z těch, kterou musíte buď přečíst na jeden zátah "a pak přemýšlet", nebo: dávkovat po částech "a pak přemýšlet". Pokud vás leká to "a přemýšlet" - tak vám... vám to dilema "koupit - nekoupit" vážně nezávidím
Jednoznačně ale doporučuji udělat si na čtení klid a čas...
A od počátku se snažit si některé věci zapamatovat.
U této knihy totiž hraje paměť důležitou roli jak v ději, tak i u čtení
Konec se mi moc líbil, v podobné zakončení jsem tajně doufala, v předpovědi mi nevyšel jen jeden detail, ale vlastně moje varianta by nebyla tak logická a asi by nepřinesla to, co přinesl konec v Adamově podání.
perličky během četby:
Čtu... čtu... čtu... Pak si nahlas ulevím: "Dane, ty si ale pěkná sviňa!"
Vedle mne v polospánku můj muž: "Co sem zase udělal? Nech mě spát..."
No, nějak mi nedošlo, že se jmenuje Daniel (čtenáři po přečtení pochopí)
Mimochodem: to ale ten můj Daniel mi tu knihu pořídil k Valentýnu
Pak tu byla moje neodbytná sugesce hlavního hrdinu Pětku číst coby Peťku Prostě: je to Peťka... mohl dopadnout hůř, mohla jsem to číst jako Prťka... No, ale zase by pak sedlo heslo dne: "Vydrž, Prťka, vydrž...!"
A Pětka (Peťka, Prťka) vydržel
A pak... Adame!
Už si někdo všiml, že na obálce zmiňujete, že písmena "X" a "Q" na stránkách nenajdeme?
A co Xavier
Ale v pohodě, jen jsem se musela usmát
Zajímalo mě, jakým stylem píše kluk o pouhé tři roky starší než můj syn - a píše skvěle!
Je to přesně můj styl: žádná usínačka...
Nápad s druhou šancí je zajímavý, zkoušela jsem si dát na papír pro a proti, kdyby mi ji někdo někdy v budoucnu nabídl...
Bylo by hodně těžké odolat a nezkusit to, ale asi bych odolala pokušení. Přeci jen bych se bála, že na podruhé to "poondím" ještě víc
Tak... snad jsem se nedopustila nějaké spojleru - to bych byla nerada, sama to nemám ráda.
Na úvod musím podotknout, že daný žánr jde tak trochu mimo mě. Sci-fi téměř nečtu (až na výjimky - Blake Crouch a Andy Weir). A musím také přiznat, že jsem prvních 120 stran absolutně nevěděl, která bije a měl tak několikrát chuť knihu odložit. Nicméně jsem vytrval a jsem za to rád. Příběh mi přišel, jako by byl konstruován do podoby jakési skládačky, kdy čtete o událostech, které Vám nedávají vůbec žádný smysl. Nicméně vše časem perfektně zapadá do sebe a jako čtenář se pak nestačíte divit. Popravdě, na začátku četby jsem si připadal jako na porouchané Tagádě, nefunkčním kolotoči, kdy si nejste příliš jisti, zda celý ten kolotoč tak trochu nedrhne a nemá poškozenou mechaniku, a vy máte strach, že tahle jízda nedopadne dobře, ale pak se naštěstí dozvíte, že všechny ty zdánlivé nedokonalosti měl sám velký principál v programu. Pochybnosti se rozplynou v mlhu a všechny obavy se překlenou v úžas. Tleskám a ze srdce děkuji. Oceňuji originální myšlenku a autorův cit pro funkční dialogy. Autor na 360 stranách projevil schopnost objektivního nazírání a vytvořil postavy, na které se jen tak nezapomíná. Ještě jednou díky. Bylo to dobré čtení, které můžu s klidem doporučit.
Já to říkám pořád, že scifi není můj šálek kávy. Knížku jsem sice přečetla celkem rychle, ale... Příběh není špatný, ale nějak jsem se v těch realitach ztrácela. Myslím, že tam toho bylo až moc a občas mi to vůbec nedávalo smysl. Možná to bylo tím, že tenhle žánr úplně nechápu a tak ve svém hodnocení nejsem úplně objektivní. Možná je ta knížka naprosto dokonalá a já ji jen správně nechápu. Téma příběhu mě zaujalo, ale přišlo mi, že toho tam bylo opravdu až moc a já jsem se někde při cestování knihou ztratila a nenašla ten správný portál. Ale i tak - číst se dá.
Alternativní světy, skoky časem a prostorem, jiné dimenze, paradoxy, chytré technologie a spousta lidských osudů, které spolu nemají zdánlivě nic společného, leč opak nemůže být větší pravdou.
Bylo to zmateně? Bylo. A ze začátku hodně. Při čtení ale nespekulujte, nevymýšlejte si květnaté teorie, nesnažte do příběhu vnést logiku a nechejte se jim jen unést. Čtěte ale pozorně a vyhraďte si na knihu čas (a prostor ). Pokud jí budete číst s jinou knihou naráz, dávat si od ní pár dní pauzu a pak se k ní zase vracet tak vám pravděpodobně uniknou ty nepatrné souvislosti, které dělají knihu výjimečnou.
IG: @hanybooks
WOW. Převažuje nadšení. Čteno trochu později, než jsem měl v úmyslu, ale to vůbec nevadilo. Mělo to zajímavou strukturu, ale proč ne! Za mě 5 hvězd a naprostá spokojenost, když chcete číst něco s hlavou a patou.
Knihu jsem měl rozečtenou snad půl roku a vůbec jsem neměl chuť pokračovat.. Až přes Vánoce jsem si řekl, že už jí musím dočíst. Vůbec nic mě na ní nechytlo. Nuda. Plácání páté přes deváté.. Nedoporučuji..
Přemýšlím, co k této knize Adama Pýchy napsat. Bylo to pro mě něco nového, tento žánr úplně často nečtu a nevyhledávám. A přesto jsem velmi ráda, že jsem zrovna Druhou šanci přečetla. Nedřelo to ani trochu, šlo to krásně. Děj plynul až doplynul do konce. Nemám žádný problém s přeskakováním v čase či místech. Přišlo mi to přirozené, čtivé a takové ladné.
Chápu, že kniha asi nesedne každému, ale mě se líbila. A těším se na další knihu z pera pana Pýchy.
Je mi to skoro líto, ale tohle se úplně nepovedlo (samozřejmě z mého pohledu). Adam je velký sympaťák a taky mě dostal dobrou reklamou. Ale číst tuto knihu byl pro mě boj. Četla jsem ji snad více jak měsíc. Musela jsem se nutit a pořád jsem si říkala, že už to chci mít dočtené. Kniha je taková trochu zmatená a nevtáhne. Bohužel jsem si ani na chvilku četbu neužila :(
Obávám se, že autor se tak moc snažil o světovost a jakési velkolepé poselství, až kniha vyzněla do ztracena. Jako by tam chtěl nacpat všemožné nápady, které se smísily v naprosto absurdní kombinaci nesourodých motivů. A k tomu ta vtíravá reklamní kampaň, kterou si coby zaměstnanec nakladatele de facto sám řídí... :-))
Velmi příjemné překvapení. Tento žánr moc nečtu a vlastně jsem ani netušila, do čeho s knihou Adama Pýchy jdu. Ale už od první stránky mě příběh pohltil. Jsem si vědoma, že ne všechny souvislosti zapadly na své místo, přesto se tomuto činu nedá upřít čtivost, nápad a sympatické postavy. A nikdy nezapomenu na nádheru, kterou jsem objevila pod přebalem :).
Tak já jsem na velkých rozpacích. Knížku jsem si musela přečíst 2x po sobě, abych pochopila základní souvislosti. Jestli toto bylo záměrem autora , tak to nebyl dobrý nápad, kdo má dnes tolik času, aby četl knihu 2x? Věřím, že většina raději knihu odloží nedočenou. Přestože jsem tu knížku četla 2x, a k některým částem jsem se ještě speciálně vracela po třetí, nejsem si úplně jistá zda jsem úplně všechno pochopila a je to tam vůbec natolik vysvětleno?
V každém případě nápad vytváření dómů a různých realit není špatný. A kdybych to měla převést do pro mně srozumitelné verze, je to svým zůsobem cestování časem, v knize uváděno jako cestování různými relitami. Jenomže kniha je moc náročná na pozornosta a dlouho, a to přepříliš dlouho, nic nedává smysl a člověka to proto nebaví. Ano když jsem na konci vše pochopila a s tím, co jsem zistila, jsem četla knihu znovu, tak už mě to bavilo víc. Přesto jsem ani na podruhé nemohla ani na chvilku při čtení polevit v pozornosti.
Ano nejsem čtenářka takto složitých scifi. Ale něco jsem už přece jen přečetla a nejsem si jistá jestli si tato knížka udrží čtenáře.
Bohužel se musím shodnout spíše s negativními komentáři. Knížka je zmatečná a ač jsem to četla opravdu 2x, tak jsem asi úplně všechno nepochopila. Přestože chápu, o co se autor snažil, tak podle mě knížka nemá žádné vysvětlení, žádný pochopitelný, i kdyby otevřený konec.
Také souhlasím, že nelze ani tu obálku pochopit. Proč dívka v knize popisovaná jako modrooká blondýnka je na obálce černovlasá?
A ano spousta skvělých knížek se vydala samonákladem, což je škoda. A ano tato knížka měla ohromnou kampaň, která neminula ani mě. Knížku velice brzy očekávám ve slevách , no nakonec já jsem ji vlastně v určité slevě už koupila.
Na druhou stanu četla jsem už i mnohem horší knížky a některé jsem ani nedočetla.
Druhá šance mi ukázala, že každý náš čin má svoje následky a môže ovplyvniť aj ľudí na druhej strane zemegule (alebo v paralelnom vesmíre). Je to veľmi komplexné dielo, autor svoj príbeh premyslel do najmenšieho detailu, vyhral sa s ním, poprepletal, skomplikoval a stvoril obrovskú multižánrovú bombu.
Vidím to tak, že Druhá šance je presne tá kniha, v ktorej pri každom ďalšom čítaní objavím niečo nové, nejaký dôležitý detail, vďaka ktorému bude príbeh ešte komplexnejší. Nie je totiž v ľudských silách zachytiť na prvýkrát všetky spojitosti s ktorými sa autor tak precízne vyhral. Treba teda počítať s tým, že na úplné pochopenie príbehu vám jedno prečítanie rozhodne stačiť nebude.
Tento mysteriózny príbeh je ako tisíckusové puzzle. Pre niekoho extrémne náročné a nad jeho sily, pre iného zas dokonale strávený voľný čas. Autor nám postupne podsúva jednotlivé kúsky puzzle, ktoré do seba nakoniec perfektne zapadnú, avšak niektoré si na svoju dvojicu musia počkať veľmi dlho (chápte v podstate celú knihu), preto treba čítať veľmi pozorne.
Kniha okrem paralelných svetov ponúka aj skoky v čase a prelínanie prítomnosti, minulosti a budúcnosti a okrem hlavného príbehu tu nájdete aj mini príbehy rôznych postáv, ktoré sa spočiatku zdajú akoby navyše, no majú svoj dôvod a do príbehu dokonale zapadnú.
Obrovským prekvapením bol pre mňa mini príbeh istého Xaviera, ktorého meno mi najskôr nič nehovorilo, no jeho príbeh mi bol každou ďalšou vetou čoraz známejší. V skutočnosti je to skutočný, doteraz nevyriešený prípad vrážd a zmiznutia a poznať ho môžu napríklad fanúšikovia dokumentárneho seriálu Unsolved Mysteries. Neskutočne sa mi páčilo, ako tento nevysvetliteľný prípad autor zakomponoval do príbehu, ako kreatívne ho vyriešil a ako dokonale to sedelo.
Druhá šance nesadne každému. Je to ťažké čítanie, na ktoré treba mať náladu. No ak vám sadne, podobne ako mne, dostanete perfektnú multižánrovú lahôdku, ktorú z hlavy tak skoro nedostanete.
Štítky knihy
tajemství konec světa apokalypsa české sci-fi české romány sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Druhá šance |
| 2022 | Držet břitvu na tepu doby |
| 2019 |  V odstavném pruhu |
| 2020 | Desatero |
| 2022 | Víš, tak to prostě musí být |
Bez mučení se přiznám, že z nějakého pro mě neznamého důvodů nemám ráda a nečtu české autory, neptejte se mě proč, nebudu vám schopna odpovědět.
Druhá šance je pro mě prakticky třetí kniha z žánru sci-fi, co jsem doteď přečetla, první byla kdysi dávno Metro 2033, druhá celkem nedávno Výpadek systému. Mezitím se má knihovna kupila knihami s krimi/drama/thriller tématikou a díky Druhé šanci jsem asi beznadějně propadla žánru sci-fi.
První stránky pro mě ale nebyly vůbec jednoduché! Pro mozek matky se třemi dětmi, která je už skoro pátým rokem na mateřské (tudíž si dovedete představit nakolik asi musí být scvrklý, díky každodenním stereotypním věcem), to pro mě byl docela záhul. V půlce knihy jsem začala hořce litovat, že jsem si nedělala nějaké poznámky, protože jsem se začala ztrácet. Ale měla jsem v Adama naprostou důvěru a věřila jsem, že na konci mi to prostě scvakne a mozek exploduje.
A taky že jo! Byla sobota 16.4. 23:46 hodin a já knihu zavřela a ozvala se exploze.
Já asi se svou slovní zásobou nebudu schopna nějak popsat, jak geniální knížka je, bude vám prostě muset stačit to, když napíšu, že je to asi nejlepší kniha, jakou jsem kdy držela v ruce a zcela určitě si ji přečtu znova, což nedělám, nebaví číst něco, co už jsem četla a vím, jak to dopadne a podobně....tohle je jiné. Je to velké.
Musím uznat, že kniha je opravdu skvěle napsaná, dobře se četla, prostě vás ten děj pohltí a i když občas vůbec nevíte, cože se to zrovna děje, čtěte dál, protože musíte!
Tímto zahazuju svůj neopodstatněný důvod nemilosti k českým autorům! Děkuju ti Adam Pýcha a bylo mi ctí, že něco takového mohlo projít mými mozkovými buňkami!