Čo to má spoločné so mnou?

Čo to má spoločné so mnou? https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421329/bmid_co-to-ma-spolocne-so-mnou-CIv-421329.jpg 4 70 23

Oslava, šampanské, tanec, prestávka na masaker, znova tanec, znova šampanské... Tak vyzerala oslava na zámku Rechnitz, ktorú v marci 1945 usporiadala autorova prateta Margit Batthyány. Zostalo po nej stoosemdesiat zavraždených Židov, stoosemdesiat zmárnených ľudských životov. Stalo sa to v marci 1945, v predvečer Kvetnej nedele. Medzi pozvanými hosťami boli prominentní funkcionári NSDAP i SS. Okolo polnoci niektorí hostia opustili oslavu a začali strieľať do Židov, ktorí na zámku vykonávali otrockú prácu. Švajčiarsky novinár Sacha Batthyany sa vo svojej knihe Čo to má spoločné so mnou? usiluje rozpliesť záhadu tejto masovej vraždy z konca druhej svetovej vojny a zároveň zistiť, akú úlohu pri tom všetkom zohrávala jeho prateta, ktorú prezývali „hostiteľka z pekla“. Pri svojom pátraní navštevuje Maďarsko, Rakúsko, no prostredníctvom psychoanalýzy sa snaží nahliadnuť aj do svojho podvedomia. Jeho kniha je však aj o nás, o súčasných Stredoeurópanoch, o pocitoch viny a spoluzodpovednosti za zločiny minulosti, o snahe pochopiť a prežiť na vlastnej koži tak vzdialené a predsa neustále prítomné dejiny.... celý text

Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: , Absynt
Originální název:

Und was hat das mit mir zu tun? , 2016


více info...

Přidat komentář

sadlo
19.01.2017 5 z 5

Čtěme, čtěme a poučujme se ze zkušeností a rad našich rodičů, prarodičů. Žít a umírat s čistým svědomím za to stojí.

sagasir
21.12.2016 4 z 5

Minulost jen tak nezmizí

Skvělá a rovněž zajímavá prvotina autora. Je plná bolestivých vzpomínek na válku i dobu po ní. Traumata jsou v knize jasně patrná a i když se skrývají tak mnozí stále nevědí jak se s nimi vyrovnat, jak s nimi naložit. Batthyany si v příběhu odpovídá na celou řadu otázek. Kupříkladu proč se stále cítí ve Švýcarsku jako cizinec, i když se tam narodil. Proč má pocit, že za sebou nic nezanechává, atd. Bloudí, tápe, nestylizuje se a místy je až krutě upřímný. Daná kniha je vlastně z části i takový existenciální román, ale to vůbec nevadí. Je to i knížka o odvaze pohlédnout do zrcadla a přiznat si, že v něm neuvidíme jen to lichotivé. Celým příběhem pak tak nějak zvláštně rezonuje blízkost a vzdálenost postav. Ty k sobě mají blízko a zároveň i mnohdy velice daleko a je zajímavé to číst. Velice kladně hodnotím i postupné cestování v příběhu a všechna místa jsou zde vykreslena věrohodně, čtivě. Součástí knihy jsou i vyňaté přepracované výňatky z textů dvou žen. Jmenovitě texty autorovy babičky Maritty a její kamarádky Agnes. Byť jsou tyto texty nesmírně zajímavé, tak tím nejzajímavějším rozhodně nejsou. Nejzajímavějším je dopad osudů na rodiny s válečnou a poválečnou historii. Do kdy na nich bude ležet stín těchto událostí? Jak dlouho je případně budou popírat, jak je vlastně mají přijmout atd. Hodně silná pasáž je i ta kdy si sám autor odpovídá na otázku: Zda by dokázal ukrývat Židy. Odpověděl si, že by to nedokázal. I když se to nezdá, tak v knize najdeme i střípky naděje. Ta tu místy trochu prosvítá. Třeba tím, že když se odvážně podívám minulosti zpříma do očí, pomůže to mně i mým blízkým.

Tíha minulosti, propojování období, morální dilemata, onen masakr to vše dělá ze čtení této knihy nevšední zážitek. Čeká vás tak 256 stránek hlubokých myšlenek, které já hodnotím 85 %. Jinak hlavní myšlenka moje po přečtení knihy? Minulost jen tak nezmizí a jen tak lehce se jí nezbavíme.


Iwíček
28.10.2016 5 z 5

Naprosto dojemný příběh, jenž místy nahání husí kůži a místy čtenáři vžene slzy do očí. Čtení jsem si užila a klobouk dolů před autorem, který dokázal vyhnat pomyslné kostlivce ze skříně své rodiny.