Bolest: Zima komisaře Ricciardiho
Maurizio de Giovanni
Komisař Ricciardi série
1. díl >
Komisař Luigi Alfredo Ricciardi vidí mrtvé. Zjevují se mu obrazy zločinců i dětí sražených kočárem. Vnímá lásku, kterou prožívají, i překvapení z nejzazšího momentu. Cítí jejich bolest. Slyší jejich poslední slova. Uzavírá se proto do sebe a straní se ostatních lidí. Své schopnosti však zároveň využívá a s obrovskou vervou a dopadá jednoho vraha za druhým. Vidění však mohou být zavádějící. Když je brutálně zavražděn světově proslulý tenor Arnaldo Vezzi, Riccardi musí případ vyřešit v rekordním čase, protože se o případ zajímá samotný Duce. Musí nejen proniknout do světa opery, ale zejména do hlubin pěvcovy černé duše. Pomůžou mu jeho schopnosti k rozlousknutí případu? Vydejte se do spletitých uliček Neapole třicátých let a doprovázejte osamělého komisaře na jeho cestě za nalezením spravedlnosti i lidskosti... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2016
,
Epocha (ČR)
Originální název:
Il senso del dolore. L'inverno del commissario Ricciardi , 2007
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo tak krásné čtení... Mám ráda, když má detektivka přesah - když se text nesoustředí jen na vyšetřování, ale má i hlubší rozměr. A to jsem tady dostala v podobě vyšetřovatele, který vidí duchy zavražděných a nejen v rámci své práce, ale i díky tomuto daru je nucený přemýšlet o životě a smrti. Krásná melancholická kniha,velmi doporučuji.
Ke Komisařovi Ricciardimu jsem se dostal náhodou. Přes časopis Pevnost. Jak taky u mě jinak. Detektivku s letmým nadpřirozenem ale nelze nechat jen tak ladem a tak jsem se do ní okamžitě pustil.
Přečteno jsem měl vysloveně za pár dnů. Vzorová detektivka, dobová, velice pěkně popisující atmosféru Neapole 30. let 20. století. Sympatické navíc je, že je ozvláštněna vyšetřovatelem, který vidí mrtvé lidi zabité násilnou smrtí na konkrétních místech, kde se vražda udála. Vidí je a cítí jejich emoce, což v mnohých ohledech vytváří hodně zajímavé momenty v knize.
Příběh se točí kolem vraždy v národní opeře v Neapoli. Nejen, že je krásně popsána tehdejší nálada ve společnosti, ale ještě se dozvíte i o tom, jak moc Italové měli a mají operu rádi.
Za mě musím říct, že se jednalo o velice zajímavou detektivku, která má podobný nápad jako příběhy pojišťováka Benedikta od Veroniky Fiedlerové. Když se ale libivého nápadu autor chopí s citem a přidá něco navíc, nemůže čtenář být zklamán.
Dokonalá, klasická kriminálka, super čtení. No je tam trošinku duchařiny, ale fakt jen trošku. Navíc je zajímavé prostředí, Itálie, Neapol, třicátá léta minulého století. Už mám doma druhý díl.
Pro mě celkem těžké ke čtení, na to jak je to "útlá" knížka, tak to celkem trvalo. Ale nápad dobrý, celkově dost depresivní nálada, zvláště z pana komisaře.
Skvělé. Tentokráte mi mystično, tajemno a duchaření v knize vůbec nijak nevadilo. Naopak. Dodávalo celému příběhu určité grády a atmosféru. Ono se to do doby a prostředí, kde se celý děj příběhu odehrává, tak nějak i hodí... Za sebe hodnotím jako dobrou, neotřelou detektivku.
Krásne napísaná knižka. Siahla som po nej trošku z recesie, aby som si trošku oddýchla od severských autorov a urobila som veľmi dobre.
Popis elegantného prostredia 30. rokov, kedy opera, bola najväčším kultúrnym zážitkom. Na druhej strane bolesť a bieda väčšinového obyvateľstva je tiež vystihnutá a strastiplná cesta ľudí, ktorý sa nenarodili v zlatej kolíske.
Taktiež idea, že nie vždy je vrah zlý a stále je viac možností pohľadu na situáciu okolo nás. A charizma komisára Ricciardiho vytvára zaujímavé prostredie zaujímavej doby.
Zase tak trochu jiná detektivka, možná trošinku i duchařina. Hlavní postava policejní komisař vidí nedávno mrtvé a díky tomu, je pro něj vyšetřování vražd o něco jednodušší. Moc mě bavilo zjišťovat, jak duše zesnulých působí na pana komisaře a jak se nám postupně utváří skládačka o vraždě operního zpěváka. Nejedná se o žádný dechberoucí příběh, ale je to rozhodně zajímavé čtení.
Trochu jiná detektivka odehrávající se ve fašistické Neapoli 30. let minulého století. Vraždu operního pěvce vyšetřuje komisař Ricciardi, muž který vidí a slyší duchy zavražděných osob. Nicméně tato "zvláštnost" děj příliš neposunuje, působí spíš jako zvláštní psychická odchylka a slouží k vytvoření ponuré atmosféry příběhu.
Kniha se mi moc líbila.
Od čtení mne z počátku odrazovalo naznačované "nadpřirozeno". Jsem ráda, že i přesto jsem první knihu ze série otevřela. Protože ta "Záležitost", jak je schopnost komisaře Ricciardiho "vidět" oběti násilných činů a nehod v románu pojmenována, svým způsobem dokresluje atmosféru Itálie 30. let, dobu fašistické vlády Benita Mussoliniho. O ní se dozvídáme v narážkách, při rozhovorech hrdinů, přesto ta stísněnost je cítit z každé stránky, prostupuje celým příběhem. Detektivní vypravování má klasické, italské tempo, sympatického a čestného vyšetřovatele, dottore Ricciardi, který, spolu se svým věrným spolupracovníkem, čelí jak zločincům, tak i svým "nehodným" nadřízeným. Prostředí Neapole, královského divadla San Carlo, operního světa, přidává čtení další rozměr a hodnotu.
"Český překlad této knihy vznikl i díky podpoře pana honorárního konzula České republiky v Neapoli - dr. Angela Ruoppola. Po dvacetileté činnosti honorárního konzulátu a tím i dvacetileté spolupráci se mnou podpořil moji snahu o překlad této knihy, která tak výstižně popisuje jedinečnou atmosféru Neapole." (Helena Schwarzová)
Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím. Vůbec mi neseděl styl psaní a děj mě nebavil. Postupně se ale příběh stával čtivým a nakonec jsem dočetla. Hodnotím ale slabě.
Nejvíc jsem si na této knize užila hlavní postava. Motiv inspektora obdařeného schopností vidět duchy lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí byl pro mne něčím novým, neobvyklým, nečekaným – a proto vítaným a já si to užila. Ricciardi jako postava mne také byl blízký svojí povahou – je spíše zamlklý a tichý, poněkud zádumčivý, velmi pečlivý, spíše introvertní, nechodí kolem horké kaše a raději přistupuje přímo k věci a nerad se zdržuje zbytečnosti, které ho odvádějí od případu. Také mne moc bavilo období a prostředí, v němž se kniha odehrává - Neapol 30. let byla pro mne úplně nová. Celkově je kniha (a vlastně i sám autor) velmi příjemným překvapením.
Dočetla jsem jedním dechem a přitom jsem po knize sáhla jen proto, že se odehrává v Neapoli, kam pozítří odlétám. Excelentní příběh o vyšetřování vraždy neobyčejným kriminalistou. Záměrně knihu neoznačuji jako detektivku. Vlastně ani jako fantazy. Je v ní něco daleko víc. V čase, kdy příběh, aby byl úspěšný musí mít všeho hodně (krve, úchylek, psychopatů, mučení, neuvěřitelného tajuplna atd. ) je kniha, která má všeho akorát, vzácná. Koneckonců, klidně se to všechno mohlo stát, kdo ví:-). Takže až si dám v neapolské Caffé Gambrinus kávu a sfogliatellu, budu se dívat z okna a třeba něco zahlédnu. Každopádně už aby byl další díl.
Vzhledem k tomu, že se jedná o Italskou detektivku, Některá jména dost splývají díky podobnostem. Ale je to celkem čtivé, a vrahoun také není hned k poznání. Co mě ovšem ruší, je právě daná specializace u hlavního detektiva., Zkrátka jeho vidiny mě dvakrát neoslovily, popisy mrtvolek a umřelých do případu nikterak nezapadají, ani s ním nesouvisící je to jev dle mého názoru naprosto zbytečný, naopak počet jmen se o ty mrtvé zdvojnásobuje, a působí zbytečný chaos Asi možná zkusím dát ještě jednu šanci jednomu případu a uvidí se co s touto sérií dále.
Trochu ubrat postav, trochu víc duchů ;-)....ale jo, přečteno za jednu sobotu s dobrým dojmem.
Slabé, zejména na román - byla by z toho možná dobrá povídka, trochu to očesat o nadbytečné až rušivé prvky (Erika), ostatně i komisařovy vidiny byly jakoby navíc - bolest jistě cítí více či méně každý normální člověk profesně se pohybující v okolí vyšetřování krvavých zločinů, i když musí po určité době hodně otupět, jinak by sám nepřežil. Prostředí divadla a opery ani Neapole také nebylo naplno využito, vše jakoby klouzalo jen po povrchu, v náznacích, a pozvolna vyprchalo bez jakékoli stopy ... 50%
Zasloužených pět hvězd z pěti :-)
Zápletka stará jako lidstvo samo, ale zasazená do velmi zajímavé doby, místa i prostředí. Myslím, že nejsilněji působí úžasně zvládnuté vykreslení atmosféry města a především velmi charismatický hlavní hrdina - komisař Ricciardi.
Bolest mě zkrátka bavila. Jde v podstatě o klasickou detektivku z uměleckého prostředí Itálie 30. let minulého století, s prvky mystiky, nadpřirozena. A to svým způsobem příběh velmi zajímavě ozvláštňuje a činí ho tak trochu výjimečným a odlišným od ostatních klasických detektivek. Já jsem si čtení užila, tempo děje bylo přiměřeně svižné, hlavní postava komisaře mi byla sympatická. Zkuste ji :)
Nezvyklá kniha se zajímavou zápletkou. Jednoduché, ale duchaplné čtení, pro dlouhé zimní večery.
Očekávaná detektivka o vyšetřovateli, který vidí duchy a cítí jejich bolest. Tajemna a duchů tu ovšem bylo pomálu, za to nedůležitých postav mraky. V cizích jménech a záplavě postav jsem se ztrácela. Zajímavý a chytlavý děj, ale v knize bylo tolik postav z divadla, že chyběl snad už jen údržbář a popelář, aby to bylo kompletní. :D
Štítky knihy
detektivní a krimi romány italská literatura 30. léta 20. století Itálie duchové a přízraky historické detektivky Neapol nadpřirozené schopnosti paranormální schopnosti Benito Mussolini, 1883-1945
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bolest: Zima komisaře Ricciardiho |
| 2017 | Prokletí: Jaro komisaře Ricciardiho |
| 2018 | Místo pro každého: Léto komisaře Ricciardiho |
| 2019 | Den zesnulých: Podzim komisaře Ricciardiho |
Kniha Bolest: Zima komisaře Ricciardiho je v
| Přečtených | 91x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 73x |
| Chystám se číst | 84x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 1x |
„Tá Záležitosť“ – 1. diel!
„Nevěřím v osud. Věřím v lidi a jejich emoce. Lásku, nenávist. Hlad. Bolest, v tu především.“
V Taliansku vyšiel nedávno už 14. diel krimi série Komisař Ricciardi, česká Epocha sa zastavila na čísle štyri. Zrejme to nevynáša. Predsa len, Apeninský polostrov je od severu ďaleko, dnes nie je detektívne v móde.
Zvláštny chlapík ten Luigi Alfredo Ricciardi, určite nesadne každému. Ako vravia bratia Česi, zaváňa to „duchařinou“. Luigi totiž vidí mŕtvych, cíti ich bolesť a počuje posledné slová pred ich smrťou. Somarina, prekliatie?
„Věřte mi, že prokletí je každodenní pociťování bolesti. Bolesti druhých, která se tak stává vaší vlastní, která vás štípe na kůži jako rány bičem. Je jako rána, co se nehojí, co stále krvácí a nakazí vaší krev.“
Má to čosi do seba. Žiadne akčné scény, len poctivá práca policajtov. Mňa to chytilo od začiatku. Ak Vás „Tá Záležitosť“ okolo hlavného hrdinu, ako ju pomenoval Maurizio de Giovanni neodradí, skúste dať komisárovi Ricciardimu šancu. Odmení Vás atmosférou Neapola 30. rokov minulého storočia a pohľadom do neľahkého obdobia. A začíname letopočtom 1931, kedy duce už deviaty rok gniavil svojich spoluobčanov chorou ideológiou.
P. S.: Parádna obálka, ktorá dokonale vystihuje náladu i obsah knihy, autorom je Lukáš Tuma.