Bezmocní tohoto světa

od:

Bezmocní tohoto světa

Děj románu se odehrává na přelomu tisíciletí v Petrohradě, kde žije a schází se skupina lidí s nadpřirozenými schopnostmi, jež byly objeveny a rozvinuty tajemným mistrem, sensejem. Když se jeden z členů této skupiny stane terčem vydírání ze strany mafiánského bosse, který ho chce využít k ovlivnění budoucnosti, rozhodnou se mu ostatní pomoci. Nic však není tak jednoduché a jednoznačné, jak se to jeví na první pohled. Vždyť hanebnost, kterou je třeba potlačit, často přebývá na těch nejméně očekávaných místech – a jen málokomu se chce s jejím hledáním začínat ve vlastním nitru… "Bezmocní tohoto světa", poslední román Borise Strugackého, vychází česky vůbec poprvé. Knihu uzavírá doslov z pera Vladimira Borisova, předního odborníka na dílo bratrů Strugackých. Jeho součástí je také krátký text samotného Borise Strugackého, v němž se svým typickým humorem a nadhledem líčí všední chvíle vlastního života – a to pouhých několik měsíců před svou smrtí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/262662/bezmocni-tohoto-sveta-5HL-262662.jpg 3.77
Originální název:

Bessilnyje mira sego (2003)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Triton
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Přidat komentář
Hanka_Bohmova
07.12.2017

Přes varování obou komentářů jsem se rozhodla obejít bez orientačních písemných poznámek. Hádám, že jsem tímto duševním velevýkonem oddálila nástup Alzheimerovy choroby o dobrých šest týdnů.

Častý pocit dezorientace (i při plně fungující paměti) byl pro čtení knihy charakteristický a zvláštně dokresloval už tak podivuhodnou atmosféru neveselého příběhu z alternativní přítomnosti. Alternativní bohužel jen v docela nepodstatném ohledu. V závěru jsem se cítila dost podobně jako u Je těžké být bohem.

kuruteku
12.06.2016

Tak první čtení knihy mám za sebou, další bude s tužkou a papírem kresle si vztahy, psa si jména. Předchozí komentář a ke knize přidaná recenze mne přesvědčují, že to stojí za to. Po Dni opričnika a Dětech srpna si doplňuji obraz současného Ruska a radostný není.

opic 12
27.12.2015

Solovka Borise Strugackého je čtenářská výzva pro trpělivé. Natěšení bylo veliké,prozatím jsem byl vždy u této dvojky bratří více než nadšenej. Ve svých románech,opravdu nevyšlápavají jednoduchou cestičku. Nezaměnitelně matoucí děj,se jakoby dotváří ve vaší mysli. To vše dostanete i v této knize jen ještě o dost příček navíc. V prvních dvou kapitolách,jsem si spokojeně vrněl a ujištoval se,že vše je zatím v pořádku,tak jako vždy si užívám,ale... zašmodrchávající,přeskakující příběhy tuze rád,ale tu pocity,jak vyjevená Alenka v králičí noře,více mám. Každá kapitola začíná někde jinde i s někým jiným. Postavy mají jména,ale i přezdívky,které se v textu střídají,vskutku labyrint světa :-D Za delší polovinou stránek se tak zdánlivý (z většiny) nejednoduchý text více protne,staří známý se setkají a vše více vyplyne z pozadí toho neveselého vyprávění. Samozřejmě ne uplně vše se vysvětlí. Mohlo by dojít k mýlce,že jsem nebyl příliš nadšenej,ale pravda je tak trochu někde uprostřed. Bezmocní obyčejní tohoto světa,kteří dostali od sudiček více,jdou jinou cestou ne rozhodně comiksovou :-) atmosféra celkem ponurá,samozřejmě do hloubky s přesahem žabáka kvaka a rákosníčka dohromady. Jen bude potřeba (myslím) ještě dvojí,trojí ... dukladné čítání.