Chata v Jezerní kotlině

Chata v Jezerní kotlině https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391624/bmid_chata-v-jezerni-kotline-mva-391624.jpg 5 1519 162

Jezerní kotlina série

1. díl >

Život Pavla Zemana, který je hlavní postavou příběhu o velkém chlapeckém přátelství, se po smrti otce od základu změnil. Velkou oporou je mu kamarád Ludva Grygar, se kterým Pavel podniká dobrodružné výpravy do téměř nepřístupné kotliny s jezírkem, kde si sami postaví srub. Vedle velkého přátelství ale prožívají i velká zklamání. Ludva se totiž nechá zlákat špatnými kamarády, začne kouřit a těžce onemocní. Vyhraje nakonec svůj vnitřní boj? Ke knize je přiložena interaktivní Zavřená kniha!... celý text

Přidat komentář

Cestovatelka136
včera 5 z 5

Vhodná motivace pro děti a mládež. Knížka o věrném přátelství dvou chlapců, Pavla a Ludvy, prověřené časem i nemocí Ludvíka, který podlehl falešnému přátelství s Filipem. Ludvu, slabšího tělesně i duševně, stálo kouření cigaret málem život. Díky Pavlově podpoře nad nemocí zvítězí a společně se budou moci vrátit do Jezerní kotliny. Knížka plná dobrodružství, napětí a tajemství vhodná i psaná pro mládež může oslovit i dospělé čtenáře milující tento žánr.

Emik87
18.02.2024 5 z 5

Asi moje nejoblíbenější Foglarovka. Přátelství dvou kluků, které vznikne tak nějak náhodou ustojí nejednu zkoušku. Prostě klasika, která mě provázela dětstvím.


RemiBlack
06.02.2024 3 z 5

2024/5
Znám spoustu lidí, pro které je Chata oblíbená knížka od pana Foglara, ale vlastně mi to místy přišlo hrozně smutné. Jakoby nebylo to špatné, Jezerní kotlina je krásné místo a vůbec. Ale i když u foglarovek člověk rád počítá s určitými prvky, které by se určitě stát nemohly, tady jsem o nich začala přemýšlet (a to je vždycky nebezpečné :D).

douchova11
05.02.2024 5 z 5

Moc hezké čteníčko, když si chce člověk zavzpomínat na knihy ze svého dětství.

RoBertino27
21.11.2023 4 z 5

Dávno, předávno tomu, kdy na mě vykoukla tak trochu utajená knížka oranžových desek (1969) a po prohlédnutí rozhodně nerozjásaných obrázků jsem nevěděl, co od ní čekat. Ale odradit jsem se nenechal. Příběh Pavla Zemana a Ludvíka Grygara má rozhodně dlouhodobý přesah, jen v dnešní přetechnizované a odcizené době by nejspíš už žádnou kotlinu nikde nenašli, a když, tak s developery v zádech. Foglar tu opakovaně používá některá tradiční schémata a s odstupem času působí více naivně, ale to hlavní v příběhu zůstalo. A ruku na srdce, kdo by si dneska dal tu práci, námahu, odhodlání a vytrvalost postavit si onu chatičku? Aniž by mu to demokratické úřady ihned nenařídily strhnout jako černou stavbu?

tatjana1737
03.09.2023 4 z 5

(SPOILER) !!! POZOR SPOILER !!!

Jedna z mých nejoblíbenějších foglarovek a dokud jsem ještě měla víc času, pravidelně jsem ji četla vždy o prázdninách, pro ten melancholický pocit končícího se léta. Když jsem zjistila, že nejnovější vydání ilustroval Pavel Čech, koupila jsem si Chatu jen kvůli němu, doma mám vydání od Olympie z 90. let. Když čtu nějakou knihu opakovaně, zpravidla u mne dokáže vyvolat pocity a emoce z doby, kdy jsem ji četla poprvé a kdy mne zasáhla. Jak jsem nyní koukala na text v jiné úpravě, nebylo to ono! Vlivem komentářů níže, mnohem víc jsem si všímala věcí, které mi svého času nepřišly, ale nyní působí "little bit gay". Když na scénu přišly temné věci, konečně jsem umlčela cynický hlas svého skeptického dospělého Já a plně se začetla. Jiřího Derneta jsem se v důsledku později nebála, bylo mi ho jen nesmírně líto a mrzí mě, že mu autor neumožnil naposledy se podívat na kříž.

Nemyslím, že by vztah ústředních hrdinů byl nezdravý. (I když se spolu rádi koupali,) Pavlův vztah k Ludvovi jsem vždy vnímala jako ryzí a i já v průběhu let měla kamarádky, s nimiž jsme sdílely vše, trávily spolu každou volnou chvilku, těšily se na sebe a nikdo nás nemohl obvinit z "něčeho víc". Dokážu se vzít i do Pavlovy frustrace, protože řada z těch přátelství nedopadla a i když čas bolest otupil, tehdy to bylo bolestné. Jistě, Ludvova nemoc a uzdravení mohou nyní působit trochu naivně, ale je třeba vycházet z Foglarova odporu ke kouření, a třeba na mě jako na dítě ten morální apel působil.

Jediné, čemu se nyní za ty roky divím, je, že Ludva Pavla nikdy ani později nepřibral ke své slavnosti Rudého nebe.

Nové vydání od Albatrosu kopíruje vydání Rychlých šípů co do volby desek i papíru, knize tahle úprava sluší. Jenom... Ač mám Čecha ráda, trnkovsky laděné obrázky mi k "mojí" Jezerní kotlině nesedly a některé obrázky působily opravdu dětsky, ne hodny staršího čtenáře. Za nejhezčí považuji velkoformátové ilustrace se zapadajícím sluncem a mísícími se barvami, ty ve mně vyvolaly onu melancholii a stesk stejně jako zář podzimního slunce a vůně jizerskohorských luk, nedefinovatelný stesk, který ve mně Chata v Jezerní kotlině vždy vyvolává.

kosátkoo
02.09.2023 5 z 5

To je tak krásný a citlivě napsaný román. Vím, že je Foglar problematickou osobností, ale psát vrcholně citlivě uměl a tohle je podle mě jeho vrcholné dílo.

mcabr
15.07.2023 5 z 5

Knihu jsem četla kdysi dávno. Pěkné čtení, jen nevím jestli se tohle dnešní mládeži může libit, přátelství, kamarádství.

Stupino
18.06.2023 5 z 5

Syn to měl jako povinnou četbu, tak se kniha u nás musela udržet o trochu déle, abych si též ukrojil z trošku toho Foglara. Super oddechové.

Donnie
08.01.2023 4 z 5

Ke knížce jsem se po letech vrátila v rámci knižní výzvy. Kdysi jsem si ji půjčila v knihovně a nepřečetla ji, tak jsem téma vzala jako příležitost tento rest z dětství dohnat. Při čtení jsem byla trochu zaskočena silným moralistním vyzněním knihy, které jsem při čtení Foglara v dětství nevnímala. Konec mi sice přijde lehce přehnaný a přátelství dvou chlapců je zvláštní, ale vcelku se jedná o příjemné čtení.

GreenMagritte
15.12.2022 5 z 5

Jako dítě jsem foglarovky nikdy nečetla a měla jsem pocit, že je to pro kluky a že mi to nic neřekne. Chatu v jezerní kotlině jsem poslouchala jako audioknihu a bylo to fajn. Zaplavila mě vlna vzpomínek na dětství, záchvat sentimentu, až nelibý a smutný. Není to žádná vysoká literatura, vždyť je to kniha pro mládež, přesto mě překvapilo, jaké emoce ve mně vyvolala a kolik lidí na ni s láskou vzpomíná.
.
To je na knize právě to krásné, je tak naivní až ve vás ožije i to vaše dětské naivní já. Byly tam okamžiky, které mě braly za srdce (slavnost rudého slunce, odvrácení se od kamaráda) a proto pominu spoustu té naivity a dětinskosti. Akorát ty popisy svalů a sportovních hochů mi přišly lehce úchylné :D

Pan_Skala
27.08.2022 4 z 5

Hlavně díky výzvě jsem se rozhodl číst tuhle foglarovku. A jaké bylo moje překvapení, že jsem si ji vůbec nevybavoval, že bych ji jako dítě četl a to jsem měl v ruce snad všechny foglarovky. Bylo příjemně strávených pár dní, které mi kniha způsobila. Takový menší návrat do dětství. Jinak děj nemá cenu nějak extra hodnotit, protože v některých věcech se to mohlo proti dnešku posunout, ale ta touha po dobrodružství a kamarádství musí na mladé čtenáře působit i dnes. Snad foglarovky zůstanou oblíbeným čtením mladých kluků a holek.

beníček
24.08.2022 2 z 5

Kniha je napsána poutavě a zajímavým stylem. Z pohledu dneška je ale předkládán příběh nezdravé závislosti jednoho z kamarádů na druhém, kteří se vydělují ze společnosti dalších kluků. To je logicky musí deformovat nejen ve vztahu ke společnosti vrstevníků, ale přinášelo by jim to ochuzení o životní zkušenosti a zážitky. Takový vzorec chování by dnešní psychologové nejspíše vůbec nedoporučili. Mimoto kamarádství těchto dvou hochů je popisováno až nestandardně a v někom by snad mohlo vyvolat pocit, že mezi nimi mohlo být i něco víc. Vedle toho i skutečnost, že hrdinové, kteří jsou mladší než kvintáni, sami postaví chatu ve zcela opuštěném místě, ke kterému nikdo nezná cestu, je zcela přetažená za vlasy.

Hakate
23.08.2022 5 z 5

Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.

Jedna z nejlepších.

Obelix15
23.08.2022 5 z 5

Základní četba každého plantážníka. Jedna z mých oblíbenějších od tohoto autora.

slawa.cap
09.08.2022 4 z 5

Poslouchal jsem jako audioknihu.
Víc než po dvaceti letech druhý návrat k Foglarovi.
Bohužel už tomu nějak nevěřím. Ducha mám zničeného konzumní společností a vším tím co se kolem děje. A taky už mám tento věk dávno za sebou a co si pamatuju málo co z toho fungovalo tak jako v knížkách. Přesto se mi příběh líbil a asi až na trochu uspěchaný konec mu není vlastně co vytknout.
Závidím Foglarovi, že v mém věku dokázal psát příběhy o malých chlapcích asi jim i věřil. Já mu to kdysi rozhodně věřil.
Rozhodně si knihu přečtu se syny, ty to určitě ohromí a třeba je to ochrání od kouření.

Květi62
23.05.2022 4 z 5

Kniha od autora z mého dětství. Byla to první "foglarovka", kterou jsem vzala staršímu bratrovi z jeho knihovničky a přečetla ji jedním dechem. Příběh o velkém přátelství hochů, o jejich velkém dobrodružství v údolí tajemné Jezerní kotliny, o odvaze, zradě a usmíření se mi tak líbil, že jsem si připravila referát do školy a chtěla jsem se o knihu podělit s ostatními spolužáky. Bohužel, tehdy byly knížky Jaroslav Foglara zakázány, takže jsem neuspěla. O to více mě knihy J.Foglara začaly přitahovat a postupně jsem přečetla snad úplně všechny. Měla jsem štěstí, protože jsme jich doma měli opravdu hodně.
Nyní jsem si knížku přečetla znovu. Ano, i po tolika letech se mi líbila, ale to kouzlo, které jsem u této knihy prožívala v dětství již nepřišlo.

Canniosh
02.04.2022 4 z 5

Díky Čtenářské výzvě jsem se mohl po mnoha desetiletích opět ponořit do snění a představ chlapecké mysli. Příběh je to krásný, okořeněný nástrahami neznámého cizince i krátké existence Tarantule, a tak se čtenář ani trochu nenudí. Samozřejmě, je potřeba mít na paměti, pro koho je kniha určena, protože jinak naivita kouká z každé věty, ale o tom to prostě je. Jedna z těch lepších Foglarovek, a jsem rád, že ji mám ve své knihovně.

Blue
13.03.2022 4 z 5

Foglar chce už dnes poněkud vstřícného čtenáře. Takového, který je ochoten přijmout jeho příběhy, nechá se jimi unášet a nebude moc uvažovat. Představa, že kousek za městem je kraj, který není probádaný a nalézá se v něm jezerní kotlina, o níž nikdo neví, ačkoliv se po ní již dlouho pátrá, je prostě neúnosná. Kdo chce číst Foglara, ten chce snít, prožívat klukovská dobrodružství, která jsou dosažitelná a zároveň voní dálkami a někde za nimi je ještě nějaké tajemství. Pro tyto čtenáře je Chata v Jezerní kotlině.

Pytlík
22.01.2022 3 z 5

Za sebe tuto knihu řadím spolu třeba s Přístavem volá ke slabším foglarovkám. Hlavně proto, že je pouze o dvojici kluků, kteří se striktně oddělují od ostatních dětí, které paušálně odsuzují jako špatné, zkažené. To mi přijde celkem nezdravé a nerozumné, možná až nebezpečné. Z takových typů vyrostou povýšení asociálové. Navíc se v knize nachází pár pasáží, které působí dost trapně, zejména tedy vtipkování mezi oběma kluky.