Chyťte Žida!
Tuvia Tenenbom
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388836/bmid_chytte-zida-Wi7-388836.jpg
4
96
34
Tato knížka se stala literární senzací. Přináší zcela nový, překvapující a zároveň znepokojující pohled na dění v nejsledovanějším koutě planety. Je tak vtipně napsaná, že se budete válet smíchy. Izrael je jedinou demokracií Blízkého východu, ale velká část Západu ho tak nevnímá. Proč se Evropané rozhodli, že ti dobří jsou Palestinci? Proč je podporují tak jako nikoho na světě? To se Tuvia Tenenbom rozhodl zjistit. Jenže jako Žid by daleko nedošel. A tak se ve Svaté zemi vydává za Němce, novináře Tobiho. A tomu všichni řeknou všechno. Od palestinských politiků po beduíny, od liberálních Izraelců po konzervativní jestřáby, od křesťanských mnichů po židovské osadníky, od ultraortodoxních Židů k pouličním prostitutkám, od evropských levicových „mírových“ aktivistů po úředníky mezinárodních organizací... Těm všem klade chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o dnešním Blízkém východě i o Evropě. Jestli totiž Tuvia Tenenbom něco není, pak rozhodně není politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny. Tato knížka osvětluje dění na Blízkém východě jako žádná jiná.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , ZeďOriginální název:
Catch the Jew! , 2015
více info...
Přidat komentář
Tuvia Tenenbom je skvělý vypravěč. Nesetkala jsem se dosud s tím, že by autor psal tak vtipně a čtivě o tak vážných tématech, především jde-li o politiku. Opravdu, pokud vás zajímá problematika Blízkého východu, ale máte strach z hutnosti tohoto tématu, nebojte se. Kniha, která je plná hodnotných informací, se četla v podstatě sama. A je velká škoda, že o ní není více slyšet.
Tuvia Tenenbom se rozhodl v roce 2013 vydat na šest měsíců do Izraele, své domoviny, aby tak získal námět pro svoji další knihu – Chyťte Žida. Věděl však, že jako Židovi mu na mnoha místech prásknou dveřmi před nosem. Rozhodl se tedy, že zde bude znám jako německý novinář Tobi (kterým koneckonců také je, protože píše pro německé noviny Die Zeit). Otevřel si tak nejedny dveře, ale dostalo se mu také vřelého přijetí a otevřenosti místních. Spolu s autorem se tak setkáváme s lidmi napříč celým spektrem izraelské populace: vysokoškolskými akademiky, představiteli nevládních neziskových organizací, politiky, novináři, spisovateli, věřícími křesťany, židy a muslimy, ale také s obyčejnými lidmi a jejich problémy. Autor nám za pomocí vtipných a úderných rozhovorů s nimi představuje Izrael.
Nejedná se již o tu stejnou zemi, ze které před 33 lety odešel. Dříve v Izraeli mezi sebou bojovaly dva hlavní tábory: Židé a Palestinci. Dnes se však na bojišti objevuje další, velmi silný, aktér: Evropa. Evropané pod záštitou a financováním EU a neziskových nevládních organizací budují na blízkém východě svoji podobu míru, a to za každou cenu.
A tak si s autorem klademe otázku: Co se doopravdy schovává za tak velkou ochotou nás Evropanů pomáhat Palestině? A proč při vší dobrosrdečnosti zapomínáme pomáhat jiným, často více potřebným muslimům, když je podle všeho tolik milujeme? Proč nás tolik pálí právě Izrael, kór když se jedná o jedinou demokratickou zemí na Blízkém východě? A není přece jen trochu bizardní, že právě Němci jezdí do Izraele učit Židy o demokracii?
Je snad možné, že antisemitismus stále z většinové společnosti nevymizel a jen změnil svoji podobu? Nabízí si tedy otázka, zda Evropané milují Palestince ne pro ně samotné ale proto, že díky nim mohou ukazovat na ty „zlé Židy“? Možná vám odpověď na tyto otázky nabídne kniha Chyťte Žida. Tato kniha vám může změnit pohled nejen na podporu některých neziskových organizací či Červeného kříže, ale také na skrytou stránku některých virálních videí na internetu či důvěryhodnost novinářské práce. Je otázkou na kolik může být Tuvia Tenenbom objektivní, když se v této zemi narodil a je přirozené, že jako Žid bude na straně svého lidu. Je vždy jen a jen na nás, jak kriticky budeme přistupovat k získaným informacím. Možná však stojí za připomenutí, že žádný jiný stát si nemusí každý rok přísahat, že nebude vymazán z mapy.
Jsem velmi ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou dřív, než jsem měla možnost se do Izraele vydat (což se snad někdy v blízké době stane), protože možná i díky ní budu trochu lepším pozorovatelem.
Popravdě, nechápu některé zdejší komentáře. Autor sice nahlíží na realitu dnešního izraelsko-palestinského konfliktu konzervativníma očima, ale popisem, který je maximálně objektivní a nestranný. Ty "anti-slunčkářské" a "anti-neomarxistické" pindy jako by psali jen ti, kteří si přečetli jen nějakou recenzi.
Tenenbom přibližuje realitu pomocí bizarních a záměrně vyostřených historek a zážitků, které prožil s normálními i neobyčejnými lidmi, vysokými politiky, akademiky, představiteli různých náboženství, vojáky, turisty. Za vtipnou až pitoreskní slupkou se skrývá smutná pravda, že svět se dělí na na lidi, kteří nehledě na náboženství nebo politický názor chtějí žít v míru a v klidu a na lidi, kteří nehledě na náboženství nebo politický názor chtějí udržovat společnost v napětí a ždímat z toho peníze a vliv.
Knihu doporučuju, ale musím dát jen 4* za zdlouhavost (450 stran), která chvílemi nudí a od druhé třetiny jako by autor chvilkami vykrádal sám sebe.
byla jsem zvědava na knihu, kterou opěvují milovníci Izraele a odpůrci Palestinců, mezi ně se sice sama neřadím, ale kniha se mi líbila .
I když autor, pochopitelně, sám fandí těm, k nimž se počítá, dozvěděli jsme se, že Palestinci nejsou žádní primitivové neschopní a líní, naopak, jejich města a domy a zahrady tam, kde jim je nerozbíjí izraelská armáda, jsou krásné i když postavené i z mezinárodních zdrojů, jako ostatně i celý Izrael,
nepochopila jsem autorův údiv, že ti, jejichž dědové a báby byli vyhnáni z Haify se stále cítí být Haifany, když on sám, syn přistěhovalců a s ním i mnozí další se cítí být díky podstatně starší a podstatně spornější spjatosti majiteli kusu staré Palestiny,
dozveděli jsme se, že Palestinci nemají rádi Izrael a že mnozí Izraelci také nesnášejí jeho politiku, což je za mne dobrá zpráva,
a zjistili jsme spolu s autorem, že život židovské komunity uprostřed Hebronu, který je jinak palestinský, život na vyhrazeném kousku území, které se nedá ani udržet v čistotě natož budovat a z něhož se nedá svobodně vycházet, je nepříjemný, tutéž zkušenost učinili ale i palestinští obyvyaelé Gazy, na což autor nepřipadl,.
potvrdili jsme si, že osadníci skutečně kácejí palestinské olivové háje a zahrady,
zkrátka, že je tam situace nemilá, těžko řešitelná a v podstatě bránící v normálním životě všem, a že se na ní přiživují mnozí.
musím pochválit překlad, byl barvitý.
Výborné. Zpočátku jsem si říkal, že to bude “jen” za čtyři, když tam jen chodí a jezdí po Izraeli a baví se s lidmi, ale i když je těch setkání čím dál víc a nemáte šanci si pamatovat každou postavu, to množství vás nezahltí, ale naopak má kladný efekt - čím dál tím víc vylézá jeden nepopiratelný fakt, který mi jen potvrdil můj dlouhopřetrvávající pocit - že Evropané se svého odvěkého antisemitismu nezbavili a pořád pro velkou část z nich (z nás) je Žid tím hlavním nepřítelem a chudák Arab nebo Palestinec jsou pouhé oběti izraelského brutálního útlaku. Depka z poslední třetiny knihy je obrovská a já jen doufám, že Izrael přežije navzdory všem protivenstvím. Tuvia je skvělý pozorovatel a umí odlehčit veškerá setkání, takže knížka skvěle odsýpá a čte se jedním dechem jako nejnapínavější román. Už se těším na jeho další poklady. A co napsat závěrem? Levičáci, shořte v pekle!
Vynikající. Kniha poskytuje skvělý vhled do současného izraelsko-palestinského soužití i do stále v Evropě přetrvávajícího protižidovského cítění. Všem vřele doporučuji.
Tedy takto: kniha rozhodně přináší velmi přínosná fakta a informace. Vlastně velmi alarmující a i trochu děsivé, ovšem často hlavně smutné informace o Izraelsko-Palestinském konfliktu a skutečném životě v Izraeli. A nejen o Izraeli. Čtenář se částečně dozvídá mnohé i o světě okolo, tedy o Evropě, o zaoceánském velikánovi Americe, o různých evropských i mezinárodních organizacích atd. A mnohdy to není nic pěkného.
Nyní k autorovi: Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na chuť Tuviovu žoviálnímu stylu. Je to styl velmi americký, autor nám jinak možná nezajímavé informace podává specifickým bodrým, svižným stylem. Já bohužel tomuto stylu psaní ještě úplně nepřivykla, takže se musím přiznat, že mi to ze začátku lezlo trochu na nervy, ale později jsem se nějak přizpůsobila.
Zajímavé je pak prolínání běžných popisů, přepisů rozhovorů a výčtů různých faktů s autorovými vlastními názory, komentáři a připomínkami. Na jednu stranu to knihu určitě činí velmi čtivou, a já přiznávám, že je zajímavé mít možnost si přečíst, co si u takového rozhovoru myslí sám tazatel - buď o samotném dotazovaném, nebo o tom, co tázaný říká. Interview pak přestává působit tolik ploše. Na druhou stranu se nyní pozastavuji nad tím, zda ve mně vzbuzuje emoce ona pravděpodobně opravdu krušná realita momentální napjaté situace v Izraeli, nebo mě k emocím cíleně tlačí svými sem tam lehce zaujatými poznámkami sám autor. Těžko říct.
Korektura a překlad: jsem nemile překvapená. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by se vyskytovalo tolik překlepů. Někdo by mohl namítnout, že to zde přeci není důležité. Já jsem bohužel asi výjimka, mě takové věci důležité přijdou, obzvlášť pokud na ně narážím příliš často.
Samozřejmě umím pochopit, že i překladatel/editor/korektor je jenom člověk, dvě, tři chyby v poměru k velikosti této knihy bych neřešila. Ale tady se opravdu vyskytují chyby skoro v každé kapitole. Někdy i více než jedna v rámci kapitoly. To mě po určité chvíli začne iritovat, hlavně mi pak vadí, že se na tyto překlepy soustředím víc než na samotný děj, můj čtenářský požitek to prostě jednoduše ruší.
Co se týče samotného překladu, v knize jsem dokonce narazila na pár nesrovnalostí u shody přísudku s podmětem. Tedy, to už bylo trošku přes čáru. Ono sice není divu, jelikož Tuviův styl je velice květnatý a popisný, některé jeho věty začínají svou spletitostí a nekonečností skoro připomínat Hrabalovské romány, je tedy opravdu snadné se v tom ztratit a spojit omylem úplně jiné větné členy. Ale od toho je tu korektura, aby podobné věci "vyhmátla". Zde mám pocit, že byla kniha po překladu rovnou poslána na tisk. Výsledek mě irituje.
Závěrem můžu říci, že i přes výše uvedené nepříjemnosti dokáže tato kniha zanechat silný dojem. A je to dobré čtivo pro polechtání šedých buněk mozkových. Aspoň já se napřemýšlela až až, navíc jsem si znovu zopakovala (tedy odbíhala ke starým učebnicím a jiným historií se zabývajícím titulům) spoustu z historie týkající se této oblasti Blízkého východu, bez těchto znalostí člověku totiž jinak ujde mnoho informací (ačkoli i sám Tuvia se ve svém povídání hodně navysvětluje, aby toho třeba neznalému čtenáři dost osvětlil). Knihu a její příběh tedy celkově hodnotím kladně.
Jen nevím, jestli budu i nadále investovat do knih nakladatelství Zeď, není to jejich první kniha, ve které jsem narazila na přehršli překlepů a jiných gramatických nešvarů.
Tato knížka osvětluje dění na Blízkém východě jako žádná jiná.Párkrát se zasmějete,ale většinou jen budete nechápavě vrtět hlavou.90%.
Pro mne velice překvapivá, až děsivá zjištění, např.:
- jak obrovský, pravděpodobně dominantní vliv na region mají nejrůznější evropské neziskovky, nevládní organizace a 'lidskoprávní' nadace, v praxi živené obzvláště tučně německou vládou, dále Švédy, Nory a zdroji EU (tedy i nás), které obrovskými penězi podporují Palestince jak co se týče živobytí, tak - a to hlavně - každodenní protiizraelské propagandy.
- jak názorově nejednotný je dnešní izraelský národ, přestože je ze všech stran obklíčen arabsko-muslimskou nenávistí; kolik fanaticky levicově smýšlejících Židů pomlouvá a v podstatě nesmyslně nenávidí sami sebe.
Jak v knize říká izraelská manželka jednoho takového 'antižidovského Žida':
"Být v naší době lidskoprávním aktivistou znamená především osobní stylizaci, nikoliv filozofii, je to trendy, je to móda. Lidskoprávní aktivista nehledá fakta a ani logiku; jde mu o dress code, "cool" oblečení, o jazyk, dikci, způsoby a jistý typ vyjadřování." (s. 229)
Hrome, tak ono je to tam nakonec stejné jako u nás? I tam to válcuje EU ovládaná neomarxisty typu Merkelové spol.?
Děs běs.
Překvapivě vtipná kniha, i když samo téma je spíše neveselé. Pokud se někomu tahle kniha zdá být politicky nekorektní, jak naznačuje i text nakladatele, tak jenom proto, že považuje politickou korektnost a lež za totéž. To, co v knize totiž hlavně najdete, je syrová pravda o situaci v židovském státě.
Geniální kniha! Konečně se někdo nebál nazývat věci pravým jménem. Všem levicovým aktivistům musí se musí ježit chlupy vztekem.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Chyťte Žida! |
| 2017 |  Všechny jejich lži |
| 2018 | Čau uprchlíci! |
| 2019 | Krysy Jejího Veličenstva |
| 2020 | Spím v Hitlerově pokoji |
Zpočátku jsem se při čtení náramně bavil, postupně však mé nadšení z knihy vyprchalo. Nedokážu posoudit do jaké míry autorovo vyprávění a rozhovory odráží izraelsko-palestinskou realitu, ale jsem spíš nakloněn uvěřit mu. Uvítal bych o polovinu kratší verzi knihy. Ke konci jsem měl pocit, že se Tenenbom již opakuje a poněkud jsem se nudil. Přesto jsem rád, že mi autorův popis jeho putování po "svaté zemi" umožnil blíže se seznámit s problematikou vztahů mezi Židy a Araby.