Batoh, medvěd a osm kartonů vodky
Lev Golinkin
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356788/bmid_batoh-medved-a-osm-kartonu-vodky-Lwi-356788.jpg
4
92
32
Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let? A jak to probíhá, když se rozhodnete emigrovat za oceán do vysněné země? To vše a ještě mnohem více naleznete v autobiografickém románu Lva Golinkina – skvělého vypravěče i pozorovatele, mistra břitkého humoru i nadsázky. Autorova výpověď je neotřelým popisem kulis rozpadajícího se impéria i strastiplné cesty za lepší budoucností a hledání vlastní identity.... celý text
Přidat komentář
Kniha popisuje, odchod jedné židovské rodiny na konci 80. let ze Sovětského svazu. Dala by se rozdělit do tří částí. První popisuje, co rodina prožívá v SSSR a při zařizování povolení k vycestování, antisemitismus, násilí, šikana, úplatky. Další část, je o životě a přežívání v uprchlickém táboře v Rakousku a potkávání se se západní kulturou a způsobem života. Šok z toho, že někdo dělá něco nezištně a nic za to nečeká. A poslední část vypráví o životě v USA a hledání sebe sama a vlastní identity. Kniha se dobře čte a je v ní dost zajímavých ne úplně známých faktů o SSSR, o uprchlickém řízení a dalších věcech, o jejichž existenci bez osobního prožití člověk nemá vůbec tušení.
Ohodnotím první tři čtvrtiny knihy, protože na poslední etapě děj trošku ztratil šmrnc. Jelikož ale ta většina byla skvělá, přimhouřím oči a jako po lahvi vodky shovívavě zapomenu na to, na co zapomenout chci.
Jen těžko si představuji zážitky, které popisuje z dětství. Musela to být opravdu těžká doba. Je fascinující, že o ní dokáže vyprávět tak, že se během čtení načapáte u úsměvu. Kniha přináší spoustu historických informací i pobavení.
Tohle bylo silné. Dočetla jsem s mrazením v zádech. Když vidím kolem sebe stížnosti, jak se dnes všichni máme špatně, přála bych fňukalům aspoň 10 minut v kůži autora. Kniha mi otevřela netušenou část historie, mechanismus emigrace, pochopení k emigrantům, ale i autorovu duši. Poslední část knihy mě zcela pohltila. Až mám ze sebe samé výčitky svědomí, že nedělám dost, abych si zasloužila své pohodlí. Doporučuji!!!
I já jsem jednou z těch, koho ke knize přivedla čtenářská výzva. A rozhodně nelituji. Dostala jsem silný velmi autentický příběh, který se odehrává v době, kterou si dobře pamatuji, přesto jako by to byl nějaký alternativní vesmír. Vůbec jsem netušila, že v Rusku (pardon - v Sovětském Svazu) existoval nějaký antisemitismus a jak moc celá bolševická éra svým lidem ublížila. Z pohledu malého chlapce je vše ještě obludnější, a o to víc smekám před autorem, jak dokázal přiblížit to, co prožil, navíc s lehkou nadsázkou.
Ke knize jsem se dostala kvůli čtenářské výzvě a jsen za ni opravdu ráda. Dozvěděla jsem se mnoho nových věcí a zamyslela se nad jiným pohledem na svět, emigraci, náboženství. Všem doporučuji.
Nápad autora, psát to slovy a pohledem malého kluka je úžasný, moc mě to bavilo.
Tak ta byla poslední.Poslední kniha z letošní výzvy.Nejprve jsem chtěla dát tři až čtyři hvězdičky,ale poslední část knihy změnila můj názor.Část o novém životě v Americe dává bez příkras pochopit,co se děje v hlavách a duších jakýchkoliv vyděděnců.Autor si prošel dlouhou cestu popřením, nenávistí,aby se přerodil sám v sebe,v bytost,která vyrůstá ze svých kořenů.
Opět kniha do čtenářské výzvy a za mě povedený tip. Netušila jsem, že židé v Rusku byli až tak perzekuováni. Popis jejich rodinné cesty byl napsán poutavě i vtipně. Povedlo se i prolínání do přítomnosti. Jen mi chybělo delší vyprávění o začátcích v USA. Doporučuji:-)
Nevím jestli vůbec můžu hodnotit. Knihu jsem nedočetla a humorné scény pro mě měly velkou pachuť. Přeci jen ta doba není dost daleko.
Celkem zajímavý osobní příběh o útěku sovětských uprchlíků. Je to dobře napsané, čtivé. Ale přece jen mi tam něco nesedělo. Čas od času jsem se nudila a v jednu chvíli už jsem se modlila, ať to skončí. Číst to znovu asi nebudu, ale jsem ráda, že jsem si to přečetla.
Skvělá kniha. Od začátku do konce zajímavá, ať už tématem, zpracováním osobních zážitků autora, "židáctvím", prostě vším. Pokaždé jsem se těšila, až k ní zase sednu a budu moct pokračovat ve čtení. Rozhodně doporučuji pro rozšíření obzorů historických dat a faktů z doby nikoli tak dávno minulé, ale také pro to, jak skvěle dokázal autor popsat to, co život v SSSR, byť krátký, znamenal pro jeho další žití, resp. jak poznamenal jeho samého. Za mě - skvělá a úžasná kniha, po které bych nesáhla, nebýt výzvy.
Malinko zklamání. Velmi poutavé bylo líčení útrap zakoušených v Sovětském svazu a při útěku z něj. Dost mě překvapilo a šokovalo, že ještě v 80. letech byli Židé v Sovětském svazu tak stigmatizovaní a šikanovaní snad ještě víc než nežidovský plebs. Bohužel mám pocit, že z těchto útrap si autor sice odnesl malé traumíčko, to mu ale nezabránilo sklouznout k typicky americkému uvažování a trochu i k jakési nabubřelosti. Z jeho "dospělého" putování zpět do Evropy, aby objevil své kořeny, vyrovnal se s traumaty, setkal se s osobami, které jeho rodině při útěku do USA pomáhaly, a nasbíral materiál pro knihu, jsem už moc příjemné pocity neměla.
Po knize jsem sáhla na základě čtenářské výzvy. Jedná se o autobiografickou knihu, kde autor líčí své nelehké dětství, popisuje cestu za svobodou se všemi útrapami. V poslední části knihy se autor příliš utápí v sebenenávisti. Ale klobouk dolů před životní cestou téhle rodiny. Každopádně zajímavá sonda do dob SSSR a jeho "fungování".
Na knihu jsem narazil díky výzvě - kniha od Ukrajinského autora. První třetina knihy je hodně zajímavá a čte se dobře, druhá, týkající se exilu v Rakousku taky ještě ujde, ale poslední kapitoly z pobytu v Americe už byly místy spíš utrpením. Ale jsem rád, že jsem knihu přečetl a dozvěděl se tak zase hodně nových informací o sovětském Rusku a o pro mně naprosto nepochopitelné nátuře jejích obyvatel.
Při vší úctě k lidem, kteří žili a žijí v totalitních režimech a utíkají z nich za nebezpečných okolností,mě způsob, jakým Golinkin o tom vypráví přišel nezajímavý.
Pár pasáží bylo docela "horrových", občas nějaký ten vtípek, několik zajímavostí ze zákulisí uprchlických organizací a života v uprchlickém táboře v Rakousku.
Komentáře Chesterton a Haki 34 to vystihly i za mne.
Podle New York Times je prý Golinkin báječný spisovatel.
No nevím, nejsem si tím docela jist.
Myslím si, že tohle je jedna z mála knih, kde i veškeré komentáře budou málo. Důležité svědectví o vlastní identitě, o hledání místa na zemi, o smíření se sebou samým. Bolestné, ale svým způsobem neskutečně očistné a terapeutické čtení i pro lidi, kteří podobným vykořeněním nikdy neprošli. Celá linka spjatá s maminkou hrdiny, doma váženou lékařkou, venku v jazyce zakletou princeznu, která chtěla jen chránit své děti, by stála za samostatný román. U pasáže s jazykovou bariérou jsem měla celou dobu slzy v očích. Jazyk je darem i zbraní.
Kniha se mi dostala do ruky díky ČV23- za což jsem velice ráda! Vřele doporučuji přečíst - zajímavé vyprávění o útěku židovské rodiny z Charkova - hmatatelně popsaná příkoří a těžký život jak v Rusku, tak i následně utečenců, díky autorovo podání si čtenář přímo prožije. Velký přínos knihy vidím v přiblížení pojetí židovství samotnými židy, ve vylíčení fungování celosvětové pomoci a v mnoha osobních vypořádání se s hrůznou minulostí formou následné bezejmenné, nezištné pomoci druhým.
Pro mě určitě přínosná kniha. Velmi citlivě, ale místy i dost naturalisticky, líčí příběh emigrace pohledem hlavního hrdiny. Ani jsem netušila, jak velká národnostní skupina tam je, a jak moc jim jejich "původ", v pro ně rodné vlasti, "dávali sežrat". Doporučovala bych tedy přečíst každému.
Knihu jsem začala číst v rámci čtenářské výzvy a moc se mi do ní nechtělo. Ale výsledně jsem byla velmi mile překvapená. Autor píše velmi čtivě, prokládá přítomnost s minulostí a tím oživuje celý děj a hlavně velmi realisticky popisuje reálie v bývalém Sovětském svazu, Rakousku i USA z pohledu nejdříve malého židovského chlapce, následně mladého muže.
Téma knihy je z mnoha stran zásadní a stále aktuální. V průběhu děje potkáte nespočet momentů, pro které má smysl číst. Náročnost (i finanční) celého procesu emigrace stejně jako následné srovnávání se s novou životní situací.
Moje srdce si asi nejvíc získala maminka malého Lva svou činností v Charkově. Stejně tak popis reality, co probíhala za našimi "humny" v době ranných devadesátek. Zaujal i moment, kdy Židé využijí nabídku emigrace i přesto, že se necítí být Židy z hlediska náboženství, což jim přinese mnohé další nesnáze
Způsob zpracování ovšem není vůbec ideální. Nečetlo se mi to vůbec dobře a nebýt Výzvy, zahodila bych vše už v polovině. Byla jsem zvědavá na americkou realitu skoro víc než na tu evropskou, ale ani poslední třetina nepřinesla nic bez čeho bych nemohla být. Totální nadbytek textu - stejně jako v týhle recenzi :o)
Zcela souzním s haki34, humoru a nadhledu je pomálu, spíš srovnávání s traumatem, co ještě neskončilo. Pochopitelně.
3/2
Štítky knihy
humor USA (Spojené státy americké) nadsázka autobiografické prvky identita emigrace ukrajinská literatura
Kniha Batoh, medvěd a osm kartonů vodky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 128x |
| Čtenářské výzvě | 86x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 41x |
| Chystám se číst | 93x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 1x |
Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let?
Žádná procházka růžovým sadem.
Autor ve svém autobiografickém románu popisuje, jak se žilo jemu, jeho rodině a jak se rozhodli emigrovat do Ameriky.
Jejich cesta je popsána místy černým humorem, ale některé momenty byly dost děsivé.
Četlo se to docela dobře, ale někde jsem se ztrácela v myšlenkách, když například více zabředl do politiky.
Postupem času mi přišlo, že děj upadal a skákal dost mezi roky. Chybělo mi pár vět o tom, jak nakonec dopadli jeho rodiče a sestra.