Broučci
Jan Karafiát
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2521/bmid_broucci-oQN-2521.jpg
4
1112
222
Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné. Dotisk v r. 2009 - ISBN 978-80-00-01373-2... celý text
Přidat komentář
Kniha mého dětství. Vždy jsem se těšil k prababičce až si opět přečtu o životě broučků, jejichž životním posláním je svítit lidem na cestu. Za nostalgii a příjemnou četbu hodnotím pěti hvězdami.
Krásný poetický příběh. Bohužel já vždycky skončila u té pasáže, kdy se z Janinky stala po kruté zimě sněženka. Moje dětské srdíčko a hlava to nějak nechtěly přijmout a přišlo jim to až dost drsné na to, že jde o pohádku. Ale jinak jsem měla jejich příběhy moc ráda a kdykoliv jsem viděla nějakého broučka, tak jsem si představovala, že je to ten z knížky, což je pro dětskou fantazii velké plus :)
U mne je to takřka úplně stejné jako u předchozího čtenáře. Maminka knihu milovala, tatínek nám ji předčítal, ale nám se moc nelíbila. Byla na nás docela moc smutná. No kdo by rád poslouchal pohádku, kde skoro všichni umřou.
Tuto knížku mi dali prarodiče k přečtení až po revoluci, ačkoliv ji děda měl ještě ze svého dětství. Zhltla jsem ji jedním dechem ve 12 letech.
Broučky si pamatuji již jako povinnou četbu ze školy. Vždycky se mi moc líbily Trnkovy obrázky, ale příběh jako takový mi k srdci moc nepřirostl. I když chápu, že knížka malé děti seznamuje s koloběhem života, připadá mi, že je tam těch mrtvých broučků až moc. K pochopení toho, že každý jednou zemře, přece nemusí zemřít všichni... Navíc mi trochu vadí ta přehnaná zbožnost, poslušnost a odevzdanost. Vždyť Brouček je jen jako každý jiný malý kluk a je až zbytečně moc kárán a trestán. Přes tyto výtky je knížka psána krásným jazykem a kapitolky ukončené spánkem jsou jako dělané pro čtení před spaním. Jen prostě občas něco poupravím nebo vynechám, hlavně pohádku o uhořelých koťátkách...
Jako malé dítě jsem tuto knížku zbožňoval. Když jsem si ji přečetl teď (jen kvůli čtenářské výzvě), tak jsem byl zklamán. Pro mě až moc nábožensky založená.
Trápení, smrt a trochu radosti ze života ... spojené v neobyčejnou pohádku. Mnozí se nejspíš zamýšlejí, jestli tenhle příběh je ještě pohádka i pro malé děti. Jsem přesvědčená, že tenhle příběh je pohádkou pro každého, jen se prostě i těm nejmenším snaží ukázat všechny "verze života", ... tedy i takový život, který není zrovna radostný, a taky, že i to prostě k životu patří ... a v tomto směru před panem Karafiátem smekám ... příběh je napsaný tak krásně a poeticky, že i dospělému na konci ukápne slzička a malé děti ... nevyděsí :-). Myslím, že přesně tohle je ideální knížka pro předčítání ... příběh, který bychom měli prožívat s dětmi ... pohromadě :-).
Schválně jsem se ke knize vrátila - přece jenom, od dětství jsem urazila kus cesty - a dobře jsem udělala. Moc dobře jsem udělala ( :-) ).
Knížku jsem četla (nebo mi byla čtena) několikrát, ale při posledním čtení dětem ve školce jsem občas musela vynechávat pasáže týkající se Boha a závěrečnou pasáž o smrti. Přeci jen nevím, jestli jsou rodiny dětí věří, případně jakého vyznání a nechat broučky umřít... Raději jsem je nechala jenom spát...
Knihu jsem četla jako malá a už si ji moc nepamatovala. Nyní jsem jí předčítala dcerce a bohužel.. Nelíbilo se mi to. Respektuji autorův názor a vztah k bohu, ale v tomto směru opravdu moc tlačil na pilu. Neustálé podsouvání modlitbiček a víry celkově.. Další co mi neskutečně vadilo bylo přílišné opakování některých vět. Připadala jsem si jako kolovrátek. Co se týče umírání postaviček během příběhu, to bych ještě brala, ale ten konec už byl vážně moc. Asi jsem cíťa, ale mě to vzalo.
Další z knih mého dětství. Příběhy broučků, i když mnohdy smutné, jsou nejen nádherně napsané, ale také si myslím, že dětem předávájí určité hodnoty. Kniha nemaluje životy broučků růžově, ale poukazuje také na pomíjivost života. Dodnes si vzpomínám na pocit, který jsem měla, když zemřela Janinka. Vždycky se mi strašně moc líbila jejich modlitbička a často si vzpomenu na větu "A byla zima." nebo "A bylo jaro." Tato tři slova ve mně vyvolávají zvláštní příjemný a možná trochu smutný pocit. Každopádně by v knihovničce dětí chybět neměla.
Krasna ale strasne smutna knizka, ten smutok mi utkvel viac ako cokolvek.. Uz ako decko som orevala umierajuce chrobaciky... Inac ano, je jemna, nezna, plna lasky k bohu a prirode, poucna, mravoucna, ale strasne smutna...
Doháním opět četbu, kterou jsem měla znát v dětství. Broučci jsou vydařené "poučné" (až katechetické) příběhy. Věřím, že místy dokáží skoro až lézt na nervy :-) A ten konec... P. Karafiát jistě chtěl jen prokázat, že k životu patří všechny "etapy". Nicméně.. na dětskou literaturu mi to tedy přijde DRSNÉ. Osobně bych dětem poslední stránku nečetla :b
Knížka, ze které nám babča četla, byla už v osmdesátých neskutečně omšelá. Bylo to strašně zvláštní čtení, nakonec se mi začalo líbit aspoň to, jak si žijí v prťavých domečcích, ale ve chvíli, kdy POZOR SPOILER broučci nepřežili zimu, jsem měl chuť se jít do kůlny zabít... Východisko zakódované v knize mi v tu chvíli babča nedokázala poskytnout, snad proto, že žila rozkročena mezi církví a stranou. Za mě tedy docela rozporuplný zážitek. Někdy se musím zeptat sestřenky, jestli to tenkrát zvládla líp než já...
S touto knihou jsem se seznámila až v dospělosti a to, když jsem ji předčítala svoji dceři. Nádherně napsaná kniha, která zapůsobila na mě i na dceru. Užívala jsem si nádheru poeticky psaného textu. Ještě stále mi v hlavě zní večerní modlitbička, která dceru uměla dlouho krásně zklidnit před spaním.
Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
ZAJÍMAVOST: Nevím, proč nám můj tatínek tuto knihu nekoupil v mém dětství. Možná byl opravdu zapřísáhlý ateista a tuto knihu přeci napsal farář (knihy v naší rodině kupoval jenom můj tatínek).
A víte, kdo o mnoho let později věnoval tuto knihu mojí dceři? Byl to právě můj otec.
Člověk se stále mění třeba i prostřednictvím literatury. Co na tom, že je to literatura pro děti. Dobrá literatura se vždy prosadí.
Mohu dát méně než plný počet bodů? NE...opravdu NE!
Jako dítě jsem ten příběh milovala. Nutila jsem babičku číst mi ji pořád dokola. Nicméně, teď jsem si ji přečetla poprvé sama do Čtenářské výzvy a už tolik mě to neuchvátilo. Možná je to tím, že jsem vyrostla a mé názory by se těžko ztotožňovaly s názory faráře z 19. století. Možná už na Broučky nekoukám tak nekriticky jako kdysi, což mě velmi mrzí. Broučci byli mé dětství
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Broučci |
| 1991 |  Broučkova pozůstalost |
| 2017 | Broučci: Broučkovy pohádky |
| 2008 | Broučci - knížka s divadélkem |
| 1906 | Broučci a Broučkova pozůstalost |
Kniha Broučci je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 764x |
| Čtenářské výzvě | 285x |
| Doporučených | 63x |
| Knihotéce | 641x |
| Chystám se číst | 59x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 28x |
Poprvé jsem se s knihou setkala až jako dospělá, když jsem ji předčítala 3 letému synovi. Byla pro něj srozumitelná, identifikoval se s broučkem a líbilo se mu to. Mně se to také líbilo, mělo to své kouzlo, laskavost, líbil se mi ten závan starých dobrých časů, líbila se mi tam křesťanská víra, laskavost i přísnost rodičů.