Budoucnost levice bez liberalismu

Pokus o apologii „socialismu bez lidské tváře“. V žádném případě, děkuji pěkně.

05.06.2022

Sborník článků od levicově smýšlejících autorů, kteří nabízejí různé pohledy na krizi způsobenou zejména nástupem tzv. nové levice. Krom tradičně výborných Kellera, Druláka či Švihlíkové oceňuji i další autory, protože každý přidává určitý analytický střípek do mozaiky.

26.04.2021

Po vydání knihy Jean-Claud Michéa - Tajnosti levice se u nás rozhořela celkem široká debata levicových intelektuálů reprezentovaných na jedné straně autory jako Barša, Slačálek a dalšími autory, především okolo Deníku Referendum a Alarmu, kteří obhajují spolupráci levice s liberalismem především jako prevenci možné "nacionalizace" nebo až "fašizace" levice. Na druhé straně tu máme autory tzv. konzervativního obratu levice, kteří jsou i autory této knihy. Svůj pohled jsem již popsal v komentáři ke knize Tajnosti levice, ze kterého vyplívá, že stojím na straně spíše autorů této nové knihy a budoucnost levice vidím opravdu v odtržení od liberalismu.
Vypíchnu tři základní teze, které se v této knize prolínají a které považuji za nosné.
1) Je třeba rehabilitovat národní stát jako základní jednotku politiky a přestat doufat, že budoucnost levice leží v nadnárodních institucích. Národní stát je jediná jednotka, kde je levice schopna bojovat s nadnárodním kapitálem a realizovat svůj program. Politika levice musí jít zdola (z regionů, z národních států) směrem nahoru (EU). Nikoliv naopak.
2) Globalizace není prostředí pro levicovou hospodářskou politiku, což snad od 80. let není nutné nijak zvlášť vysvětlovat. Úkolem levice je tak boj proti globalizaci a vytváření národních ekonomických struktur (lokální ekonomiky, podpora těch podniků a podnikatelů, kteří vytvářejí hodnoty a platí daně u nás, nikoliv v daňových rájích či podpora ekonomické soběstačnosti - nikoliv autarkie).
3) Poslední bod je uvědomění, že emancipace, která je přirozeně pro levice důležitá má své jasné hranice. Emancipaci nelze posouvat za hranici Společnosti, zatlačovat lidi do svých individuálních bublin, ve kterých není možné levicovou politiku realizovat, pokud ji nechceme redukovat na stále nové kulturní boje.
Budoucnost levice bez liberalismu je dobrým výkopem pro obrodu levice. Kvituji, že je psána srozumitelně, má jasný přesah k reálnému politickému programu a dává prostor širokému spektru autorů. Nevýhodou je, že je psaná poměrně horkou jehlou a nejde do hloubky. Doufám, že v budoucnu někdo vydá knihu, které základní teze více argumentačně vyfutruje a teoretické podloží. To už je ale na jiný žánr.