Deväť krížov

11.07.2023

Mě se to líbilo moc. Já neználek jsem legendu ,nevím proč neslyšel. A přiložený současný příběh i s rozuzlením mi též vyhovoval.

10.07.2023

Zdlouhavé, kostrbaté, nudné... Nepravděpodobné dialogy, historické nepřesnosti...

06.06.2023

Pověst o Devíti křížích patří k vůbec nejslavnějším svého druhu, a proto není divu, že i po tolika letech přitahuje pozornost. Pana Kulicha inspirovala k příběhu s velmi originální pointou, za níž bych mu klidně dala pět hvězdiček, bohužel způsob zpracování a styl psaní je tohoto nápadu zcela nehodný. Je zřejmé, že autor není literátem z povolání a v mnohých ohledech selhává, nicméně tehdy by měl nastoupit editor a situaci v rámci možností zachránit. Výsledek je v tomto případě rozpačitý a soudný čtenář má chuť knihu opakovaně odložit. Vyprávění o rodince cestující autem do Brna je vyloženě tragické - slabé dialogy, opakování informací, vata, kterou se musí čtenář prokousat. O trochu živěji působí převyprávění legendy, ale i v tomto případě se zdlouhavě opakuje již řečené, postavy jsou oproštěné od emocí, motivace nejsou uvěřitelné a čtenář textem prolétá, aby odhalil aspoň tu zápletku, o níž si zde přečetl pochvalné komentáře. Pravdou je, že je skutečně nečekaná a originální. Málokdy se stane, aby čtenář po přečtení cca 243 stran z 246 nevěděl, jaká bude pointa. Otázkou je, zda to za to martyrium stálo. Dokáži si totiž mnohem lépe představit nápad pana Kulicha zfilmovaný a našla bych pro něj i pěkné místo v televizním programu - nedělní večer na ČT1:-) Nabízelo by se navíc i srovnání s filmem Shoky a Morthy: Poslední velká akce - kdo film viděl, tak ví, že poslední vteřina filmu je podobně nečekaná jako pointa Kulichova románu.

02.06.2023

Mám podezření, že s všemi hromadícími se krabicemi v mém pokoji, proti mně mé knihy zahájí nějakou vzpouru, protože i dneska přicházím s štafetou, kterou jsem tentokrát získala od Lenky!

Vyrostla jsem v rodině, kde se česká historie a pověsti hltají ve velkém. Proto mne neminula ani legenda o Devíti křížích, o zjevující se nevěstě a záhadných nehodách. Ale proč se na celý příběh nepodívat zase z jiné stránky?

Je víkend a rodina vyráží na výlet do zoo. Adam, Veronika a je jich dvě děti - Silva a Štěvo. Všichni by chtěli, aby byli taková správná, idylická rodinka. Ale takové existují jen v pohádkách.

V autě panuje napětí, které se daří rozptýlit aspoň vyprávěním napínavého příběhu z dávné minulosti. Proto se setkáváme s příběhem ze strany právě Adama a jeho rodiny, a samotným vznikem legendy. Zde Adam popisuje vývoj nešťastné lásky Petra a Milady, nesouhlas její matky a samozřejmě peněz, které jsou vždy až na prvním místě.

Proč stojí u dálnice devět křížů? A je to všechno pravda? Co všechno?

Kniha se pyšní podtitulem Některá místa jsou prostě prokletá! Upřímně? Já se tak při čtení cítila taky. Části, kde se objevuje samotná legenda, mi připadaly v některých částech zdlouhavé, ale záživnější než části naší rodinky.

Co se mi vůbec nelíbilo, bylo časté použití OK v přímé řeči. Určitě by se dalo použít okay, dobře, ale ne každou konverzaci změnit v chat na facebooku.

Konec příběhu jsem vůbec nečekala a knize to po tom všem rozhodně vylepšilo image.

Znovu bych po ní nesáhla, ale jako štafeta fajn a je dobře, že takové legendy neupadají v zapomnění.

01.06.2023

Legendu místa znám a byla jsem zvědavá na její zakomponování do románu/literární zpracování. To ale povedené není - když pominu historické přešlapy (např. samozřejmá gramotnost lidí na vesničce), tak je vyprávění obou linek toporné, těžkopádné, jakoby neumětelské - prostě divné a nesedlo mi.
Celkově velké zklamání a dvě hvězdy maluji pouze za překvapivý konec.
Njn.

22.05.2023

Jako povídka by to šlo, pokud by se vložený příběh řádně zkrouhnul. Tajemný závěr je dobrý, jinak je text řádně vyfutrovaný, snad aby z toho byla kniha. Vysvětlení názvu Devět křížů jsem dosud neznal, tak alespoň něco.

26.04.2023

Nevím, co si o tom myslet. Celé je to psané takovým dětským, či spíš dětinským, kostrbatým, špatně čitelným stylem. Zejména starý příběh z 16. století se pak jeví hodně nereálně (hrdina uměl číst a psát, posílal z ciziny vzkazy po poslíčkovi, rodina adresáta uměla také bez probléml číst - možná podceňuji brněnské venkovany, ale v roce 1540...?; kůň si zlomil nohu, utratil ho na místě - jak propána někde v pustině?; sehnat nejméně čtyři arkebuzy ze dne na den, na venkově...???). Závěrečná pointa ze současnosti je sice zajímavá (a smutná), ale rovněž nepříliš věrohodná.
Pro tu nečitelnost, posílenou mizerným překladem (včetně chyb - neprošlo to korekturou a překlad rovnou z rukopisu nevěstí ani důkladnou korekturu na straně originálu), jsem v duchu pořád příběh posouvala vší silou vůle kupředu (zajímalo mne vyústění), ale zbytečně... 50%
Ale zas je to prvně, kdy se s legendou tolik zlopověstného místa u D1 setkávám..., nikdy mne to asi nezajímalo, když se kolem občas jezdilo.

22.04.2023

Veľmi sa mi páčilo prelínanie dejových línií, hlavne do tej historickej ma to úplne vtiahlo. Príbeh som nepoznala, o to to bolo zaujímavejšie a napínavejšie. Vedela som, že to asi neskončí klasickým happy endom, ale aj tak ma koniec dostal. Nechcelo sa mi čakať na slovenskú verziu, som zvyknutá čítať česky, čítalo sa mi to veľmi dobre. Autor píše pútavo, prečítala som to na jeden dúšok. Za mňa plný počet.

21.04.2023

Legendu o Devíti křížích jsem se zaslechla před pár lety a jako milovnici tajemna mě to celkem nadchlo. Proto jsem se na knižní zpracování moc těšila. Zbytečně. Křečovité dialogy jako z google překladače, když překládám ze swahilštiny, převyprávění legendy utahané a mluva absolutně neseděla do dané doby. Četla jsem až do konce, protože mi kolegyně napověděla, že závěr mě doslova pokosí. A jo, za ten konec 2 hvězdy a víc ani ťuk.

21.04.2023

Škoda, škoda. Mohlo to být mnohem lepší. Na zpracování mé velmi oblíbené pověsti jsem se moc těšila. Ale autorův styl mi moc nesedl. Souhlasím s komentářem pode mnou, občas jsem si místy připadala jako ve školní slohovce. Dialogy byly často naprosto přízemní a logicky na sebe nenavazovaly. Zpracování pověsti se mi docela líbilo, jen mě zklamalo , že zabírá skoro celou knihu. Konec to trošku spravil, sice čekáte, že to směřuje k něčemu takovému, ale to bylo dobré.
Škoda, že z tohoto tématu autor nevycucal o dost víc tajemna a napětí .

17.04.2023

Autorův styl je trochu podivný, jako by nebyl vůbec vypsaný. Místy mi to připomínalo školní slohovku. Některé slovní obraty byly dost krkolomné, dialogy velmi naivní. Historická linka byla roztahaná. Slovník neodpovídal ani historickému vyprávění, ani otcovu slovníku, byl to podivný kočkopes, něco mezi a nic pořádně. Hlavní hrdina byl nesympatický, přesněji řečeno na pěst. Konec byl zajímavý, ale celkový dojem z knihy nijak nevylepšil.

15.04.2023

(SPOILER) Pověst o devíti křížích ve mě rezonuje odmalička. Vyprávěl mi ji děda a vždy, když jsme projížděli touhle částí cesty, běhal mi mráz po zádech. Příběh devíti křížů znám zpaměti. Znám ho z vyprávění, z různých knih, z divadelní inscenace...vždy se průběhem lehce liší ale konec zůstává stejný. Byla jsem na tuhle knihu moc zvědavá a věděla jsem, že si ji musím přečíst. Moc jsem nevěděla, co mě čeká. Musím říct, že jsem čekala spíše něco na styl Kariky. Nějaký mrazivý, lehce hororový thriller. Bohužel jsem dostala velmi zdlouhavé převyprávění celé pověsti, prokládané vztahovými kotrmelci jedné slovenské rodinky.

Musím říct, že jsem prakticky do konce knihy byla přesvědčená, že knize dám hvězdičky pouze dvě. Posledních deset stran mě ale velmi překvapilo a šokovalo. Musím říct, že takové rozuzlení jsem nečekala ani v nejmenším a za to autorovi klobouk dolů! To přidalo tu třetí hvězdičku.

10.04.2023

-_hm, hmm... říkala jsem si na začátku čtení... celkem fajn příběh..... současnost prolínající se s minulostí.. nesympatická, zlá to "bába" Irena... co je to jen zač "tenhle Petr??
Kolem Devíti křížů jsem pár-krát taky projížděla a tak ze zajímavostí jsem četla dál, ať se dozvím co nejvíc podrobností.....
No.... a ten závěr!!!!!
COŽE?!?!?!
Knížečka si určitě zaslouží vyšší ohodnocení a já Vám jí můžu jen vřele doporučit

07.04.2023

(SPOILER) Na knihu jsem se těšila, ale v průběhu čtení jsem byla stále více znuděná. Příběh jsem znala už dříve - a právě proto mě tato tajemná kniha lákala. Ale nechytlo mě to. A nejvíc mě zaskočilo, že podle autora už v roce 1540 lidi na vesnici si běžně psali dopisy, dokonce na papír. Každá vesnická žena podle něj už uměla číst a psát. A nebyl problém posílat dopisy pomocí poslíčků i na velké vzdálenosti. Knihu jsem stále odkládala a těšila jsem se, až ji dočtu. Posledních pár stránek - a najednou WOW!! Ten konec stál za to, DOPORUČUJI vytrvat a dočíst. Najednou byly mé výhrady tak zanedbatelné ....