Hledač

14.09.2020

(SPOILER) Simon Hawke v prvním díle "Společenství v jednom" hodil na stůl skvělou premisu o hrdinovi, v němž žije několik osobností různého pohlaví, jenž se střídají u kormidla, představil pár skutečně zajímavých situací a vymyslel dokonce vlastní hru, kterou v knize popisuje. Nadto přišel s postavami, které mě zajímaly, připoutaly k sobě a těšil jsem se na další dobrodružství, která s nimi v příštím díle prožiji.

Žel, druhý díl je jen slabým odvarem. Přijde mi, jako kdyby to Hawke celé spíchnul horkou jehlou a ještě bez zapojení jakékoliv invence a zápalu pro věc a celé to seškrábal takzvaně "na autopilota".

Skutečně - v knize se nestane nic jiného, než že Sorak a jeho slečna putují pouští, přemůžou jednoho netvora, "unesou" z jedné karavany, kterou potkají princeznu, šéf karavany se za nimi pustí aby ji získal zpět a v závěrečném střetnutí zabije sám sebe. No - a tohle všechno je rozdrobené, a do balastu nekonečné vaty a utahané dějové prázdnoty zabalené na ploše téměř celé knihy s tím, že na několika posledních stranách Hawkemu zřejmě došlo (stejně jako u prvního dílu) že už by se mělo teda asi něco začít dít a namačká na opravdu malý prostor celý závěr tak stlačenou formou, až to v porovnání se zbytkem knihy vypadá fakt legračně.

Ještě horší ale je, že závěr je zde takřka stejný jako u prvního dílu - hrdinové opět získají svitek, opět ho spálí a opět se jim ukáže směr kterým jít dál.

Fantasy, které napíšete i po mrtvici a to i za předpokladu, že fantazii nemáte.

Jednu hvězdičku dávám za to, že mám pořád velkou slabost pro klasické, zkostnatělé a maximálně klišovité fantasy příběhy ze staré školy, které zdobí krásně malovaná obálka.