Deti, náš poklad
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505380/bmid_deti-nas-poklad-8SU-505380.jpg
5
757
757
Delphine de Vigan v románe zachytáva obraz súčasnej digitálnej doby, v ktorej ľudia žijú len preto, aby boli na očiach. Odkrýva v ňom zarážajúci pohľad na svet, kde sa všetko vrátane rodinného šťastia vystavuje na obdiv a predáva na sociálnych sieťach. Hlavná postava Mélanie vyrastala pred televíznou obrazovkou zhypnotizovaná obľúbenými reality šou. V živote má jediný cieľ ? stať sa slávnou. Vzorná manželka a matka Mélanie býva v luxusnom obytnom komplexe na predmestí Paríža a venuje sa len svojmu youtubovému kanálu. Uverejňuje na ňom videá z každodenného života svojich detí, osemročného Sama a šesťročnej Kim. Koncept podnikavej matky žne úspech, sledujú ich milióny odberateľov. Ponuky na spoluprácu sa hrnú a deti sa tak niekoľkokrát do týždňa postavia pred kameru v značkovom oblečení, aby pred zrakmi divákov rozbalili ďalšiu hračku alebo ochutnali všetky dostupné príchute zmrzliny. Jedného dňa sa však kamera nezapne. Malá Kim je nezvestná a žiadna z možných hypotéz jej zmiznutia sa nedá vylúčiť.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Les enfants sont rois , 2021
více info...
Přidat komentář
Aktuální a varující téma před negativy sociálních sítí. Zejména, co se týče natáčení dětí jejich vlastními rodiči od útlého věku.
Jaký paradox, když jsem si pod názvem knihy představila, že půjde o blaho dětí. A ono jde. Jenže kapku jinak a zvráceně.
Jednu hvězdičku strhávám z části za styl psaní, na který jsem si musela zvyknout, pak se mi i líbil. A z části za začátek, který mě na začátku nebavil, ale doužila jsem si ho zpětně během čtení.
Knihu jsem si moc přála od Ježíška a byla jsem hodná.
Četla jsem Podle skutečného příběhu a moc se mi líbila. Ale tahle byla ještě o třídu lepší a nesmírně aktuální.
“To je svět, jehož existence nám uniká.“
Mám její styl psaní moc ráda. A téma v této knize je víc než zvednutý prst , jak je lehké se v dnešní době v tomto dostat na tenký led. Jsem z generace, která trošku nechápe, jak je možné se živit velmi dobře něčím takovým, jako jsou reklamy na sociálních sítích. A to si myslím, že jsem v tomto velmi pokroková. Vysvětlila mně to dcera jednoduše…. Ano mami, dá se tím živit velmi dobře. Ale co se může stát a jaké mohou být konce, nám de Vigan popsala víc než dobře. Buďme rádi za nás za všechny, kteří víme, že živit se poctivou prací je prostě fajn.
Kniha měla na internetu velmi dobré recenze, anotace slibovala opravdovou pecku a přesně tak to i bylo!
Společensky angažovaný román, který se zprvu tváří jako obyčejná detektivka, ale jedná se spíš o jakousi dystopii k zamyšlení. Pachatele jsem sice odhadla hned, nicméně mi to tentokrát vůbec nevadilo (protože tato zápletka byla na druhé koleji).
Příběh se první dvě třetiny věnuje dětským influencerům, kteří jsou zveřejňováni svými rodiči (ať už chtějí nebo nechtějí - což ve věku cca 6 let nemůžou přeci ještě vědět) na sociálních sítích. Zbylá třetina knihy se zabývá dopadem těchto sdílení na děti - rok 2031 - a je to psáno samozřejmě dosti dystopicky. Za mě ke konci méně čtivé.
Poselství je však jasné. Varovný prst, na který spisovatelka ukazuje, je zdvižen. Přečíst by si měl knihu každý, třeba nás to pak všechny dovede ke správnému smýšlení o sdílení svého soukromí.
Už delší čas jsem se na knihu chystala, ale teprve dnes se mi dostala do rukou a stálo to za to. Nevím, nakolik osloví převážně starší čtenáře naší knihovny, ale jsem rozhodnuta ji objednat - už jen proto, že rok 2029 tu bude co nevidět, tak abychom mohli porovnávat. Pak také kvůli oku lahodícímu překladu dvorní překladatelky D. de Vigan; skvělý zážitek. A už jsem zmiňovala výbornou redakční práci, zn. Odeon?
Souhlasím s názorem mnoha komentářů: ti, kteří by si tuhle knihu měli povinně přečíst, ji ani nezahlédnou. Zajímavý je také doslov a naprosto dokonalý je komentář charlizee, zvláště jeho první věta, ta mě moc pobavila, děkuju.
Za sebe doporučuju pozorně pročíst obzvláště celý první odstavec na s.151, takové malé školení, jak vnímat a dešifrovat televizní zpravodajství. Už mnohokrát jsem přemýšlela, kdo vlastně tvoří dramaturgii naší veřejnoprávní televize.
A znáte skvělý film T. Burtona Ospalá díra?
"Spolu s Clarou vymysleli takový skeč "Zvláštní zpravodaj z Ospalé díry" a nenechali si ujít žádnou příležitost, aby ho sehráli."
Moje první setkání s autorkou a rozhodně ne poslední. Kniha řeší řadu aktuálních témat. Sharenting. Vystavování dětí na sociálních sítích a jejich zneužívání za účelem zviditelnění a peněžního zisku. Dětské influencerství a jeho možný dopad na psychické zdraví dítěte (případně jeho trvalý následek v dospělosti). Ač je to kniha spíše pomalejšího tempa, donutí vás přemýšlet. O této problematice, ale i o sdílení a sociálních sítích obecně. Zpracování je výborné. Autorka se vám svými slovy dostane pod kůži. A zanechá stopu. Velké doporučení.
Dobře napsané a vlastně popsané aktuální téma. Jasně v té knize je to dotaženo až do absurdna (tedy určitě takové youtubery taky najdete), ale co je důležitější - začnete přemýšlet o tom, zda se vám vyplatí zveřejňovat informace o sobě a své rodině na sociální sítě za pár lajků...
Zaujalo, moc.
I vzhledem k tomu, že mám pubertálního syna sledujícího různé kanály, youtubery, influencery a podobné platformy dnešní doby. Budu si s ním muset ještě promluvit, aby mně poučil, o té české slečně z doslovu nemám tušení, on bude určitě vědět.
To, že někdo předvádí svou rodinu jako opičky v cirkuse, to mi hlava nebere. Ale citově vyprahlých a znuděných lidí je na světě asi dost. A dnešní technika jim umožňuje cítit se výjimečně. Také jsem poměrně aktivní na určitých sociálních sítích, ale aby mi řídil život počet líbítek pod příspěvkem, no... :-)
Rozhodně skvěle zpracované téma, které bychom neměli opomíjet a každý, kdo je rodičem, by si měl rozmyslet, než zveřejní cokoliv o svých dětech.
Výborně napsané a zajímavé téma. Tím, že na youtube hledam maximálně písničky,mě velmi v knize popsaný jev překvapil, trochu vyděsil... nepochopila jsem, jak vysílající, tak sledující. Resp.částečně nepochopila. Ķaždopádně to byl čtenářský zážitek. Ráda si přečtu další autorčinu knihu.
Od autorky první kniha. Nezaujalo mě ani tak zpracování jako téma. To se mnou hodně otřáslo. Vyvolalo mnoho emocí a spoustu myšlenek.
Přečíst si knihu od Delphine de Vigan jsem chtěla už dlouhou dobu. Teď se mi dostala do ruky tato. Zprvu jsem nebyla nadšená, téma, které mi nic neříká, sama nejsem na žádné sociální síti, reality show nesleduji. Přečetla jsem a žasnu, jak autorka téma zpracovala, jak mě "vcuclo" a donutilo přemýšlet, proč se tak děje.
Celou dobu čtení jsem si říkala jak moc je to děsivě skutečné a probíhaly mi hlavou všechny "celebrity", lidé kolem mě, kteří běžně sdílí vše z rodinného života a neuvědomují si, kdo všechno to může vidět. Možná víc než ten děj se mě dotýkalo to téma.
V každém titulu Delphine otevírá závažné téma a v každé ve mně zanechá stopu ....
To nejsou knihy, na které se zapomíná ....
A´t už je to otázka bezdomovectví, osamělosti, alkoholismu u dětí či úcty ke stáří ...
Zde jsou nosné dvě postavy zcela rozdílných žen .... Melanie, která hledá únik ve virtuálním světě ....
A sympatické kriminalistky Clare - vnímavé k problémům tohoto světa .... ale s rozhodnutím, že ona by dítě do této reality nepřivedla ....
A nejvíce zde působí dopad na děti, které v útlém věku nejsou schopny obrany ....
A závěrečné kapitoly blízké budoucnosti kladou hodně podnětů k zamyšlení ....
" Jeden náraz větru nestačí, aby porazil strom...."
Melanie - to není náraz větru - to je vichřice ve tvém soukromí ....
Určitě doporučím.
Bola to moja prvá kniha od de Vigan a určite prečítam ďalšie. Silná a aktuálna kniha. Najhoršie , že aj reálna. Je mi tak ľúto tých detí, ako denno-denne musia hrať svoj život pred kamerou. Na túto knihu len tak nezabudnem.
„Není třeba se ukazovat, aby vás někdo viděl, sledoval, poznal, zaznamenal, uložil. Kamerové záznamy, sledovatelnost komunikace, přesunů, plateb, tohle množství digitálních stop, které člověk všude zanechává, změnilo náš vztah k zobrazování, k soukromí. Jako by všichni ti lidé říkali K čemu je dobré se skrývat, když jsme tak viditelní?, a možná mají pravdu?“
Delphine de Vigan v téhle knize otevírá otázky, kterým bychom se neměli vyhýbat. Těžko jednoznačně určit, kam příběh žánrově spadá. Zpočátku působí jako ukázka motivů dvou protichůdných vypravěček, vzhledem k povaze zaměření se pak stává detektivkou a sociologickou sondou současně, v závěru se překlápí až do dystopie. Ale autorčina sdělení jsou přehledná a přesná. Některé pasáže děj trochu rozostřují, jiné by si zasloužily delší rozbor… Aspoň takový je můj dojem, ale každopádně je autorka bystrou pozorovatelkou, která umí jízlivě popíchnout i seriózně varovat před pověstnou sněhovou koulí, která se nečekaně rychle může stát lavinou.
Kdyby knihu nenapsala Delphine de Vigan, nečetla bych ji. Anotace a to téma obecně... no ale opět potvrzuje, jak výborná spisovatelka to je. Velmi dobře napsané, hodně jsem při čtení porovnávala příběh s mým okolím, dobou. Mohu jen doporučit.
Výborná kniha od Delphine de Vigan jako vždy. Děti sice nade vše, ale kdo se jich na jejich názor nebo souhlas ptal? Znám několik stejných exotů jako je Melánie, kteří bez každodenní a podrobné zpovědi na sociálních sítích jakoby nežili. Jsem zvědavá, co jim na tento monitoring jejich života online za pár let řeknou jejich děti.
Velice silné čtení na prudce aktuální téma. Jsem ráda, že se tomuto tématu někdo věnuje, zdá se mi totiž, že matky své děti na internet vystavují poněkud bezmyšlenkovitě a nikterak nehloubají nad důsledky svých činů. Autorka píše poutavě, knihu jsem měla přečtenou za tři hodiny a nemohla jsem se zbavit vtíravé myšlenky, že tohle je ta nejodpornější a zároveň nejvíce tolerovaná šikana dětí, která kdy vznikla. Jak v knize zaznělo - Velkému Bratrovi jsme otevřeli dveře dokořán.
Štítky knihy
francouzská literatura tajemství sourozenci psychologické romány psychická traumata pro rodiče manipulátoři sociální sítě rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kde chybí rozum, ani internet nepomůže.
Dlouho jsem nečetla tak dobře napsanou knihu a nejen dobrou, právě jsem přečetla jednu z nejlepších knih v životě. Delphine (jaké krásné jméno) mi poskytla úžasný zážitek i děsivou lekci. Je v tom fakt dobrá a mě to neskutečně baví. Delphine do každé knihovny!
V dnešní době, která žije sociálními sítěmi a internetem a ve které máme nekonečné možnosti, zahazujeme svůj čas sledováním videí a počítáním lajků. A co hůř, používáme k tomu svoje děti jako rukojmí. Internet je místo, kde můžeme být kýmkoliv chceme, ovšem realita je většinou jiná. Dobrý sluha, ale zlý pán. Vidět je jen to, co chceme, aby vidět bylo. A dokud jsem nezačala používat internet, nevěděla jsem, kolik je na světě idiotů, zároveň byl svět o něco hezčí. Jsme v tom spolu, a přitom sami.
Je vlastně trochu paradox, že se o tom bavíme právě na internetu, ale o tom to nakonec celé je. Ono se to nabízí. Nějaký takový příběh už tu byl potřeba. A jsem ráda, že se toho chopila právě Delphine. Je to přesný odraz dnešní doby, ze kterého je mi úzko. Na začátek je tedy dobré říct, že to není thriller, ale děsivé a mrazivé je to i tak, ne-li víc, protože tohle je realita, tohle se opravdu děje. Mrazí mě z toho, jak pravdivě a reálně je tu situace vykreslena a že jsme vlastně všichni součástí příběhu, ať vědomě, nebo nevědomě. Líbí se mi, jak to bylo pojaté, opravdu jsem si přišla, že se to děje teď a tady. Je to strašně poutavé a nemít povinnosti, přečtu to na jeden zátah. Umí krásně podat příběh, podmanit si čtenáře a pracovat s emocemi, myšlenkami a plyne to samo. Nedá se tomu upřít, že je to zcela nadčasové dílo, které je a bude aktuální stále. Po slávě a zisku budou lidé lačnit vždy, co je svět světem.
Na jednu stranu jsem ráda, že jsem měla možnost si přečíst a užít tenhle příběh, na druhou je mi z něj dost zle. Věděla jsem, že se tohle děje, ale po přečtení to nějak nabralo ještě víc na realitě a intenzitě, to uvědomění a potvrzení bylo hořké a bolavé a byl to dost odstrašující příklad. Nepřekvapovalo mě to, jen se ve mně mísil vztek, beznaděj a zoufalství. Osobně pro tohle nemám pochopení a je pravda, že se od toho distancuju, jak jen to jde, vlastně se dost stydím, že v téhle době žiju a jsem toho součástí. Nevím, jestli jsou horší děti na internetu, nebo matky schovávající se za svoje děti na internetu. Marně přemýšlím, jak jsme se do této doby dostali a jestli je cesta ven.
Zařadila bych ji na pomyslnou povinnou četbu pro ty, kteří už sítě mají, nebo pro ty, kteří o nich přemýšlejí, takže prostě pro všechny. Víte, problém nejsou ani tak sociální sítě, jako spíš lidi na nich. My všichni máme internet a nevíme nic...