Čo to má spoločné so mnou?
Sacha Batthyany
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421329/bmid_co-to-ma-spolocne-so-mnou-CIv-421329.jpg
4
69
23
Oslava, šampanské, tanec, prestávka na masaker, znova tanec, znova šampanské... Tak vyzerala oslava na zámku Rechnitz, ktorú v marci 1945 usporiadala autorova prateta Margit Batthyány. Zostalo po nej stoosemdesiat zavraždených Židov, stoosemdesiat zmárnených ľudských životov. Stalo sa to v marci 1945, v predvečer Kvetnej nedele. Medzi pozvanými hosťami boli prominentní funkcionári NSDAP i SS. Okolo polnoci niektorí hostia opustili oslavu a začali strieľať do Židov, ktorí na zámku vykonávali otrockú prácu. Švajčiarsky novinár Sacha Batthyany sa vo svojej knihe Čo to má spoločné so mnou? usiluje rozpliesť záhadu tejto masovej vraždy z konca druhej svetovej vojny a zároveň zistiť, akú úlohu pri tom všetkom zohrávala jeho prateta, ktorú prezývali „hostiteľka z pekla“. Pri svojom pátraní navštevuje Maďarsko, Rakúsko, no prostredníctvom psychoanalýzy sa snaží nahliadnuť aj do svojho podvedomia. Jeho kniha je však aj o nás, o súčasných Stredoeurópanoch, o pocitoch viny a spoluzodpovednosti za zločiny minulosti, o snahe pochopiť a prežiť na vlastnej koži tak vzdialené a predsa neustále prítomné dejiny.... celý text
Literatura světová , Literatura faktu , Historie
Vydáno: 2019 , Absynt
Originální název:
Und was hat das mit mir zu tun? , 2016
více info...
Přidat komentář
Z literárního hlediska velmi dobře napsaná a obsahově zajímavá knížka s perfektně trefným názvem.
Dopad minulosti rodiny na život potomků mě zajímá i v mém vlastním životě, a nemusí to být jen tragické válečné zkušenosti. Z tohoto hlediska bych dala více prostoru psychoanalytikovi, se kterým Sacha několik let pátrání po své rodové minulosti řešil a který by třeba byl díky nadhledu a zkušenosti schopen popsat a objasnit spojení mezi minulým a současným.
Škoda, že v českém vydání chyběly fotografie, třebaže obrázek na titulu je ve skutečnosti kresba podle reálné fotografie tety Margit.
Jednoduchý příběh, který by se dal napsat na jednu stranu, případně rozvést na pár stran. Autorovi se ale podařilo poměrně čtivě rozvést děj do více rovin, nechybí ani postřehy ze současného Švýcarska. Pro čtenáře také může být zajímavé to, že se dozví možná ne až tak známé informace z historie našeho blízkého souseda Maďarska. 70-75%, 18. 7. 2021.
Zaujímavý príbeh,ktorý vypovedá o svedomí,pocite viny a o úsilí,zistiť historické fakty.Trauma ,ktorá vznikla po zverejnení článku v švajčiarskych novinách,autora privedie na pohovku terapeuta,do Maďarska,na ďalekú Sibír a aj do južnej Ameriky.Úsilie dopátrať sa pravdy a zistiť,či predkovia priamo zavinili smrť židovských "susedov"Batthyanyiho zaujme natoľko,že vznikla táto reportážna kniha.
Cesta autora knihy za odpustenim. Pro me zklamani, asi jsem od pribehu cekala vic (podrobnejsi historii)
Hovorím pravdu aby som niekomu pomohla, či aby sa mi uľavilo? Ako moje konanie ovplyvní nasledujúce generácie? Dokázala by som ukrývať Židov? A čo to má vlastne spoločné so mnou? Silné čítanie, pri ktorom si budete klásť mnoho otázok.
Asi by som knihu nenazvala úplne reportážnou skôr takou reflexiou/esejou o mieste v živote, keď vás ťaží minulosť, o ktorej ani poriadne neviete. To je aj problémom autora, ktorý až postupne objavuje svoju rodinnú minulosť, o ktorej sa nehovorí, o ktorej sa mlčí. Takže, nakoniec preto knihu hodnotím 3*- pre mňa to bolo skôr reflexívne dielo, ktoré bolo sem tam prešpikované reportážnymi prvkami a mám pocit, že hlavne autor sa s tým potreboval vysporiadať. Ale samozrejme, veľký potlesk, že sa do toho pustil a dokázal rodinnú históriu zverejniť.
Vynikající kniha!
Za hlavní plus považuju to, že Batthyany se hodně ptá, ale nesoudí. A to umí málokdo.
Asi do štvrtiny knihy som nevedela, ako sa k nej postaviť a čo si o nej myslieť. V podstate ma bavila aj nebavila zároveň. Akonáhle som však pochopila, že "Čo to má spoločné so mnou?" je omnoho viac ako len o jednej udalosti a pochopila som autorov zámer, okamžite si ma získal a zvyšok som dočítala s úplným pôžitkom.
Výborná kniha, ktorá je nielen svedectvom chorých nacistických hrôz, ale aj pátraním v minulosti autorových predkov. Začalo to článkom o jeho tete grófke Margit ako o hostiteľke so samopalom. Autor zisťoval ako sa veci v 45. roku udiali a popritom sa dostal aj k iným príbehom, iným zápiskom, ktoré súviseli s vlastnou históriou, hitóriou rodiny.
Rozprávanie o téme samotnej a postupe, ako získaval nové informácie je poprelínané s autorovými vlastnými pocitmi, posedeniami u psychoanalytika, beletrizovanou rekonštrukciou dejinných udalostí a bohatou fantáziou a príjemnou fabuláciou.
Samotná kniha by sa dala chápať ako príbeh novinára, ktorý nachádza v zaprášenej histórii a denníkoch nové údaje a dospeje k novým, inýmm záverom. Mohla slúžiť ako psychologický ventil, ktorý splnil účel. Ale najmä a predovšetkým, aj v samotnom závere explicitne kladie otázky. Nekladie ich výhradne sebe, každému z nás. On na ne odpovedal touto knihou, ktorú som čítal vždy, keď sa to dalo. Ale nám bude to odpovedanie trvať o čosi dlhšie...
Z anotácie knihy som mala pocit, že dominantnou líniou knihy bude príbeh neľútostnej Margit -autorovej pratety, ktorá sa dokázala bezstarostne zabávať, pokiaľ si prenasledovaný židia o pár kilometrov ďalej kopali vlastné hroby. V skutočnosti kniha nebola o tomto príbehu ale o novinárovi, o človeku, ktorý sa všemožne snaží vysporiadať so svojou minulosťou (alebo skôr s minulosťou svojej rodiny) aby dokázal prijať svoj život a svoje miesto na zemi, v prítomnosti. Začiatok bol pre mňa rozpačitý, hľadala som nejakú líniu ktorej sa chytiť, potom som sa strácala v postavách, ktoré v príbehu pribúdali, no môj chaos bol zrejme aj chaosom autora v tom ako príbeh svojej rodiny uchopiť. No dieliky skladačky sa nakoniec poskladali v jeden skvelý reportážny príbeh.
Román (?) psaný publicistou. Rovina odhalování viny (čí?) je hodně emotivní.
Knížka je napsaná neotřelým stylem - autorovy úvahy a představy se střídají se záznamy z deníků, s emailovou korespondencí a párkrát je proloží i forma divadelního scénáře.
Exkurz do minulosti a skládání válečné mozaiky je nejnosnější. Opět mě udivuje, jak jinak, neotřele, autoři dokáží podat téma holokaustu.
Pro autora psaní představovalo patrně autoterapii. Vadily mi pasáže, v nichž si představoval, jak žili dozorci z gulagu, nebo němečtí vojáci 40 let po válce. Za nadbytečné považuji i příběh s prostitutkou.
Autor upozorňuje na hru Elfride Jelinek Anděl zkázy, která pojednává o příběhu jeho příbuzných. Zmiňuje i Varlama Šalamova, když připomíná gulagy.
PS: Napsat o této knize, že je blábol? Vskutku argumentační vyspělost...
Kniha mi moc nesedla. Hodně mi vadilo ,že díky přeskakování osob a doby byla kniha hodně chaotická. Knihu jsem ale dočetl celou,obsah mi přišel zajímavý a mírně a velmi okrajově jsem nakoukl do Maďarské historie.
Kniha se mi nelíbila.Ani obsahově,ani tím jak byla napsaná.Negativní,přeskakující myšlenky.No prostě blábol.
Silna kniha, za me palec nahoru. Hezky zpracovane a diky dvema prolinajicim se pribehum dvou zen si clovek opet uvedomi jednak zrudnosti obou rezimu, jednak pomijivost lidskeho zivota. Jednou jsi dole, jednou nahore...
Tahle kniha pro mě byla jedno velké zklamání. Nedokázala jsem se do příběhu dostat. Vadilo mi neustálé přeskakování z osoby na osobu, z jedné doby do druhé, přišlo mi to hrozně chaotické. Kniha nesplnila má očekávání a nikomu ji nemůžu doporučit.
Zločin zmíněný na obálce a v anotaci je v knize jen okrajovou záležitostí, impuls, který autora nakopl k dalšímu pátrání, vytažení kostlivců ze skříní, úvahám o přesahu válečných událostí do současnosti. Přiznám, že ne vždy jsem s ním souhlasila. Ze zpracování je poznat, že je autor novinář. Určitě má můj obdiv za to, že tak citlivé skutečnosti zveřejnil.
Vskutku zajímavá, silná kniha o tom, jak minulost našich předků ovlivňuje naši současnost, ať už si to uvědomujeme či nikoli. Není to sice úplně oddechové čtení (a určitě ani její vznik nebyl jednoduchý proces - obdiv autorovi), nicméně (a právě proto) stojí za přečtení. Autor si zaslouží uznání za to, že dokázal podniknout dlouhou a nelehkou cestu za poznáním a pochopením historie a současnosti své rodiny, i za někdy až odzbrojující upřímnost k sobě samému a tím i k nám čtenářům (např. pasáže, ve kterých se zamýšlí nad tím, jak bychom se zachovali my v situacích, v nichž se ocitali naši předci, zda bychom skutečně byli schopní jednat jinak, "lépe"). V neposlední řadě je kniha takovým nahlédnutím do nedávné maďarské historie 20. století, bohužel většinou spíš pochmurné. A to bylo pro mě také hodně zajímavé, protože, ačkoli je Maďarsko téměř náš soused, z jeho moderní historie toho kromě pár střípků z hodin dějepisu moc neznám. Doporučuji všem, které fascinují skutečné historické příběhy tak jako mě.
Hrůzná výpověď o zvěrstvech za vlády Stalina. Věděla jsem, že existovaly gulagy a dělo se bezpráví, ale až teď mi naplno došlo, že holokaust a Stalin-to jsou dvě totožné věci. Strašně silná knížka, alespoň pro mě.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Maďarsko švýcarská literatura dějiny Evropy střední Evropa holokaust, holocaust nacistické zločiny masakr v Rechnitz 1945 (Rakousko)
Kniha Čo to má spoločné so mnou? je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 85x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 54x |
| Chystám se číst | 71x |
| Chci si koupit | 14x |
Hodně zvláštní knížka. Možná trochu chaotická, něco mezi krásnou literaturou a publicistickou ( ne že bych se v tom nějak vyznala).
Autor se snaží vypořádat s minulostí svych předků, které vlastně ještě zažil. S minulostí nedávnou, konkrétně s jejich chováním a postojem za války a těsně po válce. Hledá vlastní kořeny a doufá, že vyrovnání se s minulostí a to, že najde pravdu mu pomůže s vlastním životem.
Nutí čtenáře (aspoň mě ano) zamyslet se, jak bychom se sami v podobné situaci zachovali. Byla to doba, kdy každý byl nucen nějaký ten postoj zaujmout, že to vůbec není jednoduché a jak se s tim vypořádá naše svědomí
A přeložila to moje oblíbená Viktorie Hanišová.