Biomanželka
Michal Viewegh
Nové vydání románu Michala Viewegha, který patří k jeho nejúspěšnějším knihám posledních let. Sarkastický příběh vyprávěný pohledem přemoudřelé duly, žijící v domácnosti nebohého spisovatele. „Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost." Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí - to je výchozí situace humoristického románu. "Zdánlivě humoristického," upřesňuje autor. "A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický."... celý text
Přidat komentář
Na Biomanželku jsem narazila v matčině knihovně.Zaujala mne obálka, ačkoliv Viewegh nikdy nebyl můj oblíbený spisovatel. Snažila jsem se ji přečíst. Nešlo to, připadala mi to jako nepodařená variace na podivné, ale nezajímavé téma.
Zpočátku mě to bavilo, ale samé „a tak dále" mě začlo lézt na nervy, přesto jsem se docela zasmál.
Tak takovou potrhlou ženskou bych nechtěla míti doma ani zadarmo. Vzhledem k tomu, že podobně smýšlející osobu mám coby švagrovou, o to více s Vieweghem sympatizuji. Ženské prostě blbnou a některé docela dost.. a takové slepice ostatním ženám kazí pověst a v očích mužů vypadáme jako slepice všechny, takové, které by nejraději celý život prožili s nějakou dulou nebo jen čerstvoučkou zeleninou a bylinkami. V téhle knize jsem neviděla nic o nevyváženosti rolí, jak nastínil IAE níže. Spíše si myslím, že jakmile člověk začně být najednou COOL, FREE a BIO.. tak už s ním není rozumná řeč, natož lože..
Příběh o muži, který nezvládá to, že jeho manželka se z adorující slečny, které ukazuje "velký svět" změnila v samostatně myslící i konající osobnost, jejímž středobodem světa již není on. Muž to prožívá jako osobní krizi, která není prosta sebelítosti. Nejsem ani bio ani nefandím domácí škole, ale to jsou dle mého jen reálie pro obecně platnější téma: problémy světa, v němž obě pohlaví nově definují své role.
Nudný. Ve 2/3 jsem se těšil až to dočtu, protože jsem od toho dál nic nečekal. Prakticky o ničem. Nevyužité téma... Jedná se spíše o vylití pocitů...
Komu se knížka asi bude líbit, tak to budou ženy se stejným pohledem na svět jako je žena hlavního "hrdiny".
Příběh o střetu se světem feministek, kde jsem si při čtení kladl otázku, jestli manžel jako instituce je na vymření.
Asi opravdu ženám muži historicky dáno něco dluží, ale sám za sebe říkám, že nevím, jak to udělat, aby byli ženy i muži opravdu spokojeni.
A jsem rád, že moje partnerka po přečtení knihy prohlásila, že by nechtěla být jako Hedvika očkovaná dulou a že jí bylo občas Mojmíra líto.
A nedokážu si představit, že mi někdo deset let očkuje manželku proti mě a já s tím nic neudělám..
Celou dobu jsem plně soucítila s Mojmírem, dulu jsem také nenáviděla. Moc se mi líbil na začátku žebříček důležitosti, v průběhu knihy jsem se k němu vracela... Motiv na psaní to byl dobrý, ale tak nějak po přečtení kniha nenadchla a asi dlouho zůstane v knihovně. Kdo knihu nepřečte, o nic nepřijde.
Viewegh má i lepší knížky, ale zajímavý pohled na jistý druh "extrémismu" to bezesporu je.
Kniha mě zklamala, nic ve mně nezanechala, v podstatě za půl roku nevíte o čem byla.
Knížka mě velice pobavila a splnila mé očekávání beze zbytku. Můžu doporučit. Humorná, čtivá a výstižná. Při čtení jsem často byla na straně manžela Mojmíra. Jeho bio žena je bio + eko + ezo fanatičkou. V podstatě se poddává všem různým alternativním směrům, které tu za posledních 23 let byly. Je to nějaké nové náboženství.....
Já osobně znám několik zpočátku šedivých myšek, ze kterých se staly zakladatelky MC, RC, zastáňkyně domácí výuky, lesních školek, biostravy, alternativních porodů atd., takže mně kniha přišla velice reálná, zábavná i děsivá. Za přežití nasazení duly do domu a perfektní znalosti první pomoci při bolestivém kojení si Mojmír mé sympatie plně zasloužil!!! :-)
Po této knize jsem sáhla jen ze zvědavosti. Mám ráda Vieweghovu starší tvorbu, to novější upadá a navíc když byla k této knize rovnou vytvořena i divadelní hra, nečekala jsem zázraky. Pravda, zázrak to není a zařadila bych to do kategorie Monyových, Nesvadbových a Pawlovských, ale docela mě to zaujalo. Věřím, že takový příběh se může stát a že se děje a je mi z toho smutno. Mým jediným přáním je, ať se nestanu takovou Hedvikou.
Tak u me je to jedna z poslednich, ktera se dala cist! Kdysi davno jsem viewgha cetla hodne, pak me nejak omrzel, ale tahle kniha se fakt povedla! Doporucuju.
Štítky knihy
česká literatura čeští spisovatelé
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2007 | Andělé všedního dne |
Kontroverzní, jak jenom Viewegh umí být. A přestože je to psáno lehkým, až bulvárním stylem, podchycuje to určitý fenomén a určitý typ chování, který opravdu existuje. Umím si představit, že v hlavách "biomanželek", ekoaktivistů i příznivců alternativy vzbudí knížka nevoli, na druhou stranu i ty, které takové nejsou budou zřejmě protestovat, že takhle jednoduché to není. Pokud vím, je to první kniha, která tohle téma zpracovává a za to jí ode mě náleží dobré hodnocení. Já se bavila a nelituji toho, že jsem ji četla.