Dominika na cestě Jižní Amerikou
Dominika Gawliczková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367192/bmid_dominika-na-ceste-jizni-amerikou-3a2-367192.jpg
4
290
79
Velká cesta malé motorkářky. Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy i vzteklými psy, s poruchou i nemocnicí. Být to fikce, čtenář by si řekl, že to autor se zážitky přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ona se však bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že se to zlepší. Nezlepší. A čím hůř je, tím víc je jasné, že jedinou obranou je dělat si z toho všeho srandu.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem se šíleně těšila, namotivovaná krásnou knihou Dobrodruhům..
Ale tohle ne.. Mladá žabka jede na motorce někam, kde ji to moc nezajímá, skutečně jde jen o to, projet se a to mně nestačí. Foto hezké, graficky zpracováno skvěle, za to dávám dvě hvězdy. Ale četba spíše pro náctileté, prostě mi to nesedlo, zkusím to ještě v létě na koupališti a popřípadě změním hodnocení :-) ..
Bonus za to, že Dominika cestu dokončila. Statečná holka. Jinak mi jí bylo spíš líto. Přišlo mi, že si cestování vůbec neužívá, pořád je nemocná a motorka se jí rozpadá pod nohama. To nemluvím o krádežích a sexuálním obtěžování. Jinak mi přišlo, že jí země, kterými jede příliš nezajímají, nezajímají ji ani lidé (pokud neopravují motorku nebo nejsou celníci), žádné památky, nehodlá pořádně zkoušet jejich kuchyni nebo speciality a pořád dokola si stěžuje, že jejich káva stojí za prd. Na to kafe musí mít nějakou úchylku nebo co. Chápu, že se někdo nechce držet profláknutých turistických cílů (taky to tolik nemusím), ale jen tam vším projet je ohromná škoda. Měla jsem prostě pocit, že jede jen ze setrvačnosti a byla by daleko šťastnější někde v Evropě.
Zajímavý příběh, během kterého jsem si nedovedla představit, že bych měla takto cestovat já. Neuvěřitelné, kolik smůly člověka potká - vždyť to, co se stalo Dominice během její cesty, se běžnému smrtelníkovi nestane snad za celý život. Občas bych si být autorkou odpustila snahu za každou cenu pobavit (sexuální podtext apod.), to věřím že zacílí max na náctileté.. ale i přes to skvělá kniha. Pochvala také za přidané fotografie!
Není to kniha pro čtení jedním dechem, ani na výkon ("přečteno-za-jeden-večer"). Nejlepší je si vyprávění dávkovat, stejně jako se Dominičiny příspěvky na FB objevují postupně. A jako když někam cestujete - taky nejste všude hned. Bylo by škoda Jižní Amerikou jen tak proletět.
Dominika je mi svými vtipnými facebookovými příspěvky velmi sympatická. Už při pohledu na obálku jsem si hned řekla, tohle si rozhodně musím přečíst!
Kniha potěší, ale neurazí. Od půlky jsem si uvědomila, že historky s celníky mě už moc nebaví. Ocenila bych více popis památek nebo informací o dané zemi.
Každopádně být na Dominiky místě, určitě bych přemýšlela o návratu domů jen při jejich návštěvách nemocnice. Za to klobouček dolů.
Zajímavá, přínosná a vtipná kniha. Zajímavé stylem psaní, nápadité, napínavé. Ze života..Perfektní!
Já nevím... baví mě Domču sledovat na FB během jejích cest, baví mě její pohotové situační příspěvky a baví mě její humor... ale celá knížka o cestě mě prostě nebavila :-( Asi jsem čekala více, i když knížka dala vše, co mohla... několikrát jsem čtení odložila a vracela se k němu po delší době, ale nikdy se nic nezměnilo...
Fotky nádherné, ale uvítala bych více zážitků z poznávání neznámých zemí a lidí. Než zážitky s celníky či problémy trávicí a močové soustavy ????
Knížka je krásná, fotky jsou krásné, často jsem se smála. Ale jak už tu bylo několikrát zmiňováno, ocenila bych více informací o najetých km/den, ve kterých měsících se to odehrávalo, o spaní v přírodě atd. Těch problémů s motorkou a celníky bylo na mě trochu moc.
Moc se mi líbila celkově forma i úprava knihy.Hezké ilustrace,fotky.Jinak slečna je asi odvážná ,ale trochu cvok.Nevim co víc...
Jako celek pro mě zajímavé a přínosné, ale bohužel asi nechápu tu posedlost konkrétní motorkou. Jako jo, úmysl objet na ni celý kontinent je krásný, ale v okamžiku, kdy na začátku knihy měla tato motorečka už dvacátou poruchu a do shánění náhradních dílů bylo angažováno asi tak padesát lidí, mě to už štvalo. Přišlo mi to sobecké, neekologické, neekonomické, prostě nepochopitelné. Za ty peníze si tam mohla koupit jinou, klidně stejně malou. Taky jsem nepochopila třeba to, jak za každou cenu musela Dominika i přes zlé počasí jeden konkrétní den na solnou pláň, aby pak z vyčerpání dostala jakýsi tyfus a další týdny ho léčila. Sama bych na to rozhodně neměla odvahu, ale taky bych neměla povahu na podobné využívání téměř neznámých lidí..
Na facebooku mi to tak nepřipadalo, ale když to člověk čte ve zhuštěné podobě, je to taková jedna velká depka. Všechno co se mohlo (i nemohlo) pokazit, se pokazilo. Pořád rozbitá motorka, pořád rozbitá Dominika. Já nevím, jestli je to dobrý materiál na cestovatelku...
Každopádně napsáno čtivě, pěkná grafika a ještě hezčí fotky.
Velmi obdivuji autorku pro její odvahu a sílu vytrvat na cestě i přes různé peripetie. Uvědomila jsem si, že číst o mrazivé bouři ve 4000 m.n.m. v podvečerním přítmí doma pod dekou je supr, ale sama bych to zažít nechtěla. Moje plány stát se Indiana Jonesovou tedy bohužel při čtení této knihy vzaly za své...
Pokud by se povedlo do knihy přidat i nějaké cestopisné prvky a tipy (o čemž píše níže i řada dalších čtenářů), uvítala bych to. Grafika a osobní zpověď cestovatelky, ale pořád má své kouzlo.
Protože autorku sleduju už dlouho na facebooku a vždy mě bavily její příspěvky, těšila jsem se na knihu. Tu jsem si koupila přímo od ní na přednášce (ne, na knižním festivalu) a určitě nelituju. Není to cestopis... nebo je, ale s velkou dávkou beletrie, hodně lidí si stěžuje, že tu nejsou fakta a reálie. Tak na to já mám třeba průvodce, mně víc zajímalo, co cestou zažívala, během čtení jsem jí držela palce i se zasmála. Takže očekávání splnila na jedničku.
Těším se a doufám, že vyjde i kniha z její aktuální cesty Japonskem.
Na knihu jsem narazila na Humbooku, kde jsem se zúčastnila přednášky. Hned jsem věděla, že tento příběh potřebuji i v tištěné formě. Cestopis je neskutečně čtivý a ta grafika je prostě PARÁDNÍ. Místy mi trochu vadilo, že tam stále bylo něco o nemocech a poruchách, když já bych si radši přečetla něco o tom, jak to tam vypadá. A ten konec mi přišel trošku uspěchaný. Ale jinak knížka rozhodně stojí za přečtení.
Je malinká, vypadá na dvanáct a je jí čtyřiadvacet - ale "tah na branku" jí i ve svých osumačtyřiceti můžu jen závidět.
Cestopis je to trochu netradiční, ve srovnání s jihoamerickým motorkářským čtením Filipa Kadlece nebo Pavla Suchého výrazně naturalistický. Přesto jde o text čtivý a zábavný, doplněný množstvím fascinujících fotek a jedinečnou grafikou.
Nezbývá než litovat, že knížku mám půjčenou z knihovny a v mé vlastní knihotéce chybí. Zatím...
Kniha je zpočátku psaná docela zajímavě, ale postupně jsem začala objevovat mouchy: autorka málo popisuje místa, kudy projela, spíše jen problémy, které měla-víme o všech technických problémech i zdravotních komplikacích. Vlastně mě to vyburcovalo, abych si sama něco našla o těchto státech a místech, kudy jela. Na konci knihy už asi došel dech, cestu Brazílií popsala na 8 stranách a zajímavou Uruguay na 9 stranách, o Montevideu se dozvídáme jen z fotek. Ty jsou zajímavým zpestřením, za ně přidávám 1*, ale na plný počet to stejně není. Dominika je odvážná, ale i naivní. Nechápu, jak mohla vyrazit na tak nebezpečná místa sama a někdy neměla ani vybavení, např.sadu na opravení pneu. A také mi vadily vulgární výrazy, které podle mě do knihy nepatří.
Štítky knihy
cestopisné příběhy cestování Jižní Amerika české cestopisy motorkáři
Autorovy další knížky
| 2015 |  Dominika na cestě |
| 2018 | Dominika na cestě Jižní Amerikou |
| 2021 | Dominika na cestě Japonskem |
Kniha Dominika na cestě Jižní Amerikou je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 394x |
| Čtenářské výzvě | 147x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 132x |
| Chystám se číst | 131x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 4x |
Tahle knížka je přesný příklad toho, proč strašně nerad čtu knížky, které jsou vychvalované nebo mají příliš dobré recenze. Ve většině případů jsem zklamán.
Úplně si nejsem ani jistý, co přesně si o knize mám myslet, připadá mi, že Dominka na cestě jen trpí a trpí a trpí, všechno je špatně a vyjma posledních 3 kapitol (které ale dohromady zabírají 20 stran z celé knihy, tj naprosté minimum), z ní čiší čistá negativita, zklamání. To tam opravdu nebylo nic hezkého, pozitivnějšího? Kniha by se mohla jmenovat spíše, jak si znechutit jižní Ameriku. Chápu, že cesta musela být náročná, ale prostě...
Trochu mě i mrzí, že Dominika nám trošku více nerozšířila obzory celkově o kultuře a poměrech jednotlivých zemí, ale to je asi tím, že ona sama toho víc nevěděla, protože její cestování je zaměřeno více na jízdu na motorce a určitou výzvu, co vše se dá s malou motorkou podniknout.
Každopádně si ale cením příjemného vypravěčského stylu, syrovosti, upřímnosti a odvahy. A právě ta odvaha je asi jeden z mála pozitivních vjemů, kterou tuto knížku provází od začátku do konce. Velkým kladem jsou i krásné fotky, které pomáhají dotvářet vyprávěný příběh plný strastí a nesnází.
Lidem, kteří chtějí navštívit tyto země bych doporučil každopádně jinou, pozitivnější literaturu, 60%