Velký závod

Naše první setkání v Rychlým Veverkou - a u jednoho příběhu rozhodně nezůstalo!

To je ták krásné, že to ani není možné. I slzu jsem na konci zamáčkla.

Krásný příběh, pěkné ilustrace.

Skvělý Pavel Čech! Komiks na téma táta a syn, Indián a auta... I to lze při troše fantazie skloubit a namalovat. Doporučuji!

V knize jsou zmínky z dalších knih od Pavla Čecha. Např. kluk z knihy Klíč.
V pátém díle Tajemná krabička je zase Ruddy.

Skvělý nápad, dokonalé kresby a malby. Nejvíc se mi líbil ta vsuvka o nepovedených F1ičkách.

Kniha i autor jsou super.

Celá série komiksů Dobrodružství Rychlé Veverky je naprosto úžasná a našeho syna moc bavilo plnit různé úkoly. Na rozdíl od jiných Čechových knih je právě tato série komiksových sešitů nejvíc interaktivní a hravá, pro děti 4-8 let tutově doporučuji všechny díly — pokud je ještě seženete.

Nápaditý Pavel Čech!
Poté, co jsem s nadšením přečetla nejprve 4. díl, jsem vypátrala a zakoupila skoro všechny díly o Rychlé Veverce. A tento první je už zabalený pro vnuka, čerstvého prvňáka, jako první dárek ze série. Velmi se mi líbí pospolitost táty a syna, kdy i přes rozdílnost zájmů dokáže táta (P. Č.?) najít propojení, které prohloubí jejich vztah.

První díl ze série o Rychlé Veverce a líbil se mi nejvíc. Je to fakt pěkně nápadité.

Když jsem před několika lety začala s knihami Pavla Čecha, oslovil mě název Dobrodružství Rychlé Veverky. Když jsem se dívala do obsahu a zjistila, že to není o zvířátku, trochu mě to zklamalo. A téma aut vlastně ještě víc. Jsem však velmi ráda, že jsem této útlé knížce dala šanci, protože mě vlastně neskutečně mile překvapila a mám ji už doma, protože si myslím, že by v domácí knihovně chybět neměla. Pavel Čech se jak jinak, než bravurně vypořádal s obtížným tématem. Ale klasicky s jeho lehkostí. A za to, nejen za kresby, ho mám ráda.

Vzhledem k tomu, že tohle je moje první širší setkání s tvorbou Pavla Čecha, neskutečně mě překvapila jeho kresba. Dokáže využívat jen jednoduchou linku, a přesto v ní nakreslit přesně to, co potřebuje. Například sebe. I když jste ho viděli třeba jen jednou na fotce, poznáte ho. Výborný je s barvami i s jejich nedostatkem, ale v čem je naprosto nepřekonatelný, to je v tom, jak využívá stránky. Na klasické panely mnohdy naprosto rezignuje, rámy umazává, a přesto zůstává přehledný, což se jiným autorům nedaří - například Honza Bažant a jeho Krakatit. Zároveň si ale dovolí mnohem víc. Vstupuje do příběhů jako autor, jako nadřazená moc a prezentuje stránky, které jsou nepovedené, škrtá v bublinách a prochází mu to. Je to kouzelné.

Tak u téhle Čechovi knížky jsem si už dopředu říkala, že se mi určitě nebude líbit, protože auta rozeznávám zásadně podle barvy a Indiáni mě prostě nikdy nebavili.
Nechápu, jak jsem kdy mohla pochybovat :D.
A nejvíce mě pobavila stránka s malými odkazy na další jeho knížky, to bylo moc milé.