Černobílý svět
Kathryn Stockett
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeter s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
The help , 2009
více info...
Přidat komentář
Šokující, čtivá, napínavá, vtipná, poučná,... knížka. Těžko k uvěření, že se něco takového v Americe vůbec dělo (i když myslím, že rasové předsudky se dějí neustále i u nás). Teď už mi zbývá zhlédnout film. Doporučuji
Mám ráda knihy, kde je ukázaný pohled ze strany hlavních hrdinů...kniha mě chytla a překvapila, jak hluboce zakořeněný rasismus byl (a věřím, že stále je) v Americe ještě nedávno...musím říct, že mi to dost připomínalo některá segregační nařízení ohledně Židů...na to, že to bylo dvacet let po válce... ale knihu určitě doporučuji, já se nemohla odtrhnout
Skvělá knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout! Byla jsem v šoku, že ještě v 60. letech se takové věci děly. Jednu chvíli jsem si říkala, je to 1860 nebo 1960?
Knížka se zařadila mezi moje oblíbené knihy a určitě doporučuji!
Na prvotinu veľmi podarená kniha, ale nadšenie sa v mojom prípade nekoná. Kniha je napísaná pútavo a svižne, ale .... ale za srdce nechytí, hoci by veľmi chcela. Na to je veľmi nevýrazná a pomerne plytká. Veľkým plusom je, že nekončí happy endom, hoci sa tam tak trošku rysoval. Podtrhnuté a spočítané: solídne čítanie, ktoré - teda aspoň podľa mňa - je prvoplánové. A to mu ubližuje.
Úžasně napsaná poutavá kniha která je plná emocí, dokázala mě rozesmát i rozbrečet. Dozvěděla jsem se nové věci o situaci 60. letech v USA. Líbilo se mi, že to bylo jak z pohledu hospodyň, tak i z pohledu bílé dívky.
Jsem především fantasta, který pořád někde lítá na dělové kouli, skáče z planety na planetu a zachraňuje svět od černé magie, ale i vyšetřovatel těch nejtemnějších a patřičně napínavých severských detektivek...ale rozhodl jsem se pro změnu, a to vítanou.
Je to kniha, u které jsem se bavil (myšlenky a dialogy), zamyslel, zauvažoval, smutnil, ale i dost se toho přiučil..
Je to příběh plný odvahy, nečekaného přátelství a zároveň, i tak trochu čekaných, rozchodů..
Vřele doporučuji.
Strhující příběh - ke konci sem si trhala vlasy a říkala "jak tohle dopadne?!". Každopádně se mi líbí, jak jsou kapitoly rozděleny na hlavní hrdiny s tím, že hospodyně mluví "nářečím/nespisovně", zatímco jejich nadřízené mluví spisovně. To se mi hodně líbilo i když je to jen takový detail.
Rozhodně DOPORUČUJI, rasismus je tady ale hodně silný a tak sem někdy musela knihu odložit a chvíli to prodýchat. Ale co mě asi nejvíc fascinovalo, tak ta logika - hospodyně se jim mohly starat o děti, vařit jim, ale nemohli použít společný záchod :D :D :D to nepochopím.
Knížka je pěkná. Líbí se mi, že autorka poukazuje na to, jak hrozný muselo být černoškou v Americe v 60. letech. Ukazuje nám, jak to měli černoši těžký.
Úžasná kniha. Po dlouhé době jsem přečetla knihu, kterou bych si za nějaký čas chtěla přečíst znovu. I s koncem jsem spokojená, nemám ráda, když kniha skončí černobíle:-), ale tak nějak na obě strany, jinak v tom cítím kýč a na ten jsem alergická.... Dávám 5 hvězdiček a všem doporučuji.
Ani nevím co napsat, mísí se ve mě tolik pocitů, ale hlavní jsou lítost, smutek a ta beznaděj těch lidí, přitom to byly tak úžasné a skvělé bytosti plné lásky a porozumění. Bylo fajn, že to autorka odlehčila humorem, ktery mi opravdu sedl a sem tam jsem doslova vyprskla smíchy. Ale časteji mi při čtení knížky tekly slzy. Opravdu skvěle zpracované, ale jak už zde bylo napsané, taky jsem na závěr čekala něco vic, třeba jak žijí hrdinky po nějaké době ... ale hlavně mi na konec chyběla kapitola o Skeeter. Moc mě mrzelo jak ji to nevyšlo i kdyz jsem tak nějak pořád doufala že nakonec jo. Ale četla jsem že autorka píše svou druhou knihu tak tajně doufam, že to bude opět o Skeeter. Moc jsem si ji oblíbila a přirostla mi k srdci, tak bych ráda věděla jak žije dál.
Krásná kniha a velmi silné téma.. Někdy mám pocit, že se tyhle věci dějí i v současné Evropě, což je smutné.
Velice zajímavé téma a první, které jsem tohoto druhu četla. Jen konec na mě působil spíš jako nedokončená kapitola. Čekala jsem nějaký závěr, možná zadostiučinění nebo odplatu.
Must do. No comment. Přesto.. kdyby vás žádná akvitita na světě nebavila, tahle knížka bude.
Opravdu úžasná kniha. Máme šanci nahlédnout do maloměstské domácnosti jižanských dam šedesátých let minulého století, jejich rodin, služebnictva, zvyků, vzorů na stříbře, na kterých lpějí i ty, které již mají příborník zašlý a popraskaný. Osud černých hospodyň je podobný domácím skřítkům z Harryho Pottera nebo služebnictvu z románů Dickense, či prostě každému utlačovanému. Jen to vidět ČERNÉ na BÍLÉM a připomenuté v době tak nedávno minulé vyvolává tísnivé pocity. Naštěstí s každým rokem můžeme zaznamenat maličký krůček k prolnutí dlouhá léta, ba staletí zakonzervovaných černobílých rozdílů. Mohu jen ještě prozradit, že konec je dobrý a PŘEDEVŠÍM DOPORUČIT K PŘEČTENÍ.
Rasismus vždy byl a bude, ale v takové míře, jako je popsáno v knize, je opravdu šílené. Je smutné, jaký odpor chovali američtí běloši k černochům a zároveň si od nich nechávali vychovávat své děti... Jaký paradox... Zajímala je společnost a jejich různé dýchánky, přitom ani neznali potřeby svých dětí, co mají rádi či co je trápí... Někdy jsem se smála, jindy mi bylo spíše do pláče. Rozhodně stojí za to, si knihu přečíst.
Velmi zajímavá a hlavně čtivá kniha. Má přes 400str. a od str.127 jsem jí přečetla skoro na jeden zátah během víkendu. Zajímavý i když fiktivní příběh o Americe 60.let v době rasové segregace a smrti JFK, kdy postupně přicházely změny. Docela doplňuje pohled knihy Když jsem umírala, i když bych je teď četla raději obráceně po sobě.
USA – země svobody? Je neskutečné, jaké rozdílné postoje se zaujímaly ještě před nedávnou dobou k lidem jen kvůli barvě kůže a jaké maličkosti se černochům odpíraly (autobus, záchod, knihovna, stolování v kuchyni). Kolik problémů mohl mít člověk, který stál na straně černošských hospodyň (A nejen kvůli xenofobii! Jaké bylo postavení ženy? Odlišná mzda, potřeba najít vhodného manžela a podporovat jeho kariéru. Ale co když nechce mlčet?)? Možná více lidí bylo proti násilí páchaném ve jménu rasové čistoty, ale stačila jedna Hilly … a stádo šlo poslušně s ní, aby se nedostalo do problémů. Vážně se lidé mění, nebo jsme stále stejní? Tato kniha se četla svižně, líbilo se mi vyprávění z pohledu několika různých postav. Člověk má po přečtení mnoho námětů k přemýšlení.
Úžasná kniha, která nutí člověka k zamyšlení. Rozhodně doporučuji přečíst, stojí za to. Určitě se k této knize ještě někdy vrátím.
Štítky knihy
děti ženy zfilmováno USA (Spojené státy americké) černoši rasismus Mississippi diskriminace služky, služebné hospodyně
Hospodyně byly až moc moudré a paničky až moc plytké.