Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/bmid_cesta-z3f-416769.png
4
2844
592
McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Už v prvních větách vás kniha vtáhne do mrtvého zničeného světa, kde lidskost skoro neexistuje a jakákoli pomoc či důvěra vás může stát život. I přes to všechno se ale otec stále snaží svého syna učit základním pravidlům a sám si udržet lidskou tvář a nestát se "zvířetem" jako poslední zbytky lidské populace. Jejich vůle a silné pouto alespoň trochu "prosvětluje" tuto depresivní knihu.
Osobně se mi kniha velmi líbila, tedy pokud se to dá vzhledem k obsahu říct, ale znovu už ji v knihovně hledat nebudu.
Jedná se o vynikající knihu, ve které McCarthy dokázal perfektně vybudovat atmosféru post apokalyptického světa. Světa, který dělá z lidí to nejhorší. Ve snaze o přežití odhazují veškerou lidskost. V těchto šílenstvím a beznadějí prostoupených kulisách sledujeme silný a krásný vztah otce a syna na cestě za přežitím.
Mně osobně se kniha líbila, i když má pomalejší tempo a svébytný styl vyprávění, který nemusí každému sedět.
Tuhle knížku jsem musela otevřít dvakrát, protože jsem se k ní poprvé nemohla prokousat. Dát jí druhou šanci však bylo na místě, ukázalo se, že se dá číst se zatajeným dechem. V rámci příběhu pro mě místy akorát nebyla uvěřitelná postava chlapce, zarazily mě některé formulace, ale třeba to je čistě jen překladem. Ještě k překladu - "strohost" stylu se dá udržet i jinak. Někde by nebylo od věci, některé věty spojit v jednu výpověď a oddělit je čárkami, češtině by to slušelo víc, ale to už je pididetail. Čtyřhvězdičková.
Je nedlouho po globálním kataklyzmatu. Otec a syn jdou, vedeni prazákladním pudem.
Tyto dvě věty si stačí číst stále dokola a pustit si k nim kupříkladu "Quiet These Paintings Are/Outro" od Shape of Despair a člověk získá na dvanáct minut obdobný, ale mnohonásobně intenzivnější prožitek marnosti a bezvýchodnosti než za tři hodiny čtení tohoto ne-díla. Jestliže tato kniha dostala Pulitzerovu cenu, pak žiji ve světě, který má zcela jiná měřítka kvality. Informační hodnota 0, metafyzický přesah 0, jazyk 0, dialogy -1, atmosféra 3 z 10, poselství 2 z 10. Aktuálně snad nevím o knize, která by byla přeceněnější. Dokonce jsem měl po několik hodin od jejího dočtení chuť ji obřadně spálit. Pak mě ale koniášoviny naštěstí opustily a knihu jsem raději věnoval své známé. Z mého dobrého skutku pak prý měla pár dní krásné deprese :-).
Mňa knižka takmer vôbec neoslovila, vyskytlo sa zo 5 zaujímavých dialógov a atmosféra bola určite veľmi ťaživá ale to je tak všetko. Pri niektorých pasážach (hlavne tých v ktorých boli vety maximálne o troch slovách) som sa chytal za hlavu a takejto poézií som vôbec neporozumel. -Takže štýl fakt nič moc, neoslovil ma od začiatku a aj ku koncu som vedel že niektoré odseky stačí preletieť očami. Ďalej mi knižka prišla veľmi nesúrodá aj v iných mnoho veciach, napríklad absencia príbehu, autor primiešava k súčastnosti minulosť ale nijako s tým celkovo nepokračuje je to len jedna strepinka (a to je problém odlíšiť ju od súčastnosti), postavy nevedia kde putujú- určite majú svoj cieľ ale čitateľ k nemu nieje nijak navádzaný aby potom mohol očakávať nejakú pointu, no a pointa diela je jedna z možností ktoré čitateľ očakáva ale jedna z tých menej pravdepodobných... Skrátka mam ten pocit že toľko deja čo bolo v knihe je aj na poviedku málo.
Cesta životem, který není, náhled do duší. Otázky, co všechno jsme jako rodiče schopni udělat pro své děti. Cestovat k padnutí, zabít sami sebe. Nést oheň něčeho, na čem pořád záleží. I za cenu vlastní smrti.
Už jen ze vzpomínky na tuto knihu mi stále ještě běhá mráz po zádech. Ale ani ne kvůli nastíněným hrůzám jako kvůli neuvěřitelné hloubce díla jako takového.
Člověk jde cestou celý svůj život. Není dobrá nebo špatná cesta. Důležité je jen to, jestli nesete oheň... Síla této knihy je v tom, jak je napsaná. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Asi jsem to měla číst dříve, než jsem viděla film. Takhle mě to "až tak" nedostalo. Ovšem když jsem tuhle knížku poslouchala ve vlaku, za pošmourného počasí, bylo mi opravdu všelijak...
Bylo to moje první setkání s tímto autorem a rozhodně nebude poslední. Moc se mi líbil fakt, že se autor vůbec nezabýval příčinou apokalypsy a vrhne čtenáře přímo do děje. Stejně tak jsem ocenila i způsob, jakým využívá minimum postav, hlavně co se týče dialogů.
Někde na začátku byl slib. Chlapec chtěl vidět moře, tak proč k němu nevyrazit? Jenže v téhle době, kdy svět ztratil jistoty, kde nezůstalo nic, snad jen věčně zatažené nebe, (to po atomové válce?), hlad, a ti druzí, kteří se ho snaží utišit tím, že sežerou vás...to není zrovna ideální stav pro dlouhou cestu k oceánu. Přesto se na ni ti dva vydají. Hrůza, která při čtení proniká do morku vašeho morku - to proto, že stačí tak hrozně málo k tomu, aby to byla pravda, a byli jsme to my, přeživší, kteří se potácí vstříct smrti, která zákonitě musí přijít - a hezká rozhodně nebude - kdo se na ten děsivý trip plný utrpení vydá!
Pět hvězdiček za ty meče v žaludku, šestou fiktivní za scénu ze sklepa!
PS: kdybych našel ten bunkr s jídlem, do konce dní by mě z něj nikdo!!!!!! nedostal!
Možná jsem měla na knihu až moc vysoké nároky, zkrátka od držitele Pulitzerovy ceny jsem očekávala ještě něco víc. Neříkám, že mě kniha nebavila či mi nic nedala, určitě je to výborné dílo, jež z něj ovšem dělá především tématika, ke slohové stránce, no...
Nehorázně mě rozčilovala jakákoliv absence uvozovek, ztrácela jsem se v přímých řečech, jak už tu bylo zmíněno, rozhovory skládající se z pár slov... Je pravda, že někdy se vyskytly scény, které mi vyrazily dech (jistě každý kdo četl ví, co myslím, když řeknu "cosi pečící se nad ohněm"). Konec jsem vesměs předpokládala, i když mě to i tak zamrzelo.
Ale že bych v knize objevila nějaké převratné a hluboké myšlenky, to se říct nedalo. Dlouho jsem se těšila až si Cestu přečtu a musím říct, že jsem ráda, určitě bych radila - jen přečíst. ;) Ovšem mezi mé favority se nedostala, škoda.
Postkatastrofický strašák, pochmurný, temný, nostalgický, syrový, skeptický, alarmující, s občasnými symboly a náznaky. Autor se ve své sci fi snažil o zpodobnění budoucnosti po katastrofě. I když jde o utopii, některé prvky v románu jsou docela reálné. Sci fi román se mi četl docela dobře, dějová linka putování je umě vystavěna. Vadilo mi jen, že román ověnčený Pulitzerovou cenou obnáší dokola opakující se výrazy dialogů jako: "já vím, ne, tak jo, ano, asi ne, já nevím", které činily četbu nezáživnou. Pominu li však tento autorův nešvar, mohu Cestu jen pochválit.
Tak moc mi připomněla mé vlastní sny z dob dospívání....zkáza, putování, hledání....po dočtení jsem byla ubulená a úplně paf...
Přečetl jsem to za necelý den, pomaleji to nešlo. Pocity velmi podobné, jako u filmu Threads z roku 1984: Fascinující dílo, ke kterému se už asi nikdy nevrátím. Tak mě to rozložilo.
Na zacatku jsem byl rozcarovan.. Co to ma sakra bejt?.. V pulce jsem z knihy zacinal mit deprese... Ke konci mi ukapla slza.. Neskutecna kniha.. Doporucuji vsem
Snáď moja najobľúbenejšia kniha. Pamätám ako som ju začala čítať a hovorila som si po prvej strane, bože to ak bude takto dopodrobna opisovať všetko, to bude ale riadna nuda. A opisoval, a dopodrobna, a všetko ... a bolo to geniálne.
Proza. Krátké věty napsané velice výstižně. Přímá řeč není v uvozovkách, tudíž se jedná o vlastní nepřímou řeč. Putování chlapce a muže. Muž žije jen pro chlapce. Nesou to nejpodstatnější, což je "oheň".
Nelehké čtení, ale stojí to rozhodně za to. Autor přesně využívá specifického, strohého stylu k vykreslení světa, ve kterém se dva hrdinové, taktéž stroze popsaní, pohybují. Myslím, že jejich jednoslovné rozhovory, obyčejné popisy každodennosti a jen občas nějaká ta akce naprosto navozují tu tísnivou atmosféru, pocit prázdna a beznaděje, který musí všude kolem být. Kniha je napsaná opravdu geniálně, protože pokud se dokážete ponořit do příběhu a přijmout formu vyprávění, poté vás dostane každé pečlivě zvolené slůvko, každý projev lásky mezi mužem a chlapcem - "To se nám povedlo, viď tati." Silný zážitek (film se velmi věrně drží předlohy, ale síly knihy nedosáhne)
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Velmi čtivá kniha, která mě vtáhla do děje. Film se mi moc nelíbil. Kniha je prostě kniha.