Síla ticha

07.02.2020

O Castanedovi jsem slyšela dávno, ale nikdy jsem neměla potřebu číst jeho knihy. Ovšem, když mi kamarádka řekla, jak kdysi četla jeho Učení dona Juana a jak z toho byla celá udivená, vůbec tomu nerozuměla, ale tak ji to fascinovalo, že četla a četla pořád pryč. Půjčila jsem jí tu knihu v naší knihovně, aby se do ní mohla podívat znovu. a pak si vyžádala nějakou další. Tak jsem vybrala Sílu ticha, protože se mi líbil její název. A jen jsem ještě cestou z knihovny nakoukla dovnitř, četla jsem a četla, přesně jako ta moje kamarádka. Jsou to pro mne naprosto neuvěřitelné věci. Čtu všechny ty příběhy úplně fascinovaná, vůbec tomu nerozumím, ale nedokážu se od toho odtrhnout. Spoustu věcí si poznamenávám, nacházím tam zajímavé moudrosti, dokonce zjišťuji, jak je nečekaně zábavná, až se místy chechtám nahlas.
Nakonec vidím, že čarodějové jako je don Juan mají svým přístupem ke všemu, co je, hodně blízko k některým východním učením. Vidím, že je tu něco, co se vyskytuje v zenu nebo v buddhismu či jinde, jen to jinak nazývají - jde o pojem nelítostnost.
Velmi se mi líbil způsob podání, kdy se střídalo vyprávění autorovo (ve kterém se tedy opravdu nijak nešetří) s vyprávěními jeho naguala. A jen mi oči přecházely, když jsem četla, co všechno si nagual pro svého učedníka připraví, aby ho dostal tam, kde by podle něho měl být.
Ovšem nejvíc ze všeho mě bavilo, jak se don Juan velmi často smál tak, až se rozkašlal.
A při čtení jsem si říkala, že tohle je pro mne možná těžké, protože jsem nezačala první Castanedovou knihou. Tak to chci napravit.