Děti noci

V postkomunistickém Rumunsku dostává těžce nemocné dítě transfúzi krve a zázračně se uzdraví. Tajemství jeho imunitního systému ukrývá lék proti rakovině a AIDS. Americká lékařka má před sebou obrovský lékařský objev, ale během výzkumu se jí do cesty postaví rod upírů i s jeho legendárním vůdcem, ďáblem, kterému celý svět říká Vlad Dracula a který dokázal během staletí porazit všechny své nepřátele a vzepřít se samotné smrti... ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/12904/deti-noci-12904.jpg 3.6137
Originální název:

Children of the night (1992)

Žánr:
Literatura světová, Horory
Vydáno:, Perseus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (26)

Přidat komentář
trudoš
09.10.2017

V rámci dobrodružné literatury jsou Děti noci skvělé, ovšem jako horor nepříliš děsivé. Alespoň v mém případě. Možná to má co dělat s hlavními hrdiny, které jsem si pro jednou nedokázal výrazněji oblíbit, což u Dana Simmonse nebývá právě zvykem. Nejde o to, že by nebyly dobře vykreslené, v tom je pořád machr, jde spíš o charakterní výběr - kdyby umřely po straně třicet, slzu bych neuronil. Co ovšem ústřední epidemioložce Kate Neumanové upřít nelze, je naprosto precizní závěrečná akce, ve které má prakticky pět minut na vyřešení absolutně nezvladatelné situace. Napětím mi až málem vylétlo srdce z hrudi.
Jak je jinak pro autora příznačné, smysl pro detail dělá mistra. Díky tomu se z porevolučního Rumunska snadno stává kolébka čistokrevné deprese a z mytologického vampyrismu nezvyklá genetická nemoc, jež může zachránit lidstvo. Dohromady to možná zní trochu divně, ale funguje to. Nakonec právě nezvyklé uchopení otřepaného tématu a celková čtivost dělají z knihy nadprůměrnou záležitost.

Ivan F
17.09.2017

Príbeh je veľmi slabý, v podstate sa dá zhrnúť do jednej vety: úspešná americká doktorka si adoptuje rumunskú sirotu, ktorú jej neznámi krvilační záškodníci unesú a ona sa rozhodne dieťa získať späť. Okej, dejová linka byť nejaká musí, ale je naozaj slabá a v druhej polovici knihy takmer nečitateľná, nakoľko sa príbeh zmení na nepríliš vydarenú béčkovú akciu - naozaj som si v úlohe Kate predstavoval Angelinu ... a to je riadny prúser. Záver knihy, kedy Kate jazdí na koni, šplhá sa na skaly a skáče do vrtulníku je jeden veľký hnus. Najlepšie časti knihy, nazvané "Sny o krvi a železe" zaberajú z rozsahu maximálne päť percent a to je zúfalo málo. Simmons sa v nich vysmieva z najznámejšieho Stokerovho románu - to mi nevadilo, ale odkiaľ berie istotu svojich tvrdení? Druhým pozitívom sú opisy postkomunistického Rumunska - neviem či tam bol, ale atmosféru vykreslil veľmi slušne. Ako celok je však kniha sklamaním.

danny_21
13.06.2017

Druhé setkání se Simmonsem hodnotím s rozpaky. Do chvíle než se neohrožená lékařka Kate vydává na misi to vypadalo hodně slibně - ale to všechno potom, co jí Dan dovolil v Rumunsku spáchat bylo spíš k smíchu. Velké zklamání - 50 %

Metroušek
05.02.2017

To, co by od většiny spisovatelů bylo skvělé dílo, je u Dana Simmonse průměr. Je milé setkávat se v dalších knihách s hrdiny úžasného Temného léta, ale laťka nastavená v geniálních Hladových hrách a v Temném létu je příliš, příliš vysoko i na pana Simmonse. Takže lepší průměr.

marek1278
05.12.2016

3+ Moje první kniha od Simmonse. Zajímavě pojatý příběh o upírech v čele se samotným Vladem. Škoda jen, že se druhá poloviny knihy stala takovou béčkovou akčňárnou ala Lara Croft. Určitě se ale něco od Simmonse ještě přečtu

LWALKER
04.09.2016

Četl jsem od Simmonse snad 10 knih....Terror byl vrchol..skutečně mistrovské dílo!!....Děti noci je dno...snad to nemohl ani psát stejný člověk:(...

Dax
23.03.2016

Pokus o vědecké vysvětlení upírství....se povedl!

Čtec
23.03.2016

Ježkovy voči! Ještě, že jsem si tu knihu nepřečetl dříve... Do Rumunska jsem jezdil pár let celkem pravidelně, v devadesátých letech pracovně do Bukurešti a následně jsem rumunskou anabázi zakončil s kamarády s batohem na horách, v pohoří Făgăraş... Knížka Dana Simmonse se mi naštěstí dostala do ruky až těsně potom. Zároveň ale dostatečně včas, aby byly mé zážitky z Rumunska ještě čerstvé.

Já naiva si myslel, že největší nebezpečí v Bukurešti představují všudypřítomné smečky toulavých psů. Kdybych byl tušil, co že se tam všechno zrovna tou dobou odehrávalo, neprocházel bych se tak klidně a bezstarostně. Vždyť kolem americké ambasády a parku Cișmigiu jsem denně chodil. Tady jsou Amíci, tady se nemůže nic stát, říkal jsem si... uffff... POZOR - MOŽNÝ SPOILER !!! ... A Făgăraş - celou dobu naší hřebenovky jsme neomylně směřovali k hradu Bran a já si nějak myslel, že Vlad Napichovač je bezpečně mrtev... oops!... Z časových důvodů jsme tenkrát museli slézt z hor dřív... no, ještěže! Taky nám místo času mohla dojít krev... KONEC SPOILERU.

Simmonsovu knihu beru tedy jako dobrou radu nad zlato: bacha na Rumunsko, má tak temnou historii (dávnou i zcela nedávnou), že tam fakt nikdy nevíte... Anebo, když už tam musíte, tak probůh aspoň nečtěte tak zatraceně dobré vampýriády.

lazarus
12.10.2015

Tak trochu jiný Dracula. Retrospektivní návraty Vlada, s přihlédnutím k reálné historii Rumunska a k tomu moderní a vcelku realistické vysvětlení existence upírů s velkou dávkou akce. Pohodové čtení i když kvalit jiných děl Dana Simmonse tak úplně nedosahuje. Jako horor se mu mnohem více povedl Terror, nebo Černé léto.

raďa05
30.09.2015

kniha se mi četla celkem dobře. Měla celkem logicky rozvinutý děj, sice místy až moc pro neznalé medicíny ,ale to se autorovi promíjí :-). Celkový dojem dobrý a doporučuji jí k přečtení

Skip
03.08.2015

Dosud jsem od Simmonse nic nečetl a anotace často vynechávám, takže jsem nevěděl, co čekat. Začalo to dobře obrazem Rumunska krátce po pádu Ceasucesca. Ale pak se najednou objevil Dracula a to jsem poněkud zbystřil a čekal jsem brzké odložení tohoto čtiva. Nicméně pořád to bylo celkem v pohodě, nenáročná, docela pohodová oddechovka a i ten Dracula tam byl tak jakoby uvěřitelný, i když jsem věděl, že je to jen autorova fantazie, nicméně nijak extrémně mimo mísu. A najednou se z toho stal až do samého konce stupidní béčkový akčňák, nad kterým mi zůstával rozum stát. Děsný, jak si někdo dokáže zmrvit knihu!

ziriant
01.01.2015

Děti noci jsou pro mě z těch "lepších simmonsů". Vědecká teorie vampyrismu mě zaujala hned zkraje knihy a tento pocit vydržel až do konce. I když bych uvítala mít vlastní hematologické znalosti, abych tuto teorii buď ještě více ocenila, případně naopak našla její slabá místa. Závěr je pravda trochu deus ex machina, ale epilog to docela vylepšil.

evickakyticka
26.09.2014

Začátek příběhu mě vůbec nebavil. Byla tam spousta maďarských slov, která se špatně četla, potom tam bylo zase spoustu odborných věcí, kterým jsem nerozumněla a taky trochu politiky, která mě nebaví už vůbec. Zhruba od poslední třetiny jsem se teprve začetla, ale zase mi vadila předvídatelnost. A co konec? Ten byl zase pro Kate moc jednoduchý.... Zkrátka, až moc proti a málo pro. Doufám, že při našem dalším setkání s mým dosud oblíbeným Danem Simmonsem, budu mít lepší zážitek ze čtení, než byl tento.

witko
21.04.2014

Převažuje zklamání, kniha mne nepohltila a četl jsem spíš z nutnosti. Nezáživné lékařské popisy v kterých jsem se ztrácel a na můj vkus málo akce a napětí.

Edana
07.03.2014

Od Simmonse jsem zatím četla Black Hills, Terror a Děti noci. Poslední jmenovaná jakoby ani nebyla od stejného autora. Co to jako mělo být?? Motivace prakticky všech hlavních postav hodně podivná, styl někde na úrovni žáka sedmé třídy (tady určitě hraje roli i překladatel, který snad teprve začínal a moc se nesnažil...). Navíc je to všechno takové dost předvídatelné (pokud jde o Luciana, vzájemné vztahy apod.) Ve chvíli, kdy se citově nevyrovnaná, ale prvotřídní vědkyně promění ve Spidermana, jde skutečně do kytek úplně všechno (při tom jejím lezení se mi vybavily vzpomínky právě na jednu scénu z Terroru, jenže tam mezi lany a plachtami poskakoval zkušený námořník a dalo se tomu aspoň trošičku věřit).... A přitom ten nápad je skutečně úžasný! Téma zaujme takřka hned (pokud nemáte díky Stmívání a Vampire Diaries vypěstovanou těžkou alergii na upíry)! Autor ho možná měl nechat chviličku uzrát... Jako nejzajímavější pasáže bych nakonec označila kapitoly "Sny o krvi a železe" - ty jsou zvráceně atraktivní už svojí podstatou, ale zase to dost silně sráží závěr knihy...

Rachel
14.02.2014

Celkem mi to líbilo, začetla jsem se a najednou se to přetavilo ve variaci na Ramba a dojem se pokazil. Jako by autor nevěděl jak celkem originální příběh elegantně ukončit. :)

pidalka777
03.02.2014

Když se člověk po začátku do poloviny knihy prokouše odbornýma lékařskýma pindama, tak se mu otevře dobře se rozvíjející a zajímavý příběh. Ještě že se tak stalo protože jsem už přemýšlela, že bych ji odložila.

doktorking
09.04.2013

Užasný námět a myšlenka ovšem dotažený od Simmonse do naprostého finálního fiaska,někdy až člověk žasne že někoho napadne taková ,,pecka" a pak jí dokáže takhle zmařit..

Disease
05.04.2013

Pěkná postkomunistická atmosféra, napínavé, ale ten akční konec to značně sráží. Přesto příjmná konzumní záležitost.

Joa
11.03.2013

Upíři trochu jinak, skvělé počtení a zajímavá myšlenka. ;-)

p.mihoc
01.08.2012

Je pravda, že závěrem ve zhruba 20 stranách shazuje Simmons svůj jinak velmi zdařilý ponor do poCeausescova Rumunska o hvězdu dolů brakovým vyvrcholením, kdy z hlavní hrdinky dělá tak trochu nadčlověka a se střízlivým zbytkem knihy tato pasáž moc nekoresponduje, ale na druhou stranu do zmiňovaného závěru se román nese v krásně ponurém lehce thrillerovém střihu, kdy autor kouzelně vystihuje porevoluční atmosféru těžce zkoušené země, ve které chudoba, hnus, strach a jedna z historického hlediska velmi známá rodinná dynastie pokračují v šíření hnilobně nastaveného životního vzorce morálně i fyzicky decimujícího domorodé obyvatelstvo. Nejednou jsem během čtení přesedlal na youtube a jal se vyhledávat dostupná videa týkající se komunistické problematiky Ceasescovy éry. Dá se říct, že je to i takový literární road trip, kdy se dostanem i mimo balkán přes atlantik a zpět a neustále sledujeme hrdiny v pohybu. V neposlední řadě je příběh vystavěn na povedeném a zajímavém nápadu o původu vampyrismu a jeho vědeckém vysvětlení. S Terrorem a Hyperionem, kde měl Simmons jeden záchvat geniality za druhým nelze srovnávat. Kvality těchto knih román Děti noci sice nedosahuje, ale rozhodně předčil po přečtení nelichotivých recenzí má očekávání. Těším se na reedici románu Temné léto, který má nakl. Laser na tento rok ve svém hledáčku.

Melic
24.06.2012

Rozhodně zajímavá knížka, kvality třeba Terroru ale nedosahuje. Hodnotím jako průměr, některé nápady se mi totiž líbily, některé dějové zvraty se dají předvídat. Více se o tom ale rozepisovat nebudu, ať neprozrazuji děj těm, kdo se na knihu teprve chystají.

Ládja
16.06.2012

Jistě, posledních pár stránek je hodně zvláštních, ale zas se dá zamyslet nad tím, co vše se dá dokázat, když člověk skutečně něco chce. Jinak krásná prohlídka života Vlada Napichovače a jeho doby. Nevím tedy jestli to bych to řadil přímo do hororů, ale pravdou je, že spíše než strach tak ze stránek na člověka dýchá hnus a zároveň i krása jedné krásné země...

minirock
27.03.2012

Ano, ten konec je tak trochu jako z Lary Croft, ale celkově je to hodně dobrá knížka, líbilo se mi to moc.

bezprezdivky
07.02.2012

Na jednu stranu zajímavý popis rumunských reálií těsně po revoluci a zajímavá vědecká hypotéza vysvětlující vampyrismus, na druhou stranu laciné americké thrillerové pojetí. Závěr, kdy hlavní hrdinka porazí prakticky celé rumunsko a přitom leze po skalách, jezdí na koni po draculovských lesích a lítá ve vrtulníku je doslova k smíchu.

Ender
28.11.2011

Další upíří román? Podlehl snad Simmons fenoménu Meyerová? Och, ale kdeže. 'Děti noci' jsou příběhem z roku 1992, a přístup Simmonse je úplně jiný než meyerovští třpytiví upíři bojuící proti testosteronovým polonahým vlkodlakům. Simmons - jak ho známe z Terroru, Drooda neb Black Hills - je realistický, příběh je zasazen do skutečných reálií postkomunistického Rumunska, kde po konci Ceausescovy diktatury vládne chudoba a chaos. Stejně tak upíři jsou vysvětleni realisticky, jako lidé zasaženi určitým typem nemoci, kteří jsou 'tak trochu jiní než my.' Tím se ale neztrácí tajemnost a zajímavost. 'Děti noci' jsem četl již dávno, ale vím, že příběh byl napínavý, možná na mě trochu příliš thrillerovský, závěr mi přišel laciný, jak z hollywoodského filmu. Ale intermezza, ve kterých mluví Vlad Tepes o sobě a své minulosti, byla tak krásná, že už jen kvůli nim stojí za to knihu přečíst.