Batoh, medvěd a osm kartonů vodky
Lev Golinkin
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356788/bmid_batoh-medved-a-osm-kartonu-vodky-Lwi-356788.jpg
4
92
92
Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let? A jak to probíhá, když se rozhodnete emigrovat za oceán do vysněné země? To vše a ještě mnohem více naleznete v autobiografickém románu Lva Golinkina – skvělého vypravěče i pozorovatele, mistra břitkého humoru i nadsázky. Autorova výpověď je neotřelým popisem kulis rozpadajícího se impéria i strastiplné cesty za lepší budoucností a hledání vlastní identity.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla velmi zajímavá a bohužel i v dnešní dny aktuální (emigrace ukrajinců) . Také jsem nevěděla, že se v SSSR tak hrozně chovali k židům. Autor zde krásně vystihl, jak emigrace probíhá. Jak je to pro ně vyhnutelné, ale zároveň těžké. A že se s tím srovnává po celý život. Odkud je, kam jde....
Zároveň i názorně popsal, jak je složité a drahé emigranty přijmout. A kolik je ochotných a pomahájících lidí potřeba.
Knihu doporučuji přečíst. I přes to, že je děj plný bolestných vzpomínek a situací, čte se dobře. Autor se vrací ve vzpomínkách do svého dětství, takže jsou těžké chvíle popisovány s lehkým humorem, někdy nadsázkou a takovou dětskou naivitou. Autor čtenáři přibližuje pocity a myšlenky uprchlíků, kteří přišli nejen o všechen majetek, osobní věci, ale i o sebevědomí, svou minulost a někteří i o budoucnost. V dnešní době je příběh opět aktuální a někomu může přinést nový pohled na současné uprchlíky.
Vůbec jsem netušil, jak strašně se v SSSR chovali k Židům. A přesto i o tom Žid dokázal napsat celkem vtipnou knížku.
Anotace zaujala...příběh už moc ne..marně jsem hledala humor..občas nějaký ten černější byl, i ta ironie a cynizmus, ale celkově jsem se teda neposmála. Autorův nadhled jsem taky hledala marně. Spíše to byla bolestná zpověď o hledání sama sebe, své identity a také o snaze odpustit sám sobě..taková terapeutická knížka. Občas se mi zdálo vyprávění lehce nesouvislé, nějaký odstaveček, myšlenka a skok za roh, k něčemu jinému..
Lev si prošel těžkou životní zkouškou, jako dítě si na Ukrajině vytrpěl své. A pak vyrostl jako svobodný Američan, ale tam někde uvnitř si nesl své trauma. Lvovo "hledání se" v dobrovolnictví, Apalačích a podobně mi přišlo také hodně americké..
Dozvěděla jsem se, jak vlastně takový proces emigrace probíhal - zázemí v zahraničí, pomocné organizace, dobrovolnící. A lidi se širokým srdcem a vlastními traumaty jako lesník/baron Petr. Možná nejvíc se mi líbily Lvovy návraty po stopách rodiny do Československa, Rakouska, setkání s Petrem, rozhovor s paní Evou...a jeho prozření a odpuštění a sebepřijetí. A ocenění oběti vlastních rodičů, za které se kolikrát styděl...
zajímavý příběh, forma podání a psaní mi ale moc nesedla, číst podruhé asi nebudu. hodnotím jako "dobrá".
A také je to snad první kniha, kde mi do konce chybělo asi 10stran a stejně jsem raději šla spát, než dočítat...udělejte si z toho obrázek sami.
Opravdu nádherná a působivá kniha! Silný biografický příběh židovských utečenců ze Sovětského svazu z konce 80. let minulého století a jejich strastiplná utečenecká anabáze napříč rozpadajícím se východním impériem se zastávkou v Dolních Rakousích a Vídni až po jejich šťastný příchod do USA, vysněné země mnohých utečenců. Lev Golinkin má bezesporu pozorovací i literární talent a jeho autobiografický román, byť mnohastránkový, se čte sám, autor coby koření totiž používá humor ve všech jeho odstínech a pro výsledný čtenářský dojem je to vskutku chutná ingredience. Navíc román je to nejen mnohastránkový, ale i vícevrstevnatý, psaný rastrem malého dětského hrdiny, pod nímž se ovšem skrývá komplexní náhled na utečeneckou tématiku (a to nejen ruskojazyčných židů). Tematicky se pak jeho kniha velmi podobá tvorbě mého oblíbeného autora Vladimira Vertliba, rovněž židovského utečence, který píše v podstatě o tom samém, tedy o osudech židovských emigrantů ze Sovětského svazu, jen s tím rozdílem, že jeho knihy jsou spíše existenciálně laděné a postrádají tedy onu humornou složku a rozměr - výsledný vjem je ovšem hodně podobný - osud židů je jedním z nejtěžších v historii lidstva... A právě tato kniha je médium, které nám umožňuje, alespoň z části, židovský úděl sdílet. Bezesporu výjimečný čtenářský zážitek!
Čtivá kniha obsahuje nejen skutečný příběh, ale i řadu postřehů o lidské povaze. Znovu jsem si uvědomila, že to, co pomalu a v tichosti již skoro zapomínáme, se skutečně dělo, často i s děsivější tváří, než jsme vnímali, a že se to v dohrách děje dosud. Dílko napsané svižným perem mladého autora doporučuji.
I díky téhle knize jsem si (poněkud nechtěně) oživila vzpomínky na dětství a dospívání v době totality v komunistickém Československu, pod všemocným dikátem Sovětského svazu. A jak příznačné, že se mi čtení této knihy volně propojilo s výročím okupace.
Ač autor popisuje své dětství na Ukrajině (tehdy součástí SSSR) a následnou emigraci přes Rakousko do Ameriky jazykem lehkým a čtivým, s velkým nadhledem, bez patosu a plačtivosti, ba naopak s humorem až sžíravě cynickým a drsným, lehce mi při čtení nebylo. V živých barvách se mi připomněla tehdejší všudypřítomná propaganda a vymývání mozků (které se dělo na Ukrajině stejně jako u nás). Vzpomínáte si, Vy dříve narození?:
"Po vzoru všech úspěšných diktatur rozpoznávala komunistická strana význam indoktrinace mladých jedinců. Jakmile začalo dítě první třídu, skrmili ho v dobře naolejovaném stroji propagandy, v něm první kolečko představovala organizace říjnových dětí, okťjabrjata. (...) Pionýr představoval nadstupeň okťjabrjat a členství bylo vážnou záležitostí (...) pionýři vykračovali vpřed a začínali doopravdy sloužit rodné zemi. Člověk se mohl připojit od třetí třídy a účast byla volitelná. Nechtěli na nás tlačit. Chtěli, aby rozhodnutí šlo od srdce, a když byl sem tam nějaký jedinec příliš natvrdlý či dětinský na to, aby se do spolku nepřihlásil, většinou ho k tomu nepozději v páté třídě dokopali."
"Žádný příčetný člověk by nevzdoroval SSSR, znělo oficiální stanovisko diktatury. Takže jinak řečeno, protože: a) komunismus představoval vrcholnou formu humanitní společnosti; b) normální lidé přirozeně tíhnou k ideálům; a pak c) kdokoliv zavrhuje ideální řešení, je očividně choromyslný. Choromyslný lidé patří do blázince, a proto disidenti často končili právě tam."
V lepším případě.
Tento román (respektive jeho první část) by měla být povinnou četbou pro mladší ročníky, jimž občas nějak nejsem schopna vysvětlit, cože se to vlastně u nás (a nejen u nás) tehdy dělo, protože "lidé se snadno přizpůsobují, obzvláště když na ně někdo míří zbraněmi".
"Sotva se komunisté chopili moci, začali likvidovat inteligenci. Zabili kněze, zabili rabíny, zabili učitele, zabili soudce, zabili kohokoli, kdo sloužil jako zdroj vědomostí a inspirace. Odvedli umělce a spisovatele, neboť rozptylovali dělníky; inženýry sebrali kvůli výpadku proudu. Zavraždili znalé zemědělce, protože nastal nedostatek jídla. Zabíjeli s veškerou pílí, zabíjeli s hrdostí, zabíjeli a zabíjeli (...) zničili svatostánky a předělali je na tělocvičny a pionýrská mládežnická střediska, lidské duše zůstaly obnažené a roztřesené a komunisté dosáhli svého cíle. Bolševici tomu rozuměli: zničte kulturu a zbytek odumře sám."
Neměli bychom zapomenout, nikdy. Protože historie se ráda opakuje, když je zapomenuta.
Druhá a třetí část knihy je poněkud optimističtější, společně s autorem se čtenář ocitá nejprve v uprchlickém centru v Rakousku, posléze ve vytoužené Americe. Obdivuji autora za otevřenost a upřímnost, s jakou dokázal popsat obrovskou rozpolcenost, kterou zažívali mnozí emigranti ze zemí bývalého východního bloku. Na jedné straně ohromení z nadbytku a konzumního stylu života, prostupující velký vděk, na straně druhé pocit vykořeněnosti a hlubokého smutku, provázející nelehké začátky v cizí zemi, kdy jazyková bariéra byla pouze jedním z velkých problémů nového startu.
Pro mne mimořádný zážitek.
Zajímavý autobiografický pohled na emigraci židů, kteří se jako židé necítí, ze Sovětského svazu, na pomoc neznámých lidí a organizací i pocit vykořenění, vděčnosti i deziluze v cizí zemi. Autor popisuje situace často s vtipnou ironií hraničící s cynismem, jindy z dětského pohledu. Je cítit, že se čtenáři nechce moc otevřít, především v částech popisující dětství. A není se co divit. A ta ponurá atmosféra komunistického státu je stále tak živá. Dobrá kniha.
Knihou jsem byl mile překvapen. I když jsme žili v ČSSR, přesto to byl děsivý rozdíl od prožívání téže doby v SSSR. A o tom je toto čtení. Aby situace ještě gradovala, v centru dění je židovská rodina s rodiči intelektuály. Hrůza hrůzoucí je cesta "za svobodou" zchátralým autobusem, částečně přes Slovensko směr Vídeň. Ale než přejedou přes hraniční čáru - prožijí očistec ! Alespoň obdobně bych si ho představoval. Mezi různými postavami z knihy, získávají největší sympatie Rakušané (myšleni ti, kteří s vystěhovalci přicházejí do styku) .
Bonus knihy vidím v pohledu a sžívání se s realitou, sovětských běženců v obyčejném městečku, kdesi na severu USA.
Autor mile překvapil.
Příběh židovské rodiny, která na sklonku Sovětského svazu konečně může emigrovat, je zajímavý, i když Američanům asi musí připadat více šokující. Autor má smyl pro detail a píše čtivě, tempo drží až téměř do konce. Na posledních 50 stranách už se věnuje své nedávné minulosti na vysoké škole v USA a vnitřními pochybám o židovství, což mě úplně nezaujalo. Celkově však můžu doporučit.
Člověk, který dělal obálku, nechápe rozdíl mezi A a azbukovým D. Takže titul vlastně je BDTOH, MEDVĚD D OSM KDRTONŮ VODKY. To mi stačí, abych si udělal obrázek o úrovni vydavatele a sáhl po jiné knize.
Štítky knihy
humor USA (Spojené státy americké) nadsázka autobiografické prvky identita emigrace ukrajinská literatura
Vybrala jsem si tuto knihu kvůli čtenářské výzvě a musím říct, že to byla dobrá volba. Nejvíce se mi líbily ty části kdy prchali z Ukrajiny. Netušila jsem, že tolik roků po válce budou pořád v nemilosti Židé. Strašně jsem té rodině držela palce ať mají šanci na lepší život.
V současnosti, když je válka na Ukrajině doufám, že Rusko prohraje a odtáhne.