Byla jednou jedna řeka
Diane Setterfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427813/bmid_byla-jednou-jedna-reka-j9n-427813.jpg
4
174
56
V zapadlém hostinci na břehu Temže se schyluje k výjimečným událostem. Štamgasti si nad pivem vypravují historky, když tu se rozrazí dveře a v nich stojí cizinec s tělíčkem mrtvé dívenky v náručí. O několik hodin později se dítko opět vrátí mezi živé. Je to zázrak? Kouzlo? Nebo lze vše racionálně vysvětlit? Dívky se chtějí ujmout tři rodiny. Nemůže však patřit všem – a proto dřív, než se ukáže její pravá totožnost, vyplavou na povrch mnohá další tajemství.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2020 , VyšehradOriginální název:
Once Upon a River , 2018
více info...
Přidat komentář
Dílo autorky Diane Setterfieldové jsem poznala díky knize Třináctý příběh. Vynikající čtení. Bellman and Black mne nezaujal, ale to nemohu říci knize Byla jednou jedna řeka. Od začátku do konce počteníčko.
Snad žádná kniha ve mně nevyvolala tolik rozporuplných pocitů jako tato. Četla jsem ji 2x. Poprvé do strany 100, pak jsem s ní praštila, protože jsem měla pocit, jako když čtu povinnou četbu. A hlavně jsem z anotace nepochopila, že jde o "detektivku" z předminulého století. Po 14 dnech jsem ji začala číst znovu od začátku. Do poloviny knihy jsem se trochu přinas... prokousávala 14 dní, moc mě to nebavilo, ale když už jsem si ji koupila, tak ji dočtu. A světě, div se, druhou polovinu jsem dala za jeden den a knihu řadím hned na druhé místo za moji milovanou Lolitu. Je super.
Napínavé, zahadné a ponuré, přesně takové jsou i romány sester Bronteových. Právem je k nim autorka přirovnávána. Sice mi že začátku dělalo problém se začíst ale nelitovala jsem že jsem pokračovala. Protože ten konec stojí za to. Rozuzlení bylo třešničkou na dortu.
Líbil se mi ústřední motiv řeky a atmosféra příběhu. Ale zřejmě jsem čekala moc.
Zápletka a vyvrcholení mě zklamalo. Postav zbytečně moc. Kladně hodnotím, že je to velmi čtivé.
Navzdory tomu, že je to delší a náročný text, četlo se to dobře. Opravdu poutavý příběh, který mě vtáhl do děje už první větou. Myslím, že jsem podobný román nikdy nečetla. Jsem ráda, že se mi dostal do rukou. Dala jsem si s tímto příběhem na čas, četla pomalu a nechala se celou záhadou unášet jako na vlnách. Dokonce ani velká změť postav mě neodradila, a naopak jsem si i tak temný a chaotický příběh užila. Tuto knihu nenechte bez povšimnutí.
Temný příběh od řeky Temže.... tak zní podtitul tohoto mimořádného, nádherného, silného a emotivního příběhu. Já si každou stránku vychutnávala, nespěchala jsem, chtěla jsem si co nejvíce času užít s tímto překrásným viktoriánským příběhem !
Když cizinec přinese do hostince U Labutě tělíčko mrtvé dívenky, spustí se lavina událostí. Stane se totiž zázrak a dívka ožije. A najednou se dívenky chtějí ujmout tři rodiny...
Je to Amelie nebo Alice ?
Tak výjimečný román jsem dosti dlouho nečetla. Plynul pomalu jako řeka a přinesl mi do života tolik krásy, že se mi zapsal do srdce !
Milá náhoda tomu chtěla, abych se setkal s tímto krásným, poutavým, něžným, místy i syrovým příběhem, který je pro mě takovým knižním ztělesněním Vltavy od mistra S. Příběh se sice váže jen k určité části řeky Temže, ale jednotlivé linky příběhu pronikají na povrch, opět mizí, aby se objevily další, a zavedly mě zase trochu jinam, jako malé potůčky, které se postupně doplňují a slévají ve větší tok, občas narazí na kameny, občas zpomalí v širším korytu, občas mě proud strhnul, jindy si se mnou pohrál a já ztratil orientaci, ale pak jsem se zase nechal příjemně unášet na vlnách stále širšího a silnějšího toku příběhu, abych na konci knihy zakotvil a nechal příběh a řeku s úsměvem na rtech plynout dál do neznáma. Krásná kniha.
Bylo nebylo... aneb za devatero dušemi a devatero chlopněmi... šla jsem si tak okolo a nedalo mi neponořit svoje oči do toho tajemného mumraje, který se seběhl dole U labutě... zastavila jsem se tam tedy a chvíli si užívala hemžení života na břehu... abych se záhy nechala strhnout proudem a nalokala se všech těch osudů kolem... a řeknu vám, ta proklatá řeka mě namočila do pěkné šlamastiky... vždyť já vlastně vůbec nevěděla, kam mě voda zanese... tak moc mi tohle putování rozmočilo mysl... tak moc boží prostě tohle téměř pohádkové "bylo nebylo" bylo!
Toto je kouzelný příběh z viktoriánské Anglie v jehož centru je řeka a lidé žijící v její blízkosti.
Kdo by nechtěl posedět v hospůdce z dávných časů, kde se lidé scházeli, aby si vyprávěli příběhy? A právě na takovém místě tento tajemný příběh začíná. Řeka přinese čtyřletou holčičku a od té chvíle se odvíjí neuvěřitelný, dějově bohatý příběh. Dítě zamíchá osudy mnoha místních lidí.
Děj celé knihy je jako řeka, ale žádný dravý proud, nýbrž ta pomalu plynoucí. Ostatně malebných popisů řeky Temže a jejího okolí je tu spousta. Pokud máte rádi pomalu vyprávěné, trochu tajemné příběhy, toto je ta pravá kniha pro vás :-).
A žili šťastně až do povodně... pohádkové vyprávění zaměřené na poetiku a doslova kouzlení se slovy i myšlenkami. Obraz řeky jako života je do příběhu mistrně vsazen, atmosféra starého anglického venkova dobře zachycena a v tomto mýtickém nádechu mi vůbec nevadily černobílé postavy.
"Seděli na břehu. Takové příběhy se lépe vyprávějí u řeky než v salonu. Slova se hromadí vevnitř, polapená stěnami a stropem. Váha řečeného dokáže těžce dolehnout na to, co by snad mělo být řečeno, a zadusit to. U řeky vánek odnáší příběh na cesty, věta odplouvá a uvolňuje své místo další."
Většinou si knihy pečlivě vybírám, mám dlouhou frontu titulů, které bych si chtěla přečíst a tu a tam na mě vykoukne nová kniha, která všechny čekající okamžitě předběhne. A to se stalo i s knihou BYLA JEDNOU JEDNA ŘEKA. Autorku vůbec neznám, historické romány nečtu a přesto mě něčím uhranula a přesvědčila….a od první věty jsem ani jednou nezalitovala.
Vtáhl mě silný příběh, temný jako půlnoční řeka. A o příběhy tu jde v první řadě. Příběhy se tu vyprávějí, poslouchají, kolují od úst k uším jako tichá pošta, šperkují a proměňují.
Dalším kladem byl pro mě neskutečně poetický a čtivý jazyk. Děj mi při čtení plynul před očima jako film a postavy byly dobře charakterové vykreslené a snadno jsem s nimi mohla prožívat všechna jejich očekávání, touhy i nesčetná zklamání. Někomu se může zdát, že je tam postav moc, či dějových zvratů jako v argentinské telenovele, ale pro mě byla nakonec hlavní hrdinkou řeka Temže. Protože kolem ní se točil celý příběh, to ona udávala směr i tok všech jednotlivých meandrů příběhu. Nenechala se obelstít žádnými sliby ani přemlouváním. Dávala i brala podle svých vlastních zákonů.
Velmi doporučuji k prohlédnutí i internetové stránky, které v závěru knihy udává spisovatelka nebo fotografie Henryho Taunta, fotografa z přelomu 19. a 20. století, který byl reálným předobrazem Henryho Daunta z knihy. Hned bude váš zážitek z četby ještě živější.
Velmi sugestivně vyprávěný napínavý i dojemný mysteriózní příběh, mnohotvárný a proměnlivý jako řeka, kolem níž se děj odehrává.
Okouzlující originální knížka, kterou můžete číst jako historický román, detektivku, duchařskou pohádku - a to vše v jednom úchvatném podání.
Nádhera.
Víc netřeba dodávat - přečtěte si to.
Byla jednou jedna řeka je pocta starému umění vyprávět. Vyprávět příběhy, jejichž události se časem mění – tak, jak si je ten či onen vyprávěč přizpůsobí. Ta kniha je od začátku velmi temná a temnota ji prakticky neopustí až do poslední stránky.
Co jí škodí je určitá fragmentace. V knize je hned několik postav, z jejichž perspektivy příběh a jeho vývoj sledujeme. Chvilku tedy čteme o tom, co se děje panu Armstrongovi, jindy zase sympatické ošetřovatelce Ritě. Je tam několik velmi silných příběhů, které by obstály jako samostatný příběh a autorka měla co dělat, aby na prostoru necelých pěti set stran příběhy odvyprávěla. Jak ale mezi nimi přepíná, trochu tím trpí přehlednost a do velké míry i čtivost knihy.
Jsou tu ale věci, které tu knihu vystřelily do nebeských výšin. V první řadě zajímavé postavy. Empatií zasažený čtenář si k nim snadno vytvoří pevné pouto a bude se těšit na jejich osudy. Dějové zvraty jsou celou dobu přirozené, až na konci je jakési rozuzlení, které působí jak z levné šestákové detektivky. Přidejte k tomu tajemno a máte knihu, kterou si budete užívat, i když se do jejího čtení budete muset trošku přinutit.
Byla jednou jedna řeka má několik kladných hrdinů a také některé nekladné. Jsou tu ale postavy, o kterých budete muset celou dobu přemýšlet a říkat si, co mají za lubem a jaká je jejich motivace. Je to každopádně mistrně odvyprávěný příběh plný zajímavých motivů a témat. Každému mohu doporučit.
Pro milovníky tajemných příběhů, řeky a Anglie. Knížku jsem si náramně užívala. Lituji jen, že mám knížku půjčenou z knihovny a nezůstane mi doma. Český překlad má úžasný přebal.
Tahle kniha mě naprosto ohromila. Dalo by se skoro říci, že jsem se do jejího příběhu až zamiloval. Možná za to nemůže ani tak příběh, který je ale stejně skvělý, jako za to může spíše styl vyprávění.
Autorka vládne nádherným stylem psaní, který je místy až poetický. Strašně jsem si tento styl psaní užíval, stejně jako jsem si užíval i samotný příběh.
V příběhu vystupuje mnoho postav a o všech se dozvídáme jejich příběh, a jejich postavení v knize. Ono tahle kniha si na příběhy opravdu potrpí, a to je jenom dobře. Vůbec nebylo těžké se v postavách orientovat, a to právě proto, že s každou postavou strávíme nějakou tu chvilku, což všechny postavy krásně přiblíží a už na ně nezapomenete. Tedy alespoň já jsem na ně nezapomněl a asi ani dlouho nezapomenu.
V příběhu mimo jiné najdeme i trochu magie, ale jen takové lehké, která je ovšem udivující a dostačující. Jde o magii, která se pohybuje spíše na hranici mýtů a legend. Přesto krásně oživovala děj a udržovala příjemnou atmosféru malého, anglického městečka.
Obávám se, že nemám správná slova, která bych použil, abych správně vystihl tuhle knihu. Zkrátka si jí zkuste přečíst a uvidíte sami. Myslím, že mnohým se bude líbit stejně, jako se líbila mně. Abych trochu nalákal, musím říct, že mi kniha připomínala svým příběhem a atmosférou knihu Dcera sněhu, kterou jsem si také velice oblíbil.
Prosím více takových knih!
Autorku moc dobře podle stylu poznávám, i když jsem její poslední knihu četla před několika lety. Na Třináctý příběh, alespoň tak, jak si ho pamatuji, to ale nemá a upřímně myslím, že už nic mít nebude. Nemůžu říct, že bych byla do příběhu až tak vtažena, ale na druhou stranu mi osud postav nebyl jedno. Setterfieldová brilantně popisuje atmosféru a tak nějak po každé stránce cítíte, že jste součástí příběhu. Pomalé tempo mi vůbec nevadilo, ale rozsahem si myslím, že by o pár stránek méně neuškodilo. Tak nějak sem tušila co v příběhu přijde, ještě desítky stránek předtím, než se to stalo, proto jednu hvězdičku ubírám.