Cestovní básně

Cestovní básně https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420229/bmid_cestovni-basne-n4i-420229.jpg 4 12 2

Sbírka básní. Lukáš Marvan se narodil v roce 1962 v Písku. Živil se jako laboratorní technik programátor, novinář a publicista. V roce 2002 se stal buddhistiským mnichem a žil do roku 2003 v buddhistických klášterech na Srí Lance. Na Srí Lanku se ještě několikrát vrátil jako meditující laik. Nyní žije v Ústí nad Labem, je příslušníkem Hasičského záchranného sboru ČR. Publikovat básně začal v devadesátých letech v Revolver revui a Literárních novinách, od té doby v řadě dalších revuích, sbornících a antologiích včetně zahraničních. Básnické sbírky: Levhart nebo leopard, Český spisovatel 1993, Stíny a příběhy, Torst 1997, Je to napsáno v čarách světa, Petrov 2000, Noční cesta denní krajinou, Petrov 2003, Klášter v džungli, Concordia 2004, Deník Avatára, Druhé město 2010 Próza: Mnich. Deník ctihodného Mantakusaly, Eminent 2004, Záblesky svobody, Druhé město 2014.... celý text

Přidat komentář

Awča
09.11.2021 5 z 5

Jsem moc ráda, že si sbírka ke mě našla cestu.
Líbila se mi a budu se k ní vracet.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.

"Když nesvítí slunce
neobjevují se žádné obrazy

žádné dveře se ve stěně neotevřou

žádné stíny se neodváží

vyjít ze zdi

sejít po schodech"

puml
26.11.2020 5 z 5

Svým způsobem nedoceněná sbírka a básník, jehož poezie má v sobě něco z Dálného východu, snad je to autorovým pobytem na Srí Lance a tamním způsobem nazírání na svět. Není v tom ale žádná přemoudřelost a snaha za každou cenu vydat svědectví a předat "to jiné". Marvan promlouvá civilním jazykem, jsou to vlastně miniatury z každodenního života, takřka banální situace, ve kterých je ale takový zvláštně melancholický, snový osten a stesk po životě, který zároveň "je, ale už není". Nemohu říct, že bych si nějaký obraz zvlášť pamatoval, spíš se jedná o celkovou náladu sbírky, o to důsledné tlumené nasvícení, o to nevyřčené za leckdy úsečným zvoláním a obnažením situace, které provází sbírku od začátku do konce.

Oldřich Král kdesi krásně vyjádřil rozdíl mezi čínským psaním a psaním evropským, když napsal, že pro Číňany v jejich nejlepších klasických románech jde především o obnažení situace; situace je pro ně vším. Myslím, že by se to dalo (s jistými výhradami) vztáhnout i na tuto sbírku. Doporučuji.