Bouřky: Příběh Karoliny Světlé a Jana Nerudy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Korespondence Karoliny Světlé, kterou v létě roku 1862 vedla s mladší sestrou Sofií Podlipskou, přítelkyní Marií Němečkovou a Janem Nerudou, zachycuje příběh vztahu dvou mladých, začínajících spisovatelů. Světlé bylo v době korespondence třicet dva let, Nerudovi dvacet osm. Nerudovy listy, plné hlubokého citu, se dochovaly jen v opisech, které Světlá ve svých dopisech posílala sestře. Sama sebe při tom postavila do role ženy, která je rozhodnutá „napravit“ vnitřně rozháraného mladého muže, marnícího svůj talent. Aby mu pomohla z finanční tísně a ochránit ho tak před vězením pro dlužníky, zorganizovala utajenou akci, do níž zaangažovala rovněž přítelkyni Marii. Sbližování obou autorů je ale rázem přeťato právě Mariinou indiskrecí – vztah je vyzrazen, většina dopisů spálena. A Světlá dává svému manželovi slib, že s Nerudou již nikdy nepromluví a již mu nikdy nenapíše…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74112/big_bourky-pribeh-karoliny-svetle-a-jan-t42-74112.jpg 3.617
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Bouřky: Příběh Karoliny Světlé a Jana Nerudy

Amneris
16.07.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu. Vztah mezi Karolinou Světlou a Janem Nerudou je díky těmto dopisům mnohem hmatatelnější než jak ho známe z hodin českého jazyka. Pro Karolinu muselo být jistě složité, že se jako vdaná žena zamilovala do mladšího muže, a to v době bouřlivého 19. století. Jak je zmíněno, tak dopisy byly spáleny a zachovaly se jen opisy. Rozhodně má můj obdiv, už jen tím, že jako žena začala psát, a že se rozhodla pro povinnost zůstat s nemilovaným manželem...

Elsinor024
12.03.2019

Karolína Světlá si v roce 1862 píše se sestrou Sofií o rodině a známých, ale také spolu probírají životopis Schopenhauera a jiná intelektuální témata. Tím se vymykají běžným dopisům tehdejších dam.
Světlá je někdy nemilosrdně otevřená, popisuje zlé, nepříjemné a škaredé děti svých příbuzných, svoji umírající švagrovou. Upřímná je i v tom, že sestře přepisuje Nerudovy dopisy slovo od slova. Tedy musíme jí to věřit, protože jeho originály se nedochovaly.

Líčí své sestře, jak na sklonku léta, během pěti hodin, kdy budoucí slavný spisovatel třikrát v zoufalství odešel a zase přišel, ho donutila uzavřít dohodu o podmínkách jejich vztahu. Neruda musel slíbit, že spisovatelčin "domácí poklid rušit nebude". Ona se zase zavázala k tomu, že se stane jeho "guvernantkou", která má za úkol "v něm co je hrubé zjemniti, co je temné osvětliti, co je hranaté otesati". Slíbili si, že o jejich dohodě nikdo na světě nebude vědět, jen oni dva. A Světlá to hned za tepla vyklopila své sestře:)
Samozřejmě že Neruda své sliby jako vášnivý sotva třicetiletý mladý muž nedodržel a neustále svoji Johanu přesvědčoval ke společnému životu. Ta dala přednost mravopočestnosti a zajištěnému, i když ne kdovíjak milovanému manželovi. (V dopisech ho označovala za omezence, se kterým si přes sebevětší úsilí nerozumí). Vztah se nakonec musel rozpadnout. A mladý nadšenec ještě dostal od Petra Mužáka za uši.

Rozlícený Neruda pak píše docela krutě: "Ach jen nedělej, jako bys kdovíjak pevně na nohou stála a nikdy podpory nepotřebovala, jen nedělej, jako by se ti nebylo nikdy po duši spřízněné zastesklo, jako bys ty jediná necítila jako my všichni!
...však by se ti bylo také ulevilo, mluv si co mluv, kdyby si se byla mohla na mých prsou vyplakati, o mé srdce opříti, kdybys mne byla mohla se pozeptati, co tě kdy hnětlo, ale tys nechtěla, nu - buď si jak chceš, stará panno!"

Je zajímavé, jak říká v doslovu literární historička Dagmar Mocná, že Světlá svým odmítnutím jiné než platonické lásky k Nerudovi vyvolala v tehdejší společnosti spíše negativní reakce. Brali ji jako citově chladnou, příliš ctnou a vypočítavou potvoru.
Ale co kdyby měla tak široké srdce jako Němcová? Ta se svými milenci netajila ani před manželem, v klidu se s nimi doma v jeho společnosti rozcházela. Za tohle u vážené měšťanské smetánky nebyla tak úplně chválená.
Prostě ať by chudák Světlá provedla cokoliv, bylo by to špatně.


Hanka_Bohmova
16.07.2018

Děkuji uživatelce milamarus za tip k četbě :o)
Při čtení korespondence člověk těžko zachová odstup, do myšlenek se vtírají hodnocení a sympatie/antipatie. Za podnětnou považuji druhou část knihy, která otvírá různé možnosti interpretace dochovaných textů. Diskutuje jejich autentičnost/stylizaci (co cítíme vs. co někomu vyprávíme, že cítíme; a co někomu vyprávíme, že cítí někdo k nám...) a také dobovou ne/vhodnost, ne/ladění některých aspektů a vytváření "kanonické", společensky uznané verze celého příběhu.

bookcase
24.08.2017

Číst tyhle dopisy je jako nahlížet do minulosti. Okouzlující stará čeština a milostné i přátelské vztahy, které se nemění v žádné době.