Chudí v Lodži

03.03.2013

Moje pocity z téhle knížky vystihuje parafráze jedné recenze:"Kniha Chudí v Lodži se čtenáři nemůže líbit, vzhledem k tématu, které popisuje, ale donutí jej přemýšlet nad událostmi 2. světové války." Není to rozhodně čtení na klidnou chvilku před spaním, ale na pocity, které ve mě čtení Sandbergova textu vyvolalo, se nezapomíná...Ať je míra autorské fikce jakákoliv, chudí z lodžského ghetta se dostanou člověku pod kůži....

23.02.2013

Sandberg se pokouší o objektivní náhled, je si vědom své převahy v možnosti zkoumat situaci, rozhodnutí a lidské kroky s obrovským časovým odstupem – nicméně si pozici nestranného pozorovatele nedokáže udržet úplně, což je patrné zejména u hlavní postavy knihy i ghetta Chaima Rumkowského. Do ověřených faktů a svědeckých výpovědí částečně promítá vlastní přesvědčení, jako by se tím snažil Rumkowského svéráznou postavu rozhřešit, modeluje podle toho často i jeho psychickou stránku, což v celkovém pojetí působí poněkud rozpačitě. Sandberg se totiž rozhodně nesnaží o nějaké větší bilancování, či vytváření předem nejasných závěrů, většinou předhazuje jen posbíraná fakta ozdobená spisovatelskou fantazií… Faktem ale je, že alespoň po té skutečně historické stránce se jedná o velice slušně provedenou knihu, bez zbytečného patosu i přehnaných výlevů násilí, která v tomto případě dovede umlčet i vtíravou otázku, kolik je toho o holocaustu ještě možné napsat a jaký to má, po tom všem, co už bylo napsáno, smysl. Osobně jsem se čtením problém neměla, případný čtenář by si měl uvědomit, že Sandberg se záměrně snažil tuto historickou etapu zpracovat poměrně z širokého úhlu pohledů a zdrojů a tím vlastně dosáhnout určité objektivnosti, které jedna postava, jeden vzpomínající člověk není schopen. 3,7/5

06.01.2013

Kniha samozřejmě popisuje krutou realitu 2. světové války, ale tak nějak nemastně neslaně....měl jsem problém knihu dočíst...sice dočetl, ale že bych si sedl na zadek, to tedy ne....že tohle je ten super román, bestseller atd??

25.10.2012

Asi je pravdou, že postav i příběhů bylo až moc. Stejně tak to bylo ve Leningradu od Anny Reidové, ale zde to byla vždy přímá svědectví, mělo to smysl.. Ale to nic nemění na tom, že Lodž je to nejpodmanivější město, jaké jsem kdy navštívila a každou knihu o něm prostě hltám... Byl to můj sen, procestovat Polsko a přenocovat ve Wroclawi, Lodži, Waršavě i Krakově a trošku panu Sanbergovi závidím, že díky psaní této knihy měl přístup do archívů a povídal si s lidmi, kteří tu historii znají... Doporučuji i knihy Andrzeje Barta a Wladislava Reymonta... Každopádně mě bylo líto, když jsem knihu dočítala, to své jsem si tam našla... I víc

02.05.2012

Knihu jsem v půlce odložil. Příběh nemá spád, je tu příliš mnoho postav, ke kterým si člověk nevytvoří vztah a těch hrůzností je tu tolik, že po chvilce už přestanout na člověka emotivně působit. Řekl bych, že to není kniha pro každého, ale spíše pro lidi co se o toto téma blíže zajímají. A to, že jsem se v rejstříku postav hned na začátku čtení knihy dozvěděl, jak dopadne jeden z "hlavních hrdinů", taky nepomohlo..
P.S.:Tak jsem to nakonec dočetl, protože nedokáži nechat rozečtenou knihu, ale můj názor zůstává bohužel stejný.

26.12.2011

Už když jsem někdy zjara četl recenzi se 100% hodnocením, věděl jsem, že tu knihu musím mít. Mediální masáž byla neúprosná - nejlepší švédský román za posledních 30 let, desetitisíce prodaných výtisků. To je sázka na jistotu. Knihu jsem tedy přečetl jedním dechem a ... nic se nestalo. Začal jsem tedy sám pro sebe řešit proč. Obsah je samozřejmě tak silný, jak jen být může. Navíc většina postav je reálných a ty události se staly. Bezvýchodné situace, přetrvávající pocit zimy a hladu, tohle všechno na mě při čtení samozřejmě působilo. Ale nemohl jsem se prostě ubránit tomu malinkému vnitřnímu Cimrmanovi v sobě, který během první půlky knihy neustále opakoval, "člověče, vždyť vy tam máte figur jak na orloji!". A to je možná ten hlavní důvod, proč mě to nemělo šanci strhnout - postav a drobných příběhů bylo tolik, že jsem neměl šanci se s kýmkoliv stotožnit a sledovat nit jeho osobního příběhu skrz celý román. Od půlky knížky už bylo jasné, že autor nevypráví silný příběh, ale popisuje příběhy všechny. Což v celkovém dojmu působilo až odtažitě - nejsou to silné příběhy na pozadí války (i když tam se zablesklo, jak se začal vyvíjet vztah otec-syn Prese Rumkowského), ale spíš obraz války celkový. Jenomže to je málo - když se řekne židovské ghetto, vidím hned Pianistu. Když se řekne židovské transporty, vzpomenu Motlitbu pro K. H. nebo Sophiinu volbu. A za tím vším samozřejmě Schnidlerův seznam. A všechna tahle díla mají společného jmenovatele - naprosto strhující lidský příběh. To mi bohužel u Chudých v Lodži chybělo a přestože je to skvělé dílo, v mém osobním hodnocení se těm nejlepším nevyrovná.