Hraniční vody

Autora jsem neznala, ale zlákalo mě vysoké hodnocení knihy. Velké zklamání. Kniha se mi nelíbila hned od začátku, ale říkala jsem si, že tomu dám šanci, třeba to přijde. Tak jsem přetrpěla 100 stran a pak se přestala trápit. Odloženo nedočtené.

Pokračování Železného jezera mi připadalo ještě povedenější nežli první díl. Zpočátku jsem měla trochu problém se jmény postav, ačkoli jsem první část četla celkem nedávno, ale děj mě brzy vtáhnul a noví hrdinové – Wendell Dva nože, Stormy Dva nože, Louis, kupodivu také Sloane, ale taky Shiloh, Jenny a naštěstí i Jo – mě velmi mile překvapili. Nájemný vrah byl nejen nezvykle výkonný, empaticky výrazně podprůměrný, ale také nezvykle vzdělaný, to byl docela šok. A naprosto skvělé byly Louisovy anišinábské příběhy. Pro mě bylo překvapením a novou informací, že výraz Čipevajové je synonymem Odžibvejů, jinak též Anišinábů; pořád se učím.

Mě o něco víc zaujal první díl, tedy - zaujaly a bavily! mě oba, bylo to skvělé napínavé a dobrodružné čtení.
O půlhvězdičku "dvojku" připravilo (co se akce týče) trochu překombinované vyústění. Přišlo mi, že děj malinko zpomalilo a adrenalinovému zakončení hrozila zástava dechu těsně pod vrcholem. Ale - dobrá věc se podařila a já bych se s Corkem O´Connorem ještě moc ráda potkala; pevně doufám v nějaký další díl, u nás vydaný.

K W. K. Kruegerovi mě přivedly dokonale barvité komentáře Rade, a já jí za ně moc děkuju. A ano, tohle VŠECHNO tam je, a jestli jste rádi čítávali "indiánky", nudit se rozhodně nebudete.

Tady mi atmosféra a prostředí, ve kterém se příběh odehrává, zabrnkaly na nějakou tajnou strunu, snad ještě z dětství. Je to kraj jezer, divokých řek, lesů a indiánských rezervací, kterým se dá proniknout jen za pomocí kánoe a lesních stezek.
Tou divokou přírodou mi připomnělo mou dětskou srdcovku "Sejdžo a její bobříci" se stejně divokým krajem americko-kanadského pomezí plného jezer, hlubokých lesů a indiánů, sjíždějících peřeje na kánoích… Anebo mou další srdcovku, Mobergovu vystěhovaleckou ságu, která se odehrává, stejně jako tato kniha, v jezery protkané Minnesotě, plné tehdy osadníkům nebezpečných indiánů, bránících svůj kraj, ovšem v polovině 19.století.
Tady máme na konci 20.století původní obyvatele Odžibveje nebo také jinak Anišináby se svými tradicemi, příběhy a legendami a neobyčejným sepětím s přírodou, proti tomu moderní civilizaci s televizí, s FBI, s vysílačkami a veskrze praktickým přístupem k přírodě. A do toho hodně dobrodružná cesta divočinou, kde nakonec nejsou ani tak nebezpeční vlci a medvědi, potloukající se okolo, dokonce ani majimanitu, odžibvejský zlý duch, ale zlosyni s puškami a ostrými noži…
Moc mě to chytlo, už jen ty názvy řek a jezer s poetikou indiánských názvů; tentokrát vůbec nevadilo, že jsou překládány do češtiny. Železné jezero, jezero Vulva, jezero Holá zadnice, Rozpačité jezero, Malá losí řeka… nebo indiánské příjmení Dva nože nebo Zimní měsíc.
I když to dobro a zlo je tady narýsováno nakonec dost jednoznačně, vlastně to ani v tomhle příběhu, detektivním i dobrodružném zároveň, s nádechem starých indiánských příběhů, nevadilo…
*
„Byl to den jako stvořený pro bitvu a zmocňoval se ho neodbytný pocit, že Bůh a Giči Manitu, Velký duch, toho rána byli na jezeře s nimi. Když se nad korunami stromů rozlehl křik hejna bernešek, měl pocit, jako kdyby jim nad hlavami zatroubil samotný archanděl Gabriel. Zmocnilo se ho přesvědčení -zcela neoblomné, ač by pro něj nedokázal uvést jiný důvod než velkolepost toho rána a skutečnost, že se jich drželo štěstí -, že je jim určeno porazit zlo, které na ně čekalo.“
*
„Dlouho seděli a přemítali tak, jak to lidé dělávali po tisíce let, usazeni kolem ohně, který osvěcoval drobný prostor uprostřed obří temnoty.“
----------------
Tohle je druhý díl série, na který jsem náhodou narazila v doporučených knihách v knihovně (už ten název mě nalákal), již se pídím po dílu prvním a doufám, že u nás vyjdou i další díly série, která v originále začala vycházet před víc jak čtvrt stoletím.

Tahle série mě nesmírně chytla, proto jsem neváhala a nadšeně sáhla po tomto druhém dílu ze studené minnesotské krajiny se sympaťákem Corkem!

V divočině americko-kanadského pohraničí hledá útočiště a samotu mladá zpěvačka Shiloh. Její indiánský průvodce, který ji má bezpečně zas dovést domů, se však dlouho neukázal a jelikož příroda se chystá ukázat co umí, rozhodne se Shiloh, že se do civilizace vrátí na vlastní pěst. Netuší ovšem, že cesta bude nebezpečná nejen kvůli přírodním živlům!

Corka O’Connora osloví nevlastní otec Shiloh, má o ni strach a za každou cenu ji chce s Corkovou pomocí co nejdříve najít. Záhy se dozvídají, že po Shiloh pátrá nejen FBI, ale také padouchové, kteří ji plánují sprovodit ze světa.

Velice napínavá a čtivá detektivka, kde opět nechybí skvělý popis prostředí a postav. Corka O’Connora si nelze neoblíbit a jsem zvědavá, jestli jsou i další díly této “indiánské série, hned bych si s chutí přečetla další. Moc doporučuji tento i předchozí díl s názvem Železné jezero!

Opět jsem se dočkala čtivě napsaného thrilleru se zajímavou zápletkou. Bavili mě i jednotlivé postavy a rozplétání, kdo je tu vlastně dobrý a kdo zlý. Ještě více než v prvním díle zde vynikla divokost místní přírody. A tím vším se proplétají indiánská moudra a pověry.

Ke konci jsem už tušila odkud vítr vane, ale vůbec mi to neubralo na dobrém dojmu, který jsem při čtení získala. Hned po dočtení jsem se koukala, zda náhodou není v plánu pokračování. Doufám, že se dočkáme. V originále má totiž tato série dvacet dílů.

Druhý díl série s detektivem Corkem O´Connorem. Kdesi v divočině na kanadsko-amerických hranicích zmizela mladá zpěvačka jménem Shiloh. Její otec se vydává do Minnesoty, kde najme bývalého šerifa Corka O´Connora, aby mu pomohl dceru najít.

Před nedávnem jsem dočetla Železné jezero, které pro mě nebylo až tak moc zajímavé, ale přesto jsem se pustila i do tohoto dílu. Číst jsem začala trochu skepticky, ale ve finále jsem nadmíru spokojená s tím, jakým stylem a směrem se tentokrát děj knihy ubíral.

Ač to stále bylo v indiánské rezervaci, kde se ke Corkovi do vyšetřování připojil indián a jeho mladý syn, toto téma mi v tu chvíli nevadilo, jako v první knize, protože už zde na mě tolik nedýchala indiánská atmosféra založena na mýtusech.

Na scénu se kromě Corka taky dostala více i jeho žena, která mě velmi bavila nejen tím, jaká byla suverénní, ale také tím, jak dokázala za svého muže bojovat.
Díky tomu však jsme pocelou dobu měli strach s ní právě o Corkova, kde během vyšetřování šlo o život nejen jemu, ale i všem ostatním účastníkům vyšetřování. A ne jentak obyčejným zabitím, ale opravdu brutálním způsobem.

Kniha byla napínavá od začátku do konce a mě ani jednu chvíli nenapadlo, že mě kniha nudí.
Jsem vděčná, že jsem pokračování dala šanci.

Na pokračování série s Corcoranem O´Connorem jsem se těšila. Chlap je to sympatický, navíc hned na prvních stránkách je znát, že šel do sebe a maká. Ano, bála jsem, jak se bude vyvíjet vztah s jeho rodinou, ale detektivní linie byla už v Železném jezeře zajímavá a Hraniční vody slibovaly hledání ženy v divočině…

Corka vyhledá nějaký slavný člověk, že se mu ztratila jeho ještě slavnější dcera. Že o ni má strach a zda by mu ji pomohl najít. Než se stačíme nadát, zapojí se do akce i FBI a zanedlouho na sebe nenechá čekat první mrtvý a zničená vysílačka - vzkaz je jasný - v divočině na stopě mladé ženě nejsou sami. Akorát oni ji chtějí zachránit, ne zabít.

Jako v prvním díle i v tomto se na počátku seznámíme s padouchem a poznáme hranici násilí. Následovat budou kapitoly Corka, jeho ženy Jo a samotné Shiloh - slavné dcery. V každém pohledu sledujeme jinou linku jednoho příběhu - pomaličku odhalujeme pravdu ukrytou pod vrstvou lží s Corkem, dostaneme se do gradace historického střetu boje o ženu s Jo a se Shiloh se budeme snažit přežít. S ní a ex-šerifem se ale nebudeme jen bát nebo bojovat o život. Budeme poznávat kulturu domorodých Američanů, možná snad i někteří jako já zatouží odjet do lesů a odpočinout si. Protože Hraniční vody sice jsou nadupaná detektivka s pomalým dějem a rychlou gradací, ale také v sobě nesou kus samotné podstaty přírody. Což autor v doslovu i zmiňuje.

Naštěstí v Hraničních vodách nechal autor Corka spolupracovat s policií a odeslal jej na “misi, nemusíme tak sledovat jeho přejezdy a nevládne celému vyšetřování chaos. Možná bych čekala zapojení více rodinných emocí, neboť se jedno dítě hledalo a druhé dítě skupinu s Corkem za hledaným vedlo. Naštěstí to byla asi jediná negativní vzpomínka, která mi po celkovém dočtení knihy zůstala. Možná šlo spíše o uvěřitelnost emocí, neboť v jiných oblastech jsem i plakala nad tím, jak autor vylíčil to či ono z pohledu domorodých Američanů. Líbilo se mi, že jsem už v průběhu čtení měla několik momentů, které mi přišly podezřelé, ale autor dokázal hrdiny zaměstnat tak, aby si toho buď oni sami nevšimli, nebo šlo o stopy pro čtenáře - vysvětlení těchto momentů se dočkáme. Krueger nám všechny úvahy a myšlenky spojí v posledních kapitolách a na závěr přidá setkání dvou lovců. A to byla vskutku podívaná, jakou jsem nečekala.

Železné jezero a Hraniční vody jsou starým druhem detektivky - pomalé, ale napínavé. Hrdinové se nebojí jít do střetů s padouchem, jednají na vlastní pěst a hrozí zranění. Vše bez toho, aniž by postavy byly superhrdinové. Příběhy mají svým způsobem i vzdělávat, ukázat jinou kulturu - i když ta v knize může být smyšlená, stejně jako zde kmen domorodých Američanů. Pokud tedy máte v rodině či mezi přáteli milovníka kvalitních (ale ne bezchybných!) detektivek, směle můžu sérii s O´Connorem od Williama Kent Kruegera doporučit.

Posledních pár týdnů jsem trochu omezila čtení detektivek. Nevím, jak se to stalo, ale najednou na mě těch mordů a pronásledovaček bylo trochu moc. Každopádně, když se mi do rukou dostal druhý díl s Corkem O´Connorem, nemohla jsem říct ne. První díl mě totiž moc bavil a jeho čtení jsem si maximálně užila.

A na podobné vlně se nesl i díl druhý. Ten mě sice bavil o trochu méně, ale přesto mě jeho čtení chytlo. Prostředí indiánů a rezervací je pro mě velmi netradičním tématem, které mě nutilo otáček jednu stránku za druhou. Dokonce jsem se přistihla, že na děj během mých všedních dní občas myslím a přemýšlím, jak to celé vlastně dopadne!

Pokud se rozhodnete, že si knihu přečtete, připravte se na spoustu akce, napětí, kapku krve, ale hlavně na parádní příběh, který Vás rozhodně nebude nudit!

Já doufám, že se na knižní scéně brzy objeví pokračování!

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Albatros Media (Vyšehrad)

Potřebovala být nějakou dobu sama, a tak se ukryla v divočině. O místě jejího pobytu ví jen jeden člověk a ten jí měl už dávno vyzvednout. Shiloh začíná mít špatné tušení, proto se rozhodně, že se na cestu zpět zkusí vydat sama...

Nedávno jsem četla první díl (Železné jezero) této americké série, která vyšla poprvé v roce 1998. Četla jsem jej spíš ze zvědavosti a nečekala jsem, že by se mohl líbit až tak moc. Druhý díl byl už tedy jasně kladnou volbou.

Hraniční vody je naprosto skvělá detektivka, která čtenáře vtáhne už po prvních stránkách. Jejím základem je prostředí divočiny, indiánská rezervace, doba bez všudepřítomných mobilních telefonů a hlavně sympatická postava hlavního hrdiny. A když k tomu přidáte napínavý příběh, ve kterém jde i o život, spokojenost je zaručena.

Cork O´Connor je bývalý šerif, který nyní provozuje zděděný stánek s hamburgery. Má tři děti a jeho žena, se kterou momentálně žijí odděleně, je uznávanou právničkou. Cork je přesně ten typ chlapa, kterého v takové sérii čekáte – silný chlapík se srdcem na pravém místě, který má slabost pro svou rodinu a nesnáší křivdy. A právě pro tyhle vlastnosti je vyhledáván jako vhodná pomoc při potížích.

Moc se mi líbí prostředí, jsem nadšená z indiánských zvyků a „povídek“, perfektně jsou vykreslené postavy a jejich charakterové vlastnosti. Děj je přiměřeně dlouhý a občas se objeví krvavé scény, které parádně podtrhují naléhavost okamžiku. Tahle kniha nemá vůbec nic co bych jí vytkla a rovnou říkám, že tenhle díl je ještě lepší než předchozí. Připravte se na to, že budete zbožňovat klaďase a nesnášet padouchy, zvané „Majimanitu“.

Takže „Migwech“ (díky) za takové knihy a doufám, že se dočkáme i dalších dílů, protože tohle mě vážně baví číst.