Artemis
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383265/bmid_artemis-DqB-383265.jpg
4
1504
1504
Autor celosvětového hitu Marťan se znovu hlásí o pozornost milionů čtenářů: tentokrát sci-fi thrillerem z blízké budoucnosti – napínavou noir kriminálkou odehrávající se na Měsíci. Jazz Bašarová pracuje jako kurýrka. Občas i nelegálního, čili pochopitelně lépe zaplaceného zboží. Jak jinak přežít v Artemidě, jediném městě na Měsíci, když nejste bohatý turista nebo výstřední milionář? Když si tu poctivě vyděláte sotva na jídlo? Když ani příležitostné pašování nestačí na slušnější bydlení? Všechno se ale změní v okamžiku, kdy Jazz dostane nabídku provést velkou věc. A to za odměnu tak závratnou, že se prostě neodmítá. Jenže tahle zakázka jí brzy přeroste přes hlavu – zaplete se totiž do vysoké hry, v níž jde o ovládnutí Artemidy. A kterou by nemusela přežít…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Knižní klub
Originální název:
Artemis , 2017
více info...
Přidat komentář
Artemis mě bavila, audio načteno výborně.
Mělo to takovou Clarkovskou atmosféru. Všechny detaily, které jsou autoři schopni do příběhu rozsypat, v tomhle žánru miluju. Celku to dá šťávu a ze čtenáře není blbec, který si na otázky, "proč a jak" musí odpovídat sám a třeba nesprávně.
Líbilo se mi prostředí základny, hlavní hrdinka byla sympatická a detektivní zápletka mě bavila. Co víc chtít?
Možná o kus delší rozsah a nějaké to zabřednutí do větších detailů života na Měsíci.
Ve srovnání s Marťanem nevidím smysl. Jsou to dvě různé knihy od stejného autora. No a?
Weirův vesmír je plný sympatických všeumělů, mně to neva, srovnávat je nebudu :).
Další knihu si určitě přečtu.
Líbil se mi velmi akční děj a technologické detaily, na kterých bylo založeno mnoho situací. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinka mi však moc nesedla. Nelíbilo se mi její rádoby "drsňácké" chování a časté narážky na sex. Ani já si neodpustím porovnání s Marťanem, který je podle mě originálnější a vtipnější.
Dvakrát do stejné vody nevstoupíš. Kniha je sice čtivá, ale míra detailu, která byla zábavná u Marťana se zde nevyskytuje, resp. působí velmi uměle. Nedostavuje se ani onen klaustrofobický pocit.
Zcela upřímně je kniha naprosto průměrná.
Příběh podvraťáka, který skočí po "té úplně poslední velké akci", zvorá ji, aby pak musel udělat další, ještě šílenější, tu už byl tolikrát, že to nemá ani smysl počítat. Hlavní hrdina(ka) je opět technologicky zdatná a sype jednu hlášku za druhou... ale problém je, že zatímco Mark Watney (ano, člověk musí srovnávat s Marťanem) dělal chytré věci a jeho vtipy byly... inu, vtipné, Jazz má smůlu v obojím. To první člověk promine (protože o čem by jinak ten thriller byl, že), ale to druhé zamrzí velice, protože ten humor je většinou jen takový pubertální a moc (spíš vůbec) mi nesedl.
Marťan byl dobrý. Tohle není nic moc.
Velice poutavě napsaná knížka, pokaždé když jsem musela knihu odložit jsem byla nešťastná a už se těšila na okamžik kdy si k ní zase budu moct sednout. Zajímavý příběh v neméně zajímavém prostředí podobně jako byl Marťan.
Nesrovnávejme s Marťanem, když se jedná o jiný subžánr. Tohle je sci-fi prakticky jen co do prostředí měsíčního města. Jinak jde o čistokrevný akční thriller s krimi prvky. Autor navíc neupustil od technikálií, byť jich je podstatně méně. Přešel z hrdiny na hrdinku. Ta je možná méně uvěřitelná (časté řešení sexuality a přílišné tlačení na pilu sarkastických rádoby drsňáckých hlášek mi přišlo zbytečné), přesto sympatická. Čte se to dobře, svižně a byť to nad hladinu průměru vyčuhuje jen zlehka, není to vůbec špatné. Já byl spokojen.
Neda sa neporovnavat s Martanom. Lenze... Weir chcel namiesat novy roman podla receptu ktory tak perfektne fungoval minule. Lenze... samozrejme po novom. Budeme vo vesmire, budeme prisne vedecky presny, budeme hnat postavu do krizovych situacii. Ale dame tam tentoraz dievca, bude to ... Prepadak. Weir ja neviem... Mam dojem ze toto napisal skor ako Martana. Alebo vedel co by malo na citatela fungovat, len zapletku mu vymyslala 12 rocna sestra? A s dialogmi mu pomohla 16 rocna sesternica, ktora ma rada YA, a vobec jej nevadia priblble reci a radoby vtipne hlasky. Toto nie, touto cestou nie. Za mna hlboke sklamanie.
PS: citat ako priklad, preco som zvracal a tiekli mi krvave slzy.
"Ráno som sa zobudila nahá v luxusnej, veľmi pohodlnej posteli.
Nie, nik tam so mnou nebol. Prestaňte myslieť na samé prasaciny. Chcela som len okúsiť život, aký budem mať, keď dostanem ten milión géčok."
Ako to opisat a nespoilerovat. Az dojde k samotnemu "zlocinu"a nasledne k uteku, je spravanie a dej tak nelogicky, naivny, ze to proste nedavam. Hard sci-fi je drsna v tom ze neodpusta preslapy. Vsadza na uveritelnost. "Ako som si pribeh vysnil, tak to nejak narvem do kolajnic, ono to nevadi, ja som chcel pisat survival."
Andy Weir absolutne nezvlada vnutorne uveritelnu postavu, nezvlada dej, logicnost, akonahle nad spravanim postavy zacnete premyslat, skoncili ste. Dialogy su na urovni studenta pisuceho prvotinu. Cita sa to lahko, pomerne putave a odsejpa to, lenze proste toto nie je pre mna. Ak v stand alone hlavnej postavy z Martana urobilo dost vynimocny citatelovi blizky zazitok, tu nic z toho nie je. Netvrdim ze to uz ma navzdy pisat pribehy trosecnikov. Len tu mate pocit ze citate knizku z detskeho oddelenia fantastiky.
Dve hviezdy, jedna za par vedeckych zaujimavosti co som sa dozvedel, druha za to, ze to az tak premrhany citatelsky cas nebol.
Marťan byl pro mě určitě v mnoha ohledech zajímavější, ale ani Artemis není špatný. Je psán jinak, hlavní postava mě bavila svojí neotrlostí a představivost mi podle aktuálních pasáží jela naplno. Vesmírná témata mě baví a tady to není vyjímkou. Ovšem... Marťan je prostě Marťan.
Pro mě je kniha Artemis dějově bližší než Marťan.
Technických pasáží je sice taky hodně, ale příběh se mi líbil.
Ač nemám vyhraněný žándr ke čtení, tak mi Artemis přišla jako zajimavé a netuctové čtení.
(Jednu hvězdičku srážím, jen za tu předvidatelnost ději :-) )
Autor chtěl zřejmě navázat nějak na Marťana, což se mu v technických popisech podařilo skvěle, ale děj dost pokulhává. Nějak mě nezaujala hlavní postava a vyloženě mi vadila vyšroubovaná zápletka, asi i v porovnání s Marťanem, kde se vlastně celou dobu krom pár uvěřitelných dějových zvratů nic moc nedělo, ale přesto bylo pořád co dělat. V Artemis zvraty působí neuvěřitelně a megalomansky. Přesto dávám 3 hvězdy za technické popisy, nicméně jen kvůli bych si knihu znovu už nečetla.
Úplně dobrá sci-fi. Nic mi nechybělo ani nevadilo, svižné, zajímavé. Dokonce žádný americký egocentrismus. Přečteno ušima, audioverze v podání Terezy Dočkalové je velmi povedená.
Dávám jednu hvězdu za technické detaily. Jinak to byl oproti Marťanovi totální propadák. Neuvěřitelné dialogy, trapné hlášky, nečtivý styl.
Navzdory všem komentářům jsem se pustila do Artemis. A mne se to moc líbilo. Jazz je sice antihrdina ale s dobrými úmysly. Ja jsem ji hodně fandila. A jednoduchá zápletka? No tu mel v podstatě i Marťan. Knihou jsem doslova přeletěla a nemohla pustit z ruky.
Velice zručně napsaný román s hromadou technických detailů, který místy dokáže bavit a místy zase ne.
Naprosto vědomě dávám plné hodnocení, abych zvedla celkové. Přijde mi totiž poměrně nespravedlivé. I já zvažovala dost dlouho, zda se mám do knihy pustit, když má tak nízké hodnocení. Marťan byl tak geniální. Mám si kazit dojem? Pak jsem si řekla, že autor přece nemohl "zapomenout psát" a otevřela jsem první stránky s vědomím, že si chci užít autorův styl vyprávění a nesrovnávat s knihou předešlou. Srovnávání není nutné, vždyť jde o úplně jiný příběh. Dobrodružství dobrodružky, která vyrůstá na Měsíci v jiné gravitaci, jiných podmínkách a tak trochu jako samorost. V pubertě by bylo dobré "vyběhnout ven a rozšířit si obzory". Ovšem ve vesmírném vakuu se běhá těžko a kolem je až příliš pravidel, které jsou nezbytné pro přežití ! Jazz mi byla blízká, od dobrodružství jsem se nemohla odtrhnout, odbornosti, kterým vůbec nerozumím, mě ani trochu nenudily a víte co? Spisovatel prostě psát umí. Doufám, že napíše podobných a přesto jiných příběhů ještě mnoho. Skvěle jsem se bavila. Marťan je vzorem amerického hrdiny, Jezz je Jezz a ty hodnoty má prostě zakutané trochu hlouběji. Přesto kodex slušného pašeráka, jak ho sama v závěru vysvětluje, nepostrádá morální hodnoty.
Povedená kniha o životě na Měsíci. Mě to vážně bavilo, jsem v podobném věku jako Jazz, takže některé dialogy (i monology) plně chápu, občas se teda chová jako 16letá puberťačka, ale... Bylo to vtipné, svižné, spoustu detailů o technice (to můžu jako konstruktér a bastlič), a docela uvěřitelné. Pokud to Musk a spol dokážou mohlo by to dost pravděpodobně vypadat takhle i na Marsu. posledních asi 140stran sem dal na jeden zátah a nemohl jsem přestat.
Marťana jsem nečetl, zatím.
Četla jsem ve slovenštině, a alespoň to bylo zpestřením jinak utahané, nekonečné nudy . Knížka je vhodná spíš pro fandy do fyziky, chemie, strojírenství a dalších odborností. Město na Měsíci je fajn myšlenka, sem tam prosákne i nějaký ten náznak popisu života v něm, ale drtivou většinu toho, co čtete, je jak to či ono funguje, nefunguje a jak to udělat, aby to fungovalo. Trochu mě rušily i otázky hlavní hrdinky na čtenáře. Marťanovi ale nesahá ani po kotníky.
Štítky knihy
humor boj o přežití Měsíc pašeráctví sci-fi
Ne, Marťan to fakt není. A proč by měl být? Andy Weir prostě píše sci-fi a holduje technickým detailům všeho druhu. Kurýrka zachraňuje planetu, přinejmenším své město. A proč ne?. Od Kinga taky nikdo nečeká, že v dalších románech opustí hororový žánr, nebo že zapomene na svou psychoanalytickou erudici a napíše nelogickou frašku na téma jehličnany na Aljašce. Pravda, i já zprvu čekala něco a la Marťan. První osten zklamání bodl hned po přečtení prvních vět, když jsem zjistila, že hlavní hrdina je ona a ne On. Tím ale Weir taky smazal všechna má předchozí očekávání a já se s každou další stránkou s potěšením nořila do jeho sarkastického, ironického a pěkně tak akorát zajímavého dílka, abych se chtěla znovu začíst. Ano, četba je vždy věcí osobního vkusu. Ale tady je vidět, že čtenář často spíše srovnává, než pouze hodnotí. Hvězdné maximum bych taky možná nevystavila, nebýt z mého pohledu tak trochu nefér nízkého hodnocení. TaLu to ostatně už popsala dost přiléhavě. A já si Weirova další díla rozhodně nenechám ujít. Jedno si ale neodpustím. Weir se na můj vkus někdy až moc úporně stylizoval do myšlení a vyjadřování sedmnáctileté holky, což už zas není tak děsná puberta, jak čiší z každé její (jeho) druhé věty.