Chceme to, co máte vy
John Lanchester
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203119/bmid_chceme-to-co-mate-vy-Dpt-203119.jpg
5
131
37
Pepys Road je obyčejná ulice v Londýně. Každý dům, který zde stojí, se během sto padesáti let stal svědkem různých osudů – viděl narození, lásku, samotu, zoufalství a smrt, dobře ví, jak vypadají rozmary Štěstěny, co je bída a co rozmařilý přepych, zažil léta tučná i hubená. Román vypráví příběh obyvatel této ulice a líčí, jak do jejich osudů zasáhne celosvětová finanční krize. A spektrum postav je velmi slibné: bankéř Roger, starousedlice Petunia, trafikant Ahmad a jeho bratři, původem z Pákistánu, polský zedník Zbigniew, maďarská chůva Matya, mladičký fotbalový zázrak, Senegalec Freddy, dopravní kontrolorka Quentina, performer Smitty a další. Všichni mají co skrývat, všichni mají co ztratit. Jak se zachovají, když jednoho dne někteří objeví v poště pohlednici svých vlastních dveří se vzkazem CHCEME TO, CO MÁTE VY? Jak se jejich život změní pod tlakem neúprosných změn? Kniha Johna Lanchestera navazuje na tradici anglické společenské satiry a představuje vytříbenou ukázku klasického románu.... celý text
Přidat komentář
Autor má výborný pozorovací talent pro věci vnější i vnitřní. Tak jako dokáže trefně popsat třeba to, co a koho člověk vidí, když projíždí autem londýnskými ulicemi, tak výstižně a nám známě zachycuje stereotypy v chování a myšlení lidí. Nastavení vztahů, reakce na smrt, vyrovnávání se se skutečnou nebo domnělou křivdou... A vtipnou pointu autor celému příběhu dává, když zasílá pohlednice s nápisem "chceme to, co máte vy" lidem, kterým zrovna není moc co závidět.
Líbila se mi směsice různých národností zasazená do rozličných životních příběhů, která se střetévá v prostoru Londýna, a dokonce mi ani nevadilo, že je to knížka s největším počtem vulgarismů, jakou jsem v poslední době četla. Překladatelka se vyřádila.
Nebudu hodnotit, nedočteno. Snažila jsem se, a přestože uznávám, že styl vyprávění je velmi, velmi dobrý (popis ulice a domů žijící svým životem je bravurní), nějak mě konkrétní osudy lidí, zbohatlíků či nezbohatlíků, finančníků atd. nezajímaly. Prostě můj špatný výběr tématu.
Obyvatelé jedné ulice a každý si prožívá svůj vlastní příběh. Bylo to rozhodně zajímavé čtení.
Zajímavá kniha z multikulturního Londýna. Čtivě popsané osudy postav z různých koutů světa, různých společenských vrstev. Jen se mi zdálo, že západní společnost schytává trochu moc kritiky, oproti dobrákům z východu a třetího světa. Nic a nikdo není černobílý, a to mi zde přišlo představeno.
A přiznávám se, že doslov mi přišel zbytečný. Myslím, že vysvětlovat knihu snad není potřeba a poučovat čtenáře snad taky v nějakém doslovu není třeba. Kniha je hodná přemýšlení, o dnešním světě, který opravdu bohužel není spravedlivý... ale tyto úvahy si každý může mít s jakýmkoliv závěrem. A po této knize se jich chvíli nezbavíte.. Mám to úplně chuť vykřičet, ale to do hodnocení knihy nepatří. Je to spíš takový hořký bonbonek.
Tak ještě citát, co mě pobavil:
"Zastával filozofii, že pokud je chlap čistý, po finanční stránce solventní a není docela šereda, už tohle ho kvalifikuje mezi horních třicet procent mužského pokolení."
Veľmi zaujímavo popísaný život jednej ulice v Londýne. Žijete život s ľudmi, bývajúcich v tejto ulici a máte pocit, že ste súčasťou každej rodiny. Sú rôznej národnosti, náboženského vyznania a všetci majú svoje osobité starosti.
"Chceme to, co máte vy" je velmi čtivá kniha, která dokáže čtenáře velmi rychle vtáhnout do děje. Zajímavé téma, zajímavé postavy, zajímavé dějové zvraty a pro mě docela nový pohled na Londýn. Jen ta pointa člověku dojde dřív, než autor předpokládal... Ale rozhodně doporučuji :)
Hodně dobrý společenský román,který nás zavede do jedné londýnské ulice. Skvělé napsané příběhy lidí ,které postupně ovlivňuje společenské postavení a hlavně peníze. Kniha se mi četla velmi dobře a hodně mě bavila.
Akorát ten doslov mi přišel z mého pohledu trochu mimo a ke knize mi moc nesedl.
Za mna priemerne hodnotenie. Slubne rozbehnute, niekolo nezavislych putavych pribehov ktore maju 1 spol. menovatela (ulicu Peppys Road) . Od kampane "Chceme to co mate vy" som cakal nejaku dramu, zapletku, rozuzlenie - avsak v podstate nic sa neudialo, cize zaver sklamanim pre mna ... ale multikult. Londyn a roznorodost pribehov - toto ma velmi bavilo.
Este zaujimavost: v Doslov-e pisaneho r.2014 hovoria o Londyne/UK ako o mieste so silnejucimi snahami odclenit sa od zvysku Europy, od prilevov mimoangl. prac.sily. A v 2020 tu mame Brexit n progress..
Dlouho mě to HODNĚ bavilo, protože autor si vyprávění doslova užívá a za brilantní jazykovou stránku si zaslouží čistých 100%, ne-li víc! Jenže s blížícím se koncem se najednou začaly dostavovat známky únavy. Z toho množství slov a z autorova vědomého popření klasické křivky výstavby dramatu, kdy se děj, přes obligátní "krize" a "peripetie" nějakým způsobem vyvíjí a následně vtéká do finálního rozuzlení, případně vrcholí očistnou katarzí. Kniha je totiž psána (aniž bych to myslel jakkoli pejorativně) stylem "nekonečných seriálů" neboli metodou "napíšu klidně dalších 10.000 stránek, jestli chcete" – samotné izolované příběhy, z nichž je kniha složena, určitý vývoj samozřejmě mají, ale jako celek připomíná román ze všeho nejvíce mohutnou, pomalu se valící řeku bez začátku a konce…
Přesto pěkných (a zasloužených) 80%.
Multikulturní Londýn na pokraji finanční krize a lidé různých kultur a postavení, kteří tuto dobu svým způsobem prožívají. Mně na téhle knize už skoro od začátku něco vadilo a vlastně ani neumím vyjádřit, co to bylo. Mnoho postav, jejichž osudy spolu vlastně nijak nesouvisejí, a ty postavy, přestože mají asi vyjádřit, jak žije určitá vrstva, mi přišly velmi zjednodušené anebo naopak mi přišlo, že mě autor tlačí to toho, abych je zařadila, tam kam patří. Finančník – pracuje za obrovské peníze, a přitom na svou práci nestačí, jeho žena, hloupá slepice, která asi ani neumí počítat, polský řemeslník, který svojí pracovitostí, poctivostí a nízkou cenou tvoří konkurenci pro britské dělníky, „bláznivý umělec, skrývající svoji identitu a tvořící performance, které vlastně jen provokují, ale nic nevyjadřují, islámská rodina, která provozuje něco jako trafiku, umírající stařenka a dcera, která se o ní stará a ví, že až po ní zdědí dům, tak vyřeší svoje finanční otázky atd. atd........ Všechno jako klišé, které je dáno, a tak to prostě musí být. A vlastně mi to celé přišlo spíš jako článek v novinách nebo populárně naučná publikace. Chvílemi se mi to nechtělo číst. Přečetla jsem to, ale nic nového jsem se nedozvěděla, žádné velké drama se nekonalo a na konci se všechno tak nějak uhrálo do vytracena. Vlastně možná mi tam chyběly nějaké pocity těch postav. Byly tam, ale postavené přesně podle předem daného schématu. Už dlouho jsem se žádnou knihou takhle nebojovala.
V marketingu téhle knížky jako by někdo šlápl trochu vedle.
Dvojznačný název originálu byl báječně výstižný - Capital znamená jak „hlavní město“ tak „kapitál“ (majetek, o který v knížce jde opravdu všem). Český název „Chceme to, co máte vy“ je naproti tomu poněkud zavádějící, protože rozhodně není hlavním tématem knížky.
Ale i anotace jako by mluvila o jiné knížce. Spíš než román jsem to vnímala jako několik dobrých samostatných povídek o různých lidech, vyprávěných paralelně - jednotlivé příběhy totiž spolu až na pár výjimek nijak nesouvisí.
Tolik k propagaci.
Co se týče samotné knížky, děj pěkně odsejpá; je inspirován obecnou realitou současného multikulturního Londýna i skutečnými příběhy (což se dozvíme v doslovu).
Problém nastane, když si uvědomíte, že většina postav je víc černobílá než je zdrávo, rozpoznáte leckterá klišé nebo dokonce ucítíte lehkou manipulaci, která se pokouší bořit zajeté předsudky a naznačit, kdo že je tu ten černý a kdo bílý.
(Což ovšem neznamená, že africká kontrolorka nemůže být spolehlivá, polský řemeslník poctivý a pracovitý, muslimská rodina tolerantní, džihádista fanatický a bohatá britská panička pěkná slepice.)
Suma sumárum je to poměrně dost dobře napsaná knížka, jejíž velká část je o přistěhovalcích. Fredrik Backman by asi řekl něco jako: „Je to složité. Známe-li celý příběh konkrétního člověka, je mnohem těžší vynášet černobílé soudy.“
---
„Šahídův názor: každý, kdo musí do práce chodit v obleku, den co den v hloubi duše trochu umírá.“
---
„Bavili se spolu způsobem, z něhož vyzařovala faleš, takže i sebekratší zdvořilostní konverzace byla jako navoněný prd.“
Bylo dobrodružné a osvěžující strávit každou kapitolu u jiného hostitele. Nedovolilo mi to se nudit a těšila jsem se na každou další stranu...
Místy byla kniha opravdu vtipná, je vhodná i jako čtení na pracovně nabitý týden (kapitolky jsou krátké a i přes několikadenní pauzu od čtení jsem se dokázala v pohodě zorientovat). Nicméně i přes krásnou jazykovou podobu a zajímavé životní osudy bych příběh uvítala kratší, do čtení jsem se několikrát opravdu musela nutit a některé pasáže mi připadaly zbytečné.
Zajímavé příběhy lidí z jedné londýnské ulice, ráda jsem se k nim vracela a navíc skvělé postřehy o životě obyvatel tohoto města. Jen doslov je podle mě nepatřičný, tak málo se týká obsahu knihy a tak moc chce poučovat :-(
Líbilo moc. Možná trochu slabší konec. Asi jsem čekala šokující pointu, která nepřišla. Ale čtení zajímavé. Postavy vesměs nesympatické, ovšem s nadějí na změnu.
Dám plné hodnocení, jako vždy, když se mi kniha četla lehce a přitom s takovou správnou dávkou zvědavosti a nedočkavosti, jak to bude dál. Autor vám předloží několik lidských typů, tak různých (a to po všech stránkách) a příběh se krásně zaplétá a rozvíjí, s pomocí výborných postřehů a slovních spojení, taková srozumitelná krása... i když příběh není idylka, to rozhodně ne. Nikdy bych neřekla, že mě bude tak moc bavit číst o africkém fotbalistovi nebo rodině Pákistánců či polském zedníkovi... V tomto románu z Londýna, najdete současnost, malá i větší osobní dramata, humor, soucit, smutek a obraz naší doby i lidského snažení nebo prostě život, jaký je. (Do knihy se mi nechtělo - ach, ty obálky někdy tak odrazují - komentáře zde mě přesvědčily, tak opět: díky uživatelé DK).
"Osmána miloval, jak jinak, nebylo však pochyb, že je to otravný parchant."
(starší bratr o mladším - věta na s.35, u které jsem si řekla: tak tohle mě bude bavit :)
Zajímavé nahlédnutí do života lidí z jedné ulice v Londýně, skvěle napsáno, ovšem nic pro netrpělivé čtenáře. Tolik příběhů, úvah, informací, pocitů, životy starousedlíků i přistěhovalců, mladých, starých, bohatých i těch, co zápasí o přežití, se čte pomalu, člověk má dojem, že jinak by mu uniklo něco podstatného. Výborná kniha.
Štítky knihy
Anglie Londýn satira anglická literatura mezilidské vztahy přistěhovalci, imigranti společenské romány sousedské vztahy
Chceme to, co máte vy
Tato kniha je napsána tak pravdivým stylem, jakoby to nebyla literatura, ale autentický záznam reality. Je zvláštní to číst, je to tak samozřejmě dnešní, skutečné, nic podobného jsem ještě nečetla. Zachycuje Londýn, takový jaký je ve své novodobé pestrosti. Jací jsou dnešní obyvatelé Londýna, odkud pocházejí? Kolik mají peněz a jak s nimi zacházejí? Jak je spravedlivé, že někdo má v Londýně dům? A do toho jedna detektivní záhada.