Celý život – Výbor z deníků 1948–1984
Jan Zábrana
Výbor z deníků 1948 až 1984. Ucelené vydání deníkových zápisků Jana Zábrany, které se rozprostírají téměř celým obdobím komunistického režimu, zahrnují nejen reflexi dobových událostí, ale jsou i jistým oknem do duše tohoto českého básníka a překladatele. Nepatří vůbec ke strohým faktickým poznámkám, ale glosují vnitřní hnutí, představy, jež se před našima očima mění v básně.... celý text
Přidat komentář
Již dlouho mě nějaká kniha tak neupoutala jako tento výbor z deníků Jana Zábrany. Zápisky deníkového typu jsou proloženy zaslechnutými citacemi, vlastní poezií a úvahami nad životem a smrtí. Doporučil bych to všem kteří na minulý režim vzpomínají v dobrém - ničení mentality a životů obyčejných lidí knihou prolíná s neskutečnou intenzitou a následky vidíme denně kolem sebe. Velmi silná a neveselá kniha, která má co říci i v dnešní době.
Doplním o krátkou citaci:
"Se zánikem vědomí osobní svobody zaniká i vědomí osobní odpovědnosti. Pokud si člověk uvědomí tohle, nemůže se divit podobě světa, ve kterém žije."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1970 | Lupiči mrtvol |
2001 | Celý život – Výbor z deníků 1948–1984 |
1964 | Vražda pro štěstí |
1967 | Vražda v zastoupení |
1987 | 15 pátračů |
Kniha Celý život – Výbor z deníků 1948–1984 je v
Právě čtených | 10x |
Přečtených | 100x |
Čtenářské výzvě | 8x |
Doporučených | 15x |
Knihotéce | 65x |
Chystám se číst | 145x |
Chci si koupit | 50x |
dalších seznamech | 3x |
Celý život mám ve svém seznamu Chci číst už roky. Na předních místech. Dnešek je dnem, kdy - lépe řečeno od kdy - mám konečně možnost si tyto deníkové záznamy úžasného Jana Zábrany přečíst. Na ukázku, a na oslavu:
*
1. listopadu 1948
Stál jsem dnes na hřbitově polorozsvíceném světýlky vzpomínání blízkých a snažil se promyslet se hlínou ke zbytkům mrtvých tam dole. Nemohl odejít všechen život z toho, co kdysi žilo. A tak věky odcházeli lidé, odcházejí, mění se v hlínu jejich těla; každého to čeká, a přece se nikdo nedovede oprostit strachu a hrůzy ze smrti. Je to ta nenávratnost a věčnost smrti, zmlknutí nekonečné – co děsí. Už před dávnými věky, za Ciceronových dob, říkali lidé, že není třeba se smrti bát; ale šel čas, zemřeli a nikdo nepoví naší bezradnosti, zda se skutečně nebáli. Nikdo nepoví.
(Jan Zábrana: Celý život)