Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/bmid_cesta-z3f-416769.png
4
2843
592
McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Jakmile jsem se rozhodl, že napíši pro tuto knihu komentář, tak mám v hlavě tak trochu prázdno. Pro mě je totiž Cesta rozporuplná. Ačkoliv se nezabývá dějem a nejsou zde žádné překvapivé zvraty, tak je poutavá. Neuvěřitelně poutavá. Čte se prostě sama. To však neznamená, že autor dokázal mou pozornost upnout pouze na příběh dvou hlavních postav. Díky opravdu DOKONALÉ atmosféře jsem chtěl vědět víc. Proč, co a jak. Podle mě je to však autorův úmysl. Chtěl se zaměřit na psychologii postav a navodit pocit reality opravdu drsného postapo. Tím drsného nemyslím sadistické punkery, co vás rozřežou na nudle. Tím myslím strach z dalšího dne, jestli člověk sežene jídlo nebo neumrzne. Jestli neskončí jako večeře kanibalů, kteří se jimi stali nedobrovolně. Nějak si nemohu vzpomenout na knihu, kde bych cítil, jak na mě dýchá zoufalství a beznaděj. Taková ta bezcílná snaha přežít, která je stavěná pouze na víře v lepší zítřek a cíl cesty, který vlastně ani samotné postavy neznají. Jen doufají.
Vše je popsané až poeticky. S takovou krásou, která děsí svojí realističností.
Tohle je rozhodně jiné postapo. Nejde ani tak o to zasazení (ač je velmi důležité vzhledem k atmosféře), ale více se pojednává o vztahu otce a syna. Myslím si, že autor nám chtěl mimo jiné sdělit, že když jste na dně, tak vám nejvíce dokáže pomoci člověk, který je ve stejné situaci. Ne proto, že by znal řešení, ale proto, že je na tom vlastně úplně stejně a vy se tak necítíte sami.
McCarthy má v knize spoustu úvah, které stojí za pozornost. Vše je však docela těžce uchopitelné a spousta věcí není vyřešena. Nezískáte odpovědi. Pouze spoustu zajímavých úvah.
Jsem si vědom, že jsem tímto komentář neřekl prakticky o knize nic. Sám jsem totiž z ní zmaten. Možná jsem ji nepochopil a jsem tedy literární negramot. S jistotou však mohu napsat dvě věci.
1. Kniha se čte naprosto skvěle
2. Je divná
Doporučuji milovníkům psychologického dramatu a nestandardních forem textu. Rád bych zakončil komentář nějakou super citací, ale jak jsem napsal. Mám v hlavě vybrakováno. Konec byl prostě silný.
Jedna z knih na které nedám dopustit, zbožnuji ji. Je temná, depresivní, téměř beznadějná. Jako rytec jsem si k maturitní práci vybrala její "ilustrování". Nebyla to špatná práce, ovšem p. učitel mi to dal u matury dost "sežrat". Prý je kniha odporná už od první stránky. Co na to říct, někomu pan McCarthy prostě sedne, někomu ne. Filmové zpracování s Viggem Mortensenem je naprosto úžasné.
"Zapomeš, co si chceš pamatovat a pamatuješ si, co chceš zapomenout."
Ja Vam nevim, mam z toho takovy zvlastni pocit... Ale kdyz ve Vas kniha neco takoveho vyvola, tak asi nebude zas tak spatna :)
jedna z mojich srdcoviek ...i ked som ju skoro nedocitala, tusim mi jedna scena prisla natolko nechutna, ze som ju nacas odlozila...po case som sa k nej vratila a na konci som aj plakala ...je to dost depresivne, tiez neodporucam citat ,ak sa nechate niecim podobnym lahko ovplyvnit ...je to o znicenom svete, niekolkych malo prezivsich, ktori sa navzajom vrazdia a jedia, pretoze aj taka mala zavarana plechovka kompotu je hotovy poklad, vztah otca a syna, neustaly strach o zivot...jednoducho mi pri tej knihe dochadzalo, ako malo si vazime veci okolo seba a ako vsetko berieme ako samozrejmost a pritom staci jedna katastrofa (knihe nikdy nebolo presne definovane, co sa stalo) a je po vsetkom...
Příběh hodně přímočarý. V podstatě stále o tom stejném, ale něco mě nenechalo knížku odložit a četla jsem dál. Hodně depresivní čtení, ale zajímavý pohled na katastrofický román.
Tento román by fungoval, pokud by použitá přímočarost a efektnost tohoto příběhu měla přiblížit duševní stav člověka v boji o přežití – jen by bylo třeba o trochu více, aby podnítil čtenáře k zamyšlení. Opravdu jsem se snažila se do této těžko představitelné situace vžít a skrze ni nahlédnout na svou materiálně a vztahově bohatou přítomnost, ale autor mi to ani trochu v tomto neulehčil. Místo toho zůstala jen depresivní úzkost a strach.
Podle mne, násilnostem a prostému popisu věnováno příliš mnoho prostoru, autor jakoby se ani nesnažil hlouběji uvažovat. Jakoby se na příběh díval dětskýma očima....
Citace:
(rozhovor mezi mužem a starým poutníkem)
"Jak dlouho už takhle putujete?
Odjakživa. Na jednom místě zůstat nejde.
A z čeho žijete?
Prostě pořád jdu. Věděl jsem, že tohle přijde.
Vy jste věděl, že to přijde?
Jo. Tohle nebo něco podobnýho. Vždycky jsem o tom byl přesvědčenej.
Snažil jste se na to připravit?
Ne.
Co byste tak udělal?
Nevím."
Moc pěkná kniha, která chytne za srdce - je ale velmi, velmi depresivní, zažívala jsem podobné pocity jako při čtení Orwelova 1984. Trochu mě zklamal konec, přišel mi až moc neuvěřitelný, jinak jsem ale Cestu přečetla jedním dechem.
Velmi ponurá četba popisující snahu otce se synem přežít ve zničeném a zpustošeném světě, který postihla neznámá katastrofa. Značná část knihy představuje pouhý popis nehostinné krajiny, respektive útrap a hrůz, které zmíněná dvojice zažívá "na cestě". Zároveň je zde celkem zdařile, úsporně-minimalistickým stylem, vykreslen vzájemný vztah otce a syna, přičemž oba dva pro sebe navzájem představují doslova veškerou a jedinou motivaci žít a přeží(va)t.
Občas jsem měl jistý problém orientovat se v textu, zejména v místech, kde děj "skákal v čase" nebo kde docházelo k promíchání ryzího popisu s filozofickými myšlenkami, úvahami, vzpomínkami a sny. Prakticky až do konce knihy jsem si nedokázal zvyknout na absenci uvozovek při přímé řeči, která tak zcela splývá a ztrácí se ve zbytku slov. Tento formální nedostatek či možná záměr tedy hodnotím velmi negativně.
Po přečtení Cesty se nemohu ubránit pocitu, že se prostě jednalo jen o průměrný či mírně nadprůměrný čtenářský zážitek. Ačkoli jsem se v ní snažil najít "něco víc", zřejmě mi nebylo (do)přáno. A to mám post-apo obecně docela rád.
Post-apo je můj oblíbený žánr, bohužel mi nesedí styl McCartyho, subjektivně se to nedá např. s Malevilem srovnat.
Presne aj ja som videl Ricka a Carla v nich. Každopádne mi v knihe chýbalo niečo nové čo tu ešte nebolo a tiež niečo čo sem-tam v knihách ešte zažijem a to - zaujímavejší DEJ... Ale ako počúvať sa to dalo.
Tak jo.
Přestože miluju knihy, jen hodně málo mě doopravdy chytne za srdce a donutí něco cejtit, změní mi pohled na svět, změní mě... "Cesta" patří do seznamu těch, kterejm se to fakt povedlo. K post-apokalyptickýmu tématu jsem vždycky měla celkem výhrady, ale poslední dobou na tom dost ujíždim. Tohle dílo bylo taky kvůli tomu něco neskutečnýho. Strašně jsem si užívala autorovy popisy, přišlo mi, jako bych cestovala s nima a viděla ten svět jejich očima. Knihu si rozhodně beru k maturitě.
(a ještě něco - v otci a synovi jsem často viděla Ricka a Carla Grimesovi, přece jenom, oni v tom svym světě taky nesou oheň.)
Postapokalyptické drama, ve kterém až tak moc nejde o napětí a přežití, ale hlavně o mezilidské vztahy a morálku. Dialogy nikdy nemají více, než pár často jednoslovných replik, ale i přesto srdcem pohnou mnohem více, nežli dlouhé proslovy. Kniha je nabytá emocemi a mě vztah mezi otcem a synem dojímal často tak, že jsem nad knihou dojetím i brečel. Bravo, geniální.
Pod povrchem této zdánlivé banálnosti dují velmi silné proudy. Až jednou budu otcem dítěte tak si ji schválně přečtu ještě jednou. Bude to úplně jiná kniha.
Působivě vykreslená postapokaliptická scéna je jen prostředek, hlavní je otázka lidství a lidskosti - existuje situace, kdy je jejich ztráta ospravedlnitelná; co zbyde, když člověk už není člověk? Rozhodně bych knihu neřadila do "scifi a fantasy".
Perfektní kniha, která mrazí. Příběh o konci světa, který nám vlastně i dost řekne o nás samotných. Kromě obsahu se mi hodně líbí i styl jakým je psaná - přímá řeč bez uvozovek, splývající s vyprávěním.
Skvělá kniha, jejíž podstatou není příběh, ale hrozivá atmosféra, to jak působí na city, vede člověka ke vděku za to, že žije a jak žije, a volá po respektujícímu přístupu k planetě a ostatním bytostem.
Opravdu nerozumím nadšení kolem této knihy.
Ústřední příběh víceméně neexistuje.
O životě hrdinů před katastrofou se dočtete zhruba tři věty, o katastrofě samotné vůbec žádnou. Kniha se skládá z:
90% popisem míst, kterými dvojice přeživších prochází (tato místa se liší pouze tím, že na jednom místě je vzduch "kyselý", kdežto na jiném už "mrtvolně kyselý"),
z 5% popisem jejich jídelníčku (střídavě konzerva s meruňkami a konzerva s fazolemi)
a z 5% neuvěřitelně prázdných dialogů mezi synem a otcem, o tom, jestli jsou ti hodní nebo špatní.
" (Hodní lidé) Určitě jsou.
Opravdu?
Ano. Opravdu.
Ale možná ne.
Myslím, že jo.
Tak jo.
Ty mi nevěříš.
Věřím.
Tak jo.
Já ti vždycky věřím.
Neřekl bych.
Věřím. Musím ti věřit."
Ano, vím co si myslíte - v knize se skrývá obrovská hloubka a já bohužel nemám to štěstí a intelekt, abych ji byl schopen pojmout. To dokážou pouze lidé, kteří udělují Pulitzerovu cenu.
Určite se jedná o jedinečný způsob jak vykreslit postapokalyptickou atmosféru světa. Jedinečný určitě, jedinečně nudný.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Jakoby na nás hodil jen talíř a pepřenku - sotva to lze považovat za pokrm. Struktura dobrá a atmosféra zřejmě jedna z nejsilnějších, jakou jsem kdy přečetl, při příběhu hlad-žrát-jít dál-repete to ale nestačí. McCarthy je ale kavalír a nenatáhl to na několik set stran, takže to člověka nezačne mučit.