Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367551/bmid_denik-japonske-manzelky-Gpv-367551.jpg
4
529
185
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky „moči“ a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou? K večeři nám máma udělala specialitku. Rozmočený rýžový žoužel moči v polévce. Zase mi to připadá na hranici poživatelnosti, ale co bych neudělala pro naše budoucí vztahy. Takže do sebe tu žužlavinu statečně soukám. Když už to mám skoro za sebou, dozvím se, že na to občas starší lidé umírají. Prý to pořádně nespolknou a zadusí se. Ale maminka má i osobní historku: „Jednou jsme tu měli na výměně studenta z Ruska. Taky jsem mu uvařila tohle jídlo, ale vůbec to nechtěl a říkal, že to nejde sníst. A vidíš, ty jsi to snědla jako nic. Tak to asi nebude tak špatné, jak mi tvrdil on.“... celý text
Přidat komentář
Velice pěkná knížka, na kterou jsem narazila náhodou díky čtenářské výzvě. Přečetla jsem jí celkem rychle, je to formou deníku. Je skvělé, že jsou to úryvky ze dnů jak z pohledu ženy tak z pohledu jejího manžela. Úryvky z deníku jsem krátké, takže se to čte opravdu dobře.
Dozvedela som sa vela o krajine a sposobe zivota v krajine na mile vzdialenej, ale mam trochu pocit, ze autorka postupne s dlzkou zivota v Japonsku akosi otupela, ochladla a prislo mi velmi smutno ked oznacila svoje dieta za skarede a hanbila sa ho ukazat. Do niektorych tem zabrdla a viac sa k nim nevratila, niektore useky zivota akoby neboli.. o Kotovi neviem, ci sa vobec chcem zmienovat, lebo z mojho pohladu to nie je chlap, kvoli ktoremu by som bola ochotna opustit vsetko a vsetkych,no mozno sa mylim.. a vlastne moj pohlad nie je vobec dolezity :) ..ale knizka na jedno precitanie celkom fajn.
Průběžně jsem lapala po dechu z toho, jak velmi odlišná je kultura v Japonsku. Občas vtipné, ale místy mě to i rozčilovalo. Určitě je to zajímavé nakouknutí pod tamní "pokličku" a uvědomila jsem si, jak skvělé vlastně je mít českou národnost. V Japonsku bych žít opravdu nechtěla.
Zaujalo: starý řidič=symbol uschlého listu na autě, mladý= svěží list.
So cute!
Píše, že v Japanu se nejprve vystuduje na lékaře a až pak si člověk určí, na jakého se vlastně dá. Že u nás to jakože tak není.
Není pravdou. Napřed musíte vůbec získat celkový titul, udělat kolečko po odděleních a až pak si taktéž určit specializaci. Tudíž jsme na tom stejně, možná to ale udělalo to, že to psala v jiných dobách no...
Nelíbilo se mi, že ona i ten její kydají na Česko. Ano, je to tu jiné, ale jako jen se sem vrátí a hned ji řidič busu vykope ze dveří se slovy VYPADNI KRÁVO ??? Nevěřím.
Jeho slova: "V Čechách jsem si zvykl (byl tu rok a už si ZVYKL) na to, že nic tu nefunguje jak by mělo, a díky tomu teď vím, jak vysokou úroveň servis v Japonsku má."
No, to se pak nemůže chlapec divit, že je nám nesympatický žeano, protože právě za tímhle tématem on nejčastěji pláče. Učitel mě speciálně nepředstavil? Žáci se o mě nezajímali? Znělo to téměř jako výkřik:Oni se mi tu všichni neklaněli???
Trošku mi přišlo že zbytečně dělala hlupaňu i z maminky-tchyně, ta mi přišla moc milá a je milá i z fotky na fcb.
Z té knihy na mě dští nespokojenost z té volby. Když vám chlap řekne že jste blbá, je to děsivé... a pokud na sňatek kývnete jen proto, že zrovna teď se vám odříct nehodí, tak je to děsivé dvojnásob.
A podle toho ten život tam vypadal.
Takže lásečku a happy live v tý knize nečekejte.
Nelíbí se jí tam nic, což je ale škoda.
Co by za to tolik lidí dalo tam žít !
A ještě si porodí starého dědu, za kterého se oba dva stydí...pobavilo, fakt :)
Jediný co mě zaujalo byl part o pracovním životě v obchodě. To bylo děsivý, dělat tam takovýho uřvanýho klanícího se blbce.
Náhled do každodenního života v dosti odlišné kultuře. Příběh vyprávějí češka Veronika a její japonský manžel. Popisují stejné události, každý z jiného pohledu. Příjemné, oddychové a obohacující čtení. Doporučuji.
*Věděli jste, že když v Japonsku zemřete stráví s vámi v domě vaše rodina ještě celou noc? Nebo, že ani jako těhotnou vás muži nepustí v dopravním prostředku sednout? A nebo že je v japonské kultuře zvykem, že starší platí za mladšího?
Později budu asi pokračovat čtením knihy Suši v duši, která je tentokrát o Slovence v Japonsku.
PS: krásná obálka podtrhující atmosféru knihy!
Velmi dobre a zaujimave citanicko.Pekne opisane ,nenasilnou formou,ake su vlastne rozdiely medzi Japonskom a Ceskom.Kniha sa velmi dobre citala, odporucam.
Svěží vyprávění deníkovou formou o rozdílech mezi českou a japonskou kulturou. Místy vtipné, místy překvapivé, ale po celou dobu zajímavé.
Zábavné, vtipné a poučné přiblížení života v Japonsku českýma očima. A jako bonus porovnání s tím, co si Japonci myslí o českých zvyklostech.
Zdá se mi, že prvotním záměrem nebylo napsat knihu, ale zkrátka si psát deník, který po čase vyšel jako kniha (to jen na úvod, jelikož se mi zdá, že spousta komentujících si toho nevšimla). Mě osobně se kniha líbila, jako spousta ostatních jsem se dozvěděla nové informace o Japonsku, které mám velmi ráda. Obdivuji Veroniku, která dokázala překonat prvotní překážky a postupem si na nový život zvykla.
Hezky se to četlo, zajímavá pasáž z návštěvy porodnice. Jen mi tam chybělo víc “citu” např. proč Veronice imponuje japonský muž apod. A nějak jsem nepocítila vyjádřeni lásky Veroniky k manželovi ani k Japonsku.
Kniha přečtena za jeden den.Je napsána stylem deníku. Moc hezky se četla. Nejvíc se mi líbila pasáž, jak byla Veronika v porodnici. To by české maminky koukali na ten komfort. Určitě doporučuji přečíst. Na konec léta krásné počteníčko.
Kniha, která pobaví. Je napsaná formou deníku. Krátké kapitoly se dobře čtou. Obsahuje hodně zajímavých informací o životě v Japonsku. Dobře jsem si u ní odpočinula a odreagovala se.
Tahle kniha dokáže Čechům ukázat kulturní rozdíly mezi naší zemí a Japonskem. Všechno je detailně popsané z pohledu ženy, která v Japonsku žije.
Příjemné a zajímavé čtení, škoda jen, že tam nebylo více pasáží psaných manželem.
Ze začátku jsem měla strašný problém se začíst a zorientovat. Vypravěči se střídali a ze začátku si jel každý po své časové ose, což byl naštěstí opravdu jen začátek. Čtení jsem si bohužel nijak zvlášť neužila, spíše jsem kroutila hlavou.
Japonskou kulturu mám opravdu ráda a můj životní sen je jet se tam podívat. Kniha nám přiblížila život v Japonsku, ale cítila jsem z toho takovou nechuť a opovrhování. Ano, život v jiné zemi a ještě tak odlišné nemůže být lehký, chápu a obdivuji autorku, že takovou výzvu přijala. Ale kniha jako by se mi snažila Japonsko znechutit. Dobrého slova a myšlenek o zemi tam bylo poskromnu. Bavily mě hlavně části manžela, kterých tam také moc nebylo.
Velmi pěkná knížka s krásnou obálkou, kterou bych klidně četla ještě dál a dál a dál. Vyprávění formou deníku se mi líbilo, oceňuji i zařazení pasáží od japonského manžela. Oddechové letní čtení, bavila jsem se.
Deník japonské manželky
Tajemné Japonsko láká. Ačkoliv knížka obsahuje několik překvapivych faktů o japonské kultuře a mentalitě, zdálo se mi, že vlastně celou dobu klouže dost po povrchu. Přečteno díky Čtenářské výzvě.