Clařina válka

Silná kniha. A přestože se většina knihy odehrává jen ve vyhrabaném bunkru pod obývacími pokoji domku, tím víc je napínavá. Těžko pochopit, že se tolik lidí směstnalo na tak těsném prostoru a dokázali si tam vytvořit taková pravidla, aby si zachovali důstojnost a zdravý rozum. Šílená doba, kdy si Židé v Polsku nebyli jisti svými životy, při tzv. akcijích je Němci hnali na porážku a náramně se u toho bavili. Kniha je deník dospívající židovské dívky, jehož psaní jí pomáhalo přežívat pod podlahou. Je docela paradoxní, že se jejich zachráncem stal zavilý nepřítel Židů i nácků, pan Beck. Jeho obětavost byla přímo andělská. Za to mu člověk musel odpustit všecky nectnosti včetně sukničkářství a opilectví. Umí si někdo z nás představit, že je namačkaný jako sardinka mezi 18 lidmi rok a půl? Někdy vydržet hodiny bez pohnutí, beze slov, aby na ně návštěvy nahoře nad nimi nepřišly? Nedostatek vzduchu, pohybu, hygieny, jídla, horka a s tím spojených kožních nemocí se projevil na všech, co tam byli spolu natěsnáni. Po 18 měsících konečně přišlo osvobození a když vyšli z podzemí, ukázaly se dopady jejich nuceného pobytu. Děti i dospělí měli atrofované svaly, museli si zvykat na jinou stravu než každodenní brambory . Obrovská síla vůle, víry, semknutosti rodin (až na manžele Steckerovy, kteří se odtahovali a ničím skupině nepomohli) je udržely naživu a při smyslech. Knihu by si měl přečíst každý, komu se zdá jeho současný život otravný, nepohodlný .... dosaďte si cokoliv.

Vynikající kniha! Valentin Beck, zachránce těch Židů, je pro mě jeden z velkých životních hrdinů. Je pro mě tím hrdinou proto, že na první pohled žádného hrdinu, tak jak si ho leckdo asi představujeme, nepřipomíná. Je to alkoholik, sukničkář, antisemita, zdánlivě nepříliš empatický člověk.
A při tom! Úžasně odvážný lidský člověk. Už jen kvůli tomu těžko uvěřitelnému, přesto skutečnému kontrastu, stojí za to si tu knihu přečíst.

Patnáctiletá Clara se spolu s rodiči, mladší sestrou a dalšími dvěma rodinami ukrývá v podzemní skrýši, vykopané ve sklepení domu, který skrývající se spřízněná rodina věnovala Volksdeutscherovi Beckovi a jeho manželce Julii, která u Clařiných rodičů pracovala jako hospodyně. Ve sklepení, ve kterém se dospělí nemohli ani rovně postavit, nakonec přežívalo osmnáct lidí. Skrývali se zde od prosince 1942 do července 1944, kdy bylo městečko Žovkva osvobozeno Rudou armádou. Neskutečně obětavá musela být Beckova manželka, která snášela manželovo chlastání, milenky a dokonce i poměr, který měl s jednou z obyvatelek bunkru, a ona se dál o všechny starala. Milenka tak vlastně tělem platila za jejich ochranu. Přežívat tak dlouho v bunkru muselo být utrpení, které si ani nemůžeme dnes představit. Zvlášť, když se skoro každý den dozvídali o smrti dalších a dalších příbuzných, přátel, sousedů a známých.
Malá poznámka: nedokážu si představit, že muži v bunkru kouřili, jak autorka píše, že ze začátku dostávali cigarety a dole pokuřovali, když tam měli málo vzduchu a v létě ani nemohli nijak větrat a topili se ve vlastním potu.

Velmi silný příběh, nepochopitelné co vše museli lidé vydržet.

Člověk si nedovede představit, že by prožil schovaný v nějakém malém vyhrabaném bunkru pod podlahou jen pár dní, ale vypravěčka příběhu, tam spolu s dalšími 17 osobami včetně dětí prožila 18 měsíců. Nad hlavou jim bujaře žili Němci a oni se nesměli ani pohnout, aby je nebylo slyšet. Měli štěstí, že mezi Němci se našla i rodina, která jim v této době hodně pomohla a díky nim válku přežili. Clara si celou tu dobu psala deníky a všichni jí v tom podporovali. Na základě vzpomínek z deníků vznikla tato kniha.

perfektně napsaný drsný, tvrdý a pravdivý příběh. Čteno jedním dechem. Od této chvíle sháním a hltám všechny autentické knihy z období druhé světové války.

Fenomenálna jízda, jakou dokáže roztočit jen samotný život, nezapomenutelný příběh, fantasticky znejízí momentky, jako abslutne zoufalá rodina autorky, na dohled odsunu je navštívena Nemcem Valentinem Beckem, alkoholikem a kurevníkem, jenž jí nabídne pomoc, prostě proto, že Nácky nemusí, rodina je leta schovaná pod podlahou, a nad jejich hlavami pořáda jejich ochránce divoké večírky s esesaky a banderovci, když vyhoří celá ulice, jediný dom Valentina Becka zustane stát, protože, sami židi pomahají hasit, anebo užasny moment, když dvojice malych detí projde v nedeli ráno celym městem nepozorovaně skrz, plnem Němců a banderovců, proste proto, že všichni ty vrazi jsou pravě v kostele, a další paradoxne , absurné situace, jako sám život...

Vzpomínky na dobu před, během i po druhé světové válce od pamětnice, která čerpala ze svých deníků i zážitků. Část války byla spolu s dalšími ukrývána v bunkru pod domem na Haliči, aby nedošlo k jejich deportaci do ghetta a do koncentračního tábora. Kniha možná není tak čtivá jako jiné knihy, které se zabývají tématem holocaustu, ale přináší mnohem více autentický náhled na život.

Čtyři hvězdy za to, že takové knihy existují a že jejich autoři mají tu sílu vyjít s traumatizujícími zážitky z války "na světlo boží". Nicméně se nejedná přímo o deník, jako třeba u Anny Frankové, z deníku jsou zde jen malé útržky a text je vyprávěním zpracovaným třetí osobou a již zabarveným vzpomínkami dalších účastníků, ne jen Clary. Přesto oceňuji, že je psáno stylem, jako by ho opravdu psala mladá dívka.

Nebudu vůbec polemizovat o tom, zda bych takovou situaci zvládla já jako malá/mladá či někdo ze současných rozmazlených "mileniálů"... Měli bychom to ale číst a alespoň přemýšlet.

Kdybych měla možnost se paní Clary zeptat, zajímalo by mě více, jak se v krytu chovali ti další dva mladí muži, kteří nepatřili do žádné z rodin a přišli později. O nich byly v textu jen kusé informace a místy jsem si nebyla vůbec jistá, jestli tam ještě pobývají. Usoudila jsem, že se nijak výrazně nepodíleli na chodu "domácnosti". Také by určitě věděla, co se stalo s příšernými namyšlenými manželi lékárníkovými...

Tohle se mi nečetlo lehce. Je přece jenom rozdíl číst román o strašných věcech s reálným základem ale vědět že je to fikce. A číst něco co někdo opravdu prožil.Klobouk dolů před odhodláním a odvahou všech lidí kteří něco podobného prožili.Jak těch kteří je ukrývali ,tak těch kteří je skrývali.

Co ještě k tomuto dodat...? Strhující příběh, ze kterého až mrazí. opravdu každý by si měl nějaké svědectví přečíst.

Úžasný příběh. Je neuvěřitelné, co člověk vydrží. Napínavé čtení o síle lidské duše. Mohu jen doporučit.

skutočný príbeh židovského dievčatka a jej rodiny z 2.svetovej vojny, ktorý je veľmi dobre napísaný, človek cez tento príbeh sa vžíva do situácie a pocitov skrývanej židovskej rodiny. kto chce sa dozvedieť niečo o vojne a tých, ktorý ju prežili vrelo odporúčam.

Dan Brow napisal horor Inferno. Po Clarinej války somsi hovoril ,čo by si to ten chlap musel navymýšľať za báchorky a by sa spoň na kilometer približil k tomuto peklu.

Skvělá knížka o obrovské odvaze, obětavosti a vůli přežít. Je až neuvěřitelné, s jakým štěstím obyvatelé bunkru pokaždé vyvázli z takřka beznadějné situace a co museli vytrpět.
Na plný počet hvězdiček to u mně sice nakonec není (místy mně prostě Clara šla trochu na nervy s tou věčnou dobrotou a opatrovnictvím), ale rozhodně doporučuji každému k přečtení. Nudit se nebudete.

Kolik slz jsem spolu s Clarou vyplakala...opravdu dojemný příběh. Tohle by si měl opravdu přečíst každý člověk.

Výborná knížka! Hlavní hrdinka přežila opravdu velkým zázrakem a lidem jako byl v knize zmiňovaný pan Beck si zaslouží veliké uznání!

Velmi působivý příběh, po dlouhé době jsem se do nějaké knihy pořádně začetla. Doporučuji každému, nádherná kniha.

výborná kniha, skvěle se čte a člověk si uvědomí, že se má přece jen dobře...