Dám ti slunce

05.02.2017

Autorka píše zvláštním způsobem, zprvu mi dělalo velké potíže se do textu více ponořit, a to hlavně v částech, které byly psány z Noahova pohledu. :( Postupně, Vám kniha zaleze pod kůži a začnete vnímat spíše děj, než styl psaní.
Kniha se mi líbila hlavně díky pohledu obou dvojčat. Velmi zajímavé zpracování i zápletka a překvapivý konec.
Jelikož jsem četla několik nadšených recenzí, tak jsem měla poměrně vyšší očekávání, které se úplně nenaplnilo. Ale i tak. Slušná práce! ;o)

31.01.2017

Ze začátku mě to moc nechytalo,štvalo mě neustále Ne že bych si toho všimla a některé citáty z bible,ale zvlášť ke konci jsem se naučila přemýšlet stylem této knihy a postavy si zamilovala.Posledních dvacet stran jsem doslova zhltla.
Zajímavá kniha,která rozhodně stojí za přečtení.

30.01.2017

Z počátku jsem se nemohla dočkat až knížka skončí. Zdálo se mi, že se v ději nachází spousta zbytečných věci, ale jelikož mám zvyk dočíst i ty nejhorší knihy udělala jsem to. A rozhodně nelituji. Vyklubal se z toho úplně úžasně propracovaný příběh, který mě donutil zapsat si několik rad z "bible".
Už jenom čekám kdy si knihu přečtu znova a budu se smát u každé věty ve které se hledá Ralph. Jinak knížku vřele doporučuji a doufám ze se všem líbila stejně jako mně.

18.01.2017

Intenzivní. Čekala jsem lehký dívčí románek, ale kniha je velmi propracovaná, téma a celkově umělecké prostředí je intrikující. Postavy do detailů rozpracované a i když se ve vyprávění střídají, stihnou říct velký kus příběhu, než se vystřídají, takže se člověk nemůže odtrhnout od začátku do konce aby zjistil jak to dopadne.

17.01.2017

Zpočátku jsem se bála, že opět čtu pubertální knížku o holce a klukovi. Postupně jsem se zamilovávala do obou příběhů, do způsobu, jakým jsou napsaný a do všech těch kudrdlinech, metafor a malinkatých částečků ze kterých se celý příběh skládal. Zamilovala jsem si všechny postavy a nelituji ani jedné přečtené stránky.

10.01.2017

Asi budu jediná, ale nedočetla jsem to. Hrozná nuda. Styl autorky mi vůbec nesedí.

09.01.2017

"Musíš vidět zázraky, aby nějaké zázraky nastaly."

Trvalo mi, než jsem se ke knize odhodlala, ale oba hlavní hrdiny jsem si během chvilky zamilovala a prožívala s nimi strastiplnou životní cestu, během níž nebyla nouze o emoce.
Za mě velké překvapení a jedna z nejlepších Young - Adult knížek, jaké jsem kdy četla!

31.12.2016

Chvíli mi trvalo, než jsem se do téhle knihy začetla. Ale jsem ráda, že jsem se k tomu dokopala. :)

30.12.2016

Od téhle autorky jsem četla Nebe je všude a strašně se mi to líbilo. Takže jsem pochopitelně sáhla po téhle knize hned , jak jsem měla příležitost. Byla jsem zvědavá, jestli si autorka udrží, to co se mi na ní líbilo. A ono to tam pořád je :)
Postavy a jejich charaktery mi padly do oka hned od samého začátku. To sourozenecké pouto se mi líbilo i když to někdy skřípalo. I to jak si dělili slunce, hvězdy oceány...

Kniha pro některé čtenáře může být netradiční už jen proto, že jedna z hlavních postav je homosexuální, ale tím si to může získat, ještě daleko širší škálu čtenářů. Navíc se autorka pyšní krásnými metaforami ve kterých jsem se topila úžasem :) Nechybí ani láska, která potká oba sourozence.

,,Potkat toho pravého je jako vstoupit do domu, kde už jsi byl - poznáváš nábytek, obrázky na zdi, knihy na policích, obsah zásuvek."

Problémem snad bylo, že kniha se za začátku trošku táhla. Celou dobu máte pocit, že už jste na dosah tomu, na co celou dobu čekáte. Jakmile jsem se dostávala do jádra knihy, na tohle jsem rychle zapomněla. Navíc mě oslovil i styl, kdy čtete dvě roviny. Z pohledu Noaha, kdy jim bylo třináct a potom Jude, když jim bylo šestnáct. Postupně do sebe kniha krásně zapadá a vám se všechno dostává do souvislosti.

Takže kolem a kolem, je to pěkná, nenáročná, romantiká kniha se zajímavým příběhem :)

29.12.2016

Je pravda, že jsem měla v plánu tuto knihu číst, ale nemyslela jsem si, že to bude někdy v blízké době. A pak příšly Vánoce. Knihu jsem dostala jako dárek a rozhodla se, že si ji přečtu jako první ze všech, co jsem dostala. A rozhodně jsem udělala dobře.
Už od začátku čtení jsem věděla, že se mi to bude líbit. Hlavní postavy sympatické, zajímavé prostředí,..Prvních cca 100 stránek bylo trochu o ničem. Autorka nás seznamovala s postavami a jejich příběhy, ale pořád se nic nedělo. Měla jsem přesně takový ten pocit, když víte, že se každou chvíli musí něco stát (už jen podle toho,co si přečtete na obálce), ale pořád čtete jen o období dvojčat, když jim bylo třináct. O tom, co se stalo před Tím.
Asi v druhé polovině knihy to začalo být mnohem zajímavější, než to vypadalo na začátku. Díky tomu, jak chvíli čtete příběh Noaha, když mu bylo třináct, a pak zase o životě Jude v šestnácti, vám do sebe začne zapadat mnoho věcí. Když už si myslíte, že to konečně dává smysl, vše je zase jinak. :)
Prostředí, do něhož je děj zasazen, je skvělé. V knize se vlastně dozvíte i spoustu věcí jak o umění, tak o umělcích samotných. Při čtení vás doprovází spostu rad z bible ( neboli od babičky Sweetwinové ), z nichž valnou většinu vymyslela sama J. Nelson. Některé se opravdu povedly!

Musím přiznat, že nejdříve mi byl sympatičtější Noah, ale čím víc ubíhal děj, tím víc se mi líbila Jude ( o Oscarovi netřeba mluvit :)).

Když to ale shrnu. Je to naprosto nenáročná romantická kniha, která má ovšem velmi zajímavý příběh. Některé pasáže ( tím myslím hlavně začátek) by mohly být mnohem kratší a naopak konec bych více rozvedla. Byl trochu uspěchaný a taky se vše hrozně rychle vyřešilo.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli ztrhnu jednu hvězdu za začátek a celkově občasné nedostatky v knize, a nebo jestli přihlédnu k tomu krásnému příběhu a dám pět hvězd.
Druhá možnost vyhrála. :)
Hodnocení: 87 %

PS: Jsem jediná, kdo má v knize tolik chyb v tisku? Často úplně chybí se/ si,... :/

Kniha mi velmi dlouho ležela na poličce. Pořád jsem její čtení odkládala, ale teď jsem neskutečně vděčná sama sobě, že jsem tuto knihu začala číst.
Ze začátku mě příběh moc nechytl, ale asi tak v polovině, kdy vše do sebe začalo zapadat, jsem se nemohla už od knihy ani na chvíli odtrhnout.

Myslím, že podle komentářů nejsem jediná, která naprosto propadla Oscarovi :)

26.12.2016

(AUTOPORTRÉT: Chlapec píše komentář)
Začátek mě hned chytil, pak už jsem se jen vezl, mít více času, tak knížku přečtu přes víkend. Asi nejvíc mě bavil jakýsi vývin postav, kdy se můj názor na jednotlivé postavy časem měnil. A snad nikdy mě nebavily vedlejší postavy jako v této knížce, každá měla své kouzlo.

26.12.2016

Musím přiznat, že ze začátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst. Nejspíš to bylo tím skákáním ze současnosti do o tři roky starší minulosti. Jenže pak se stalo NĚCO a já se od knihy nedokázala odtrhnout. Prostě to nešlo. Najednou na mě začala vyskakovat jedna sympatická postava za druhou. A co bylo nejdůležitější, žádná nebyla dokonalá. Každá měla své chyby, svá tajemství a své strachy i obavy.
Musím říct, že jsem fandila Noahovi. Opravdu moc a moc. A nakonec jsem ale musela fandit i Jude, která ze začátku neměla příliš mých sympatií.
Líbilo se mi, jak postavy rostly spolu s příběhem. Nezůstaly ploché a nevyvinuté a to je opravdu obrovské plus.
Po mém několika měsíčním nedobrovolném půstu, tohle byla opravdu dokonalá volba. :)))) Rozhodně doporučuji!

24.12.2016

Této úžasné spisovatelce se povedlo zachytit "ART" (marně hledám dokonalý překlad) v tom pravém slova smyslu.

Knihu jsem chtěla na základě jejího uměleckého zaměření, které spolu s postavami (a snad i s autorkou) sdílím.
A NEMŮŽU jinak, než s otevřenou pusou dokořán děkovat, za něco tak úžasného. Spisovatelka musela vědět o čem mluví, protože samo zachycení umělecké duše... no, jen málo lidí si na něco takového troufne. A jí se to SAKRA povedlo (pardon, jsem krapet unešená). Já se tam prostě viděla!!!

Je těžké být milován umělcem, avšak těžší je, ho milovat. Zamilovat se do rozpolcenosti rozbitých duší, do nepořádku zamilovaných myslí, do spousty a další spousty nepořádku. Do barev. A hlavně do upřímnosti, protože většina umělců po ní prahne.

Popisovat svět očima umělců je rovněž složité. Ale ano, všude jsou barvy. Spousta barev. A občas ty barvy explodují a stane se z nich vnitřní vesmír.

Mimochodem, když vidíte umělce na vás nepokrytě zírat, nemusí to znamenat, že se do vás zamiloval. Možná vás jen v duchu maluje.

Když jsem četla, ve vzduchu bylo cítit napětí. Bylo cítit, že se něco stane.. to mě občas i rušilo ve čtení. Nakonec jsem byla se zápletkou spokojená. (Ale od té doby co jsem četla Nocte už mě nic nepřekvapí.)
Trošku mi vadila časová zmatenost. Kvůli stylu psaní. Také musím konstatovat, že mi sem tam chyběla občasná "se, si" v důsledku chyb překladu.

A přesně tohle a víc tam najdete. Já tam našla sama sebe. Co vy?

13.12.2016

Čím to je, že mi všichni Noahové umějí tak krásně sebrat vítr z plachet?

Jandy Nelsonová podle mě určitým způsobem - vědomě či nevědomky - chtěla, abychom měli raději Noaha. U mně se jí to podařilo.

Jeho kapitoly byly celé uměleckým dílem, paletou barev a emocí. Vážně jsem si připadala jako v Neviditelném muzeu, až na to, že to mé bylo zcela jistě přímo přede mnou. Velice příjemné byly obzvláště Noahovy portréty a autoportréty v hlavě, které vsouval do textu, aby lépe popsal své pocity. Kapitoly třináctiletého Noaha mi navíc připadaly daleko bohatší na takové ty části, které si podtrhnete, vyznačíte a přemýšlíte nad nimi nebo vám připadají aspoň úsměvné.

Charaktery všech postav v knize byly tak dokonale promyšlené, tak skutečné - s chybami, s cíly, s láskou, nenávistí, výčitkami. Skýtaly neskutečnou lidskost, která mě nořila do příběhu hlouběji a hlouběji a já měla za okamžik pocit, že v něm zůstanu zaklíněná do konce života. A tak by se mi to i líbilo.

Ačkoliv jsem Dám ti slunce přečetla za tři dny, zdálo se, jako bych ji četla věky (v tom dobrém slova smyslu). Byla nekonečná a bylo to dobře, protože každá stránka se rovnala čistému umění. Psací styl mě s každým popisem (obzvláště Noahových) pocitů chytal za srdce.

Je ro miloučké, smutné a hlavně neuvěřitelně umělecké dílo. Zanechá ve vás silnou rýhu. Mně osobně silně ovlivnila, opravdu silně.

29.10.2016

Od Jandy Nelson jsem ještě před touto knihou četla Nebe je všude, které se mi teda vůbec nelíbilo a nebavilo mě. Do této knihy se mi tedy moc nechtělo a moc jsem od toho neočekávala.
Ale Dám ti slunce je milionkrát lepší, než Nebe je všude.
Moc hezky se to četlo, postavy byly sympatické a nejlepší na tom byl ten konec, respektive asi posledních sto stránek. V této části se totiž úplně všechno, co se v knize objevilo, složí jako skládanka a najednou to celé dává smysl a vzájemně se různé věci propojují.
Váhám nad čtyřmi a pěti hvězdami, ale asi dávám pět. Protože po čtení Nebe je všude tohle bylo příjemné překvapení :).

21.10.2016

Jo, to podání je super, jak píše Efeméra. Mám ráda knihy, kde se vyskytuje umění a umělci. Ten jejich způsob vidění světa. A že je to klišé příběh - ruku na srdce, kolik neklišé příběhů jste četli (a kor když sáhnete po YA literatuře?) Navíc tady nebyly postavy jednoznačně dobré a jednoznačně špatné, černé a bílé. Měly v sobě celé spektrum barev! A teď pardon, mám chuť tvořit...

18.10.2016

Mám dvojče :) takže asi i trošku jiný náhled. První polovina trošku slabší, ale konec kdy vše do sebe zapadne... pecka :)

17.10.2016

Skvělá kniha. Vzala mě za srdce. Noahovo vidění světa je neuvěřitelné! Určitě ji budu číst znovu a znovu. A ta láska k Brianovi. Pane jo.