Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343395/bmid_doupe-LOw-343395.jpg
4
576
141
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.... celý text
Přidat komentář
Ani jsem moc nevěděla, co od knihy čekat. O to větší bylo překvapení, že jsem ji za necelé dva dny odkládala přečtenou.
3 zdánlivě nezávislé příběhy o samotě, životním smutku a útrapách, které se v jednu chvilku na moment protnou. A poté plynou zase osamoceně dál.
Možná to nebude kniha, která se mi usadí v mysli, jako se usazují jiné. Možná si za pár let ani nevzpomenu, o čem byla. Ale pro momentální potěšení je opravdu skvělá.
Tak tahle kniha mě fakt potěšila a pobavila. Čte se moc pěkně, rychle a hlavně pořád čekáte jak to dopadne...
Jen závěr mě trochu mrzí, že to bylo tak useklé.
Na české poměry opravdu dobré - je vidět, že i s banální zápletkou lze vytvořit dobrý a fungující psychologický thriller. Pro mě nejsilnější vedlejší japonská linka s Akiko. Každopádně všechny 3 příběhy spojuje nejen pocit osamělosti, ale i náhlé uvědomění si vlastní smrtelnosti, pomíjivosti (scéna, v níž Anh Thi Hoang objeví díry v látce, kterou léta opatruje pro svou vnučku na svatební šaty). Pomíjivost, samota, skon, jimž se nelze nijak vyhnout... Ve své podstatě je kniha hodně depresivní, ale apeluje i na to, užívat si maličkostí všedního dne, soustředit se na aktuální TEĎ. Hodnotila bych výše, ale četla jsem Doupě po Nícení od Myškové, která mě dostala, proto za 3.
Super! mě se to moc líbilo... 3 úplně rozdílné příběhy v jedné knize, které se malinko protnou, každý z příběhů je laděn spíše komorně, ale všechny nutí k zamyšlení, otevírají se zde různá témata... osamělost ve stáří, vztah mezi dospělou dcerou a matkou, nevyléčitelná nemoc versus láska, pocit potřebnosti a smyslu života, lpění na věcech, pokrytectví, lesbická láska, stereotyp v manželství a zabývání se malichernostmi, stesk po rodné zemi, bezmoc a samota v umírání ... no je to hotová smršť .... neřeším, jestli příběh s pošťákem je uvěřitelný a logický ve všech detailech, to určitě není, ale myslím, že to není vůbec důležité.... já jsem to pochopila jako podobenství, takovou zkratku o tom, co všechno je člověk schopný udělat, aby se necítil osamělý, aby se cítil potřebný a měl nějaký smysl života .... nakonec ale stejně zjistí, že je v sobě sám i se všemi křivdami a trápeními, které se mu za život staly...
Tak nevím. Líbila? Nelíbila? Asi obojí. To se mi ještě nestalo, abych byla z knihy takhle rozpolcená. Zhltla jsem ji během víkendu. Četla se rychle určitě kvůli krátkým kapitolám. Nedovedu popsat co mi na ní vadilo. Určitě to nebylo střídání příběhů ani chování pošťáka. Snad to byla sama Květa. Její chování se mě zdálo nereálné. To, že se před dcerou a podnájemnicí ničím neprozradila, že nikdo nepoznal na jejím chování změnu. To děj příběhu amerického páru i vietnamské stařenky byl skutečný a pro mě i zajímavější. Také jsem od knihy asi čekala úplně něco jiného. Četla jsem od Katalpy Němce a byla jsem nadšená. To však neznamená, že na autorku zanevřu. Věřím, že další kniha mě opět nadchne.
Knihy o kterých vím, že už je nebudu číst podruhé hodnotím 2*.
Čtivé, především díky krátkým kapitolám velmi svěží čtení. Hlavní příběh mi však připadal nereálný, absurdní, a tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že obě hlavní postavy působí až komicky. Brát tento příběh víc opravdově mi nedovolovalo přesvědčení, že policie by ve skutečnosti velmi brzy odhalila, kde se pošťák ztratil, podle toho, kam až onoho dne doručil poštu. Navíc pokud při návštěvě u Květy policie věděla, že jí poslední dobou chodilo i několik doporučených dopisů týdně, proč se zmizením pošťáka příjem této korespondence jako když utne? Na druhou stranu velmi skutečná mi přijde proměna Bohumilova chování a postupně až jakási psychická závislost na své věznitelce.
Celou dobu jsem se při čtení domnívala, že všechny tři příběhy se ke konci více protnou a navzájem ovlivní. Konec mi přišel takový rychlý, vše se rozplyne jakoby do ztracena a ve čtenáři zůstane pocit, že se vlastně nic až tak závratného vůbec nestalo...
Nicméně, příjemné odpočinkové čtení a určitě si od autorky přečtu i její další knihy.
Z titulního námětu knihy jsem byl nadšený a kniha předběhla mnoho jiných ve frontě k přečtení. Ústřední příběh si mě však nezískal, přišlo mi, že přes výrazný potenciál Květina dlouhého života a napětí mezi Květou a jejím vězněm, zůstaly obě postavy vykreslené příliš ploše a schematicky. Zejména onen pošťák, z něj zbyla spíše karikatura a příběh pozbyl uvěřitelnosti. Nevadí mi ženský rukopis autorky, záliba v líčení vaření a zahradničení, vůbec ne, ale stejnou péči by zasloužilo prokreslení postav. Přijde mi škoda promarněné šance hlavního námětu. Nejsilnějším příběhem knihy je nakonec vztah amerického (japonského) páru. Jemu nejvíce sedí úsporný literární styl autorky a strohost vyprávění. Toto je skvělý příběh o míjení a osamění, krásná smutná povídka.
Postavy z české linie mi byly jako čtenářce tak blízké až to děsí a jako by odpovídaly českému stereotypu chování, který dokládá mnoho příkladů z dějin a v mnohém odráž i současnost - počáteční vzpoura a odpor je záhy zadupána někým, od koho nám reálně žádné nebezpečí nehrozí, ale než abychom se malému bezpráví postavili, raději ho přijmeme, a co víc, my si v něm začneme lebedit! Líbí se nám to! A když je vězení konec, ač jsme se o to sami nijak nepřičinili? No, dobře tedy, co už... Další skvělá česká autorka!
Originální, čtivé - snad i díky krátkým kapitolám - "lehké" čtení. Ne, že by se jednalo o bezduchou povrchní knihu, nicméně zásadní dílo to také není. Zůstane v paměti spíše díky originálnímu námětu a pseudonymu autorky.
Spokojenost střídá spokojenost, po jedné české autorce (Petra Dvořáková) jsem se vrhla do druhé (Jakuba Katalpa) a ano, budu se snažit víc a víc číst knihy z pera českých spisovatelů a spisovatelek :-) Hodně dobrá věc. Na první dobrou mě nadchnuly krátké (a výstižné) kapitoly, to mi vyhovovalo moc. Prolínání všech tří příběhů je také pohodové a nenásilné. SPOILER: Největší sílou je, jak člověk dokáže "zdegenerovat", jak Bohumil první den, chce ze svého vězení utéct a po nějaké době zjistí, že mu to vlastně vyhovuje, neuvěřitelně bravurně je to autorkou popsáno tak, že vám to přijde až normální, že někdo někoho zavře do sklepa a chce jej vlastnit. Wow, za mě můžu určitě doporučit.
Doupě jsem hodně dlouho odkládala - text na přebalu na mě působil dojmem, že půjde o ten typ současné literatury, který mě kvůli absurdnosti svého námětu nebude bavit. Jaké bylo překvapení po pár stránkách, kdy bylo jasné, že opak je pravdou a mám v ruce skvělou knihu. Hlavní příběh je na první pohled skutečně kafkovsky absurdní, ale díky tomu vlastně odkrývá hluboké bolesti a pravdivou podstatu postav. Ačkoliv se jedná o mikropříběhy celkem banálních postav, kniha je neskutečně napínavá a vyniká také krásnou češtinou.
Kniha mne příliš neoslovila, i když byla vcelku čtivá. Jen jsem ten hlavní příběh autorce příliš nevěřila. Zaujala mne změna psychiky vězněného, ale stejně lapený ptáček příliš často na můj vkus považuje doupě za měkké a hebké.
Výborná kniha. Prolínání několika dějových a kulturních linek je moc zajímavé a všechno do sebe zapadá.
Jsem nadšena, kolik máme skvělých současných autorek (autorů). Byla to první kniha, kterou jsem od Jakuby Katalpy četla a moc se těším na další.
Po knize Němci je tu Doupě. Po delší úvaze dávám 4 hvězdičky. Nejedná se o vysloveně zklamání, kniha byla velmi čtivá a tři různé příběhy člověka tak zaujaly, že se těžko odtrhl. Oceňuji krátké kapitoly, díky kterým se kniha velmi dobře četla z mnoho důvodů - mezi krátkými zastávkami MHD, nebo "ještě jednu kapitolu." Ale čekala jsem trochu víc a třeba příběh Květy a pošťáka se mi zdál trochu zvláštní a naivní. Pokud chcete skvělou knihu od autorky, bude to pro mě dílo Němci.
Zajímavá kniha s nečekaným dějem, velmi čtivá a pro mě napínavá. Navíc příjemná grafika a obálka knihy. Jen mě mrzí, že nevím, co se stalo s postavami dál.
Jedním slovem skvělé. Výtečný jazyk a krátké kapitoly udržující čtenáře v napětí. Je to výjimečné a zároveň svým způsobem obyčejné, místy zvrhlé, smutné, neuvěřitelné. Rozhodně lepší než autorčina prvotina "Němci". V závěru jsem možná čekala výraznější propojení jednotlivých osudů, ale právě tím, jak autorka román zakončila, z něj udělala jedinečné dílo.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Představa, jak nějaká důchodkyně vězní ve sklepě svého domu čtyřicetiletého chlapa je natolik úsměvná a nereálná, že musím autorovi/autorce dát aspoň tři hvězdy za smysl pro humor. Jinak jsem si myslela , že střet všech tří postav bude větší a významnější, v podstatě kde nic, tu nic. Ponurá kniha s ponurou tematikou.