Do tmy

od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/240709/do-tmy-hVO-240709.jpg 4.3655
Série:

Do tmy (1.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (208)

Přidat komentář
Rihatama
07. října

Obsesívně-kompulzívní neuróza. Nebo hodně zarputilá asociálka s mučednickými sklony. Život Anny a koneckonců i její smrt ovládá a řídí její vášeň, láska k léčivým bylinám, které zcela naplňují její život. Je vyvolená. Úterky pak udávají zrychlující se tempo jejího života. Není to bůhvíjaká sympaťačka. Až na tu její nezměrnou lásku ke květům léčivek. Ta mě naopak dojímá. I já si dlouho myslela, že svůj život řídím zcela sama. Bláhovost. Bolavá přesvědčivě vykreslila život jedné podivínky, který zarámovala voňavým, barevným světem bylin a životem českého maloměsta. Není to jednoznačně četba pro potěchu. A přece jí nelze odolat. Je to jako nahlížet do temné tůně, vnímat neznámé odlesky a přemýšlet, jak velká je její hloubka, jak magické, svůdné, neodolatelné... a zničující může být pohlédnout do jejího nitra.

"K tomuhle momentu se musí dospět... Duševně dozrát a dostárnout. Divizny se zkrátky otvírají jen před vyvolenou duší."

kofee
02. října

Tak jak je bylina křehká a jemná, tak jemná je lidská duše. Když ji někdo podsekne, pomalu vadne a usychá, někde ve tmě na půdě.
Tolik vůně, krásy, bolesti a sebetrýzně. Jedno bez druhého nemůže existovat.

milary
26. září

Když čtu níže uvedené komentáře, jsou zejména dva z těch pětihvězdičkových tak výstižné, že už bych se asi jen opakovala, pokud bych se pokoušela knihu dál rozebírat. Navíc, anotace je tentokrát dost vypovídající.Tak snad jen - miluju skvělé vypravěče. Okouzlilo mě téma. Pohltilo mě neklidné napětí a neuchopitelnost. A navíc, kdypak se vám stane, že při čtení cítíte šlehance kopřiv a ostřice, každé komáří štípnutí, obrovskou nutkavost i únavu a vidíte na půdě částečky prachu, které vás šimrají v nose? A nenaštve vás, že se nedozvíte odpovědi na své otázky výměnou za přetrvávající pocit poněkud halucinogenního tajemna? No, mně se to moc často nestává...

Rade
26. září

Pochmurný pohled na svět očima ženy, která měla vřelý vztah k rostlinám, ale se svými sousedy a příbuznými si uměla povídat vlastně jen v duchu a na dálku.
Kniha je srovnávána s knihou Olgy Tokarczuk Svůj vůz a pluh veď přes kosti mrtvých, která mě nadchla, s paní Dušejko jsem neobyčejně souzněla, hodně jsem ji rozuměla… Hrdince této knihy, Anně, jsem nerozuměla ani trochu, nesouzněla jsem s ní, a její příběh jsem brala jen jako působivým jazykem podaný vhled do mysli samotářské stárnoucí podivínky, která přes svůj niterný vztah k přírodě a bylinkám o lidi nestojí a vlastně ani nemá chuť žít…
Tři plus.

vikaa
24. září

Zvláštní příběh nám dovoluje nahlédnout do duše "bolavé" ženy, která celý svůj život zasvětila tomu, co ji baví a v čem vyniká již od dětství ze všeho nejvíc - sběru léčivých rostlin. Sbírání se pro Annu stává posedlostí a vášní, kterou Anna nemůže a ani nechce ovládat. Přestože hrdinka mluví takřka výhradně o sběru, mezi řádky se dozvídáme i něco málo z jejího života. Jsou to ale jen střípky, které pro Annu nejsou nijak zvlášť podstatné. Ji nezajímají blízcí lidé, majetek a ani její nemoci a umírání, ji žene obrovská touha nasbírat, nasušit a prodat všechny byliny, které rostou v jejím okolí...

Kamys
16. září

Tohle byla od zacatku zvlastni knizka. Vlastne doted nedokazu rict, o cem presne byla, proc vznikla. Od zacatku plna otazniku, odpovedi dava podstatne mene. A to mne vlastne vyhovovalo.
Jako klicove tema nakonec vnimam uzkost - svoji vlastni pri cteni, i uzkost hlavni hrdinky, kdyz se nedari. A silu, obrovskou silu se zase zvednout a jit vstrict tomu, co je trochu marnost, ale dava aspon nejaky smysl, pridat k tomu aspon kousek. Hodnota prijeti sebe sama i za cenu, ze nikdo jiny uz me neprijme, neporozumi mi. A zprostredkovane pripomenuti, ze co vypada divne, muze byt pro nekoho spravne. A taky co vypada normalne, spravne byt nemusi.
V recenzich ctenaru hodne ctu, ze Annu bylinky o hodne pripravily - myslim, ze jen z pohledu z venku, ji uvnitr ne. Co mohla udelat jinak? A kdyby to udelala, nechala se presvedcit, chovala se "rozumne", byla by to porad ona?

Glivuska
27. srpna

Knížka se mi líbila, přiblížení tématu sběru bylin a jejich využití bylo zajímavé zejména s odkazem na dědění této činnosti z generaci na generaci. Autorka trefně vystihla i život na venkově, jeho krásu (příroda) a úskalí (sousedské vztahy, nemožnost uniknout své minulosti atd.). Líbila se mi snaha hlavní hrdinky si na všechno vystačit sama, i když postupně mi ji bylo spíš líto. Kniha byla z těch těžších především kvůli stylu vyprávění a malému počtu dialogů, resp. přímé řeči.

druzickaster
26. srpna

Silný příběh, Annu musíte mít rádi. Každý kdo sleduje její vnitřní svět, tak jí musí mít rád a zároveň litovat. Ovšem okolí, které nečetlo její příběh a nevidí jí do hlavy to s ní nebude mít vskutku jednoduché. Přiznám se, že jsem se místy i zasmál, třeba u povedeného přažského sběru, ale člověk spíš trne jak to vše dopadne a doufá, že se nic horšího nestane. Příběh určitě chytí za srdce a už se teším na pokračování.

hzd
24. srpna

Hodně zvláštní kniha. Hlavní hrdinka je opravdu podivínka, závislá na sběru bylin. Z knížky jsem se vlastně nedozvěděla, jakou nemoc má, konec je také takový otevřený. O bylinkách se četlo hezky, ale musela jsem číst jen po kouskách. Nešlo na jeden zátah. Styl psaní autorky se mi ale líbil.

myšpa
20. srpna

Knihu jsem nedočetla, s Houbařkou, ke které ji lidé přirovnávají, nelze srovnat.

Acamar
15. srpna

Zvláštní kniha, jejíž hodnocení se bude asi hodně odvíjet od toho, nakolik ve čtenáři hlavní postava dokáže vzbudit sympatie či obdiv. U mne se to bohužel moc nezadařilo...uzavřená Anna, již autorka obestírá aureolou tajemnosti a podivínství (snad i díky tomu, že příčiny jejího trápení nejsou nijak osvětleny) podřizuje svému životnímu "poslání" vše a postupně odřezává cokoli, co ji nějak váže k okolnímu světu a mohlo by ji od sběru bylin odvádět a snižovat její výkonnost, měřenou váhou a pokladnou výkupny. Ať už je tím, co ji chce brzdit vlastní nespecifikovaná nemoc, nebo vztahy v rodném malém městě, kde je každý pod drobnohledem svých sousedů (od nichž se, přijde mi, ani Anna ničím jiným než svou posedlostí příliš neliší).
Kniha má svou zvláštní atmosféru a způsob vyprávění podmanivost, udržující čtenáře v napětí, a obzvlášť pasáže věnované jednotlivým bylinkám jsou obrazné a poetické, což (pro mne dosti tvrdě) kontrastuje s hovorovým jazykem, kterým popisuje své lidské okolí a dění kolem vůbec.
Takže...bylinkové čaje si i dále budu vařit s nezkaženou chutí, ale po dalších knihách autorky asi nijak zvlášť pátrat nebudu.

Bruklinka
10. srpna

Hodně zvláštní čtení. Nevím proč, ale "něco" mě tam pořád vadilo - styl perfektní, velmi originální, hlavní postava skvěle vykreslená, tajemná a neuchopitelná, to všechno tam bylo. Přesto mě to svým způsobem dráždilo a nevím proč. Ale rozhodně knížka, kterou jen tak nezapomenu. Nechávám zatím bez hodnocení.

Susan94
19. července

Zase další důkaz, že české autorky píši neuvěřitelně čtivé a zajímavé romány. Překvapil mě autorky úžasný sloh, práce se slovy, vtipnost a neuvěřitelně voňavé téma s všudypřítomnou hořkostí a bolestí života. Ačkoliv v díle není mnoho postav o to víc tam hrají roli byliny, které úžasně doplňují celou kompozici. Originální názvy jednotlivých kapitol, to už je pomyslná třešnička... byla jsem ze čtení nadšená, ačkoliv bylo někdo dosti depresivní!

lagareta
14. července

Dlouho se mi do teto knihy nechtělo, že bude moc smutna a pesimisticka a nakonec jsem uplne koukala, jak moc mi to chytlo, ani smutek ani pesimismus. Vždyť kolik lidi má to štěstí, že zije tim, co ho baví a naplňuje? Kolik lidi má odvahu žit a zemřít podle sebe? Ne nelituji Annu (i když ji ani nezávidím). K tomu nádherný popis přírody, atmosféry, uplne cítím tu lípu a tuzebnik, který mimochodem začíná kvést:-)

čika
04. července

Do plneho poctu mi chybalo trochu uvolnenia...velmi napate pocity...uf...nedalo vydychnut...skvele

freejazz
03. července

fajn čítanie.
a keď sa na to nepozerám prvoplánovo cez príbeh zberačky liečivých bylín, vyzerá to ako ako krivé zrkadlo, nastavené každému čitateľovi - žijeme si vo svojich izolovaných svetoch, odtrhnutí od reality, ktorú vnímame svojím pokriveným pohľadom. každý z nás je inak chorý, ale niečo si so sebou nesie. a tak, ako je hrdinka tejto knihy nebezpečná sama sebe, tak sme nebezpeční sami sebe aj my, len sa tvárime, že nie:)

Fazolka2017
02. července

Kniha kterou jsem četla po Houbařce ( ale Houbařka je lepší ) - opět nevšední samotářka žijící nevšedním životem. Moc se mi líbilo to, jak autorka dokázala popsat tu vášeň pro sběr bylin, tu radost, přírodu, absolutní uspokojení.....člověk měl chuť popadnout košík, skočit na kolo a vyjet za město do polí, luk a lesů a sbírat a sbírat a pak se tím na půdě probírat. Na druhou stranu, paní byla na můj vkus opravdu až moc cáklá, na svojí oblíbené činnosti měla vypěstovanou chorobnou závislost, chovala se velice podivně a je mi jasné proč na malém městě "nezapadla". Co se mi ale vůbec nelíbilo : proč je sakra sběr bylin a odvážení do výkupny v knize vylíčeno jako něco, co dělají jen exoti, za co by se měl člověk stydět, co je pod úroveň, kvůli čemu by měl být člověk terčem posměšků a opovržení okolí, něco kvůli čemu na vás sousedi koukají spatra a když jedete s kárkou plnou bylinek, tak musíte zadem, aby vás nedejbože nikdo neviděl ??? To jsem nepochopila - v dnešní době návratu k přírodě, kdy je odklon od chemických léků, návratu k bylinkám, vše musí být ideálně BIO, v TV pořady o bylinkářství atd....tak lidé, co se v tomto oboru vyznají by měli být spíše obdivováni, ne ?

Hanina61
29. června

Tahle knížka na mě působí jako magnet, přečetla jsem ji už potřetí, a pokaždé začínám číst v době, kdy ve slunné dny beru košíky a vydávám se na louky olemované lípami, kde to neskutečně krásně voní a bzučí jako v úle a slunce prosvěcuje listí a já si připadám jako v ráji. Následuje třezalka, řebříček, svízel... Anna Bartáková je moje navýsost spřízněná duše a kromě toho, že jsem překladatelka a bylinkářka žijící v malé jihočeské vísce, odkud vidím na komíny Temelína, jsem podle některých taky "tak nějak divně praštěná"... Mám ji ráda a určitě jsme se nesetkaly naposledy. Kniha mého srdce... :-)

Gooverka
19. června

Českou literaturu miluju a v knize Anny Bolavé jsem viděla velký potenciál. Už od začátku bylo na knize něco příjemně divného, a jak se příběh odvíjel, jako čtenářka jsem se dozvídala víc a víc. Bohužel, děj byl pro mě až příliš pomalý a v druhé polovině knihy ještě více zpomalil. Když se vše začalo blížit konci, z různých náznaků jsem myslela, že se vše nějak vyřeší. Bohužel. Kniha má nádhernou atmosféru, je perfektně napsaná, má zajímavé téma, ale nemohu dát více než tři hvězdičky, protože jsem z ní byla trochu zklamaná.

michalon
04. června

Cáklá holka sbírá kytky. Klišé je to v tom, že je cáklá. Originální tématem.

adorjas
04. června

Zaujímavý počin, otázka čo mi vírila po hlave, koľko z toho je fikcia a koľko z toho je samotná osobnosť autorky. Skvelo vykreslený vnútorný svet s postupným odkrývaním súvislostí medzi jednotlivými postavami. Vrhám sa na druhý diel...
Ešte by ma zaujímalo, koľko mužov číta túto knihu, a či knihu zaradiť do červenej knihovny alebo medzi beletriu bez rozdielu rodových preferencií...

Ceit
02. června

Včera mi zmokly 3 otrhané a nastříhane plechy s meduňkou, můžu to akorát vylít do kompostu :-( a teď slyším pod oknem jak moje máma volá na mého malého syna :"Vyřiď mamince,že kvete lípa,jestli si chce nasusit .." Kdo četl Do tmy,je mu jasné,že jdu trhat :-) A klaním se všem co to nosí do výkupny, protože ta dřina je placená přímo směšně a tak je to spíš poslání než práce pro výdělek.

JessieEx
29. května

Kouzelná kniha. Nedá se přečíst na jeden zátah, přestože je tenoučká. Četla jsem prostě jen po pár stránkách a pak jsem si musela dát pauzu abych to těžké téma rozdýchala. Přistupovala jsem k ní bez názoru a začátek mě okouzlil, říkala jsem si jak je příroda nádherná především v očích jednoduššího člověka. Pak přišla temná událost v domově důchodců, kterou jsem nepochopila a kniha se mi lehce zhnusila. Ale potom jsem si teprve uvědomila, že problém Anny není v jednoduchosti, ano konečně mi došlo, že Anna je nemocná a vlastně tím pro mě kniha začala být opět krásná, jistě i trochu melancholická, krutá a bolestivá ale díky vší té přírodní kráse ji vnímám naprosto pozitivně a jistě si zapamatuju Anny motto, že "dokud tě něco bolí, je to důkaz, že pořád žiješ."

snimcibdim
27. května

Něco jako kronika zmaru a rozkladu - fyzické schránky, psychiky a společenské integrity i vztahů, lemovaná vůní bylin, které ovšem neléčí vůbec nic tam, kde k uzdravení není vůle.
A zároveň jakási metafora života mnohých z nás: neřešené vztahové krize, sebedestruktivní zacházení s vlastním tělem a umanuté obsedantní lpění na čemkoliv, co pro druhé může být nesmyslné - to přeci tak trochu praktikuje kde kdo - byť ne třeba v Annině měřítku.
Kdy kde se to takhle zvrtlo, čím bylo špatné její manželství a čím jí tolik ubližoval tchán, kdy se rozložily rodinné vazby - to zůstalo vlastně tajemstvím - zřejmě záměrně - nejde o rozebírání příčin, ale obraz důsledků, ke kterým může každého z nás dohnat příčina jiná.
Příběh byl minimalizován a chápu sice proč, ale byl v tom pro mně zároveň trochu "kámen úrazu".
Byť je knížka útlá, přišla mi totiž v druhé půlce už monotónní. Sběračka jde ZASE něco sbírat, přičemž si ZASE způsobí další zhoršení zdravotního stavu, což ZASE odmítne smysluplně řešit, a až se vykoupe, může to celé ZASE donekonečna praktikovat dál a dál (asi by dokázala sbírat i jako kvadruplegik) - přiznám se, že mi to začalo připadat trochu jak seriál: "Pat bez Mata na sběru bylin".
A vlastně by mi to stačilo jen jako povídka.
Nechávám bez hodnocení, nevím jak hodnotit, protože byť jsem si vědoma literárních kvalit knihy, těšila jsem se až ji budu mít z krku. Přesto myslím, že na ni nezapomenu.
Myslím, že bude víc konvenovat těm, kteří tíhnou k lyrice (což já nejsem, já jsem epická).

Danago
25. května

Příběh osamělé, nemocné ženy, jejímž koníčkem je sběr, sušení a odevzdávání léčivých rostlin. Tato záliba už hraničí se závislostí, bylinky jsou na prvním místě, ostatní život jí připadá nedůležitý. Žena je hodně osamocená , ale je takto spokojená. Kontaktům s lidmi se snaží vyhýbat. Na malém městě je takový život terčem pomluv . Bohužel ani život zasvěcený bylinkám neochrání naši hrdinku před vážnou nemocí. V příběhu je vykresleno, že jakákoliv závislost , i na dobrých věcech vede k izolaci člověka a je třeba si dobře hlídat kam až to necháme zajít. U mě je taková závislost čtení a je pravda , že mám taky občas pocit, že bych si raději četla než...….
Knížka se velice dobře četla je napsaná velice krásným jazykem a příjemnými slovy. V hlavní hrdince dokonale viděla sama sebe.

Marika Vanova
23. května

Lehce monotónní výjev ze života vyšinuté sběračky léčivých bylin. Co na to říct? Některá autorčina slovní spojení jsou neotřelá a krásná, jiná zas pro mě až nepříjemná. Doufala jsem, že aspoň v závěru se dozvím, co že hlavní hrdince vlastně je, ale ... nic. Pro mě jeden velký chaos.
Aspoň jsem splnila další bod ČV.

Gejitka
18. května

Po dlouhé době kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout od začátku až do konce. Až poté, co jsem ji dočetla, jsem zjistila, že autorka za tuto knihu dostala ocenění Magnesia Litera, a zaslouženě. V dětství jsem také sbírala léčivé byliny, tak jsem si zavzpomínala, jaké to bylo. Oceňuji poutavý styl psaní. Už se těším na román Ke dnu.

Ywonek
15. května

Tato knížka mě trošku zklamala. Po přečtení knížky Ke dnu od této autorky, ze které jsem byla nadšená, jsem čekala minimálně stejné čtení. ale bylo to docela slabé , hůře se mi to četlo, takové nemastné neslané. Ale o tom její knihy jsou.Na druhou stranu námět byl velice
zajímavý.

ThrisaManx
10. května

Mám ráda knihy, které se více než na děj nebo zápletku soustředí na vnitřní svět a pocity postav.
Autorka krásně líčí maloměstský život, mentalitu, usedlost a pomluvy maloměšťanů. Na druhé straně je dívka, která jaksi do těchto standardů nezapadá. Je osamělá, straní se společnosti, je "praštěná" a mezi ostatními je vnímána spíše jako jakýsi přízrak, víla. Příběh je také o destruktivních účincích závislostí.
Vyprávění hlavní hrdinky obestírá temná bolestná atmosféra.
Bohužel je celé vyprávění velice monotónní, postava se nijak nevyvíjí, příběh se nijak nemění, je popisováno stále to samé dokola. A ani na konci nepřijde žádné vyvrcholení. Takže ačkoli jsem se na začátku do knihy zamilovala, brzy mě to omrzelo.

Stoklaska
09. května

Výborná kniha. Ačkoliv zdánlivě není vůbec napínavá - jsou popisovány jednotlivé dny osamělé ženy, je v ní jakýsi neklid, který čtenáře popohání číst dál. Sledujeme tělesný i duševní rozpad jedné osobnosti, která smysl svého života našla ve sběru bylin. Nemohla jsem se rozhodnout - má kniha dobrý konec nebo nemá? Co je vlastně pro Annu z jejího pohledu dobré?


TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

bylinky nemoci půdy, půdní prostory Magnesia Litera samota

Autor a jeho další knihy

Bohumila Adamová

Anna Bolavá (p)
česká, 1981

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených14x
v Přečtených844x
v Čtenářské výzvě293x
v Doporučených80x
v Knihotéce167x
v Chystám se číst501x
v Chci si koupit101x
v dalších seznamech2x