Československo v období socialismu 1945-1989

Taková soudružská hra o trůny pod dohledem různých mocných Sauronovičů ze země, kde zítra znamená předevčírem nebo taky možná vůbec nic.... výborná věc na připomenutí doby kdy po večerech chrastila v rádiu Svobodná Evropa a poletovaly připomínky ve smyslu - ne abys o tom mluvil ve škole. Což byl skoro nonsens, protože tehdy fakt nějaká politika byla dětskému pohledu naprosto ukradená což bohužel nemění nic na tom, že spoustě lidem byly ukradeny nejen možnosti, iluze a sny, ale i podstatná část života a někdy i život celý.....

40 let socialismu formoval generace Čechů i Slováků. Fotmoval naše rodiče i prarodiče a tím nepřímo formoval i nás. Doporučuji všem, kteří by si rádi těhle 40 let rozebrali a trochu více porozumněli důvodům, jak to bylo s přerodem do lidové demokracie po 1945 a následně i s pádem socialismu v roce 1989. Autor se detailně věnuje celému období a vysvětluje jak se postupně tvrdý socialismus přerodil do Pražského Jara, a vzápětí do normalizace, která trvala až do 1989.
Pochopit důvody těchto změn a jejich následky je podle mě klíčové pro to, abychom se stejných chyb vyvarovali.

Celkem náročné čtení. Spousta faktů, jmen a názvů. Autor tu a tam přidal subjektivní pohled na věc (nechám na vašem posouzení, zda-li je to správně či nikoliv).
Každopádně je to doopravdy detailní čtení. Pro úplné nováčky (jako jsem já) bych doporučil nejdříve něco jednoduššího, a až tuhle knihu.

Hezky souhrnně popsaný pohled na normalizaci.

Rychlík, to je vždycky, kvalita, ale vytáčí mě tam jedna drobnost, která se občas objevuje i u jiných autorů. Prostě mi krvácí oči z toho, že neostalinští dogmatici a normalizátoři jsou v knize někdy označováni jako "konzervativci". Sice chápu, proč tomu tak je - drželi se principů původní linie, uplatňované poté, co se dostali k moci - z obecného hlediska je to ale dost nešťastné, protože ideový a politický konzervatismus jako směr je samozřejmě protikomunistický. Mimochodem, tohle vadilo už Margaret Thatcherové - " dodneška mě vyvádí z míry, jak může někdo očekávat, že komunistům tvrdé linie budeme říkat konzervativci." (z knihy Umění vládnout). Jen proto nedávám plný počet hvězd.
Jinak ale vysoce přínosná, dobře napsaná a potřebná kniha. Zvláště dnes, kdy "sečtělí" maturanti u přijímacích zkoušek píší k datu 1968 "konec druhé světové války".

Divím se, že někteří čtenáři očekávají od odborné publikace čtivost a vtažení do děje. Jedná se o texty vycházející z vysokoškolských přednášek, nikoli pohádky na dobrou noc. Je to ucelené dílo, které sedne odborné i laické veřejnosti, "přehledovka".

Velmi dobře napsaná kniha o době, jejíž konec jsme ještě mnozí zažili a nyní se mnohdy nestačíme divit, když čteme o tom, jaké to bylo. Jan Rychlík to uchopil věcně, "objektivně", bez pokušení něco zveličovat, nebo umenšovat. Kdo se chce seznámit s dobou socialismu u nás, nechť sáhne po této knize.

Kniha s ohledem na svůj rozsah nejde úplně do detailů, spíše popisuje stav na základě archivních dokumentů. Např. odmítnutí Marshalova plánu je popsáno jednou větou. Díky tomu to není úplně čtivé, člověk se občas ztrácí ve změti jmen a jejich funkcí. Nepříliš vhodné je subjektivní hodnocení autora některých událostí (např. odsunu). Ale nepochybně to je nejucelenější dílo na toto téma.

Odborná publikace, kterou zkousne i normální čtenář. Podle mě se, ale ne vždy podařilo historikovi zachovat od událostí patřičný profesionální odstup.