Antropocén

5 13.05.2022

shoduju se s čtenáři níže (zejména Apo73): velmi inspirativní a poučná četba, kolektivní monografie propojuje různé názory různých odborníků na enviromentální problematiku; inovativní je i pokus o grafické zpracování textu (např. horizontální členění textu propojováním tematických odkazů napříč studiemi/autory a prokládání studií samostatnými výkladovými hesly k vybraným fenoménům + obrazový doprovod, grafy), super rozsáhlý soupis odborné literatury a zdrojů;
od kolektivní monografie bych ovšem čekal vyšší koherenci kapitol, toto je spíše velký sborník samostatných studií (autoři evidentně psali bez znalosti obsahu prací spoluautorů, a editoři se pak nesnažili texty stylově sjednotit; několik studií vzniklo přepracováním textů už existujících, např. Komárek) = autorské styly a zvolené žánry jsou velmi odlišné, od populárně naučného po odborný, od esejistického po stroze informativní, od slovníkového hesla po případovou studii atd.;
jen ty filozofické mě fakt nebavily (povětšinou opisují z Latoura); úvodní studii, pokoušející se o vymezení termínu antropocén, bych z knihy nejradši vypustil (málem jsem ji kvůli ní odložil), nicneříkající bláboly

3 08.11.2021

Naprosto skvělá kniha, která z interdisciplinárního pohledu zkoumá klíčové téma současnosti - vliv člověka na planetu jako takovou. Na knize vyzdvihuji 3 věci:
1) Ačkoliv zkoumá náročné téma, je velmi čtivá a přístupná lidem mimo přírodní vědy. Samozřejmě narazíte na spoustu odborných termínu, které jsem neznal a musel si dohledávat, jako celek se mi kniha četla velmi dobře.
2) Kvituji kritický, emocemi a ideologickou předpojatostí nezatížený pohled na věc, který velmi jasně ukazuje, jakým problémům čelíme ale současně vysvětluje, že naše znalosti celé problematiky jsou velmi omezené.
3) Ocenil jsem, že se kniha úzce nezaměřuje na klimatologii, že neřeší pouze CO2, které vypouštíme z komínů či výfuků ale zkoumá mnoho dalších důležitých činitelů, např. geologické změny (docela mě šokovalo, kolik hmoty lidé svojí činností "přemisťují" - těžba, eroze způsobena zemědělstvím atd...).
Pod čarou pak musím zmínit skvělou obrazovou přílohu a ocenit fakt, že se člověk dozví o spoustě příkladů, jak klimatické a geologické změny zasahují do našeho území v Čechách.

5 25.08.2021

Tuto knihu jsem si přečetl na základě výše zmíněného chvalozpěvu od Witika. Dovolím se přidat do dvojhlasu, byť s trochu molovou tóninou.
Ano, je neuvěřitelné, že zatím bylo tak málo reakcí (nejen tady, ale i ve veřejném prostoru) na takto komplexní knihu, která je i přes svoji mnohostrannost i mnohostránkovost "pouhým" úvodem do problematiky. Vedle všech popových šarlatánů, jako je pan Harari, je tu kniha, která to myslí vážně. S námi. S lidstvem. S čověkem. S vědou. Se všemi vědami. S antropocénem.
Kniha je skutečným mixem a zároveň průsečíkem možných pohledů na současnou společnost, od geologického podloží, přes zpěv ptáků až po ozonové díry, a to vše v neodmyslitelném propojení s člověkem. Jména nejsou jen vědecké kapacity z přírodních věd, ale také filozofie nebo antropologie (mimochodem P. Pokorný kromě toho, že je vědec, je také vynikajiící fotograf) a knihu je možné číst po kouskách i jako celek. Je dobře vystavěna, dokáže balancovat i na hranicích žánrů (např. závěrečné sci-fi příspěvky od vědců). Je skvěle graficky vypravena. Je to zážitek.
Bohužel i negativní. Na jedné straně oceňuji, jak se autoři drží striktně stranou - nealarmují, jen konstatují. Neprosazují každý svou vědu, snaží se vnímat nejenom svět, ale i vědu jako takovou holisticky. Podle nich samotných se vlastně hranice věd začínají rozplývat a nakonec v době antropocénu už to bude vždy věda o člověku, i když bude např. o geologii. To považuji za správné. Je čas dojít zpět k renesanční polyglocii, jakkoliv to jeden člověk už není schopen pojmout. Věda musí přestat být zahleděna do sebe a musí se kolem sebe začít rozhlížet. Tady se vědci konečně začínají rozhlížet. Negativní pocit mám z faktu, že antropocén se stává naprosto neuchopitelným pojmem, přítomní autoři a koncepce knihy to podporují a celý svazek svědčí o tom, že jsme se ještě nevymanili z post-postmodeního světa - kdy je možné všechno a je možné se na všechno dívat různě, ze všech stran a nebo taky ne. Antropocén je období, ale taky etapa, ale také pohled na svět, a filozofický přístup, a umělecký objekt a prostředek, je to všechno, na co si kdo vzpomene. To povede jen k tomu, že se skutečně velmi brzo vyprázdní, odbude si svoji popularitu a stane se nesnesitelným. A je to velká škoda. (Podobnou výtku jsem měl u literárněvědných Dějin nové moderny I.). Je třeba vnímat hodnoty a na nich trvat. Je třeba, milá postmoderní vědo, se nebát kanonizovat. Věda se bojí pozitivistického přístupu, který v nějakém módním poblouznění považuje za překonaný, a tak je všechno, jenom ne to, co má být. Zde je ona molová tónina, o které píši na začátku. Abychom se ani zde, v obavě o pojmenování problému a jeho řešení, nestali hyperkorektními kastráty.
Tedy dovolte, abych zakřičel do světa - Antropocén je geologická etapa (začínající na konci 18. století nebo v polovině 20. století), která jasně říká, jakou roli si "vydobyl" člověk na zeměkouli, a která je definována ve velké míře nevratnými změnami, které člověk v soužití s planetou způsobil. To tato kniha líčí velmi plasticky. A teď by to ještě chtělo druhý díl, který navrhne možné přístupy, co s tím.
Shrnuto: je to vynikajicí kniha. Díky za ni! Už jen proto, že každý text je velmi inspirativní a po jeho přečtení každý musí být trochu jiný, než byl předtím.