Báječná léta pod psa

První a poslední Viewegh, kterého mám v plánu číst. Nebylo to nijak špatné, ale také jako celek nijak extra zajímavé, prostě takový popík, který si to o sobě neuvědomuje. Plážové čtení pro lidi, kteří si chtějí připadat jako milovníci umění.

Autor v knize vzpomíná na léta normalizace, kdy vyrůstal, a vzpomínání je to obsahem tak nějak úplně stejné jako každé jiné. Prostě takové Pelíšky, které si ale otravným způsobem hrají na umělecké dílo, podobně jako autor vtěluje sám sebe do geniálního dítěte.

Spíš, než bych považoval knihu za okno pro nahlédnutí do let normalizace, bych ji považoval za prostředek pro nahlédnutí do toho, jak normalizace byla vnímána v devadesátých letech. Nakonec nejzajímavější mi přišly kapitoly úplně na konci, které popisovaly v rychlosti průběh sametové revoluce.

Nejvtipnější kapitolou pro mě byla Kvídova návštěva pošty a rozhovor s tamějším vedoucím, tato scéna perfektně vystihuje normalizační odvolávání se na „konstruktivní kritiku.“ Nicméně je to doopravdy jediná část z knihu, kterou si po měsíci pamatuji vcelku živě…

Sečteno podtrženo: Podle mě kniha neurazí, pobaví, ale nijak vás nezasáhne a nezůstane s vámi.

Báječná léta pod psa je moje oblíbená klasika. Věrný popis tehdejších let podaný s humorem, který ale bohužel ne každý pochopí. Skvělé odpočinkové čtení.

Po naprosto tragické Výchově dívek v Čechách jsem dal Vieweghovi ještě jednu šanci, a to nejlépe hodnocenými Báječnými léty. Jako, špatný to nebylo, že bych z toho byl nějak vodvařenej, to taky ne. Jako fakt povedenou část hodnotím víceméně jen příjezd Mirjany (kap. 5 část 5), což však činí zhruba 5 % knihy. Zbytek je obyčejný vyprávění dětství proložené zveličováním vlastní důležitosti a na sílu dramatizovanými incidenty. Děkuji, ale víc už ne.

Tuhle knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě a jsem vážně zklamaná. Nevím, jestli mi neseděl autor, nebo přímo téma knihy. Prostě jsem se do čtení musela nutit a knihu už nechci v životě vidět.

Satira a humor v jednom. Jsem ročník 83 a tak chápu mnohé negativní recenze od mladších čtenářů. Román je dobový a myslím si, že do povinné četby na českých školách je zařazen zbytečně. Každopádně kniha je tak 100x lepší než film.

Po letech jsem se rozhodla si Báječná léta znovu přečíst a rozhodně nelituji. Skvěle napsané, humorné a se spoustou sympatických postav.

Viewegha prostě nemusím, ale hodil se mi do výzvy.

Humor? Satira? Nejlepší dílo předního českého autora? To jako fakt, my, národ Karla Čapka? Otřepané nevtipy, Kameňák byl lepší. Mizerně napsané. A jeho obvyklý nerespekt.

Původně jsem tuhle knihu ani nechtěla číst, ale zmínka Radky Denemarkové mě přinutila, chtěla jsem vědět, o čem přesně mluví. Navíc to všichni vynášejí do nebes a tak jsem chtěla zaplnit i jistou díru ve vzdělání. A ona mluvila přesně o tomhle, souhlasím. V půlce jsem to odhodila a Viewegha už nikdy víc. Dvě a půl knihy stačí abych byla v obraze.

Moje první setkání s Michalem Vieweghem bylo velice příjemné. Prokázal zde svůj talent empatického pozorovatele života a lidí v něm. Jeho styl je jednodušší, přímočarý.
Nezdržuje se sáhodlouhými popisy šelestu okvětních lístků za podvečerního vánku za svitu poutavých barev červánků na podzimní obloze.
Mnohem víc se zaměřuje na dialogy. I proto tvrdím, že je lepší scénárista než spisovatel. Čímž v žádném případě nechci dehonestovat Viewegha jako spisovatele. Úspěch filmů natočených podle jeho knih tuto mou domněnku jen potvrzuje.
Zajímavá byla pro mě také skutečnost, že se román odehrává v místech, kde přebýval další spisovatel Pavel Kohout. Tedy, zřejmě magická oblast řeky Sázavy.

Báječná léta pod psa jsou čtivým titulem se správnou dávkou humoru. Protože jen s těží v příběhu narazíte na zdlouhavé popisné pasáže, jedná se opravdu o velmi svižné čtení.
Je nutno poznamenat, že filmová adaptace je vcelku zdařilá, avšak knižní předlohu nepředčila.

Kniha sei četla dobře, jen jsem si nemohla zvyknout na oslovení.. Kvídova matka ,Kvidův otec...

Film jsem kdysi dávno viděla, tudíž jsem tušila, co mě zhruba bude čekat v samotné knížce.
Zatím je to jedna z těch zdařilejších knih, četla se dobře, i když mě občas vytáčely rozhovory Kvida a nakladatele, prozrazování děje dopředu..
Přesto se jedná o zajímavé postavy, některé jsem se velice oblíbila. Snaha o vykreslení tehdejší doby.

Krásně napsaný román z pera Michala Viewega. Zajímavé téma, sympatičtí hrdinové a nelehké období českým dějin. Také filmové zpracování s výtečně obsazenými herci stojí za to.

Dobré.

Na vejšce nám kdysi říkali, že tato kniha je z českého prostředí velmi dobrá ukázka rodinné kroniky, které v devadesátkách téněř neexistovaly. A čas ukázal, že to je pravda. Film se taky docela povedl.

Jedna z nejbáječnějších knih, co jsem kdy četla.

Asi i proto, že jsem ji četla ihned po prvním vydání a i já prožívala svá báječná léta....

Nemusím knihy pana Viewegha, ovšem na tuto nedám dopustit a opakovaně se k ní vracím. A děkuju panu spisovateli za tento román...

Nepočítam sa medzi veľké Vieweghove fanynky, aj keď nepopieram jeho spisovateľský talent, ale na dve jeho knihy nedám dopustiť: Báječná léta pod psa a Účastníci zájezdu.
Film Báječná léta mám fakt rada, ale kniha, to je trochu iná liga. Vieweghova čiastočná autobiografia je ozaj vtipná (Kvídov a Jaruškin neromantický zápas o stratu panenstva je priam hrdinský :)), ale zároveň pre nás, čo sme tú dobu zažili, v istom zmysle i mrazivá … psychiater, čo ordinuje v kotolni, gynekologička, čo budúce matky vyšetruje kdesi v šatni, súdruh, čo si po revolúcii môže dovoliť sprivatizovať krčmu za pár miliónov (v dobe, kedy mesačný plat môjho otca bol 2100 Kčs za mesiac) … snáď už nikdy.
Rozhodne stojí za prečítanie.

Překvapivě mi to přišlo celkem vtipné, atmosféra doby je znázorněna skvěle, ale ta psychopatická apatie k zabití psa mě děsí.