Báječná léta pod psa přehled
Nové vydání mimořádně úspěšné knihy nejčtenějšího českého spisovatele, za niž Michal Viewegh získal Cenu Jiřího Ortena. Román byl přeložen do několika světových jazyků, zfilmován a několikrát zdramatizován. Děj se odehrává v Praze a v městečku Sázava. V autobiografickém příběhu chlapce Kvida je líčen příběh rodiny, která se pokouší utéci před politickými tlaky nastupující normalizace z Prahy do městečka Sázava. Zde Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti s psaním se stává nejen svědkem, ale také posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou příběhu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Báječná léta pod psa. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 380 komentářůSouvisející novinky - Báječná léta pod psa (3)
Michal Viewegh: Možná už jsem prostě knih přečetl až moc
02.08.2021
Zeptejte se Michala Viewegha...
13.05.2021
Viewegh, Škvorecký a další eknihy zdarma ke stažení (3. díl)
08.04.2019
Citáty z knihy (1)
„Jako babička šlapala na východ, když se chtěla cítit mladší, musel náš otec - aby se cítil jako člověk - jezdit na Západ...“
Ocenění knihy (1)
1993 -
Cena Jiřího Ortena
Kniha Báječná léta pod psa v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 31x |
| v Přečtených | 6 079x |
| ve Čtenářské výzvě | 627x |
| v Doporučených | 216x |
| v Mé knihovně | 859x |
| v Chystám se číst | 389x |
| v Chci si koupit | 51x |
| v dalších seznamech | 28x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
71 %
81 %
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Česko, Česká republika česká literatura rodina dospívání komunismus rodinné vztahy autobiografické prvky socialismus Sázava ironie kronikáři Cena Jiřího Ortena české rományMichal Viewegh také napsal(a)
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
První a poslední Viewegh, kterého mám v plánu číst. Nebylo to nijak špatné, ale také jako celek nijak extra zajímavé, prostě takový popík, který si to o sobě neuvědomuje. Plážové čtení pro lidi, kteří si chtějí připadat jako milovníci umění.
Autor v knize vzpomíná na léta normalizace, kdy vyrůstal, a vzpomínání je to obsahem tak nějak úplně stejné jako každé jiné. Prostě takové Pelíšky, které si ale otravným způsobem hrají na umělecké dílo, podobně jako autor vtěluje sám sebe do geniálního dítěte.
Spíš, než bych považoval knihu za okno pro nahlédnutí do let normalizace, bych ji považoval za prostředek pro nahlédnutí do toho, jak normalizace byla vnímána v devadesátých letech. Nakonec nejzajímavější mi přišly kapitoly úplně na konci, které popisovaly v rychlosti průběh sametové revoluce.
Nejvtipnější kapitolou pro mě byla Kvídova návštěva pošty a rozhovor s tamějším vedoucím, tato scéna perfektně vystihuje normalizační odvolávání se na „konstruktivní kritiku.“ Nicméně je to doopravdy jediná část z knihu, kterou si po měsíci pamatuji vcelku živě…
Sečteno podtrženo: Podle mě kniha neurazí, pobaví, ale nijak vás nezasáhne a nezůstane s vámi.