Dracul
Dacre Stoker , Jonathan Dylan Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446010/bmid_dracul-8sU-446010.jpg
4
385
121
Román Dracul je inspirovaný deníkovými záznamy autora jednoho z nejslavnějších hororů, jehož lze označit za zakladatele žánru. Píše se rok 1868 a jednadvacetiletý Bram Stoker se zabarikáduje v místnosti ve věži opuštěného kláštera. Je vyzbrojený zrcátky, krucifixy, svěcenou vodou, košíkem bílých růží a revolverem. Jedinou útěchou mu je láhev slivovice. Vroucně se modlí, aby přežil tuto noc. Času není nazbyt a on narychlo sepisuje znepokojivé události, které ho sem přivedly. Vypráví děsivý příběh o dětství v Dublinu, častých nemocech, záhadné chůvě, o lidech, kteří údajně zemřeli, a přesto žijí, o pověrách, z nichž se náhle stala realita. Neboť za zamčenými dveřmi čeká nelidská noční můra, s níž, jak doufal, skoncoval před lety… Po téměř sto padesáti letech od vydání Draculy se Dacre Stoker, praprasynovec Brama Stokera, vrací k původním deníkovým záznamům svého slavného předka a k záhadám a nezodpovězeným otázkám doprovázejícím toto výjimečné literární dílo. Na základě dokumentů z autorovy pozůstalosti vytvořili spolu s americkým spisovatelem J. D. Barkerem (autor románů Čtvrtá opice nebo Pátá oběť) mrazivý příběh, který čtenářům odhalí prapůvod samotného hraběte Draculy, jeho tvůrce i tajemné ženy, která je navždy spoutala k sobě.... celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou bych sama od sebe nejspíš nezačala číst. Ale stalo se tak a já nemohu jinak, než být ráda, že mě kniha neminula. Nevěděla jsem, co mám čekat a Draculu od Stokera jsem nečetla.
Střídání přítomnosti a minulosti mě drželo v napětí, až dokonce. Vyvolávalo to otázky, na které jsem dostala odpověď postupně s tím, jak autor odhaloval minulost - v tomhle případě autoři a pomalu jsem se jako čtenář dostávala až do přítomnosti. To se mi líbilo a nutilo mě to číst dál.
Rozjezd byl pomalý a chápu, že to mohlo někoho odradit, ale já si užívala každou stránku, kdy to mělo svou napjatou atmosféru ( nebylo těžké odhadnout, co je Elena zač, ale i tak k bylo kolem ní spoustu otazek ) a dalo to prostor postavám, se kterými jsem prožívala příběh.
Brama mi byl ze všech postav nejsympatičtější, ačkoliv Vambéry byl též zajímavá postava, o které bych se dozvěděla ráda mnohem více.
Bram a Matilda jsou skvělé postavy. Oblíbila jsem si je a byla zvědavá, jak jejich příběh skončí.
Finále .. asi jsem nečekala, že všechno bude happy, ale i tak mě to překvapilo - možná tím, že jsem nečetla Draculu? To netuším.
Z celého příběhu jsem neměla, avšak pocit, že by se něco takového mohlo odehrát - to finále na mě bylo až moc neuvěřitelné ostatně jako myšlenka toho, že by upíři existovali mezi námi. Přesto věřím, že jisté věci byli inspirací a závěrečná slova autorů můžou leccos naznačit.
Jedna z těch lepších knížek, které jsem tenhle rok četla. Má představivost byla dostatečná na to, aby mi v některých částech přejel mráz po zádech. Četlo se to samo a jsem zvědavá na Dracula od Brama Stokera.
Bravo! Zase pomazlení duše!
S čím přijde Barker příště? S harlekýnkou????
Příjemné, čtivé, napínavé. 1/3 knihy - dětství mně přišlo drsnější a zajímavější.
Za mě příjemné překvapení. Zprvu jsem se Draculy bál z jednoho jednoduchého důvodu - moc nevěřím těmhle počinům, kdy potomci se snaží navazovat na díla svých předků. Naštěstí v případě Draculy od Dacra Stokera byly moje pochyby liché.
Předně oceňuji deníkovou formu, jímž je Dracul psán a respektuje tak původní předlohu. Text je díky tomu přehledně členěn a hlavně - má spád. Takové tempo, které postupně nabírá na obrátkách jsem dlouho nečetl a bylo to fajn. Ne že ne.
Literárně se mi dobová stylizace zamlouvala a neměl jsem s ní problém. Příběh sám o sobě byl fajn, až na konec, který mi přišel až moc mysteriózní, a tak nějak na sílu. Skóre ale vyrovnal epilog, kde to boření čtvrté stěny stálo za to.
Určitě doporučuji (nejen) fandům kultovního Drákuly.
VŠEM KDO VĚDÍ, ŽE NESTVŮRY JSOU SKUTEČNÉ.
Skvělý rozjezd proplítaný různými legendami a pověrami.
Velká nálož rozmanitých emocí a sympatičtí hrdinové.
Konec mi přišel slabší,nebo už nedokázal udržet mojí pozornost.
NESMRTELNÝ DRACULA
Všichni ho známe.
Všichni víme, že je to upír, ale knihu jsem nikdy nečetla.
Moc mě to bavilo :-)
Příběh začíná v dětství hlavního hrdiny Brama, který díky své nemoci nemůže do svých sedmi let ani vstát z postele. Je neduživý, chorý, slabý.
TO SE VŠAK JEDNOHO DNE ZMĚNÍ !
Napětí by se dalo krájet...
Dracula má času dost...
Doporučuji :-)
(SPOILER) Nebýt SČ s #proctemeabecedu by mi tato kniha s krásně ponurou atmosférou unikla. Přestože se jedná o poměrně pěknou bichly, příběh jsem si užila. Napětí rostlo každým dnem a nezodpovězené otázky se celkem hromadily. Děj se skládal z části současností ale poměrně větší díl tvořily zápisy z deníku Brama a jeho bratra. Největší záhadou pro mě byla chůva Ellen. Celou dobu jsem ji měla za stvůru, až její dojemný příběh na konci knihy změnil můj názor. Z některých scén v knize jsem měla husí kůži a kladla si otázku zda je příběh opravdu inspirován skutečností? Ať je či není byla kniha neskutečně čtivá a zajímavá. Nebýt překombinovaného a ukvapeného konce dala bych plný počet hvězd. Mrzelo mě, že spousta otázek nebyla zodpovězena a příběh se tak úplně neuzavřel.
Knihu jsem četla v rámci společného čtení, #proctemeabecedu.
Horory jsem začala číst až letos, teď už opravdu mohu říct, že čtu úplně vše. :-) Příběh se mi líbil, každý den jsem se těšila na danou část. Na začátku bylo hodně otázek. Postupně byly nějaké odkryty, aby zase vytanuly jiné otázky.
Děj byl velmi napínavý. Bylo mi líto Brama, Matildy, Ellen, Emily i Thornleyho. Z některých věcí mi bylo špatně, ale k příběhu to naprosto sedělo. Skvěle zpracovaný příběh.
Postavy jsem si oblíbila, akorát mi neseděl Vambéry, no a samozřejmě Dracul. :-) Tomu jsem taktéž nefandila.
Ponuré prostředí taky skvělé, do toho venku zatažený a prší, představivost pracovala na plné obrátky.
Kdo hledá nějakou napínavou knihu a aby se i maličko bál, knihu doporučuji. Jednu hvězdu dávám dolů, protože jsem očekávala trochu jiný konec. Ani ne to jak to skončilo, ale že na konci dá autor navíc jednu postavu, ale proč tam přišla za Bramem vysvětleno nebylo.
Dracul - Dacre Stoker
Anotace:
Román Dracul je inspirovaný deníkovými záznamy autora jednoho z nejslavnějších hororů, jehož lze označit za zakladatele žánru.
Píše se rok 1868 a jednadvacetiletý Bram Stoker se zabarikáduje v místnosti ve věži opuštěného kláštera. Je vyzbrojený zrcátky, krucifixy, svěcenou vodou, košíkem bílých růží a revolverem. Jedinou útěchou mu je láhev slivovice. Vroucně se modlí, aby přežil tuto noc.
Času není nazbyt a on narychlo sepisuje znepokojivé události, které ho sem přivedly. Vypráví děsivý příběh o dětství v Dublinu, častých nemocech, záhadné chůvě, o lidech, kteří údajně zemřeli, a přesto žijí, o pověrách, z nichž se náhle stala realita. Neboť za zamčenými dveřmi čeká nelidská noční můra, s níž, jak doufal, skoncoval před lety…
Recenze:
Musím říct, že ačkoli jsem po knize sáhla spíš “z donucení”, protože tyhle pohádky pro dospělé moc nemusím, tak jsem z příběhu jako z celku mile překvapená.
Čekala mě spousta napínavých situací, styl psaní se mi líbil, takže to člověka nutilo jít dál.
Každopádně mě v knížce stihlo jedno hodně nemilé překvapení - konec. Ten pro mne byl hlubokým zklamáním, špatně se mi v tolika postavách na jednom místě orientovalo, některé věci zůstaly v podstatě otevřené a jednání některých postav bylo nelogické. Hodně mě zamrzelo, že po tak super překvapení, že se mi bude něco takového líbit, přišel ten hořký konec… Jak jste to měli vy? Vidíte to stejně nebo se vám závěr knihy líbil?
3/5 ⭐️
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday ️️️
Kniha se mi líbila a přečetla jsem ji rychle. To, jak na sebe navazovali části, se mi líbilo. Stejne byla fajn zodpovězena i otázka vzniku Draculu. V určitých částech se napětí vystupňovalo a gradovalo. Ja jsem si to užila.
Zo začiatku som snahu o kontinuitu v archaickom štýle pána Stokera seniora oceňoval, potom ma to začalo unavovať. Od polovice knihy som čítal už iba z úcty tradícii. Pre mňa ploché, nezáživné, postavy nezaujímavé. Možno nemám správny vkus, alebo ma rozmaznal perfekcionizmus a fenomén Mr. Kinga
od prvej strany som vedel že ma kniha bude bavit a bolo to tak až po záver, velmi dobrá atmosferická upirovina - bram s. by bol určite spokojný !
Ak by som mal vybrať knihu, do ktorej sa mi v danom roku najmenej chcelo a napokon ma najpríjemnejšie prekvapila, skoro určite by to bol Dracul alias prequel legendárnej Stokerovej klasiky. Tá ma nikdy nebavila, až na niektoré skvelé kapitoly (neskôr sa ukázalo, že bol problém v tom, že sa ku mne dostalo brutálne scenzurované slovenské vydanie, ale to je iný príbeh). Predkračovanie som si kúpil len vďaka výbornej cene počas Black Friday. Román mi každopádne následne X mesiacov ležal v polici a nakoniec som sa doňho pustil s otrávene prevrátenými očami, aby som si to konečne mohol odškrtnúť zo zoznamu. Dej ma chytil okamžite. Má 512 strán, ale vďaka plynulému deju a sympatickým postavám (v ktorých sa dá ľahko orientovať, čo sa nedá povedať o pôvodnom románe Dracula a to dokonca ani o necenzurovanej verzii) upaľuje svižne dopredu a paradoxne pôsobí kratšie, než niektoré (nudné) 150-stranové knihy. Je to krásny atmosférický horor. Staromódny a pritom moderný. Úžasná je už hravá obálka s vyrezaným okienkom. K tomu si pripočítajte medailóniky autorov, lacetku (prekvapivo nie červenú) a záverečné dodatky, ktoré vás miestami šokujú (je pôvodný Dracula opisom skutočných udalostí?!), inokedy prekvapia (to, že sa Stoker inšpiroval rumunským vládcom Vladom Narážačom je hypotéza, s ktorou prišla až dvojica profesorov z Bostonskej univerzity vo svojej knihe In Search of Dracula zo 70. rokov, má sa však za to, že Stoker išiel oveľa hlbšie do minulosti, konkrétne do Scholomance, čo mala byť pradávna škola v lesoch, v ktorej vyučoval svoje praktiky diabol a každého desiateho študentka si ponechal). Autori (v čele s praprasynovcom Brama Stokera Dacreom) prichádzajú s nápadmi, ktoré vás neustále nútia mať oči na stopkách. Akonáhle hrozila stagnácia, preradili z pohľadu postavy X na postavu Y, prípadne skáču v čase a priestore a to tak, že výrazne. Opakujem však: všetko je prehľadné a ľahko pochopiteľné. Aby toho nebolo málo, menia nielen rozprávačov, ale i štýly (jedna kapitola je poňatá ako list, druhá ako denník) a dokonca formy (er, ich) a časy (minulý, prítomný). Niekomu možno bude vadiť, že Dracul pripomína možno nie ani tak prequel, ale skôr remake (psychiatrický ústav, rozvaliny kedysi honosného hradu v horách, postupne sa formujúca skupina hrdinov, ktorá sa vo finále dostáva do epicentra zla, aby s Draculom skoncovala na jeho domovskej pôde, dokonca je prítomný Van Helsing, hoc tu sa volá inak).
Nevím, asi jsem četl jinou knihu. Bylo tam tolik logických kiksů a chyb, že jsem se do čtení musel nutit. Snaha o "starý" jazyk na uvěřitelnost pro mě prostě nestačí.
Dost jsem se bál, že budu zklamán. To se však naštěstí nenaplnilo. Nicméně, ač je děj napínavý, tak nějak to ve vystavění napínavosti a autentičnosti proti Draculovi zaostávalo. Některé pasáže se mi také zdály zbytečně zdlouhavé. Uměl bych si knihu představit o třetinu zkrácenou, s větším tahem na branku. Jsou knihy, o kterých už po měsíci od dočtení ani nevím o čem byly, a pak ty, které se vám zaryjí do paměti, A tahle patří mezi ně. Proto dávám plný počet hvězdiček a všem milovníkům tohoto žánru vřele doporučuji.
Na knihu jsem se neskutečně těšil. A první polovina taky ubíhala bleskovým tempem. Pak tepešžel přišel první nevhodný zvrat a celé to korunoval nepravděpodobný závěr.
(SPOILER) Líbí se mi časové linky, které na sebe volně navazují a spojují jeden děj, jedné rodiny a hlavních postav. Rozdíl nastává v časovém období. Je to román zahalený v temnotě. Lekací momenty nečekejte, jedná se o plynulý temný román. Ta ustavičnost temnoty, s jakou se vnáší do útrob atmosféry, která udává tempo vaší četby. Není to psychologické drama. Námět ovládá celý příběh, není zde žádný předěl. Vy jím proplouváte. Celý příběh se odehrává v rituálu slečny Ellen, která, jak se později ukáže, je prostředkem vyšší moci. Záhad přibývá. Přízraky se vynořují a s nimi jasná identita - zemřel, aby se znovu objevil a žil, nebo existoval v jiném životě? Příběh není psán do podrobností, ale ani není příliš obecný a v pasážích rozvláčný, takže dává prostor fantazii. Ze začátku je příběh duchařina, ale pak nastává návrat oživlých mrtvých a dostáváme se ke klasickému hororu a k fantasy. Vysvěcené a nevysvěcené hroby. Je zde několik linií sledu událostí, ty časové mají několik etap, nakonec poznáváme dějství ze 17. století. Příběh Dracul je prvotinou příběhu Dracula, proto poznání historie o Draculovi vychází z dřívějších dob. Je to temné se všemi zákoutími. K příběhu je třeba přistupovat, že něco má své "před". Možná, že přízraky časové období nerozlišují, a že to je jen o tom stát se, přihodit se, vzniknout. Je to něco zvráceného. Přízraky měnící se ve zvířata a naopak, živí mrtví, nemrtví. Whitby s posvátnou a odsvěcenou půdou. Tam jsou i ruiny kláštera. Dále Vesnice mrtvých. A tajemství. Celý příběh je provázán jako spletitá vlákna pavučin a vede k Draculovi, de facto autorovi příběhu. Ten má kontrolu nad tím, co se událo a příběh ovládá. Skoro se mi chce říct: "Tak milý čtenáři a ty jsi nepatrnou součástí toho všeho". Po přečtení jsem se cítila těžce jako kdybych měla na sobě čerstvě vyhrabanou mokrou hlínu. Cítila jsem její vůni, těžkou, zemitou a po dešti.
Vydani tehle knihy melo pro me perfektni nacasovani - nedavno jsem si KONECNE precetla puvodniho Drakulu od Brama Stokera, a tak me chytla mala "Drakulo manie". Navic tady se zapojit i J.D.Barker, jehoz trilogie o opicim vrahovi me pred casem take nadchla. Tak jsem se hrozne tesila a zaroven se obavala, aby kniha nebyla nesmyslnym gulasem. Obavy bylo ovsem naprosto zbytecne. Tohle dilko me od prvnich stranek chytlo do svych drapu a nepustilo, az to dramatickeho konce. Kniha se rozviji ve dvou casovych linkach - mlady Bram Stoker je zabarikadovany ve vezi a celi priseram. Mezi tim se dozvidame cely jeho znepokojivy zivotni pribeh, pocinajici uz v jeho detstvi s tajemnou chuvou. Cela atmosfera je naprosto paradni, a jak tu pisou jini uzivatele, upirskym pribehum se proste dari v teto dobe, kdy nebylo jen tak jednoduche zavolat si pomoc nebo neco napsat na internet:) Postupne naznaky a podezreni v detstvi, Bramova nemoc a jeho tajemne vyleceni, dalsi podivne pripady v okoli. Ufff ... knihu jsem docitala dlouho do noci a skoncila naprosto vysata.... :)
EDIT: Zapomněla jsem zmínit skvělou obálku s výřezem. Až bude zase nějaké hlasování o něj obálku, tak vím kam hlas směřovat.
Tak jsem mile překvapen. Opravdu čtivé počtení. Určitě dávám plný počet * . A souhlasit budu s uživatelem mirek93
Štítky knihy
upíři 19. století Drákula spisovatelé horory deníkové záznamy nadpřirozené schopnosti
Kniha Dracul je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 463x |
| Čtenářské výzvě | 110x |
| Doporučených | 37x |
| Knihotéce | 423x |
| Chystám se číst | 273x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 6x |
Nebudu lhát, tuhle krásku jsem sakra dlouho odkládala. Nemám zrovna dobré zkušenosti s knihami, které se snaží proslavit a přiživit na známých klasikáchm, ale tohle bylo vážně dobrý. Nešlo o žádnou vykrádačku Draculy, příběh si vedl velmi dobře i sám o sobě a věřím, že by nadchl i neznalce Draculy. Jasně, je to trochu bichlička a nejedná se zrovna o čtení na jedno odpoledne, ale stojí to za to. Začátek je možná trochu slabší a bude chvilku trvat, než se začtete, ale jakmile vás příběh chytne, už vás nepustí. A věřte mi, je to docela jízda.