Do tmy

od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/240709/do-tmy-hVO-240709.jpg 4.3685
Série:

Do tmy (1.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (220)

Přidat komentář
Renatecka
02. prosince

Dávám pouze 3 hvězdičky. Je mi z knížky ponuro a v podstatě, kdyby měla lepší děj a méně popisu o sběru bylin, dala bych i víc. Jdu na druhý díl a doufám, že bude o něco lepší.

Toffee
25. listopadu

Hodně zvláštní kniha. Pořád jsem myslela na to, jak autorčin pseudonym s touhle knížkou souzní. Podivínka Anna, která si občas myslí, že je víla, zažívá tolik bolesti, že si říkáte, že to nemůže vydržet, musí něco/někdo přijít a něco udělat. Knížka plyne den za dnem, v rytmu přírody, ročních období a doby sběru jednotlivých bylin. Jako kdyby Anna vnější svět naprosto vytěsnila, resp. zredukovala ho na sběr bylin. Je to jako posedlost, která ji vyčerpává, ale je tím jediným, co dává jejímu životu a světu smysl.

Lenny33
21. listopadu

Kniha se mi velmi líbila, dobře se četla, byla skvěle napsána a měla úžasnou atmosféru. Bohužel z konce jsem trochu rozpačitá.

Alex_Jura
16. listopadu

Četla jsem ji koncem listopadu, v době, kdy je tmy fakt nejvíc. Nálada textu k tomu dokonale sedla. Vyprávění má místy slabší spád, některé věci se točí v kruhu až zbytečně moc...

PetraBery
11. listopadu

Zvláštní kniha o jedné „bolavé“ ženě Anně, která se živí sbíráním léčivých bylin. Ponurá, na druhou stranu nádherně popsaná atmosféra venkova, samotného sběru, vnitřní běsy a bolesti hlavní hrdinky i její štěstí nalezené právě ve sbírání bylin. Po přečtení jsem měla celkem těžko na duši, ale od autorky si ještě něco ráda přečtu.

Kykeka
11. listopadu

Kniha Do tmy vyhrála Magnesii Literu 2016 za prózu, zde na Databázi knih má velmi kladné hodnocení a já jsem z ní poměrně na vážkách. Hlavní hrdinka se realizuje ve sběru bylin, který je pro ni naprosto vším - vše vrcholí každý týden v úterý, kdy absolvuje cestu do výkupny. Příběh je protkán úzkostí, obavami, nespokojeností, depresí, samotou i osamělostí, ale zároveň je tam cítit "volání" po lidech, po nějaké společnosti.

Celé čtení mě doprovázela myšlenka, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Autorka nechává čtenáři poměrně velký prostor pro jeho vlastní představivost a osobně si nejsem úplně jistá, jestli je to dobře, nebo spíš na škodu. Začátek je stejný jako prostředek a prostředek je téměř stejný jako konec, čili kdybyste knihu začali číst na náhodně vybrané straně, tak o nic vesměs nepřijdete. Pochválit musím poslední dvě kapitoly, které se trochu rozjedou a jsou čtivé a pak taky obálku knihy.:-) V příběhu zazněly pro mě dvě zcela ztěžejní věty: "Potřebuju ho, ale úplně jiného." a "Ať člověk zažije cokoliv a pozná kohokoliv, je v tom sám.", pro které se mi knihu vyplatilo číst.

Měňavka
06. listopadu

Kniha mne bohužel nenadchla. Dočetla jsem ji,ale byl to boj :(
Možná nebyla ta správná doba.

mahdal
03. listopadu

U této knihy jsem se od počátku těšil, jak dopadne. S hlavní hrdinkou člověk musí v jedné chvíli souhlasit a v druhé chvíli ho její chování zvedá ze židle. Žena, která se snaží sžít s přírodou, ale přitom polyká prášky po hrstech. Hlavní hrdinka si žila po svém (s evidentní psychickou poruchou), i když se jí celé okolí smálo. Vždyť o to by šlo, ne? Jenže mi na ní iritovala skutečnost, že i přesto, že se rozhodla žít život tímto způsobem, si neustále na svůj život stěžuje. Snaží si okolí nevšímat, ale neustále ho komentuje. Je ráda sama, ale nakonec touží po společnosti. Pocit, že hlavní hrdinka vlastně neví, co chce, mě provázela celou knihou. Celý její svět se točí jen kolem sběru, ale i ten ji dává lekce - celkové fyzické i psychické vyčerpání a následná deziluze ve výkupně. Jak to s ní dopadne mě napadlo už při prvních náznacích v knize. Doporučuji.

kytarka
02. listopadu

Nějak jsem u téhle knihy na rozpacích a nechápu, tak skvělé hodnocení. Aspoň v mých očích. Já rozhodně nejsem cílený čtenář. Věřím, že ten kdo rád tento styl, tak tomu se kniha bude líbit. Mě nic moc neřekla. Hlavní hrdinka, která se zabývá sběrem rostlin ve svém okolí , sušení a následném odevzdání. Byla mi velmi nesympatická a do čtení jsem se musela celkem nutit, pořád jsem čekala kdy nastane ten zlom a nic...

Hotovson
31. října

Dokončena Výzva 2018.

Onehdá jsem taky sbíral bylinky a dělal z nich různý odvary, oleje atd., ale nikdy mi nenapadlo, že se to sbírá takhle ve velkym a je to takovej brutus a odměna za tu dřinu veškerá žádná.

Čtení pro mě bylo značně depresiví, i když se dalo tušit, jak to dopadne.

Kopretina_aku
30. října

Příběh svérázné asociálky Anny, která je až chorobně posedlá sběrem bylin a úterním výkupem ukazuje postupně blížící se pohromu, i když to nejprve vypadá na velmi pomalý a nudný příběh hlavně o bylinách. Neochota léčit se, občasná agresivita, neklid, sociální izolace, snaha o soužití s přírodou, vše je dávkováno postupně a neschopnost žít v dnešním světě, kde nezapadá ani do venkovského života ani do Prahy, kam občas jezdívá, je až hmatatelná. Kniha nechává hodně míst pro čtenářovu fantazii, protože z Anniny minulosti se dozvídáme pouze náznaky. Stejně tak je to s koncem. Já sama jsem si příběh Anny musela dávkovat kousek po kousku.

Peace
17. října

"Sbírání bylin ve velkém není pro slabší povahy."

Příběh je pochmurný a nečte se úplně lehce - tedy alespoň mně brnkal na úzkostnou strunku :)

Rihatama
07. října

Obsesívně-kompulzívní neuróza. Nebo hodně zarputilá asociálka s mučednickými sklony. Život Anny a koneckonců i její smrt ovládá a řídí její vášeň, láska k léčivým bylinám, které zcela naplňují její život. Je vyvolená. Úterky pak udávají zrychlující se tempo jejího života. Není to bůhvíjaká sympaťačka. Až na tu její nezměrnou lásku ke květům léčivek. Ta mě naopak dojímá. I já si dlouho myslela, že svůj život řídím zcela sama. Bláhovost. Bolavá přesvědčivě vykreslila život jedné podivínky, který zarámovala voňavým, barevným světem bylin a životem českého maloměsta. Není to jednoznačně četba pro potěchu. A přece jí nelze odolat. Je to jako nahlížet do temné tůně, vnímat neznámé odlesky a přemýšlet, jak velká je její hloubka, jak magické, svůdné, neodolatelné... a zničující může být pohlédnout do jejího nitra.

"K tomuhle momentu se musí dospět... Duševně dozrát a dostárnout. Divizny se zkrátky otvírají jen před vyvolenou duší."

kofee
02. října

Tak jak je bylina křehká a jemná, tak jemná je lidská duše. Když ji někdo podsekne, pomalu vadne a usychá, někde ve tmě na půdě.
Tolik vůně, krásy, bolesti a sebetrýzně. Jedno bez druhého nemůže existovat.

milary
26. září

Když čtu níže uvedené komentáře, jsou zejména dva z těch pětihvězdičkových tak výstižné, že už bych se asi jen opakovala, pokud bych se pokoušela knihu dál rozebírat. Navíc, anotace je tentokrát dost vypovídající.Tak snad jen - miluju skvělé vypravěče. Okouzlilo mě téma. Pohltilo mě neklidné napětí a neuchopitelnost. A navíc, kdypak se vám stane, že při čtení cítíte šlehance kopřiv a ostřice, každé komáří štípnutí, obrovskou nutkavost i únavu a vidíte na půdě částečky prachu, které vás šimrají v nose? A nenaštve vás, že se nedozvíte odpovědi na své otázky výměnou za přetrvávající pocit poněkud halucinogenního tajemna? No, mně se to moc často nestává...

Rade
26. září

Pochmurný pohled na svět očima ženy, která měla vřelý vztah k rostlinám, ale se svými sousedy a příbuznými si uměla povídat vlastně jen v duchu a na dálku.
Kniha je srovnávána s knihou Olgy Tokarczuk Svůj vůz a pluh veď přes kosti mrtvých, která mě nadchla, s paní Dušejko jsem neobyčejně souzněla, hodně jsem ji rozuměla… Hrdince této knihy, Anně, jsem nerozuměla ani trochu, nesouzněla jsem s ní, a její příběh jsem brala jen jako působivým jazykem podaný vhled do mysli samotářské stárnoucí podivínky, která přes svůj niterný vztah k přírodě a bylinkám o lidi nestojí a vlastně ani nemá chuť žít…
Tři plus.

vikaa
24. září

Zvláštní příběh nám dovoluje nahlédnout do duše "bolavé" ženy, která celý svůj život zasvětila tomu, co ji baví a v čem vyniká již od dětství ze všeho nejvíc - sběru léčivých rostlin. Sbírání se pro Annu stává posedlostí a vášní, kterou Anna nemůže a ani nechce ovládat. Přestože hrdinka mluví takřka výhradně o sběru, mezi řádky se dozvídáme i něco málo z jejího života. Jsou to ale jen střípky, které pro Annu nejsou nijak zvlášť podstatné. Ji nezajímají blízcí lidé, majetek a ani její nemoci a umírání, ji žene obrovská touha nasbírat, nasušit a prodat všechny byliny, které rostou v jejím okolí...

Kamys
16. září

Tohle byla od zacatku zvlastni knizka. Vlastne doted nedokazu rict, o cem presne byla, proc vznikla. Od zacatku plna otazniku, odpovedi dava podstatne mene. A to mne vlastne vyhovovalo.
Jako klicove tema nakonec vnimam uzkost - svoji vlastni pri cteni, i uzkost hlavni hrdinky, kdyz se nedari. A silu, obrovskou silu se zase zvednout a jit vstrict tomu, co je trochu marnost, ale dava aspon nejaky smysl, pridat k tomu aspon kousek. Hodnota prijeti sebe sama i za cenu, ze nikdo jiny uz me neprijme, neporozumi mi. A zprostredkovane pripomenuti, ze co vypada divne, muze byt pro nekoho spravne. A taky co vypada normalne, spravne byt nemusi.
V recenzich ctenaru hodne ctu, ze Annu bylinky o hodne pripravily - myslim, ze jen z pohledu z venku, ji uvnitr ne. Co mohla udelat jinak? A kdyby to udelala, nechala se presvedcit, chovala se "rozumne", byla by to porad ona?

Glivuska
27. srpna

Knížka se mi líbila, přiblížení tématu sběru bylin a jejich využití bylo zajímavé zejména s odkazem na dědění této činnosti z generaci na generaci. Autorka trefně vystihla i život na venkově, jeho krásu (příroda) a úskalí (sousedské vztahy, nemožnost uniknout své minulosti atd.). Líbila se mi snaha hlavní hrdinky si na všechno vystačit sama, i když postupně mi ji bylo spíš líto. Kniha byla z těch těžších především kvůli stylu vyprávění a malému počtu dialogů, resp. přímé řeči.

druzickaster
26. srpna

Silný příběh, Annu musíte mít rádi. Každý kdo sleduje její vnitřní svět, tak jí musí mít rád a zároveň litovat. Ovšem okolí, které nečetlo její příběh a nevidí jí do hlavy to s ní nebude mít vskutku jednoduché. Přiznám se, že jsem se místy i zasmál, třeba u povedeného přažského sběru, ale člověk spíš trne jak to vše dopadne a doufá, že se nic horšího nestane. Příběh určitě chytí za srdce a už se teším na pokračování.

hzd
24. srpna

Hodně zvláštní kniha. Hlavní hrdinka je opravdu podivínka, závislá na sběru bylin. Z knížky jsem se vlastně nedozvěděla, jakou nemoc má, konec je také takový otevřený. O bylinkách se četlo hezky, ale musela jsem číst jen po kouskách. Nešlo na jeden zátah. Styl psaní autorky se mi ale líbil.

myšpa
20. srpna

Knihu jsem nedočetla, s Houbařkou, ke které ji lidé přirovnávají, nelze srovnat.

Acamar
15. srpna

Zvláštní kniha, jejíž hodnocení se bude asi hodně odvíjet od toho, nakolik ve čtenáři hlavní postava dokáže vzbudit sympatie či obdiv. U mne se to bohužel moc nezadařilo...uzavřená Anna, již autorka obestírá aureolou tajemnosti a podivínství (snad i díky tomu, že příčiny jejího trápení nejsou nijak osvětleny) podřizuje svému životnímu "poslání" vše a postupně odřezává cokoli, co ji nějak váže k okolnímu světu a mohlo by ji od sběru bylin odvádět a snižovat její výkonnost, měřenou váhou a pokladnou výkupny. Ať už je tím, co ji chce brzdit vlastní nespecifikovaná nemoc, nebo vztahy v rodném malém městě, kde je každý pod drobnohledem svých sousedů (od nichž se, přijde mi, ani Anna ničím jiným než svou posedlostí příliš neliší).
Kniha má svou zvláštní atmosféru a způsob vyprávění podmanivost, udržující čtenáře v napětí, a obzvlášť pasáže věnované jednotlivým bylinkám jsou obrazné a poetické, což (pro mne dosti tvrdě) kontrastuje s hovorovým jazykem, kterým popisuje své lidské okolí a dění kolem vůbec.
Takže...bylinkové čaje si i dále budu vařit s nezkaženou chutí, ale po dalších knihách autorky asi nijak zvlášť pátrat nebudu.

Bruklinka
10. srpna

Hodně zvláštní čtení. Nevím proč, ale "něco" mě tam pořád vadilo - styl perfektní, velmi originální, hlavní postava skvěle vykreslená, tajemná a neuchopitelná, to všechno tam bylo. Přesto mě to svým způsobem dráždilo a nevím proč. Ale rozhodně knížka, kterou jen tak nezapomenu. Nechávám zatím bez hodnocení.

Susan94
19. července

Zase další důkaz, že české autorky píši neuvěřitelně čtivé a zajímavé romány. Překvapil mě autorky úžasný sloh, práce se slovy, vtipnost a neuvěřitelně voňavé téma s všudypřítomnou hořkostí a bolestí života. Ačkoliv v díle není mnoho postav o to víc tam hrají roli byliny, které úžasně doplňují celou kompozici. Originální názvy jednotlivých kapitol, to už je pomyslná třešnička... byla jsem ze čtení nadšená, ačkoliv bylo někdo dosti depresivní!

lagareta
14. července

Dlouho se mi do teto knihy nechtělo, že bude moc smutna a pesimisticka a nakonec jsem uplne koukala, jak moc mi to chytlo, ani smutek ani pesimismus. Vždyť kolik lidi má to štěstí, že zije tim, co ho baví a naplňuje? Kolik lidi má odvahu žit a zemřít podle sebe? Ne nelituji Annu (i když ji ani nezávidím). K tomu nádherný popis přírody, atmosféry, uplne cítím tu lípu a tuzebnik, který mimochodem začíná kvést:-)

čika
04. července

Do plneho poctu mi chybalo trochu uvolnenia...velmi napate pocity...uf...nedalo vydychnut...skvele

freejazz
03. července

fajn čítanie.
a keď sa na to nepozerám prvoplánovo cez príbeh zberačky liečivých bylín, vyzerá to ako ako krivé zrkadlo, nastavené každému čitateľovi - žijeme si vo svojich izolovaných svetoch, odtrhnutí od reality, ktorú vnímame svojím pokriveným pohľadom. každý z nás je inak chorý, ale niečo si so sebou nesie. a tak, ako je hrdinka tejto knihy nebezpečná sama sebe, tak sme nebezpeční sami sebe aj my, len sa tvárime, že nie:)

Fazolka2017
02. července

Kniha kterou jsem četla po Houbařce ( ale Houbařka je lepší ) - opět nevšední samotářka žijící nevšedním životem. Moc se mi líbilo to, jak autorka dokázala popsat tu vášeň pro sběr bylin, tu radost, přírodu, absolutní uspokojení.....člověk měl chuť popadnout košík, skočit na kolo a vyjet za město do polí, luk a lesů a sbírat a sbírat a pak se tím na půdě probírat. Na druhou stranu, paní byla na můj vkus opravdu až moc cáklá, na svojí oblíbené činnosti měla vypěstovanou chorobnou závislost, chovala se velice podivně a je mi jasné proč na malém městě "nezapadla". Co se mi ale vůbec nelíbilo : proč je sakra sběr bylin a odvážení do výkupny v knize vylíčeno jako něco, co dělají jen exoti, za co by se měl člověk stydět, co je pod úroveň, kvůli čemu by měl být člověk terčem posměšků a opovržení okolí, něco kvůli čemu na vás sousedi koukají spatra a když jedete s kárkou plnou bylinek, tak musíte zadem, aby vás nedejbože nikdo neviděl ??? To jsem nepochopila - v dnešní době návratu k přírodě, kdy je odklon od chemických léků, návratu k bylinkám, vše musí být ideálně BIO, v TV pořady o bylinkářství atd....tak lidé, co se v tomto oboru vyznají by měli být spíše obdivováni, ne ?

Hanina61
29. června

Tahle knížka na mě působí jako magnet, přečetla jsem ji už potřetí, a pokaždé začínám číst v době, kdy ve slunné dny beru košíky a vydávám se na louky olemované lípami, kde to neskutečně krásně voní a bzučí jako v úle a slunce prosvěcuje listí a já si připadám jako v ráji. Následuje třezalka, řebříček, svízel... Anna Bartáková je moje navýsost spřízněná duše a kromě toho, že jsem překladatelka a bylinkářka žijící v malé jihočeské vísce, odkud vidím na komíny Temelína, jsem podle některých taky "tak nějak divně praštěná"... Mám ji ráda a určitě jsme se nesetkaly naposledy. Kniha mého srdce... :-)